DISKUSE

Zobrazení: 0
Neaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnocení
 

DISKUSE IVAN VONDŘICH- VLADISLAV CHVÁLA 

Ahoj Vláďo, cestou na psychosomatickou konferenci v Liberci jsem si přečetl Tvůj článek v Psychosomu v sekci Politika, koncepce, ve kterém čtenáři předkládáš svůj pohled na současné dění ve Společnosti psychosomatické společnosti ČLS JEP. Tato situace vznikla po odstoupení bývalého předsedy MUDr. Čecha a vedla k názorovému štěpení ve společnosti a snaze některých kolegů založit novou, na vědeckých principech založenou společnost psychosomatické medicíny.


diskuse vondrich 2024 3 4K této situaci se z mnoha důvodů vyjadřovat nechci. K čemu se však vyjádřit chci, je odstavec, ve kterém píšeš.
V těchto diskusích jsem si uvědomil, že na deseti libereckých konferencích, které jsme za 20 let zorganizovali, se vždy našla malá skupinka lékařů, kterým se zdály referáty a diskuse o pacientech příliš „psychologizované“. Ale slyšeli jsme je a měli svým postojem vždy vliv na programy dalších konferencí. Později založili Sdružení pro psychosomatiku a rádi se scházeli. Tady bych viděl linii vývoje k „šárecké“ skupině.
Chci Ti říci, že uvádíš fakta, která nejsou pravdivá. Já jsem byl členem Psychosomatického sdružení od jeho založení a byl jsem nakonec jedním ze tří kolegů, kteří Sdružení, později zapsaný spolek, formálně ukončili činnost. Myslím si, že Ti mohu zodpovědně popsat, jak to se Sdružením pro psychosomatiku bylo. Sdružení vzniklo na základě potřeby lidí, které psychosomatika zajímala, scházet se častěji a v jiném formátu, než jen jednou za dva roky na konferenci. Členové sdružení byli lékaři a lékařky, psychologové a psycholožky, fyzioterapeuti a fyzioterapeutky a i jiní zdravotničtí pracovníci. Převahu měli psychologové a psychoterapeuti, pak početně lékaři. Prvním předsedou se stal MUDr. E. Rys, psychoanalyticky orientovaný psychiatr. Společnost se zabývala rozvojem psychosomatiky, její popularizací a pořádáním seminářů na témata související s psychosomatikou. Společnost byla apolitická a neaspirovala na vznik jakýchkoliv mocenských pozic. Prostor dávala i tématům souvisejícím s psychosomatikou. Po vzniku Společnosti psychosomatické medicíny ČLS JEP valná část členů se přihlásila i do této nové organizace. Někteří členové neviděli po vzniku Společnosti psychosomatické medicíny ČLS JEP smysl být nadále členem Sdružení pro psychosomatiku. Někteří, včetně mě, měli pocit, že Sdružení by mohlo poskytovat prostor i pro způsoby léčení, které jsou pro pacienty prospěšné, ale nesplňují kritéria evidence based medicine a od kterých se nově vzniklá Společnost psychosomatické medicíny pro nevědeckost rozhodla distancovat. Nicméně zájem o činnost Sdružení opadal, a tak došlo k formálnímu ukončení činnosti.
Rozhodně se tedy nejednalo o společnost lékařů nespokojených s konferencemi a psychologizováním na nich, převahu zde měli psychologové, i prvního předsedu, psychoanalyticky orientovaného psychiatra jistě nelze podezírat z toho, že by byl na konferencích proti psychologizování. Stejně tak zde nevznikla " šárecká " skupina. Nevím, kdo "šáreckou" skupinu tvoří, jaké jsou jejich cíle a přesvědčení, ale určitě vím, že nikdo s aktivních členů Sdružení v takové skupině není.
Myslím si, že by bylo vhodné uvést v Psychosomu na pravou míru Tvoje vyjádření k Psychosomatickému sdružení, protože Tvoje sdělení svádí k názoru, že Psychosomatiké sdružení bylo podhoubím pro nespokojence, kteří nakonec rozštěpili psychosomatickou komunitu. Myslím si, že aktivní členové Sdružení udělali spoustu práce ve prospěch psychosomatiky a určitě si nezaslouží, aby na ně bylo nahlíženo způsobem, ke kterému Tvůj článek navádí. Rozhodně jejich činnost k dnešní situaci v psychosomatické komunitě nevedla.
S pozdravem
Ivan Vondřich
Do redakce přišlo 16. 7. 2024
Zařazeno ihned
Konflikt zájmů není znám

 VLADISLAV CHVÁLA: ODPOVĚĎ

chvala newDíky Ivane za svědectví o historii Sdružení pro psychosomatiku, o.s., které jsem vždy pokládal za výborný příspěvek k rozvoji psychosomatiky. Však se na jeho vzniku i na milých setkáních podílela řada našich přátel. A máš pravdu, že jsem svou vzpomínkou zavedl řeč trochu jinam, totiž spojil jsem ji ad hoc s „šáreckou skupinou“. Píšeš, že spolu nesouvisí. Co mají obě sdružení společného, je rozhodně zájem o rozvoj psychosomatického myšlení v naší medicíně a za to jim patří oběma velký dík. K úvaze, která Tě zaujala a kterou uvádíš na pravou míru, mě vedlo hloubání o příčinách krize v psychosomatickém hnutí zdravotníků.
Ne, že by těch možných zlomových linií nebylo po celých těch nejméně 30 let vývoje dost a dost. Jednou z nich je právě hranice mezi alternativní medicínou a psychosomatikou, kterou sám dobře znáš. Další významná hranice na druhé straně leží mezi psychosomatickou medicínou a psychoterapeutickou medicínou (jak je definovaná třeba v Německu nebo v Austrálii). Jiná bariera leží mezi praxí a teorií, tedy mezi lékaři z praxe a akademiky. Ta byla u nás vyhrocená vždy, ale také vždy existovaly snahy o její překonávání. O barierách mezi jednotlivými školami „psychosomatiky“ ani nemá smysl začínat. Spory mezi psychoanalytickými a daseins-analytickými přístupy jsou věčné. A pohled individuálního terapeuta se bude zásadně lišit od pohledu rodinného terapeuta. Prostě těch hranic a bariér, a tedy míst potenciálních konfliktů, je v psychosomatice mnohem více než v běžné medicíně, kde se například těžko domlouvají interní a chirurgické obory.
Moje snaha po sjednocení psychosomatiky pod solidní střechou, kterou bude respektovat i většinová medicínská obec, vedla k tomu, že některé názorové zlomové linie jsme zahrnuli a jiné vyloučili, podle toho, o jak přijatelné směry pro vedení ČLS šlo. Akupunkturu ještě ano, homeopatii už ne. Jistě jsme tak zúžili možnosti, kterými psychosomaticky orientovaný lékař disponuje, v naději, že nebude naše psychosomatika budit takovou nevraživost v očích čistě somaticky a EBM orientovaných kolegů. Současný konflikt ukázal, jak důležité bylo tuhle hranici vytyčit a udržovat. Když odcházející členové výboru napadli SPM u vedení ČLS z toho, že je nevědecká, první, co prof. Svačina zkoumal, bylo, zda některý ze zbývajících členů výboru nepodporuje nějakou nevědeckou medicínskou praxi…
Nejde mi do hlavy, že by se pod deštník SPM nevešly všechny podobné „šárecké skupiny“ a Sdružení pro psychosomatiku. Vždyť jak jinak se dá psychosomatické myšlení rozvíjet než setkáváním, diskusí a sdílením zkušeností. A to musí být místně příslušné a dostupné. Nemohou všichni jezdit na akce do Prahy. Jako Ty jsi oceňoval na Sdružení širší záběr směrem ke komplementární a alternativní medicíně, Jiří Šimek na skupině, která se schází v Šárce, naopak oceňoval ne přesně definovaný „lékařský jazyk“. To mě vedlo k úvaze, zda nejde o strach z přílišné psychologizace lékařské práce, protože i takové hlasy jsem po konferencích slýchával. A otevřený (vlastně skrytý, protože určený jen pro předsednictvo ČLS JEP) útok na SPM jako na „nevědeckou společnost“ z pera doc. Stackeové (až do krize výboru SPM přátelské, konsenzuální a pracovité kolegyně a členky výboru), do celé té naší práce hodil vidle. Sám uvádíš, že ono zúžení psychosomatiky na pouze EBM postupy, které bylo podle mě nezbytným krokem k uznání psychosomatiky a její legalizaci jako nástavbového lékařského oboru, tě odradilo od členství v SPM. Uvažoval jsem, že podobně přílišný důraz na psychoterapii a v našem pojetí ještě na rodinnou terapii, může odrazovat jiné výborné kolegy, kteří přitom mají psychosomatiku rádi. Doufám, že budeme našim čtenářům věc víc objasňovat vzájemnou diskusí, jako je ta mezi námi, Ivane, než nesmyslnými soudními přemi .
V. Ch. 15. 10. 2024

This work, by Psychosom, is licensed under CC BY 4.0