EDITORIAL

VLADISLAV CHVÁLA: ČÍSLO K DESÁTÉMU VÝROČÍ ZALOŽENÍ SPOLEČNOSTI PSYCHOSOMATICKÉ MEDICÍNY

Toto vydání Psychosomu je v řadě ohledech mimořádné. Mimořádné proto, že je to právě deset let, co se podařilo po mnoha letech a úsilím celé řady lidí založit odbornou Společnost psychosomatické medicíny České lékařské společnosti J.E.Purkyně. Mimořádné proto, že ho vydáváme k 20.celostátní konferenci psychosomatické medicíny v Liberci.

A do třetice proto, že hned začátkem tohoto roku došlo k rozštěpení komunity lidí, kteří se věnují psychosomatickým pacientům. Desetiletá existence byla mimo jiné označena za nevědeckou. Do hry vstoupili i právníci. Z běžných zápisů a dopisů členům organizace se stal výbušný materiál. A také je to první číslo nezávislého časopisu, jehož vydání bylo předběžným usnesením soudu zakázáno, pokud v něm budou uveřejněny věty z blogu jednoho kolegy, o jejichž pravdivosti bude soud teprve muset rozhodnout.
Bylo by skvělé, kdyby si mohl každý udělat svůj názor z dostupných prohlášení obou stran. Otázku, zda založit novou odbornou společnost psychosomatické medicíny, nakonec řešilo předsednictvo ČLS. Zeptali jsme se na názory, našli jsme svědectví těch, kterých se rozštěpení psychosomatického hnutí dotklo. Četl jsem v osobním mailu, že jsem jako zakladatel SPM nechal členy společnosti v tom samotné. Není to pravda. Všichni jsme dělali, co bylo v našich silách. Konflikt rozhodně nevznikl mezi lékaři a nelékaři, jak to někdo vykládal, ale mezi lékaři samotnými. Výsledkem měla být čistě lékařská společnost s důrazem na vědu. Ano, SPM ČLS je koncipovaná jako mezioborová. Prosadili jsme si do stanov pravidlo, že do výboru budou voleni 3 somatičtí lékaři, 2 psychiatři, 2 kliničtí psychologové a 2 fyzioterapeuti, přesto, že psychosomatika je lékařský nástavbový obor. Možná bylo tak široké pojetí předčasné. Proč si zastánci čistě lékařského pojetí nedali tu práci, aby kandidovali do výboru SPM a přesvědčili ostatní, že jejich pojetí je to lepší, správnější a účinnější? Proč by ho demokraticky vedená odborná společnost nepřijala? Proč vůbec někteří lékaři vytrvali v názoru, že pro ně a jejich pojetí psychosomatiky není v SPM ČLS místo? To jsou ovšem závažné otázky, kterými bychom se měli zabývat. Neměli bychom se spokojit jen s tím, že „se to stává“. Vždyť se takové štěpení děje všude, kam se podíváme.
„Sokratovský dialog zpřítomňuje věčné ideje, v nichž překonáváme názory ve prospěch poznání“, píše Tereza Matějčková ve své eseji Čteš, nebo už jen posloucháš? A kousek dál pokračuje: „Tradiční dialog směřuje k poznání, a tím k tomu, co není subjektivní. Proto jsou dialogy chápány jako cesty k moudrosti.“ Jenže dialog je založen na důvěře. Na důvěře je založena i práce v psychosomatické medicíně právě proto, že máme co dělat se subjektivním světem pacienta, s jeho intrapsychickým světem. Důvěra je nezbytná nejen pro pacienta v jeho obtížné situaci, ale i pro odborníky, kteří se o něho starají. Tereza Matějčková se pokouší hledat odpovědi na to, co se to děje s naším světem. Ptá se lidí, kteří se také diví. Sleduje vývoj celé společnosti od moderny přes postmodernu až k současné „transmoderně“. Tak nazývá změnu, ve které jsme ztratili rozvernost a hravost postmoderny, která si „ironií všechno a všechny držela od těla“. „Transmoderna odmítá tuto rozvernost, neurčitost a ironičnost“, která patrně umožňovala soužití všech se všemi (dobře je to vidět např. na architektuře, která dokázala kombinovat všechny styly v jediné stavbě), a tedy snad i přátelský dialog tak rozdílně vzdělaných odborníků jakými jsou lékaři, psychologové, fyzioterapeuti a sociologové, na kterém byla založena SPM ČLS. Jak jinak dosáhnout skutečného bio-psycho-sociálního pojetí medicíny, než soužitím tak rozdílných profesí? Jenže, doba se změnila. „(Transmoderna) nehájí kdejaké identity, ale ty, které jsou mimo mainstream, jsou menšinové a vyloučené… které mají víceméně oprávněný pocit ohrožení, a proto protestují. Vzniká tím eskalace, která vtahuje do svého nitra všechny typy komunikací. Zatímco tradiční dialog stál na potlačení emocí ve prospěch argumentů a pomalosti, vítězí v tom současném rychlost a vášeň“. Jak výstižně pojmenovaná krize v naší, dosud tak postmoderní SPM.
Pokud Vás konflikt v SPM vůbec nezajímá (je až v rubrice Politika, koncepce), máme tady tradiční texty pro naše stálé čtenáře. V rubrice Pro praxi je pozoruhodná práce Jakuba Medala o přenosu v rámci skupinové terapie. Druhá práce v této rubrice je z ordinace psychoterapeuta Juraje Barbariče, který nabízí ukázku 4 případů léčby ericksonovskou hypnózou a znovu připomíná, že stále málo víme o tom, jaké sebeúzdravné síly umí tělo pod takovým vlivem aktivovat.
V diskusi nepřehlédněte skvělý příspěvek Marka O. Váchy k minulému číslu, kde se více textů týkalo modlitby. Tady je postoj člověka nejpovolanějšího, vědce i kněze v jednom. V Literárním koutku pokračuje toto téma textem téhož autora ukázkou z jeho knížky WanaTakan. Tak přejeme hezké čtení, obohacení a správné nasměrování naší psychosomatické medicíny do budoucnosti a chladnou hlavu v diskusích.
V Liberci 21.4.2024 V.Ch. Poslední úprava 5.5.2024