PSYCHOSOM | ��asopis pro psychosomatickou a psychoterapeutickou medic��nu

VLADISLAV CHVÁLA: PSYCHOSOM VYCHÁZÍ VŽDYCKY VČAS

Zjevný paradox názvu editorialu na úvod dvojitého čísla by se dal snadno smáznout tím, že v době postpravdivé a postfaktické by to tak mohlo být. Faktem ale zůstává, že první číslo roku 2019 vyjít nemohlo pro nedostatek textů. V téže době ovšem vyšlo celé číslo Vox Pediatriae věnované psychosomatice, s výborným přehledem psychosomatické problematiky u dětí z pera Jiřího Kučírka.

MARTIN SEIFERT: KDYŽ POLYKÁNÍ NENÍ SAMOZŘEJMOSTÍ. PŘÍPAD MARTY. PSYCHOSOM 2019 17;(1-2), S.6-23. 

Tato práce je zčásti kazuistikou s rozborem pokusu o psychosomatickou péči a zčásti zamyšlením nad současným stavem psychosomatické medicíny v České republice z perspektivy pražského praktického lékaře se zájmem o psychosomatiku. (V této práci zkracuji správné označení „všeobecný praktický lékař“ na prosté „praktický lékař“, ev. PL). Přináší spíše otázky nežli odpovědi.

HANA VÁHALOVÁ: REAKCE NA ZTRÁTU BLÍZKÉ OSOBY Z POHLEDU PSYCHOSOMATIKY

Pracuji jako poradce pro doprovázející a pozůstalé v hospici. Doprovázím také klienty hospice ve fázi pre finem, in finem a post finem. Hospic je zdravotně-sociální      zařízení, které je určeno lidem v terminálním stadiu onemocnění, u kterých není možná léčba vedoucí k uzdravení, ale paliativní péčí je možno zmírnit důsledky nemoci. Hlavním účelem hospiců je maximálně zlepšit kvalitu života v jeho závěrečné fázi a umožnit důstojné umírání.                                                                                      

STRUNZOVÁ V., JANOUŠKOVÁ L., HONZÁK R.: NEOBVYKLÉ SPOUŠTĚČE EPIZOD EMOČNÍCH PORUCH (KAZUISTICKÁ SDĚLENÍ) 

Autorky a spoluautor uvádějí dva případy spuštění klinicky závažné epizody emoční poruchy u predisponovaných osob cestou somatického inzultu. V prvním případě šlo o mladou ženu s diagnózou bipolární poruchy, u které vypukla depresivní epizoda bezprostředně po tetováži cca 40x40 cm na zádech, zřejmě jako důsledek působení prozánětlivých cytokinů na CNS.

RENÁTA DOLEŽALOVÁ: K LÉČBĚ PORUCH POHLAVNÍ IDENTIFIKACE V DĚTSTVÍ A ADOLESCENCI

VOLBA POHLAVÍ?  Na jaře 2018 jsem v dětské sekci České společnosti pro psychoanalytickou psychoterapii (ČSPAP), jejíž jsem členkou, iniciovala diskusi na téma transsexuality v dětství a adolescenci a současným přístupům k léčbě. Vnímám stále sílící trend dnešní doby ve smyslu zdůrazňování všemožných práv různých skupin lidí s nejrozmanitějšími názory. Měli bychom mít také právo na „zcela svobodnou a nezávislou“ volbu, případně změnu svého pohlaví? 

LUCIA MAZÚCHOVÁ, SIMONA KELČÍKOVÁ, ALENA RABÁROVÁ: STRACH MATIEK SÚVISIACI S TEHOTENSTVOM 

Strach je prirodzenou emóciou tehotných žien. Niekedy nekomunikovaný strach v období tehotenstva sa môže zintenzívňovať a mať negatívny vplyv na ženu, dieťa i samotný pôrod. Cieľom štúdie bolo identifikovať obsahy strachu u tehotných žien a spôsoby zvládania strachu. Štúdie sa zúčastnilo 156 tehotných žien (29,7 ± 4,7 rokov). Metódou zberu údajov bol dotazník vychádzajúci z Melenderovej tabuľky obsahov strachu.

KRYSTYNA KULTANOVÁ: CO MÁM Z VÝUKY V PSYCHOSOMATICKÉ MEDICÍNĚ?

Během přípravy k psychosomatické atestaci, díky kurzům, literatuře a nyní sebezkušenostní skupině, jsem zjistila, že se měním zejména já sama a můj přístup k pacientům. Pozoruji a vnímám přímo vztah mezi mnou a pacientem, kterého zrovna ošetřuji, lépe vyhodnocuji to, co po mně pacient žádá, lépe a jistěji se rozhoduji, lépe určuji hranice své a vnímám hranice pacienta. Mám pocit, že i méně iatrogenně poškozuji léky, ale i slovy, sdělováním výsledků, diagnóz, prognóz apod. 

DANIELA ŠROUBKOVÁ: PRIMUM NON NOCERE

Rozhodla jsem se, že se k této zajímavé diskusi připojím a podělím se o svůj názor na vzdělání i zkušenost z vedení sebezkušenostní skupiny. Můj názor vznikl také postupně v procesu sdílení s Míšou Ročňovou, Ivanou Jirmanovou a v poslední době s Karlem Saurem. Přijde mi důležité zdůraznit, že tahle debata se týká koncepce vzdělání nástavbového lékařského oboru, tedy jedné specifické oblasti psychosomatické léčby. Tato oblast má z principu věci svoje specifika.

JAN PONĚŠICKÝ: PSYCHOSOMATICKÁ MEDICÍNA A PSYCHOTERAPIE

Psychosomatická medicína se zabývá vzájemnými vztahy mezi duševními, sociálními a tělesnými procesy. Tyto interakce jsou v současnosti vědecky i klinicky evidentní, čímž je psychosomatická medicína součástí evidenc-based léčby v ambulantním i klinickém sektoru. Dnes již každý třetí dospělý jedinec onemocní během svého života psychogenním/ psychosomatickým onemocněním. Bohužel nejsou stále ještě psychické a psychosomatické poruchy včas rozpoznány.

ONDŘEJ MASNER: RAKOUSKÉ ZDRAVOTNICTVÍ MÁ NOVOU ATESTACI Z PSYCHOSOMATICKÉ MEDICÍNY

Od loňského roku existuje v Rakousku nová nástavbová atestace z Psychosomatické medicíny. Je dosažitelná pro lékaře se základní klinickou atestací z vybraných oborů (celkem 24 oborů) či atestací z všeobecné medicíny. Má doplnit psychosomatické vzdělání lékařů uvnitř jejich původní specializace tak, aby nové dovednosti mohli využívat v diagnostice a léčbě pacientů svého oboru. Konkrétně to znamená, že cílem nového vzdělání je zajistit pro klinické obory jako urologie, neurologie, dermatologie a jiné, kolegy s psychosomatickým vzděláním.

RADKIN HONZÁK: MEDICÍNA MUSÍ UDĚLAT NĚKOLIK NEPOPULÁRNÍCH KROKŮ, ABY ZŮSTALA ČISTÁ A UŽITEČNÁ

Především je naprosto nezbytné, aby medicína už konečně přestala vnímat člověka jako oživený rozumný stroj, standardně nastavený biologický preparát a konečně pokorně přijala za svou tu nepopíratelnou pravdu a skutečnost, že emoce jsou tělesné stavy, které nastavují lidský organismus do zásadně odlišných biologických poloh. Že smutný člověk je něco zcela jiného než veselý člověk, a zcela jinak než ti dva bude fyziologicky nastaven zklamaný vzteklík.

PETR NOVOTNÝ: RAKOVINA – POKROK TAKZVANĚ K HORŠÍMU

Každé dobro vrhalo odvěků také zlý stín. Naopak zlo bývalo někdy k něčemu dobré, například mor vedl k rozmachu hygieny a nepořádek v laboratoři umožnil objev penicilinu. K čemu nás dnes asi podněcuje rakovina? Ještě nikdy nebylo tak dobře, jak je dnes, avšak ani hůř. Ohromující technický a hospodářský vzestup podněcuje i pokrok takzvaně k horšímu, což dobře vystihují aforismy vtipálků: Všichni moralizují, nikdo není morální. Všichni mají práva, ale žádné povinnosti. Nikdo se netáže, kdekdo odpovídá. Všichni píší, nikdo nečte. Každý mluví, nikdo neposlouchá. Všichni mají vzdělání, ale žádné vědomosti.

VLADISLAV CHVÁLA: PRAVDIVOST PROTI STRACHU A UTRPENÍ, ANEB JEŠTĚ ŽE MÁME KLIKU

Skupina jedenácti klinických psychologů pracujících na onkologiích v České republice se pod vedením Mgr. Libuše Kalvodové pustila do sepsání svých zkušeností z poradny pro pacienty a jejich blízké při Psychoonkologické sekci České onkologické společnosti. Ta vznikla před 13 lety. Publikace určená pro pacienty a jejich rodiny v ohrožující situaci zhoubného onemocnění může být cenná i pro ostatní zdravotníky. V době, která se pyšní úspěchy, bohatstvím a zdravím, jsou nemoc, utrpení, a dokonce i smrt pokládány za trapný neúspěch. Je to mimo jiné odvrácená tvář naší úspěšné medicíny, která dosáhla ve svém rozvoji dříve nevídaných úspěchů. Ale utrpení ani smrt z našeho života nezmizely. Jsou jeho přirozenou součástí.

RADKIN HONZÁK: RECENZE KNIH, KTERÉ MŮŽETE ČÍST A NAVÍC DOPORUČIT POTŘEBNÝM

Dítě nezná pojem vděčnosti, nebo spíše neuvědomuje si jeho náplň, protože žije ve světě, který je pro ně samozřejmý, a pokud memoruje básničky o tom, jak je rodičům či učitelkám vděčné, neví ještě přesně, o čem mluví. Vděčnost poznává, až když citově, ekonomicky nebo časově investuje, a nedostává zpátky. Pak se začne ptát: kde je odpovídající vděk? To ale ještě není pravé poznání. Teprve až ztratím něco, co pro mě bylo cenné, a pak to zase najdu, uvědomím si naplno, že mám být vděčný za to, co všechno mi bylo dopřáno. To nemám z vlastní hlavy, pan profesor Matějček o tom napsal esej. Myslím ale, že je to dobrý úvod k referátu o knihách, které budou následovat.

ETIKA, PSYCHOSOMATIKA A VEŘEJNÝ PROSTOR

Ano, takové bylo téma mezinárodní odborné konference, jež se konala v sobotu 26. ledna 2019 v Centru komplexní péče (CKP) v Dobřichovicích, které ji pořádalo. Téma velice aktuální a lákavé. Redakce Kukátka byla pozvána a pozvání ráda přijala. A tak jsem tam byl.Původně s tím, že to bude tak pro krátkou reportáž o tématech, o nichž toho zase až tak moc nevím, jakkoli mě velmi zajímají. A co se nestalo: vtáhlo mě to naprosto a byl to čas, který rozhodně nebyl marně strávený. Naopak! Přinesl řadu témat k přemýšlení i řadu odpovědí na dlouho vězící otázky. Jasně: otázek je stále tak nějak víc než odpovědí, ale na to si člověk musí zvyknout.

RADKIN HONZÁK: MILOŠ VOJTĚCHOVSKÝ – RENESANČNÍ OSOBNOST A ÚŽASNÝ ČLOVĚK

S Milošem jsem se potkal na konci svých studií, když jsem se jako medik ocitl ve skupině lékařů a psychologů bádajících a pracujících s LSD. Přestože byl zkušený doktor o generaci starší a já lékařské embryo, jednal se mnou jako s rovným, a to vlastně byla moje první velká životní lekce. Nejen pro řemeslo. Fungoval tehdy jako konziliární psychiatr v Ústavu pro výzkum výživy lidu (ÚVVL) v Krči, což byl jeden z pěti výzkumných ústavů řízených Ministerstvem zdravotnictví; veden byl profesorem Maškem, který byl v té době na evropské úrovni.

VÝCVIK V RODINNÉ TERAPII PSYCHOSOMATICKÝCH PORUCH V LIBERCI

Už sedmý běh komplexního vzdělávacího programu, kerý byl poprvé otevřen v r. 1997, bude pod vedením týmu Chvála &Trapková zahájen v r. 2021.Je určen především pro pracovníky ve zdravotnictví, lékaře, klinické psychology a fyzioterapeuty, kteří se věnují psychosomatickým pacientům.

ELIAS CANETTI: ZASLEPENÍ

BLÁZINEC. Jednoho znepokojivě teplého večera koncem března kráčel slavný psychiatry Georges Kien sály svého pařížského ústavu. Okna byla dokořán. Mezi pacienty se odehrával urputný zápas o omezené místo u mříží. Hlava narážena na hlavu. Nešetřilo se nadávkami. Téměř všichni trpěli úžasným vzduchem, který přes den, někteří doslova, nasávali a hltali na zahradě. Když je dozorci odvedli zpátky do ložnic, byli nespokojeni. Chtěli ještě víc vzduchu, nikdo nepřiznal únavu. Až do večerky hltali u mříží to, co se dalo z večera zachytit. Zdálo se jim, že zde jsou vzduchu, který naplňoval jejich světlé, vysoké sály, ještě blíž.