PSYCHOSOM | ��asopis pro psychosomatickou a psychoterapeutickou medic��nu

MAREK O. VÁCHA: DOČETL JSEM RADKINA A RYCHLE CHCI ŘÍCT: TOHLE NENÍ MODLITBA!

To je naprosté nepochopení toho, co modlitba je – je to častá otázka novinářů: „Co vám modlitba dává?“ ve smyslu, že modlitba je jedna z mnoha terapeutických technik mírnící agresi, navozující vnitřní klid etc. Pak je ale modlitba na úrovni čaje z heřmánku, dvojky bílého, cvičení na jógamatce, nebo marihuanové cigarety. Zeptejte se Jeremiáše po pás v bahně v cisterně, co mu dává jeho víra.

Produktem modlitby přece není uklidnění nebo zmírnění agrese nebo rychlejší uzdravení. Bůh nedává něco, ale se. Kdo by čekal od modlitby zvýšení stavu konta, tělesné uzdravení nebo podobně, tak se zcela míjí s podstatou. Modlitba naopak často ZHORŠÍ psychickou pohodu – čím jsem blíže Bohu, tím mi večer víc vstupují do mysli moje výbuchy hněvu daného dne, cítím se víc provinile a nekomfortně v Boží blízkosti. Produktem modlitby je Duch svatý! („oč spíš váš nebeský Otec dá Ducha svatého těm, kdo ho prosí!“)
Takto přece Frankl popisuje rozdíl mezi psychoterapií a náboženstvím, psychoterapii jde o uzdravení duše a v náboženství o spásu duše, kněz se při svátosti smíření stará o bolesti duše stejně jako chirurg, píše Frankl. A Eckhart to shrnuje vztekle a sarkasticky:
„Věz, hledáš-li něco svého, Boha nikdy nenalezneš, protože nehledáš výhradně Boha. Hledáš něco s pomocí Boží a chováš se, jako kdybys chtěl udělat z Boha svíci a pak s ní něco hledal. A když člověk nalezne to, co hledal, nakonec tu svíci zahodí. Přesně to děláš. Hledáš-li něco s pomocí Boží, i kdyby to bylo cokoliv, není to nic, ať už je to prospěch, odměna nebo niternost. Jdeš za ničím, proto také nic nalézáš.“ (Mistr Eckhart. Kázání. Upravil a přeložil Josef Quint. (2019) překl. Vilém Konečný, Martin Mrskoš, Petr Snášil. Horus. Brno. str. 30)
Kdo vnímají modlitbu jako jednu z dalších terapií, jsou mimoběžní s celou dlouhou židovskokřesťanskou tradicí. Že vztah s Bohem proměňuje mě, a že jako vedlejší efekt někdy přichází klid duše, že občas dochází k zázračnému uzdravení nebo ke vzkříšení Lazara, je druhá věc. Ale o to přece nejde!
Veškerá přímluvná modlitba je otevření dveří, nic víc, a velké postavy modlitby nás učí neradit Bohu, co má dělat. Maria v Káně říká „nemají vína“ a nedodává další rady a postřehy, co by bylo dobré udělat. Rovněž Marie a Marta vzkazují „ten, kterého máš rád, je nemocen“ a neintervenují ve smyslu, že by slavný rabbi mohl využít svých kontaktů a konexí a oslovit místní specialisty. V obou případech pak přichází řešení, které není z tohoto světa.
Tu studii o pacientech po kardiologické operaci jsem četl kdysi dost podrobně a je pro mě až legračně americky nechápající, co je to modlitba, pro jiné by byla asi až za hranici rouhání. Domluvení formulace byla „za úspěšnou operaci a rychlou, zdravou rekonvalescenci bez komplikací“ a teď se Bože ukaž! Bůh jako automat na kávu opravdu takto nefunguje, a kdo by myslel, že ano, tak může dělat tyto studie a jinak je mimo rámec křesťanství. Hledáte nic, a nic naleznete.
Pozdravy všem!
Dodávám už jako poznámku pod čarou – škoda, že neexistovaly ty tříleté sebepoznávací psychoterapeutické kurzy, co stojí půl miliónu, před dvěma tisíci lety – Jidáš by nemusel dopadnout tak blbě.
V Praze 5. 1. 2024 Marek O. Vácha

K TEXTU R. HONZÁKA: MOTLITBA V LÉČEBNÉ PÉČI (PSYCHOSOM 3-4/2023)

This work, by Psychosom, is licensed under CC BY 4.0