PSYCHOSOM | ��asopis pro psychosomatickou a psychoterapeutickou medic��nu

RADKIN HONZÁK: NĚKOLIK POZNÁMEK KE SPIRITUALITĚ

Jestliže se k biopsychosociální koncepci značná část našich kolegů staví jako spolek nahluchlých, pokud jde o spirituální dimenzi, setkáváme se v diskusi o ní s rozsáhlou množinou hluchoslepých. Je to zčásti způsobeno tím, že pro řadu problémů z této oblasti nemáme jiný slovník než církevní. Sycení duchovních potřeb sice může probíhat i v jiných kontextech než církevních, ale tyto systémy měly dlouho téměř monopol a zapšklá česká nátura, stavějící se trucovitě vůči jakékoliv rozumné autoritě, pojem duchovní směšuje s karikaturami tlustých prelátů z Rudého práva (a dobře, že jim všechno sebrali!) a s papežem. Sice přesně neví s kterým, ale to je jedno, hlavně s tím, který prodával odpustky a nám upálil Mistra Jana Husa a na tom s tvrdošíjností hodnou lepších věcí neochvějně trvá.

JAN PONĚŠICKÝ: PSYCHOSOMATICKÁ MEDICÍNA A PSYCHOTERAPIE

Psychosomatická medicína se zabývá vzájemnými vztahy mezi duševními, sociálními a tělesnými procesy. Tyto interakce jsou v současnosti vědecky i klinicky evidentní, čímž je psychosomatická medicína součástí evidenc-based léčby v ambulantním i klinickém sektoru. Dnes již každý třetí dospělý jedinec onemocní během svého života psychogenním/ psychosomatickým onemocněním. Bohužel nejsou stále ještě psychické a psychosomatické poruchy včas rozpoznány.

RADKIN HONZÁK: ZA JIŘÍM ŠAVLÍKEM

S Jirkou Šavlíkem jsme se sešli v jedné studijní skupině na Fakultě všeobecného lékařství UK v Praze na podzim roku 1965. To už je opravdu dávno.

KLÁRA ČÍŽKOVÁ: TĚLO – POHYB – KRAJINA

Tento článek přináší zamyšlení nad možnostmi, které nabízí vnímání těla a pohyb v krajině. V článku popisujeme a reflektujeme průběh skupinových sesí tanečně pohybové terapie s klienty s psychosomatickým onemocněním. Tanečně pohybová terapie rozvíjí výrazovou, expresivní část neverbální komunikace a kultivuje uvědomění těla.

JAN PONĚŠICKÝ: POKUS O INTEGRACI PSYCHOSOMATICKÝCH TEORIÍ

Článek se zabývá otázkou, zda je stres s jeho tělesnými důsledky konečným článkem vzniku (nejen) psychosomatických onemocnění. Psychosomatické teorie se liší pouze v tom, že popisují různé psychosociální situace v interakci s určitou osobností vedoucí ke stresu a vzniku symptomů.

RADKIN HONZÁK: AMITRIPTYLIN A DOSULEPIN V PSYCHOSOMATICKÝCH INDIKACÍCH

PSYCHOSOM 2019; 17 (3-4) S. 230- Přehled terapeutických možností amitriptylinu a dosulepinu v psychosomatických indikacích mimo oblast deprese. Antidepresiva – zejména 1. generace – mají kromě cílového účinku řadu dalších, z nichž významný je účinek analgetický a paradoxně anticholinergní, uváděný coby nežádoucí, který může být využit jako spasmolytický.

PONĚŠICKÝ J.: STRACH, VINA, STUD A ODVAHA K ŽITÍ

Souhrn: O strachu bylo napsáno množství knih. Psychoanalýza rozeznává aktuální strach, který je možno chápat jako akutní panický strach s hrozbou ztráty sebekontroly, a mnohem častější signální strach, jenž signalizuje obavu z ohrožení některé důležité vitální potřeby či funkce. Ten poslední má důležitý (evoluční) význam pro přežití, je-li však neadekvátní, stává se zátěží.

M. SLANINKA*: PSYCHOSOMATIKA V KONTEXTE CELKU

Psychosomatickú otázku premýšľame v kontexte celku, v kontexte človeka ako bytia vo svete. Telesníme nielen svoje osobné vzťahy a rozhodnutia, ale i dejiny, kultúru, údel, Zem, nebo a zakladajúci presah. Prepojenie jedinečnosti a celku zároveň uvažujeme v kontexte daseinsanalýzy.

PETR NOVOTNÝ: RAKOVINA – POKROK TAKZVANĚ K HORŠÍMU

Každé dobro vrhalo odvěků také zlý stín. Naopak zlo bývalo někdy k něčemu dobré, například mor vedl k rozmachu hygieny a nepořádek v laboratoři umožnil objev penicilinu. K čemu nás dnes asi podněcuje rakovina? Ještě nikdy nebylo tak dobře, jak je dnes, avšak ani hůř. Ohromující technický a hospodářský vzestup podněcuje i pokrok takzvaně k horšímu, což dobře vystihují aforismy vtipálků: Všichni moralizují, nikdo není morální. Všichni mají práva, ale žádné povinnosti. Nikdo se netáže, kdekdo odpovídá. Všichni píší, nikdo nečte. Každý mluví, nikdo neposlouchá. Všichni mají vzdělání, ale žádné vědomosti.

VLADISLAV CHVÁLA: ODKUD A KAM KRÁČÍ ČESKÁ PSYCHOSOMATIKA

Pojem psychosomatika byl v minulosti nadužíván i zavrhován. Cesta k obnovení respektu nebyla snadná. Jsme pamětníci, kteří byli šťastnou shodou okolností u toho, a můžeme proto svědčit. Pamatuji si údiv pánů profesorů vědeckého poradního sboru Ministerstva zdravotnictví, když jsme jim začátkem devadesátých let s kolegy nabízeli možnost rozšířit vzdělávání lékařů o psychosomatickou teorii a praxi. „Pánové, myslíte si, že byste něco takového v některém z vašich oborů potřebovali?!“ reagoval udiveně předsedající pan profesor, internista. Nedočkal se pozitivní odpovědi.

JAN PONĚŠICKÝ: PSYCHOPATOLOGIE OSOBNOSTNÍ STRUKTURY- REGRESIVNÍ TOUHA PO DESTRUKTURALIZACI

Psychoanalýza se vyvíjela v opozici k stávající společnosti a odhalovala její slabé stránky a tabuizace. Zprvu šlo o sexualitu a vídeňskou pokryteckou morálku na přelomu 19. a 20. století. První světová válka šokovala svou brutalitou tehdejší osvíceneckou elitu včetně Sigmunda Freuda a přiměla ji, aby se zabývala vytěsňovanou či sublimovanou agresivitou destruktivitou a narcismem.

ONDŘEJ MASNER: PSYCHOSOMATICKÁ MEDICÍNA VE VZTAHU K BIOLOGICKÉ MEDICÍNĚ

Nedávno jsem si na blogu Radkina Honzáka (aktuálně.cz) se zájmem přečetl příspěvek Vladislava Chvály o tom, kdo je psychosomatikem a kdo jím není („Ne každý, kdo si říká PSYCHOSOMATIK, jím skutečně je. Pozor!!“ z 15. 12. 2020). Zaujalo mě jeho pozorování, že řada psychosomatických lékařů se časem začne ostře vyhraňovat vůči svému původnímu lékařskému vzdělání, vůči biologicky orientované medicíně.

ONDŘEJ MASNER: NAŠE DĚTI SE PROPADAJÍ DO DEPRESE A ÚZKOSTÍ

Hypotéza o souvislosti s digitální revolucí. Z aktuální literatury je patrno, že v našich západních společnostech zažíváme velký nárůst psychických potíží. Nejde jen o dospělé, ale zejména o děti a adolescenty.

MAGDALÉNA JEŽKOVÁ: SPIRITUÁLNÍ ZAKOTVENÍ JAKO FAKTOR ZDRAVÍ 2 - O MODLITBĚ

Modlitba je prvotní silou naděje. Když se modlíš, naděje sílí a rozvíjí se. Vždyť lidé, kteří se modlí, opatrují základní pravdy. Jsou těmi, kdo opakují především sobě a potom všem ostatním, že tento život je navzdory všem námahám, zkouškám a těžkostem plný podivuhodné milosti. A jako takový vždy zasluhuje obranu a ochranu. Papež František

Před časem jsem sepsala osobní příběh, kazuistiku, o své konverzi ke křesťanství, která vedla k tomu, že jsem v dubnu 2019 přijala v katolické církvi křest. V článku jsem popsala východiska své konverze i to, jak nalezená víra obohacuje a činí plnohodnotným můj život, přináší vyrovnanost, odvahu, sílu i radost a pomáhá mi v hledání mé vlastní cesty životem.

JAN PONĚŠICKÝ: MEDICÍNSKÉ MYŠLENÍ V PSYCHOTERAPII A PSYCHOSOMATICE

Mapa nemůže nahradit skutečnost, je jen, a ne vždy, spolehlivým vodítkem, jak se v ní vyznat. Jak by bylo krásné, kdyby se mapa s tím, co zobrazuje, perfektně shodla! V medicíně to tak dokonce bývá. Představa zpětné vazby a homeostázy se kryje např. s vlivem snížené koncentrace hormonů štítné žlázy na zvýšenou produkci thyreotropního hormonu v hypofýze, který ji aktivuje, a naopak jejich zvýšená koncentrace činnost hypofýzy tlumí. Tento materialisticko-kauzální mechanismus je blízký medicinskému myšlení a prosazuje se i v psychiatrii, psychosomatice a psychoterapii.

JAN PONĚŠICKÝ: SROVNÁNÍ PSYCHOTERAPEUTICKÉHO A PSYCHOSOMATICKÉHO PŘÍSTUPU (LÉČBY) V TEORII I PRAXI

Podstatná otázka zní: Je psychoterapie jedinou léčebnou metodou psychosomatických onemocnění? Samozřejmě není, psychosomatické poruchy reagují kladně na tělesný pohyb, cvičení, relaxaci a fyzioterapii či na změnu životosprávy (jídlo, alkohol, kouření apod.). Dále přicházejí v úvahu psychosomatické konzultace, v určitých případech farmakoterapie, nemluvě o spirituálním přístupu. Zde narážím na diskutovaný článek v PSYCHOSOMU kolegyně Dolákové o účinnosti energetických terapií.

ŠIMEK J.: V ČEM SE PROLÍNAJÍ A V ČEM SE LIŠÍ PSYCHOSOMATIKA A PSYCHOTERAPIE?

Chceme-li dvě věci srovnávat a vymezovat mezi nimi hranice, potřebujeme mít definici obou. Pokud jde o psychoterapii a psychosomatickou medicínu, psychoterapie je definována docela přesně, což nelze říci o psychosomatické medicíně. Pro náš úkol tedy budeme muset nějak definovat psychosomatickou medicínu. Přitom nemusíme vytvořit závaznou a všemi nutně přijímanou definici, když to nejde.

JAK DOBRÝ JE NÁPAD ZRUŠIT RODINU?SILNÉ VZTAHY MEZI DOSPÍVAJÍCÍMI A RODIČI VEDOU K LEPŠÍM DLOUHODOBÝM ZDRAVOTNÍM VÝSLEDKŮM U MLADÝCH DOSPĚLÝCH

Vědci zjistili, že dospívající, kteří uvádějí silné vztahy se svými rodiči, mají lepší dlouhodobé zdravotní výsledky. Výsledky studie naznačují, že investice do zlepšení vztahů mezi rodiči a dospívajícími by mohly pomoci zlepšit celkové zdraví, duševní zdraví a sexuální zdraví a zároveň snížit užívání návykových látek v mladé dospělosti. 

NOVÁ STUDIE MŮŽE ROZŠÍŘIT OBRAZ DŮSLEDKŮ NEPŘÍZNĚ OSUDU V DĚTSTVÍ

Výzkumný tým zkoumal souvislost mezi nepříznivými zážitky z dětství a rizikem problémů s duševním zdravím v pozdějším životě. Vědci zjistili, že riziko duševních chorob v pozdějším věku u těch, kteří v dětství zažívají významnou nepřízeň osudu, lze částečně vysvětlit faktory sdílenými členy rodiny, jako je genetika a prostředí. Několik předchozích studií ukázalo, že lidé, kteří zažili různé typy nepříznivých zážitků z dětství, mají vyšší riziko, že budou později v životě trpět psychiatrickým onemocněním.

STACKEOVÁ D., BŘEZNÁ B.: PSYCHOLOGICKÉ A PSYCHOSOMATICKÉ ASPEKTY KOŽNÍCH ONEMOCNĚNÍ A JEJICH VÝZNAM PRO PSYCHOTERAPII

Kožní onemocnění jsou z psychologického hlediska specifická, což je dáno tím, že kůže jako orgán má pro psychiku zvláštní význam. Psychosomatická medicína hledá možné psychosomatické souvislosti příčin kožních onemocnění a zkoumá jejich dopad na psychické i psychosomatické zdraví. Předložená stať se zabývá touto problematikou a popisuje výsledky studie provedené u skupiny respondentů trpících kožními onemocněními, převážně lupénkou a také vitiligem.