PSYCHOSOM | ��asopis pro psychosomatickou a psychoterapeutickou medic��nu

JAN PONĚŠICKÝ: PSYCHOSOMATICKÁ MEDICÍNA A PSYCHOTERAPIE

Psychosomatická medicína se zabývá vzájemnými vztahy mezi duševními, sociálními a tělesnými procesy. Tyto interakce jsou v současnosti vědecky i klinicky evidentní, čímž je psychosomatická medicína součástí evidenc-based léčby v ambulantním i klinickém sektoru. Dnes již každý třetí dospělý jedinec onemocní během svého života psychogenním/ psychosomatickým onemocněním. Bohužel nejsou stále ještě psychické a psychosomatické poruchy včas rozpoznány.

To má za následek nejenom osobní utrpení, resp. chronicitu, nýbrž i velké národohospodářské ztráty a finanční výdaje.  Psychické a psychosomatické poruchy se podílejí 40 procenty na přiznání předčasného důchodu a mají za následek předčasnou úmrtnost. 

Obecnou příčinou stále častějšího vzniku psychosomatických nemocí je nebývale rychlý a silný civilizační tlak („more and more with less and less time“), zvnitřnění diktátu výkonnosti a ekonomického principu nabídky a poptávky. Následkem je stále méně přirozený a zdravý způsob života. Tato jednostrannost spojena se stresem se podílí přímo nebo adjuvantně na vzniku a trvání všech nemocí ze 70 až 80 procent. Nejčastěji jde o deprese spojené s bolestivými syndromy, dále jsou to kardiovaskulární onemocnění, obezita, bolestivé syndromy v oblasti ortopedie a gynekologie a v neposlední řadě i Alzheimerova choroba.
V současné době praktikuje v Německu 4200 odborných „lékařů pro psychosomatickou medicínu a psychoterapii“ a přes 18 000 lékařů s označením „psychoterapie“. Ve 253 psychosomatických klinikách je během jednoho roku léčeno zhruba 100 000 pacientů a v psychosomatických rehabilitačních klinikách to dělá 250 000 pacientů. Ideální je úzká spolupráce somatických lékařů s jejich psychosomatickými kolegy, která vede k snížení výdajů na léčbu. Lékaři, zvl. Ti s bazální psychosomatickou erudicí, přispívají podstatnou měrou k snižování stigmatizace pacientů trpících psychickými problémy.
Stále je ještě mnoho lékařů, kteří na jedné straně uznávají existenci stresových onemocnění a na druhé straně se ohrazují proti jejich kauzální léčbě, kde často nestačí dobře míněná rada. Důvody stresu v rodině, individuálního perfekcionismu či soutěživosti či vztahových emocionálních problémů bývají velmi komplexní. Těmi se intenzivně zabývá psychosomatické vědecké zkoumání, např. psychofyziologickými, imunologickými či psycho-neuro-endokrinologickými mechanismy, a na druhé straně existuje řada epidemiologických studií zabývajících se podmínkami výskytu specifických onemocnění, jak zátěžemi, tak i resiliencí. Mnoho studií dokládá velmi dobré i dlouhotrvající pozitivní efekty po specifické psychosomaticky orientované psychoterapii. Bohužel je v mnoha zemích včetně České republiky nedostatečná výuka budoucích lékařů (i klinických psychologů) v psychosomatice a psychoterapii, s čímž souvisí i absence prvoatestační specializace, bodové ohodnocení a součinnost ministerstva zdravotnictví, lékařské komory, univerzit a pojišťoven. Neméně důležitá je spolupráce psychosomatických a psychoterapeutických organizací prosazujících rozvoj psychosomatické medicíny.
5. 5. 2019
Doc. MUDr. PhDr. Jan Poněšický, Ph.D.
Autor je lékař, psychoterapeut a psychosomatický lékař erudovaný a působící v Německu

This work, by Psychosom, is licensed under CC BY 4.0