Vydání 1-2/ 2019
Z KONFERENCÍ
-
Zobrazení: 0
Seznam článků
ETIKA, PSYCHOSOMATIKA A VEŘEJNÝ PROSTOR
Ano, takové bylo téma mezinárodní odborné konference, jež se konala v sobotu 26. ledna 2019 v Centru komplexní péče (CKP) v Dobřichovicích, které ji pořádalo. Téma velice aktuální a lákavé. Redakce Kukátka byla pozvána a pozvání ráda přijala. A tak jsem tam byl.Původně s tím, že to bude tak pro krátkou reportáž o tématech, o nichž toho zase až tak moc nevím, jakkoli mě velmi zajímají. A co se nestalo: vtáhlo mě to naprosto a byl to čas, který rozhodně nebyl marně strávený. Naopak! Přinesl řadu témat k přemýšlení i řadu odpovědí na dlouho vězící otázky. Jasně: otázek je stále tak nějak víc než odpovědí, ale na to si člověk musí zvyknout.
CO TEDY ZAZNĚLO?
Úvodem vynikající přehled historie psychosomatiky MUDr. Michala Kryla v duchu, že dnešní psychosomatika je vlastně jakýsi návrat k tomu, co kdysi bylo běžné, fungovalo na bázi komplexního vnímání problémů ve všech možných souvislostech. A že s tím nedovede občas moderní medicína efektivně pracovat. A pěkně od podlahy, tedy od Platóna, Aristotela, Hippokrata (je zbytečné léčit oko bez hlavy, hlavu bez těla a tělo bez duše), orientálních modelů, přes středověk, raný novověk až k současnému vývoji.
Mgr. Miloš Mauer přednáškou o etice a psychosomatice načal další zajímavé a povýtce aktuální téma. Diskutovalo se tak např. o tom, co je specifické v psychosomatice z hlediska etiky, kolik odpovědnosti lze na pacienta „naložit“, jak je to s tzv. terapeutickým privilegiem, tedy zda pacientovi říkat vše, nebo jen něco, tedy ne všechno… Má právo být informován. Ale …jak to unese? Jak pracovat s obrannými mechanismy pacienta, které mohou významně komplikovat léčbu, jak je to s fenoménem placeba. Nesmírně zajímavé byly analýzy k tématu obezity, jak je různě napadána, bráněna, přijímána. Pro mě velmi přínosná přednáška…
Tématu psychosomatiky a šarlatánství se věnoval doc. MUDr. Jiří Šimek, psychiatr a psychoanalytik. Tohle je téma věčného a asi i nevyřešitelného boje mezi vzdělanými lékaři (jejichž vzdělání je však odvozeno od momentální úrovně poznání, a tím myslím i logicky determinováno) a těmi, kteří jsou nazýváni všelijak, přičemž slovo šarlatáni v tomto případě je jen jedna z variant, a soudím, že trochu i manipulativní, nebo maximálně hodně „příznaková“.
Lektor stál jednoznačně a vědecky i metodicky podloženě na straně lékařů, avšak co s metodami a případy, které se do těch šuplíků tak nějak nevejdou, a přesto fungují? Začalo se tím, co jest vlastně filosoficky vzato pravda, co ne-pravda, co mýtus. Jaký je vztah pravdy a toho, že tady a teď můžeme něco změřit, zvážit či spočítat? Něco naopak ne? Pokračovalo se otázkami, zda si lékaři často jsou plně vědomi mezí vědy, zda mají a vnímají koncept unikátního jedince, zda jsou schopni pojmout i hloubku řady dalších faktorů, třeba kontextuálních mezilidských vztahů.
Dlouhá a moc zajímavá byla diskuse k této přednášce, jde přece jen o velmi subtilní věci a o konkrétní životy a příběhy, lepší příští nemocných. Došlo samozřejmě a logicky i na téma homeopatie…
Byla to skvěle metodicky postavená a vyargumentovaná přednáška, jež zároveň dala prostor účastníkům ke zcela otevřené diskusi, v níž mohly zaznít i názory principiálně nesouhlasné.
Po obědě přišly na řadu workshopy. Díky laskavosti pořadatelů jsem se mohl vmezeřit do skupiny, jejíž téma bylo Psychosomatika v médiích. Vedla ji zkušená redaktorka ČRo Plus Mgr. Martina Mašková, jež se meritorně nyní věnuje popularizaci vědy v médiích. Byla to velmi zajímavá zkušenost, otevřená a přínosná diskuse o tom, jak debatu ovlivňují sociální sítě, jak fungují informace v médiích, jak je cílit, jak a jakou formou je dostat k těm, k nimž by dojít měly. Kdo vlastně jsou ti, k nimž by měly dojít?
Došlo na řadu konkrétních případů i na diskusi, jak v té věci konkrétně pracovat a jak se profilovat ve veřejném prostoru, nabízejícím dnes řadu možností, které můžou být jak dobrým sluhou, tak i tím pověstným zlým pánem…
Další dva workshopy vedli MUDr. Michal Kryl a Ivan Verný, M.D., Dipl. PW.
Dílna MUDr. Michala Kryla Naše tělo teď a tady vycházela z koncepcí propojení psycho-fyzických dějů, z jejichž sledování (selfmonitoring) lze usuzovat nejen na aktuální psychosomatické vynacházení se v bezprostřední přítomnosti, ale i na širší kontext životní zkušenosti každého účastníka. Dílna zahrnovala několik (bezpečných) psychoterapeutických technik zaměřených na tělo.
Workshop Ivana Verného, M.D., Dipl. PW Jasné hranice profesnej identity – alebo plynulé prechody? se věnoval povolání (v nejlepším smyslu slova), tedy snům a mýtům o tom, co stálo na začátku naší fyzio-, psychoterapeutické, resp. lékařské kariéry a co nás stále ještě láká, pohání a nenechá na pokoji.
Pak následovaly dvě velice zajímavé přednášky v závěrečném bloku konference. Slovenský host a mediální specialista PhDr. Roland Kyška, Ph.D. nabídl k diskusi přednášku s názvem Sociálne mediá: alternatívny svet, nová identita (stres z digitalizácie). Opět tedy komunikace, média, technologie, digitální revoluce a varianty stresu, který může přinášet. A jak mu nepodlehnout. Život v informačních bublinách, kdy si většinou vybíráme jen to, s čím se identifikujeme. Máme strach, že nám něco uteče, obavu z toho, že jiní lidé žijí hodnotnější život …
A k tomu ty stresy, které asi každý z nás zná ze svého okolí: děsíme se toho, že jsme offline, máme strach z vybité baterie, z nedostatku datového toku, z nemožnosti se připojit. Často to vede až k úzkostným stavům, tachykardii, bušení srdce, pocení, třesu, žaludeční nevolnosti, pocitu slabosti v nohou, návalům chladu či tepla. Fakt…
15 let stačilo Facebooku, aby zcela změnil modely komunikace. Ale nejen to: změnily se vzorce obchodu, ale i té důvěry, na niž jsme byli zvyklí v předdigitálním čase. A jak se v tom má orientovat třeba sociální pracovník, psycholog nebo sám klient? Do jaké míry je naše on-line identita naší soukromou záležitostí? Může nám nějak pomoci ve snahách souvisících s naší prací? Jak? Jak tedy spravovat své postavení v on-line světě?
Závěrečnou přednášku nabídl doc. Ing. arch. Jindřich Svatoš. Zabývala se působením veřejného prostoru z pohledu architekta. Veřejný prostor je spolehlivé téma mnoha diskusí, a přiznejme si, že právem. Položil otázky typu: jaké prostředí nás příznivě ovlivňuje? Jak na nás působí prostředí, která nejsou příliš hezká? A jak se tedy k těmto věcem v praxi stavět z hlediska své práce, odpočinku? Jak vnímat krajinu příjemnou, jak ji tvořit? (To je ten dávný model už barokních myslitelů a výtvarných umělců z řady následujících generací, kdy se hledal onen locus amoenus – místo líbezné… Je o tom řada dobových úvah i spousta výtvarných děl. A také celé krajinné celky.) Jak by se k tématu měli stavět architekti či správcové věcí veřejných? Jak ti, kteří zařizují pracovní prostředí? Jakou roli v tom hraje samotná krajina?
Nebo města: městské dvorky, veřejná zeleň, pěší prostory, bazény, plovárny, relaxační zóny. Jak žít tak, abychom si mohli vybrat? Jak zvládat, když si vybrat nemůžeme?
Lektor vše dokumentoval spoustou velmi dobře vybraných fotografií z tuzemska i z celého světa. Nad některými až srdce zatrnulo. Jak v poli plusovém, tak v minusovém.
Na závěr: veliký dík pořadatelům za velice aktuální a dobře vybrané téma, za skvělý výběr lektorů i za bezchybnou organizaci konference, která svedla dohromady odborníky z řady oborů, ale zároveň velmi kompatibilní komunitu duší ctících podobné principy a majících podobné sny i cíle. Co považuji kromě těch společných snů a cílů za zvláště cenné: možnost velice otevřené a odborně fundované diskuse založené na spoustě praktických zkušeností účastníků. Jasně, byli z praxe a ty zkušenosti jsou jejich denním chlebem.
J. Matl
Článek převzat z čtvrtletníku Dobřichovické Kukátko 1/2019, s. 20-22, k dispozici také na adrese: http://www.dobrich.cz/kukatko/kukatko_2019_1.pdf. Se svolením redakce.
Ve dnech 12. a 13. dubna t.r. se v Městském kulturním zařízení ve Šternberku uskutečnil již šestý ročník mezioborové konference na téma psychosomatické medicíny. Napočítali jsme cca 130 účastníků z řad lékařů, psychologů, fyzioterapeutů i studentů.
I letos jsme se ještě jednou věnovali velmi aktuální psycho-onkologii: téma zahájil loňský aktivní účastník (a vítěz divácké ankety o nejlepšího přednašeče) M. Pospíchal z UK Praha. Autor opět poutavě a strhujícím způsobem znázornil souvztažnosti mezi imunitními procesy, nádorovým bujením a psychologickými i sociálními proměnnými. Vzápětí navázala a doplnila předestřené téma psycho-onkoložka O. Dostálová z PVŠPS Praha s pamětnickým vhledem a obrovským záběrem lékařských i psychologických zkušeností za léta práce s onkologickými pacienty (autorka začínala jako radioterapeutka, k „psycho-profesím“ se přiklonila v průběhu své profesní dráhy).
Odpolední blok zahájila A. Procházková-Večeřová ze 3. LF UK a IPVZ Praha prezentací psychoterapeutického směru biosyntézy vycházejícího z učení W. Reichela a A. Lowena a zacházejícího jak s pacientovým tělem, tak s emocemi a vztahy. Rovněž příspěvek D. Jandové (v minulosti vedoucí Katedry rehabilitace 3. LF UK Praha) se sice zabýval primárně tělesnou dimenzí ve zdraví i nemoci, avšak i souvisejícími aspekty psychosociálními – vše z pohledu rehabilitační a fyzikální medicíny. Přednašečka demonstrovala i rozpory plynoucí z odlišného přístupu k psychosomatickým jevům mezi EBM medicínou a psychosomaticky orientovanými odborníky.
Spirituální rovinu přinesl (dle očekávání) teolog a pedagog M. Podzimek z TU Liberec, ve svém obsažném sdělení se zabýval transcendentním rozměrem života člověka a koncepcí tzv. theonomie v kontextu změn filozofického a náboženského paradigmatu v naší epoše. Velmi aktuální sociálně-psychologické téma osamělosti člověka v blahobytně rozvinuté industriální společnosti přivezl z Pinelovy nemocnice v Pezinku P. Minárik., původně přírodovědec. Součástí odpoledního programu byl i prvně na šternberské konferenci organizovaný workshop, jenž byl zaměřen na zpětné zmonitorování a emoční prožití bio-psycho-sociálních událostí v životě každého z účastníků dílny; ty byly mapovány pomocí kresby (mapy vlastního těla). Vedení se ujala praktická lékařka, psychoterapeutka a výcviková lektorka Z. Bártová z Prahy.
Druhý konferenční den se nesl v duchu prolínání filozofických, výzkumných a alternativně medicínských témat. Zahájila I. Strobachová esejistickým zamyšlením nad jiným než běžně „vlastnickým“ pojetím naší tělesnosti, vycházejíc mj. z prací Lévinase či Fromma. Základní principy homeopatické medicíny představila a na kazuistice doložila Z. Bártová a odborný program uzavíral psycholog T. Řiháček z MU Brno. Představil první výstupy multicentrické studie, jež sleduje účinnost skupinové psychoterapie u pacientů s medicínsky nevysvětlitelnými symptomy (MUS).
I letos byl pro účastníky připraven neformální společenský večer s hudbou (Jiří Matějů z ČRo Olomouc), vystoupením žonglérským (olomoucký Cirkus levitáre Jana Havsy) i recitačním (slam poetry olomouckého rodáka a vícemistra ČR v této disciplíně Jiřího Juráně).
Ročník příští zamýšlíme opět vrátit více zpět do zimního období (přelom únor/březen). Sledujte od podzimu webové stránky léčebny (www.plstbk.cz).
MUDr.Michal Kryl
Zprávu z květnového setkání Evropské asociace rodinných terapeutů, jejíž hostitelskou zemí bylo Estonsko, nám zaslala národní delegátka SOFTu Mgr. Lucie Hornová. Přijměte její pozvání i na celoevropskou konferenci v Neapoli v září 2019.Ve dnech 10.-11.5. se uskutečnilo další setkání EFTA-NFTO, tentokráte v Estonsku. Jak je zvykem, kolegové z Estonska nás také přizvali ke dvoudenní účasti na svojí národní konferenci, která předcházela setkání NFTO.
Estonsko je země s přibližně 1,3 mil. obyvatel, z nichž většina žije v hlavním městě Tallinnu. Tak jako ve všech post-sovětských republikách, její historie je velmi pohnutá. Psychoterapie zde dostala příležitost k rozvoji až v 90. letech minulého století, po pádu SSSR. Tím obdivuhodnější byla účast na Konferenci rodinné terapie, kde se sešlo přes sto estonských kolegů.
V rámci setkání NFTO bylo diskutována tato hlavní témata: role výzkumu v rámci Evropské spolupráce, sdílení zkušeností s argumentací při vyjednávání o účinnosti RT s pojišťovnami a státními institucemi, podpora zejména uprchlických rodin a těžce traumatizovaných klientů, způsoby popularizace práce NFTO ve světě digitálních médií.
Setkání se tentokráte spolu se mnou účastnil i Jan Szutkowski, nový zástupce v NFTO za Českou republiku.
Novinky z EFTA: Po smrti Rodolfa de Bernata v únoru tohoto roku, zvoleného na setkání v Athénách v roce 2018, se prezidentské role prozatímně ujala Monica White, do té doby prezidentka NFTO. Její předsednictví je příslibem možných změn a závanem čerstvého větru v celkové organizaci EFTA. Její hlavní role nyní spočívá ovšem v dohnání zanedbaných příprav na celoevropské setkání EFTA v Neapoli v září 2019. Monica se této role ujala s nebývalou energií, takže se rýsuje pozoruhodná konference s řadou nových formátů a zajímavých hostů.
Pro bližší informace o konferenci prosím navštivte: https://www.efta2019naples.org
Obzvláště si dovoluji upozornit na výrazně snížený konferenční poplatek pro všechny studenty a organizované skupiny nad 10 členů. Skupinu je možno vytvořit i z mezinárodních účastníků. Pokud byste o vytvoření skupiny měli zájem prosím neváhejte mne kontaktovat: lucie.hornova@gmail.com
Lucie Hornová
Text uveřejněn také v bulletinu rodinných terapeutů SOFTFÓRUM.
Web7master s.r.o.