PSYCHOSOM | ��asopis pro psychosomatickou a psychoterapeutickou medic��nu

VLADISLAV CHVÁLA: NAJDEME SHODU O DOBRÉ PSYCHOSOMATICKÉ PRAXI?

V poslední době se rozhořela na veřejnosti diskuse o tom, co je správná psychosomatická praxe. Jak ji rozpoznat od pouhého „obchodu se zdravím“? Nalézt jednoznačnou odpověď vůbec nebude snadné. Přístupů k léčbě psychosomatických pacientů je totiž velmi mnoho. Zahrnují široké spektrum metod od vědecky uznávaného bio-psycho-sociálního modelu dle Engela, přes alternativní a léčitelské praktiky až po exotické tradiční medicínské systémy, jako je čínská medicína nebo ajurvéda.

IVO TELEC: NEKALÉ PRAKTIKY V PÉČI O ZDRAVÍ

Příspěvek pojednává o současném právním a společenském problému, který se týká některých nekalých praktik v péči o zdraví, například v rámci konzultací apod. Těžiště příspěvku je zaměřeno na současné české právní a sociální prostředí z hlediska některých typických nekalých chování podle práva a profesionální etiky. Vybrané nekalé praktiky jsou podrobně rozebrány na základě občanského zákoníku z roku 2012 a zákona o ochraně spotřebitele z roku 1992, a to v rámci provedení práva EU.

JAN PONĚŠICKÝ: POKUS O INTEGRACI PSYCHOSOMATICKÝCH TEORIÍ

Článek se zabývá otázkou, zda je stres s jeho tělesnými důsledky konečným článkem vzniku (nejen) psychosomatických onemocnění. Psychosomatické teorie se liší pouze v tom, že popisují různé psychosociální situace v interakci s určitou osobností vedoucí ke stresu a vzniku symptomů.

VÍT BARTOŠ: TĚLESNOST A KOGNITIVNÍ PROCESY ANEB PROČ SE DESCARTES MÝLIL

Takřka s jistotou lze tvrdit, že již naši paleolitičtí předci disponovali intuitivní hypotézou o fundamentální odlišnosti mezi myslí a tělem. Této intuici se na počátku novověku dostalo precizního vyjádření v podobě Descartem formulované ontologické odlišnosti mentálních procesů a tělesných objektů (karteziánský dualismus). Pro vědu 20. a 21. století je však tento dualismus samozřejmě nepřijatelný.

RADKIN HONZÁK: PAN DOKTOR A UZNÁVANÝ VĚDEC

Hans Asperger (18. února 1906 – 21. října 1980) byl rakouský pediatr, medicínský teoretik a profesor medicíny. Byl objevitelem Aspergerova syndromu, ovšem význam tohoto objevu byl široce uznán teprve po jeho smrti. Tak to píše Wikipedie. Mám za to, že se mýlí. První plody přinesl objev už záhy, jak dokumentuje čerstvý článek, který zde nabízím českým čtenářům. (Než jsem tohle dal dohromady, Wikipedie svůj text obohatila.)

RADKIN HONZÁK: ČISTÉ CHARAKTERY VĚDCŮ BUĎTEŽ NÁM PŘÍKLADEM

V době puritánského blbnutí po druhé světové válce přišlo z USA do Evropy vtipné prohlášení jedné filmové hvězdy: „Nevím, proč bych se měla stydět svléknout se před doktorem. Vždyť je to muž, jako každý jiný.“ Tuto logiku lze parafrázovat a aplikovat na jakékoliv lidské počínání včetně podvodů. Ty jsou staré jako Matka Příroda sama a setkáme se s nimi leckde, od mimeze až po vysokou politiku. Věda není výjimkou.

 JIŘÍ ŠIMEK: CO JE PSYCHOSOMATICKÁ MEDICÍNA?

Jak napovídá již sám název, psychosomatická medicína vznikla na půdě moderní vědecké medicíny. Vznik psychosomatické medicíny i její další rozvoj byl přirozenou reakcí mnoha lékařů na sklon ostatních k jednostrannému zaměření na biologickou stránku nemocí v prudce se rozvíjející vědecké medicíně.

 PSYCHOSOMATICKÁ KONFERENCE VE ŠTERNBERKU (13. - 14.4.2018)

Ve dnech 13 a 14. dubna 2018 proběhl v Městském kulturním domě v moravském Šternberku již V. ročník mezioborové konference Psychosomatická medicína pořádaný zdejší psychiatrickou léčebnou (PL). I letos se na půldruhého dne sjeli do Šternberka lékaři, fyzioterapeuti, psychologové a fyzioterapeuti, aby hledali (a nacházeli) společné průsečíky své práce s převážně polymorbidními a chronickými pacienty s psychosomatickými projevy.

2x RADKIN HONZÁK: 3x O SMRTI a JEDNOU Š.V.

→ Jaromír Odrobiňák: Rok na psychiatrii (Ottobre 12, Uherské Hradiště, 2017)
→ Jiřina Šiklová: Vyhoštěná smrt (Kalich, Praha, 2013)
→ Bronnie Wareová: Čeho před smrtí nejčastěji litujeme (Portál, Praha, 2014)

V těsném závěsu jsem se zúčastnil dvou zajímavých setkání, konference nemocničních kaplanů a konference pracovníků hospiců. Na rozdíl od všech ostatních se zde mluvilo především o spirituálních potřebách. To je ta část psychosomatického přístupu, která bývá nejčastěji cílem zpochybňujících dotazů a zásadních námitek.

MECHANISMY PATOLOGICKÉ KONZUMACE ONLINE PORNOGRAFIE

Během posledních deseti let exponenciálně narůstá užívání online pornografie. Přibližně u 3-6 % z celkového počtu uživatelů bylo zaznamenáno problematické chování (např. kompulzivní). V současnosti stále neexistuje žádný vhodný psychologický model, který by tento jev vysvětloval a pomáhal řešit. Obecně se soudí, že kompulzivní uživatelé online pornografie vykazují podobné znaky jako lidé závislí na drogách.