PSYCHOSOM | ��asopis pro psychosomatickou a psychoterapeutickou medic��nu

VLADISLAV CHVÁLA: MLUVIT SPOLU A VZÁJEMNĚ SE SLYŠET

Mohlo by to vypadat, že Psychosom už vychází jen 2× ročně jako dvojčíslo. Ano, i tentokrát jsme čekali na naplnění obsahu, ale hlavní potíž je v nedostatku času. Ten jsme v psychosomatice pociťovali vždy: více času na pacienta, více času na studium, více času na supervizi, intervizi a semináře! Samozřejmě stojíme o to, aby sami pacienti byli ochotní aktivně spolupracovat na své úzdravě. Jenže čím více pacientů se dožaduje komplexnější léčby, která by více odpovídala jejich jedinečné bio-psycho-sociální realitě a životní situaci, tím méně máme času. A čím jsou pacienti složitější, tím více času potřebujeme na interdisciplinární komunikaci. Není ani tak problém, aby se domluvil lékař s lékařem, protože zastávají stejné paradigma, vidí zhruba totéž, jen se liší podle specializace.

KULTANOVÁ  KRYSTYNA: ŽIVOT ZACHRAŇUJÍCÍ VZTAH LÉKAŘ-PACIENT

PSYCHOSOM 2019; 17 (3-4) S. 206-2018. Terapeutický vztah lékař – pacient patří vedle komunikačních dovedností k základům psychoterapeutického přístupu v medicíně. V kazuistice jsem sepsala příběh pacienta s primární somatickou problematikou, u kterého došlo k výrazné psychosociální dekompenzaci, kterou se nakonec podařilo úspěšně zvládnout či stabilizovat právě díky nosnému vztahu lékař – pacient, založenému na vzájemné důvěře. Dále jsem chtěla kazuistikou poukázat na to, jak se dá s bio-psycho-sociálním přístupem pracovat v běžné neurologické praxi, v akutní péči i na lůžkovém oddělení.

VLČINSKÁ Z.: NEBANOVALA BYCH

PŘÍKLAD TERAPEUTICKÉ PRÁCE S PÍSNÍ. PSYCHOSOM 2019; 17 (3-4), S. 219- Naši předkové si uměli v těžkých chvílích pomoci zpěvem, ošetřit tak své pocity i tělo. Písně vzniklé tímto způsobem můžeme dnes použít jako psychosomatickou techniku podporující léčení traumatu. Melodický tvar lze vidět jako tvar pocitu. Zpíváme-li, dáváme svým pocitům dobrý tvar a zároveň je můžeme tělesně kotvit a celkově integrovat. Dnes nepreferovaný hlasitý nářek měl u našich předků estetickou kvalitu. Naříkavá píseň může pomoci zbavit se psychické bolesti a zároveň spočinout ve svém středu.

RADKIN HONZÁK: AMITRIPTYLIN A DOSULEPIN V PSYCHOSOMATICKÝCH INDIKACÍCH

PSYCHOSOM 2019; 17 (3-4) S. 230- Přehled terapeutických možností amitriptylinu a dosulepinu v psychosomatických indikacích mimo oblast deprese. Antidepresiva – zejména 1. generace – mají kromě cílového účinku řadu dalších, z nichž významný je účinek analgetický a paradoxně anticholinergní, uváděný coby nežádoucí, který může být využit jako spasmolytický.

STACKEOVÁ D., KOČÍ G.: DISKRIMINAČNÍ ČITÍ U ADOLESCENTNÍCH PACIENTEK HOSPITALIZOVANÝCH S MENTÁLNÍ ANOREXIÍ.

PSYCHOSOM 2019; 17 (3-4) S.237- 264  Mentální anorexie je duševní onemocnění vyznačující se poruchou tělesného schématu, odmítáním potravy a dalšími znaky. Dle zahraničních autorů se u pacientek s mentální anorexií setkáváme s neurofyziologickými aspekty, jako je disociace, zvýšený práh bolestivosti a změna diskriminačního, taktilního, tlakového a interoceptivního čití. U pacientek s mentální anorexií byly zjištěny signifikantní odchylky při měření taktilního čití oproti zdravé populaci. V rámci této práce byl u adolescentních pacientek hospitalizovaných s mentální anorexií zjišťován práh dvoubodové diskriminace na třech lokalitách – paži, břichu, mezi lopatkami. Dále byla zjišťována schopnost vyhodnocování senzorických vjemů testem dle Petrie a tělesného sebepojetí s využitím BAT dotazníku. Výsledky byly porovnány s kontrolní skupinou. Signifikantně významná se ukázala odlišnost dvoubodové diskriminace v oblasti mezi lopatkami. Taktéž se prokázala statisticky významná odchylka v tělesném sebepojetí.

RADKIN HONZÁK: NĚKOLIK POZNÁMEK KE SPIRITUALITĚ

Jestliže se k biopsychosociální koncepci značná část našich kolegů staví jako spolek nahluchlých, pokud jde o spirituální dimenzi, setkáváme se v diskusi o ní s rozsáhlou množinou hluchoslepých. Je to zčásti způsobeno tím, že pro řadu problémů z této oblasti nemáme jiný slovník než církevní. Sycení duchovních potřeb sice může probíhat i v jiných kontextech než církevních, ale tyto systémy měly dlouho téměř monopol a zapšklá česká nátura, stavějící se trucovitě vůči jakékoliv rozumné autoritě, pojem duchovní směšuje s karikaturami tlustých prelátů z Rudého práva (a dobře, že jim všechno sebrali!) a s papežem. Sice přesně neví s kterým, ale to je jedno, hlavně s tím, který prodával odpustky a nám upálil Mistra Jana Husa a na tom s tvrdošíjností hodnou lepších věcí neochvějně trvá.

VLADISLAV CHVÁLA: ÚTĚCHA Z GYNEKOLOGIE (NEBO HOŘE Z ROZUMU?)
Recenze knihy Pavel Čepický: Útěcha z gynekologie, Dybbuk 2019

Když někdo ze „staré party“ napíše knížku, rád si ji přečtu. Zvlášť když mi ji pošle. Název zní poněkud temně pro toho, kdo se rozpomene na Emanuela Rádla a jeho Útěchu z filosofie z r. 1949. Rádl po těžké nemoci a v osamělosti v úvodu píše: „Od té doby nevím skoro, co se ve světě děje; jsem sám a sám (s ženou) jako ve vězení“. Ten, kdo sáhl po útěše z filosofie vůbec první, byl v 6. století „poslední Říman“ Anicius Manlius Torquatus Severinus Boëthius, a to ve vězení, kde očekával popravu. Tak zlé to ale snad nebude, když bilancuje gynekolog na konci své kariéry.

MAREK ORKO VÁCHA: BŮH JE DIVOKÝ

Pronásleduji divoké zvíře. Hledám ho, sleduji cestičku mezi skalami, běžím po jeho stopách. Co jiného je duchovní život? Hledáš Boha, běžíš za ním, za tou divokou bytostí, která se skrývá a projeví se jen někdy a jen nějak, a vždycky jindy a jinak, než čekáš. Stopy jsou všude a vedou do hor. Hledáš jej modlitbou, sebezápory tě naučí vidět jasně, skrz závoj věcí, vidíš stopy hvězd na nebi, bíle hřmící vlny moře a let racků Běžíš a chceš jej vypátrat, bušit znova a znova.