Vydání 1/ 2025
EDITORIAL
V.CHVÁLA: NEDOSTATEČNÝ RESPEKT K BIO-PSYCHO-SOCIÁLNÍMU POJETÍ NEMOCI MŮŽE BÝT FATÁLNÍ CHYBOU SOUČASNÉHO MEDICÍNSKÉHO MODELU
První číslo Psychosomu je značně monotématické. Převážnou část zaplnila rozsáhlá studie o současném stavu doporučených postupů pro péči o genderovou dysforii ve všech podstatných částech západního světa vč. Austrálie, kde působí hlavní autorka Kassia Kozlowská.
Studie má 40 stránek textu a dalších 40 stránek pečlivě zpracovaných odkazů. Ty budou k dispozici jak v originále článku na webu Human Systems, Therapy, Culture and Attachments, kde poprvé souhrnná studie vyšla 2.11.2024, a také ve webové verzi Psychosomu na www.psychosom.cz. Text je dovoleno šířit v nekomerčních projektech, jakým je právě Psychosom, vydávaný Obecně prospěšnou společností LIRTAPS.
Přesto, že jsou dnes veřejnosti texty díky Open Acces dobře dostupné i se slušným překladem Goggle Translation, pokládáme za potřebné, předat tyto informace v ještě dostupnější formě v češtině našim zdravotníkům, politikům i široké veřejnosti. Situace, především dospívajících dívek, které se dostaly do zmatků genderové nejistoty a pochybností, může být v důsledku mnoha společenských faktorů velmi nebezpečná. I když je to stále jen okrajové téma v medicíně, ve školství, ve sportu a v dalších oblastech společenského života, je zřejmé, že všude v zemích západních demokracií zhruba od r. 2011 rychle narůstá počet takových dětí a téma zasahuje stále více i do jejich zdravotní péče. Ta je pro další osud těchto dospívajících a jejich rodin rozhodující. Medicína má v ruce nástroje k potlačení tělesných projevů vrozeného pohlaví a k navození takových tělesných změn, které vyhoví vnitřnímu sebeprožívání dospívajícího na cestě za nalezením vlastní identity. Není pochyb, že tito dospívající jedinci trpí. Co nám ale chybí, je jasné objektivizující vyšetření, které by vyloučilo chybnou vlastní sebe-diagnózu dospívajícího. A protože tzv. změna pohlaví je nevratný, do tělesné struktury zasahující proces, stojí medicína před nesnadnou volbou, pokud si ještě někdo vzpomene na jednu z hlavních zásad lékaře „primum, non nocere“, tedy hlavně neškodit.
Hlavní důvod, proč jsme se my zdravotníci dostali do této prekérní situace, je ten, že ani výzkum ani naše lékařská praxe nestojí primárně na bio-psycho-sociálním modelu zdraví a nemoci, který formuloval G.L. Engel už v r. 1977, a inspiroval tím odborníky WHO natolik, že je citován v základní definici zdraví a nemoci dle WHO. A druhý vážný důvod vyplývá z předkládané studie. Zdravotní na důkazech založená péče se dostává v této oblasti do střetu s přístupem postaveném na právech jedince na sebeurčení, aniž by její autoři brali v úvahu, jak složitý proces dospívání je a jakým nárokům při hledání vlastní identity jedinec čelí.
Když dáme slovo přímo autorům studie: „Různé síly působící v oblasti genderové dysforie jsou dobře patrné z našich popisů vývoje doporučených postupů v zemích, kde my, autoři, pracujeme a žijeme. Souhra – tlak a tah – mezi přístupem založeným na právech a přístupem založeným na důkazech vytvořila složitou dynamiku, která se bude roky projevovat v různých zemích důsledky, které je těžké předvídat. Bez ohledu na kvalitu lékařských, kulturních a politických procesů, které se na situaci a na jejích výzvách podílejí, je pravděpodobné, že si vyžádají vážnou lidskou cenu.“
Existují závažné společenské tlaky, které identifikaci problému ztěžují. I když mají v každé ze zemí, zahrnutými do přehledu, trochu jinou podobu, je zřejmé, že se konfliktu a zmatkům nevyhnuli lékaři v žádné západní demokracii. Je možné, že si i my budeme muset projít nesnadným zápasem se zákonodárci a aktivisty, kterým si prošli kolegové i jejich pacienti ve všech zemích, kudy vlna nejistoty v pohlavním dospívání prochází. A možná už bude možné nejtěžší fáze tohoto procesu přeskočit, a podívat se rovnou na příklady dobré praxe ze zemí, které si nejhorším už prošli… Kdo ví? Hodně by věc usnadnilo, kdyby se už i lékařské fakulty orientovaly více na skutečný bio-psycho-sociální model zdraví a nemoci, a nejen na ono omílané bio-bio-bio. Dnes už nejde jen o místo psychosomatické medicíny v systému zdravotní péče, ale o kvalitu medicíny celé. O tom, že tento zápas není nikde v Evropě snadný, svědčí také zpráva Davida Skorunky a Adély Holmanové z výboru SPM o konferenci EAPM v Laussane. O moc více se toho už do prvního čísla tohoto roku nevešlo.
Vladislav Chvála V Liberci 20.1.2025
Web7master s.r.o.