PSYCHOSOM | ��asopis pro psychosomatickou a psychoterapeutickou medic��nu

HONZÁK R.: CO SE SOCIÁLNÍMI VLIVY?

Když se pětatřicetiletý jihoafrický psychiatr nechával okouzlovat fanfárou barev podzimu na severovýchodě USA, kam poprvé přijel na studijní pobyt, netušil, že se ho za krátký čas zmocní tesknota, padne naň deprese a že díky (sem skutečně „díky“ patří) své stálé zvídavosti a blízkosti laboratoří, v nichž se pracovalo s melatoninem, z té šlamastyky nejen vyklouzne, ale ještě vykouzlí objev: sezonní (zimní) depresi.

PETR NOVOTNÝ: RAKOVINA – POKROK TAKZVANĚ K HORŠÍMU

Každé dobro vrhalo odvěků také zlý stín. Naopak zlo bývalo někdy k něčemu dobré, například mor vedl k rozmachu hygieny a nepořádek v laboratoři umožnil objev penicilinu. K čemu nás dnes asi podněcuje rakovina? Ještě nikdy nebylo tak dobře, jak je dnes, avšak ani hůř. Ohromující technický a hospodářský vzestup podněcuje i pokrok takzvaně k horšímu, což dobře vystihují aforismy vtipálků: Všichni moralizují, nikdo není morální. Všichni mají práva, ale žádné povinnosti. Nikdo se netáže, kdekdo odpovídá. Všichni píší, nikdo nečte. Každý mluví, nikdo neposlouchá. Všichni mají vzdělání, ale žádné vědomosti.

JAN PONĚŠICKÝ: REZISTENCE VŮČI PSYCHOTERAPII (PSYCHOSOM 2023; 21 (3-4) PP.160-165) 

Předneseno na československé psychiatrické konferenci v Brně v rámci hlavního tématu Rezistentní stavy v psychiatrii.

Proč jsem se odhodlal přednášet na toto téma, souvisí s mou již padesátiletou psychoterapeutickou zkušeností. Počáteční nadšení se proměnilo v uspokojení, když se občas podařilo dosáhnout úlevy skrze porozumění, které jen zřídka vedlo k podstatnější změně životních postojů a vedení života.

VLADISLAV CHVÁLA: ODKUD A KAM KRÁČÍ ČESKÁ PSYCHOSOMATIKA

Pojem psychosomatika byl v minulosti nadužíván i zavrhován. Cesta k obnovení respektu nebyla snadná. Jsme pamětníci, kteří byli šťastnou shodou okolností u toho, a můžeme proto svědčit. Pamatuji si údiv pánů profesorů vědeckého poradního sboru Ministerstva zdravotnictví, když jsme jim začátkem devadesátých let s kolegy nabízeli možnost rozšířit vzdělávání lékařů o psychosomatickou teorii a praxi. „Pánové, myslíte si, že byste něco takového v některém z vašich oborů potřebovali?!“ reagoval udiveně předsedající pan profesor, internista. Nedočkal se pozitivní odpovědi.

ONDŘEJ MASNER: PSYCHOSOMATICKÁ MEDICÍNA VE VZTAHU K BIOLOGICKÉ MEDICÍNĚ

Nedávno jsem si na blogu Radkina Honzáka (aktuálně.cz) se zájmem přečetl příspěvek Vladislava Chvály o tom, kdo je psychosomatikem a kdo jím není („Ne každý, kdo si říká PSYCHOSOMATIK, jím skutečně je. Pozor!!“ z 15. 12. 2020). Zaujalo mě jeho pozorování, že řada psychosomatických lékařů se časem začne ostře vyhraňovat vůči svému původnímu lékařskému vzdělání, vůči biologicky orientované medicíně.

RADKIN HONZÁK: ÚVAHA O AGRESI A VÁLKÁCH A TAKÉ O NEPŘÍTELI. s. 138-140

Přirozený stav je válka všech proti všem. (Thomas Hobbes) Osudem a možno říci pracovní náplní mýtů je padat.

STANISLAV KOMÁREK: ENANTIODROMIE – CO JEN TO MŮŽE BÝT? s.141-143

Slovo „enantiodromie“ (řecky enantiodromia) bývá do češtiny překládáno jako „protiběh“ a používá se v praxi poměrně zřídka. Je to škoda, protože jev jím označovaný potkáváme dnes a denně a většinou si jej vůbec neuvědomujeme. Ne že by se jednalo o objev posledních let, právě naopak.

JAN PONĚŠICKÝ: O ŘÁDU ŽIVOTA

Proč pojednání o řádu života? Poněvadž se zdá, že se v dnešní době rozpadá, jako bychom se už nemohli o něco stabilního a pravdivého opřít. Souvisí s tím v širokém slova smyslu i stále častější výskyt psychosomatických onemocnění?