PSYCHOSOM | ��asopis pro psychosomatickou a psychoterapeutickou medic��nu

PETR NOVOTNÝ: RAKOVINA – POKROK TAKZVANĚ K HORŠÍMU

Každé dobro vrhalo odvěků také zlý stín. Naopak zlo bývalo někdy k něčemu dobré, například mor vedl k rozmachu hygieny a nepořádek v laboratoři umožnil objev penicilinu. K čemu nás dnes asi podněcuje rakovina? Ještě nikdy nebylo tak dobře, jak je dnes, avšak ani hůř. Ohromující technický a hospodářský vzestup podněcuje i pokrok takzvaně k horšímu, což dobře vystihují aforismy vtipálků: Všichni moralizují, nikdo není morální. Všichni mají práva, ale žádné povinnosti. Nikdo se netáže, kdekdo odpovídá. Všichni píší, nikdo nečte. Každý mluví, nikdo neposlouchá. Všichni mají vzdělání, ale žádné vědomosti.

Pronikavý rozmach rakoviny provázejí nenápadné a od prvního pohledu dokonce sympatické jevy. Když polovina Čechů získává vysokoškolské vzdělání, působí to málem vznešeně. Nadbytečný počet osob s vysokoškolským diplomem však znásobuje i počet těch, kteří nevědí, že nic nevědí. Pokud jsou tito lidé veřejně vlivní, sebevědomí, pilní a ctižádostiví, pak strhávají laviny omylů dneška i zítřka ve všemožných oborech a souvislostech. Například okopávají kotníky osobností, přepisují minulost, boří mýty, rozviřují skandály, dramatizují každodennost anebo jménem pravdy lžou, čímž stresují nejpočetnější a nejzranitelnější publikum.
Pokud se stanou významnými členy profesních uskupení nebo bratrstev rozličných kočičích pracek, pak zesměšňují i exkomunikují oponenty. Ti se pak bojí hájit svoje názory, takže jejich autocenzura je stále přísnější a jejich mlčení začíná být ohlušující.
Ti, kteří nevědí, že nic nevědí, lidem důrazně sugerují, aby všichni chtěli a potřebovali totéž. I rozličně hendikepovaní se pak vrhají do bitek o místo na slunci v domnění, že se jednou možná stanou hrdiny naší doby.
Stres horlivců se v dnešku zobrazuje i ve třicetinásobném znásobení počtu onkologicky nemocných od roku 1965 (tehdy 27 tisíc). Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR (www.uzis.cz) ve svých elektronických ročenkách, které vycházejí s dvouletým odstupem, už celkový počet onkologicky léčených neuvádí, takže jejich množství není veřejností uvědomováno. I laikovi však postačí, když z ročenek ÚZIS odečte na rakovinu každoročně zemřelé, a přičte v témže roce nově diagnostikované a vezme-li v úvahu, že v roce 2015 přibylo v ČR 94 tisíc onkologicky léčených (www.uzis.cz), což je víc než kolik obyvatel má Hradec Králové a že v roce 2016 jejich počet vzrostl o dalších 96 tisíc, což je téměř tolik, kolik nás žije v Liberci (tamtéž). Pak tento počtář zvolá heuréka a potvrdí, co onkologové už vědí, totiž že v roce 2020 bude v ČR přibližně milion onkologicky léčených.
Přibližně čtvrtina ze sto padesáti onkologicky nemocných, jejichž profesní, erotické, emoční a sociální pnutí jsem zkoumal, si uvědomovala, že si rakovinu přivodila stresem, který z nezbytí či ze ctižádosti snášela. Zbytek zkoumaných onkologickým účinkům stresu nevěřil, byť před rakovinou ze stresu varovali Hippokrates, Galén, Avicenna a Paracelsus. (Nemoc hodných lidí – rakovina, Dialog 2018), Tito lékaři rozhodně nebyli alternativci, proutkaři ani šarlatáni, jimž bychom se směli vysmívat.
Dnes už víme, že nevědomí (centrální nervový systém) není žádná metafyzická šaškárna, ale perfektně zorganizovaný řád hormonů, genů a chemických látek, které dokážou vypnout imunitní systém a založit nádory i metastázy, anebo je naopak stáhnout, kdykoli se jim zachce, což bylo potvrzeno například onkologem prof. MUDr. Borisem Mravcem, Ph.D. (Neurobiológia nádorových chorôb: od empírie k dôkazom, Onkológia 2011, č.5) Kratičká citace z této Mravcovy práce: Experimentální a klinické studie prokázaly, že signály související s růstem nádoru jsou přenášeny do centrálního nervového systému, kde ovlivňují aktivitu četných oblastí. Centrální nervový systém pak může následně modelovat nádorovou progresivitu i tvorbu metastáz… Nádorová onemocnění jsou spjata s psychosociálními faktory, mezi které patří stres, deprese a narušení sociálních aktivit…
I přes mnohé důkazy o následcích stresu je rakovina přičítána náhodě, smůle a dalším asi osmdesáti jevům (Nemoc hodných lidí – rakovina). Takové množství příčin zjevování rakoviny nemocné mate, protože rakovina se zrodí i z dramatizace zcela všedního života. Přednostně osloví stresované, kteří mají strach ze sebepoznání, sebekorekcí a osvobozujících činů, nedělají, co dělat mají, vydávají se za ty, kterými nejsou, anebo je už nikdo nepotřebuje. Naopak se na dálku vyhne těm, kteří se šťastně ukotvili v emočních, sociálních a profesních vztazích. Například nejčastější ženskou rakovinu (prsu) neonemocní ženy emočně, eroticky a sociálně zaopatřené, a byť to zazní třeba směšně, které předou štěstím jako kočky. (Tamtéž)
Dnešní nechuť přebírat odpovědnost za zdraví i rakovinu kopíruje obecnější trend – nepřebírat odpovědnost pokud možno za nic. Někteří dokonce vyhlašují své rakovině nenávist a boj, což je směšné, protože tím násobí stres, kterým si ji uhnali. Proč se nebojuje proti infarktu, zápalu plic či žaludečním vředům? Proč jen proti rakovině? Vždyť to vypadá, jako by bojující chtěli sami sebe umlátit kladivem. Není nápadné, že většina nejznámějších bojovníků proti rakovině zemřela?
Umění nevzniklo v době kamenné pro kratochvíli, ale ze sociální a psychoterapeutické potřeby. Kdo dnes neví, že nic neví, napomohl ke zrušení nebo prolomení etických a estetických hranic umělecké tvorby, aby zalichotil přítomnosti. Nepostřehl, že způsobil úbytek kultivovaného publika. Zbylí se spokojují s oslňujícími kulisami. Část tvorby pak připomíná reklamu a reklama vypadá jako umění. Mizí prostor, v němž bylo možné se odjakživa kulturně, eticky a sociálně zrcadlit, takže mnozí už nezazří svou vrozenou niternou tvář ani svůj sociální úkol, čímž jsou stresováni a potažmo i zdravotně ohroženi.
První emancipační snahy se jevily jako požehnání nebes než ti, kteří nevědí, že nic nevědí, vystrnadili masy i z vrozených sociálních údělů. Nasugerovali jim, že každý odpovídá už jen za sebe. Pod heslem Nevaž se započalo drsné a masové rozbíjení rodin s dětmi, což vede v jejich dospělosti k emočnímu, sociálnímu i zdravotnímu strádání. V roce 1930 bylo u nás rozvedeno 5,6 % manželství, v roce 2016 45,2 %.
Děti opuštěné jedním z rodičů rozvracejí v dospělosti stejně lehkomyslně vlastní rodiny nebo partnerství, v nichž počaly děti. Založení nových rodin se jim zdá snadnější než se s partnerem vyladit a smířit se s jeho nezaměnitelností. Kdo dnes postřehne, že když není spokojen se sebou, nedokáže být spokojen ani s partnerem?
Dívky dospívající bez otců nevědí, jaké vlastnosti má mít mládenec, s nímž by mohly založit stabilní a harmonickou rodinu, takže tápou i po třicítce a zdravotně strádají například endometriózou nebo prekancerózou děložního čípku. Mládenci vyrostlí bez otců vyjevují ještě v pětatřiceti adolescentní sklony – narcismus, neodpovědnost, egocentrismus, nepoučitelnost a mamánkovství. Nenacházejí chyby na sobě, ale jen na druhých, takže vůkol podněcují emoční a vztahový chaos. (Podminované dětství, Dialog 2015)
Obě pohlaví mají strach z odpovědnosti za rodinu a děti. Nevědí, že tato odpovědnost nebrzdí, ale ukotvuje. A geometrická řada se už postarala, aby harmonické rodiny se šťastnými a zdravými dětmi byly výjimkou. Ze sto padesáti mých onkologických klientů, vesměs ve středním věku, prožila drtivá většina dětství v neúplných nebo nefunkčních rodinách, přičemž zdánlivě nevinná nefunkčnost například znamená, že v dětském věku neviděli, že by se jejich rodiče vítali objetím či polibkem. (Nemoc hodných lidí – rakovina, 2018)
Církve jsou oprávněně kritizovány už staletí, byť jistá část církevních ponaučení zabezpečovala nezbytnou zdravotní profylaxi například v podobě sebekorekcí, sociální odpovědnosti a vstřícnosti anebo dlouhých půstů v podobě carne levare (it. dát pryč maso). Přes boží ruce regulující přírodu, zdraví, emocionalitu, sociálnost a nemoci snad i proto ještě nikdo neplesknul. Dnešní vůdčí ateisté nejsou už bohužel rovnocennými oponenty církví, takže jejich zásluhou zapírají boha i ti, kteří se bez něj nedokážou obejít. Část ateistů vyjevuje spíše emoční a sociální rozštěpení. Pokud se vychloubají ateismem, pak to vypadá, jako by se slepí pyšnili svým postižením. Někteří ateisté se pokoušeli nahradit uvedené boží funkce svým egem snad v domnění, že pak budou moci beztrestně levitovat mezi sociálním dobrem a zlem, jenže pak bývají šokováni svou rakovinou.
Virtuální kouzelníci vše sociální i emotivní ohromujícím způsobem zrychlili a zjednodušili, takže virtuální sociálnost ovládá v podstatě každý. Tato sociálnost působí hygieničtěji, narcistněji, efektněji a nezávazně. Avšak masová závislost na virtuální sociálnosti ničí intimní a sebezáchovnou člověčinu, protože vzdaluje živé od živých. Možná proto vyvěsil majitel jednoho plzeňského lokálu v šenku výzvu: Zde odloží džentlmeni střelné zbraně a chytré mobilní telefony.

Do redakce přišlo 28. 3. 2019
Zařazeno k tisku 30. 5. 2019
Konflikt zájmů není znám.

This work, by Psychosom, is licensed under CC BY 4.0