Vydání 3-4/ 2020
EDITORIAL
VLADISLAV CHVÁLA: MLČETI ZLATO
Ale co mi zbývá, někdo úvodník napsat musí. I když, jak říkám, mlčeti zlato. Pandemie přišla s podzimem ve své druhé vlně v podobě mnohem méně virtuální, než jak jsme ji tady v Čechách zakusili s příchodem jara. A to byla past. Zdálo se, že celý ten humbuk kolem pandemie je jen planý poplach, jaký se zdálo před časem WHO vyvolávat kolem ptačí a prasečí chřipky. Nemocné vidět nebylo, ale marně nakoupené zásoby antivirotik ve skladech rezerv státu po jejich expiraci ano. To, v kombinaci s nezvyklým omezením svobod, zřejmě zmátlo překvapivě především psychosomatiky.
Bojovníci za svobodu a proti omezením vydali petici. Fakt, že z devíti signatářů se šest tak či onak zabývá psychosomatikou (i když jeden z nich jako zvěrolékař), nemůže zastřít ani postava pana profesora Pirka mezi nimi. Vůbec nechci polemizovat s tou či onou stranou konfliktu, zda roušky ano nebo ne, zda zavřít hospody nebo školky, dovolit svatby nebo pohřby? Vydávám Psychosom, zase dvojčíslo, v tomto roce druhé, tak se chci držet svého tématu. Ale není snad pro časopis, který se věnuje rozvoji psychosomatického myšlení v našich krajích pozoruhodným tématem fakt, že tak vysoké procento zastánců psychosomatiky se ocitlo na druhé straně pomyslné barikády proti ostatním lékařům a zdravotním sestrám, zavaleným skutečnými těžce nemocnými pacienty s covidem? Karel Čapek napsal v jedné z povídek z druhé kapsy už dávno: „…poslouchejte, já jsem pozoroval, že jakmile se někdo stane vynikajícím odborníkem, tak v něm jakýmsi vnitrním procesem vznikne především stanovisko. Takový specialista potom říká: Pane kolego, z mého stanoviska je to ovšem tak a tak. A druhý mu namítne: Ano, pane kolego, ale z mého stanoviska se věc má diametrálně jinak. Já myslím, že by se měla stanoviska odkládat v předsíni jako klobouky a hole; jakmile někam pustíte člověka se stanoviskem, tak tam jistě natropí nějakou škodu nebo se aspoň nepohodne s těmi ostatními.“ Takže nic nového pod sluncem? Povídku celou si můžete přečíst v Literárním koutku. Tam chceme ukazovat, že na psychosomatice není zas nic tak moc nového, a Karel Čapek nám to ukazuje měrou vrchovatou.
Nebude to asi náhoda, ten zvýšený zájem o svobodu v řadách zastánců psychosomatického myšlení. Svoboda myšlení jde ruku v ruce se svobodou léčení, a to je téma pro psychosomatiky. Krásně to čtenář může vidět ve výborné kazuistice v rubrice Pro praxi Zuzany Lapkové. Paní doktorka popisuje, jak se dostala k psychosomatice a jak hledá hranici mezi psychosomatikou a psychoterapií. Když jsme zakládali první psychosomatická pracoviště v obnovené demokracii, namítali někteří psychiatři, že si prý „chceme vzít ty lepší pacienty a jim nechat jen ty těžké psychiatrické“. A mysleli to snad vážně. Paní doktorka Lapková ukazuje, jak těžké je dostat se k podstatě jejich stonání. Doufáme, že budeme moci brzy publikovat další výborné kazuistiky, se kterými chodí k atestaci z psychosomatiky další lékaři. Jsou to vynikající práce, ale ne vždy je lze publikovat (z etických důvodů).
K historii psychosomatického myšlení se dostává ve své práci mladý pan kolega Petr Kolář. Ve svém „Pátrání po původu psychosomatického myšlení v díle Georga Groddecka“ představuje našemu čtenáři vynikajícího lékaře, který ovlivnil především německou psychosomatiku, ale u nás příliš znám není.
V oddíle Výzkum pokračují naše slovenské kolegyně ve svých výzkumech v oblasti ženského lékařství, tentokrát se věnují faktorům, podle kterých si ženy vybírají svého gynekologa nebo gynekoložku. Asi vás nepřekvapí, že nejvýznamnějšími faktory „…sú dôvera, diskrétnosť, citlivý prístup, komunikácia a odbornosť gynekológa/čky. V kontexte tejto problematiky vždy bude záležať na prístupe ako lekárov, tak hlavne samotných žien k preventívnej prehliadke a všeobecne k prevencii ochorení.“ Že bychom se někdy dočkali toho, že se na lékařských fakultách bude věnovat mnohem více prostoru teorii a nácviku komunikace? Moc nadějné to asi není, podle toho, co píše ve své recenzi na třetí vydání Siegelovy světově proslulé učebnice „Mysl, mozek a vztahy optikou interpersonální neurobiologie“ David Skorunka. Dokladů o tom, jak významné pro naše zdraví jsou vztahy a komunikace, snad nemůže být více. Ale ani to zřejmě s organizací naší medicíny nehne. Ne, tak skeptický bych neměl být. Za posledních deset let se toho podařilo hodně, i když přesvědčit vedení lékařské komory se nepodařilo, stále bojují proti psychosomatice. A kdo blokuje možnost získat zkoušku ze systematické psychoterapie pro lékaře, kteří si už sami našli cestu k solidnímu vzdělání v této oblasti, to si vůbec netroufám odhadnout. Nechci být tvůrcem dalších teorií spiknutí, když navíc, jak známo „mlčeti zlato“. Tak uvidíme, jak bude reagovat systém na pokus o prosazení kódů za psychosomatickou péči pro lékaře, kteří už atestací mají. Zatím totiž jsou za své vzdělání po zásluze potrestáni významně sníženým příjmem, pokud tráví se svými pacienty více času na stejné kódy, jako ostatní kolegové. A jinak to v psychosomatice nejde než věnovat pacientovi čas lékaře. Jiné nástroje totiž nemáme. Fakt, že za léta od vzniku bodového systému u nás došlo k významné devalvaci faktoru času, kterým je každý výkon dotován, vědí všichni. Nikomu to nevadí, ale prosadit v téhle situaci nárok na zaplacení skutečného času s pacientem zdá se být troufalost.
ZA redakci přeji krásné a klidné Vánoce. Věřím, že tento advent bude jeden z nejklidnějších za mnoho let. Díky koronaviru.
MUDr. Vladislav Chvála
Kryštofovo Údolí 22. 11. 2020
Web7master s.r.o.