PSYCHOSOM | ��asopis pro psychosomatickou a psychoterapeutickou medic��nu

ANKETA – JAKÝ VÝZNAM MÁ SEBEZKUŠENOST ZÍSKANÁ V PSYCHOTERAPEUTICKÉM VÝCVIKU PRO LÉKAŘE?

Během letních měsíců byl uveřejněn vzdělávací program „lékařské psychoterapie“, který se podařilo víceméně v tajnosti vyjednat a odblokovat tak legalizaci vzdělávání lékařů v psychoterapii. To bylo zablokováno od r. 2017, takže situace všech lékařů, kteří absolvovali nikoli snadné vzdělávání v psychoterapii, byla dost zoufalá, navíc v kontrastu s neustále rostoucí potřebou psychoterapie v medicínské praxi.

MAREK O. VÁCHA: DOČETL JSEM RADKINA A RYCHLE CHCI ŘÍCT: TOHLE NENÍ MODLITBA!

To je naprosté nepochopení toho, co modlitba je – je to častá otázka novinářů: „Co vám modlitba dává?“ ve smyslu, že modlitba je jedna z mnoha terapeutických technik mírnící agresi, navozující vnitřní klid etc. Pak je ale modlitba na úrovni čaje z heřmánku, dvojky bílého, cvičení na jógamatce, nebo marihuanové cigarety. Zeptejte se Jeremiáše po pás v bahně v cisterně, co mu dává jeho víra.

BAŠTECKÁ B.: KOMENTÁŘ K ČLÁNKU EVIDENCE BASED MEDICINE? ANEB O AUTORITĚ, SVOBODĚ A ZODPOVĚDNOSTI

Vladislav Chvála mi dal k recenzi článek právníka I. Telce. „Recenzovat ho nemůžu,“ řekla jsem, „protože nejsem právník. Můžu ale napsat komentář ze své vlastní pozice a říct, proč s vyzněním článku nesouhlasím.“ „Mně se ten článek líbí, protože souzní s tím, co si myslím,“ řekl na to šéfredaktor.

KDY JE TERAPIE NEJÚČINNĚJŠÍ?

Nový výzkum naznačuje, že pacienti dosahují většího pokroku v překonávání úzkosti, obav a fobií, když jsou jejich terapeutické schůzky naplánovány ráno. Studie zjistila, že ranní sezení pomohlo pacientům s psychoterapií lépe překonat paniku a úzkost a fobické vyhýbání se, zčásti proto, že hladiny kortizolu – přirozeně se vyskytujícího hormonu – jsou v té době nejvyšší, uvedla klinická psycholožka Alicia E. Meuret, Southern Methodist University, Dallas.

MUDR. LADISLAV HAAS: LÉKAŘI A PSYCHOSOMATIKA
Haas, L. (1948). Lékaři a psychoanalýza. Sborník psychoanalytických prací 1948. Ročenka společnosti pro studium psychoanalysy v Praze. Praha: Máj: 149–152

V lékařských kruzích se pohlíží na psychotherapii ještě stále s blahovolnou a jen málo tajenou povýšeností přes všechny pokroky, které lékařská psychologie v minulých desetiletích vykazuje, v první řadě díky psychoanalyse. Psychotherapii se upírá samostatnost, tvrdí se, že každý lékař má být psychologem ve svém vztahu k nemocnému.

VERNÝ I. SYPTÓMY AKO PROCES. PSYCHOSOM 2017; 15(3), S.196-202

SOUHRN: Procesovo orientovaná psychológia alebo POP ponúka podporu sebaspoznávania na ceste k Neznámu. POP sa riadi predpokladom, že kľúč k riešeniam je obsiahnutý v samotných problémoch či narušeniach. POP je fenomenologicky založená metóda, ktorá vychádza z presvedčenia, že každý človek a každý ľudský systém sa nachádza v prirodzenom prúde vývoja, ktorý sám v sebe dáva zmysel. Našou úlohou ako terapeutických pomocníkov je tento proces stopovať, podporiť a vyvinúť. POP ponúka modely, metódy a nástroje na sprevádzanie zmien.

Příspěvek je věnován aplikaci psychosomatické perspektivy založené na bio-psycho-sociálním modelu v ambulantní psychiatrické praxi. Autor předkládá pět základních tezí, jež považuje za výchozí předpoklady k prosazování bio-psycho-sociálního pojetí a psychoterapeutického přístupu v psychiatrii. Bio-psycho-sociální pojetí je spolu s psychoterapeutickým přístupem podle autora nezbytné pro koordinovanou a efektivní spolupráci s dalšími odborníky v systému péče o duševní zdraví.

CHVÁLA V.: PŘÍRUČKA PRO PŘIPRAVENÉ. Psychosom 2016; 14(4), s.275-278

Recenze knihy Zbyňka Vybírala: Jak se stát dobrým psychoterapeutem. Portál 2016, ISBN 9788026211044. 190 stran.Přečetl jsem publikaci Zbyňka Vybírala Jak se stát dobrým psychoterapeutem a chci ji doporučit hlavně lékařům, kteří se věnují, nebo chtějí věnovat psychosomatice.

JAN PONĚŠICKÝ: PRIMÁT INTERAKCE A SUBJEKTIVITY TERAPEUTA V PSYCHOTERAPII

Co se odehrává a působí během psychoterapie jsou vzájemné interakce dvou subjektů, a to jak vzájemné reagování na sebe, tak i oboustranné vciťování, identifikace. Terapeut se snaží postupovat dle svého odborného zaměření, které však do značné míry odpovídá jeho subjektivním postojům, či příslušnou metodu posléze modifikuje, přizpůsobuje vlastní osobnosti.

JAN PONĚŠICKÝ: PSYCHOSOMATICKÁ MEDICÍNA A PSYCHOTERAPIE

Psychosomatická medicína se zabývá vzájemnými vztahy mezi duševními, sociálními a tělesnými procesy. Tyto interakce jsou v současnosti vědecky i klinicky evidentní, čímž je psychosomatická medicína součástí evidenc-based léčby v ambulantním i klinickém sektoru. Dnes již každý třetí dospělý jedinec onemocní během svého života psychogenním/ psychosomatickým onemocněním. Bohužel nejsou stále ještě psychické a psychosomatické poruchy včas rozpoznány.

ONDŘEJ MASNER: RAKOUSKÉ ZDRAVOTNICTVÍ MÁ NOVOU ATESTACI Z PSYCHOSOMATICKÉ MEDICÍNY

Od loňského roku existuje v Rakousku nová nástavbová atestace z Psychosomatické medicíny. Je dosažitelná pro lékaře se základní klinickou atestací z vybraných oborů (celkem 24 oborů) či atestací z všeobecné medicíny. Má doplnit psychosomatické vzdělání lékařů uvnitř jejich původní specializace tak, aby nové dovednosti mohli využívat v diagnostice a léčbě pacientů svého oboru. Konkrétně to znamená, že cílem nového vzdělání je zajistit pro klinické obory jako urologie, neurologie, dermatologie a jiné, kolegy s psychosomatickým vzděláním.

RADKIN HONZÁK: MEDICÍNA MUSÍ UDĚLAT NĚKOLIK NEPOPULÁRNÍCH KROKŮ, ABY ZŮSTALA ČISTÁ A UŽITEČNÁ

Především je naprosto nezbytné, aby medicína už konečně přestala vnímat člověka jako oživený rozumný stroj, standardně nastavený biologický preparát a konečně pokorně přijala za svou tu nepopíratelnou pravdu a skutečnost, že emoce jsou tělesné stavy, které nastavují lidský organismus do zásadně odlišných biologických poloh. Že smutný člověk je něco zcela jiného než veselý člověk, a zcela jinak než ti dva bude fyziologicky nastaven zklamaný vzteklík.

JAN PONĚŠICKÝ: POKUS O INTEGRACI PSYCHOSOMATICKÝCH TEORIÍ

Článek se zabývá otázkou, zda je stres s jeho tělesnými důsledky konečným článkem vzniku (nejen) psychosomatických onemocnění. Psychosomatické teorie se liší pouze v tom, že popisují různé psychosociální situace v interakci s určitou osobností vedoucí ke stresu a vzniku symptomů.

JAN PONĚŠICKÝ: REZISTENCE VŮČI PSYCHOTERAPII (PSYCHOSOM 2023; 21 (3-4) PP.160-165) 

Předneseno na československé psychiatrické konferenci v Brně v rámci hlavního tématu Rezistentní stavy v psychiatrii.

Proč jsem se odhodlal přednášet na toto téma, souvisí s mou již padesátiletou psychoterapeutickou zkušeností. Počáteční nadšení se proměnilo v uspokojení, když se občas podařilo dosáhnout úlevy skrze porozumění, které jen zřídka vedlo k podstatnější změně životních postojů a vedení života.

JAN PONĚŠICKÝ: MEDICÍNSKÉ MYŠLENÍ V PSYCHOTERAPII A PSYCHOSOMATICE

Mapa nemůže nahradit skutečnost, je jen, a ne vždy, spolehlivým vodítkem, jak se v ní vyznat. Jak by bylo krásné, kdyby se mapa s tím, co zobrazuje, perfektně shodla! V medicíně to tak dokonce bývá. Představa zpětné vazby a homeostázy se kryje např. s vlivem snížené koncentrace hormonů štítné žlázy na zvýšenou produkci thyreotropního hormonu v hypofýze, který ji aktivuje, a naopak jejich zvýšená koncentrace činnost hypofýzy tlumí. Tento materialisticko-kauzální mechanismus je blízký medicinskému myšlení a prosazuje se i v psychiatrii, psychosomatice a psychoterapii.

PONĚŠICKÝ J.: KAM SE UBÍRÁ PSYCHOTERAPIE?

Odpověď: Tím směrem, kterým se ubírá naše civilizovaná společnost. Ve formě kritické reakce na ni, či přizpůsobením se, jak v ní bezproblémově fungovat:
Stále více a více v co nejkratším čase; důraz je kladen na výkon a ekonomickou efektivitu. Proto, dle mého vědění, na celém světě „vyhrává“ kognitivně behaviorální psychoterapie či i jiné formy krátkodobé terapie zaměřené na příznak. Výzkum efektů léčby, sledovaných většinou krátkodobě, tento trend potvrzuje. Teprve v posledních letech se ukazuje, že déletrvající terapie, např. psychoanalytická, předčí KBT dlouhodobými kladnými výsledky.

JAN PONĚŠICKÝ: SROVNÁNÍ PSYCHOTERAPEUTICKÉHO A PSYCHOSOMATICKÉHO PŘÍSTUPU (LÉČBY) V TEORII I PRAXI

Podstatná otázka zní: Je psychoterapie jedinou léčebnou metodou psychosomatických onemocnění? Samozřejmě není, psychosomatické poruchy reagují kladně na tělesný pohyb, cvičení, relaxaci a fyzioterapii či na změnu životosprávy (jídlo, alkohol, kouření apod.). Dále přicházejí v úvahu psychosomatické konzultace, v určitých případech farmakoterapie, nemluvě o spirituálním přístupu. Zde narážím na diskutovaný článek v PSYCHOSOMU kolegyně Dolákové o účinnosti energetických terapií.

ŠIMEK J.: V ČEM SE PROLÍNAJÍ A V ČEM SE LIŠÍ PSYCHOSOMATIKA A PSYCHOTERAPIE?

Chceme-li dvě věci srovnávat a vymezovat mezi nimi hranice, potřebujeme mít definici obou. Pokud jde o psychoterapii a psychosomatickou medicínu, psychoterapie je definována docela přesně, což nelze říci o psychosomatické medicíně. Pro náš úkol tedy budeme muset nějak definovat psychosomatickou medicínu. Přitom nemusíme vytvořit závaznou a všemi nutně přijímanou definici, když to nejde.

BUREŠOVÁ N.: PŘÍSTUP ČESKÝCH PEDIAATRŮ K PSYCHOSOMATICE, PSYCHOSOM 2017; 15(2)

U dětí a dospívajících se setkáváme s psychosomatickým onemocněním častěji než u dospělých. Tělo jako prostředek komunikace vyjadřuje nejen vlastní duševní zátěž, ale i nerovnováhu v rámci celého rodinného systému. Pediatr pak většinou stojí na samém začátku léčby psychosomatických pacientů a jeho úloha je nepostradatelná i na úrovni komunikace s pacientem a spolupráce s dalšími odborníky.

KOHÚT J.: CREATING CONNECTIONS 2015 – REZILIENCIA. Psychosom 2016; 14(4) s. 280-284

Prežitie vďaka prepojeniu:V polovici apríla sa v Holandskom Kaatsheuveli uskutočnila konferencia pre odbornú, ale aj laickú verejnosť s názvom Creating Connections. Ústrednou témou bola téma reziliencie. Za týmto slovíčkom s francúzskym, či latinským sexepílom sa skrýva pojem definujúci schopnosť človeka prežiť, adaptovať sa a vzdorovať potencionálne nepriaznivým vplyvom.