Vydání 3-4/ 2024
EDITORIAL
A PŘECE VYJDE! (PSYCHOSOM 21; (1-2) 2023, s.5-6)
Už několikrát jsme se na tomto místě zamýšleli nad smyslem vydávání nezávislého časopisu v tištěné i internetové verzi pro poměrně malou komunitu zdravotnických pracovníků věnujících se psychosomatickému přístupu v medicíně. V době, kdy většinu prací odpovídajících vědeckým kritériím odsají komerční média zaměřená na počítání citačních indexů s vysokým impakt faktorem, se může zdát taková činnost zbytečnou. Publikace v nich sice není nijak levnou záležitostí, ale bez ní by práce autorů přišla vniveč. Kdo nepublikuje (v těch správných časopisech), ten ve světě vědy neexistuje.
Bio-psycho-sociální pohled na zdraví a nemoc se už z definice dle WHO rozšířil i do některých odborností a vzali ho na milost i některé redakce, takže je dnes snazší publikovat psychosomaticky orientované odborné práce. I když třeba jejich výzkumná (především kvalitativní) metodologie je stále někde pokládána za podezřelou ve srovnání se „solidními kvantitativními dvojitě zaslepenými studiemi“. Proč tedy udržovat časopis, jako je Psychosom?
Nakonec jsme to nechali spontánnímu vývoji: bude-li dost textů, Psychosom vyjde. Na jaře, kdy by mělo vyjít první číslo, to ještě nevypadalo. Až začátkem července se dalo říci, že bychom byli schopni dát dohromady první dvojčíslo tohoto roku. Bez násilí na autorech i na čtenářích. A jestli vyjdou další čísla, zase bude záležet na nich. Jak jinak naplnit naprostou nezávislost a svobodu vyjadřování, kterou ovšem pokládáme za klíčovou pro oblast myšlení, kterým se zabýváme?
Pravidelně se objevují práce Pro praxi. Nejvíce jich vzniká jako atestační práce adeptů psychosomatické medicíny. Obvykle obsahují kromě vhledu do psychosomatické praxe také pasáž o vlastní cestě k psychosomatice, kterou pokládám za velmi cennou. Bylo by škoda nechat je zapadnout jen do archivu IPVZ. Tak je to tentokrát i s textem Veroniky Procházkové.
V rubrice Teorie najde čtenář práci Jakuba Medala o sexualitě a pornografii. Na to, jak rozšířený je to fenomén, nejsou práce o vlivu pornografie na sexualitu a na partnerský život příliš časté. Medal nabízí možnost, jak tento vcelku nový fenomén (nový svou masivností a dostupností) nebagatelizovat.
Střípky z vědy obsahují tentokrát díky Radkinovi Honzákovi souhrny některých článků z posledního čísla L´ENCEPHALE, 1953; Vol 49-N°4- août 2023. Tento způsob výběru se mi zdá být pro dnešního čtenáře optimální. Pokud vás téma zaujme, můžete si vyhledat originál. Přidal jsem ještě souhrn studie Kasii Kozlowské a jejího týmu, která zaujala mě. Autoři si dali práci se srovnáním vzorců attachementu u tří skupin dospívajících. Běžné bezpříznakové adolescenty porovnali s dvěma klinickými skupinami: dospívajících prezentujících genderovou dysforii a skupinou psychiatrických pacientů. Nepřekvapilo nás, že obě klinické skupiny vykazují velmi podobně narušenou vazbu (attachement) oproti zdravým dospívajícím. To by mohl být další argument pro mimořádnou opatrnost při indikaci k radikálnímu řešení narušeného tělesného schématu u dětí s tzv. gender dysforií.
Na poslední chvíli přišel redakci text od Kláry Dolákové, ve kterém se zabývá kontroverzním tématem, komplementární a alternativní medicínou (MUS) v českém kontextu. Tohle téma je problematické především pro nejasnost hranice mezi psychosomatickou medicínou chápanou jako bio-psycho-sociální vědecky podložený přístup a alternativními či komplementárními postupy, které jsou často komerčně využívané léčiteli a zdravotnickými laiky. Obě skupiny poskytovatelů přitom spojuje podobná klientela, které obvykle nepomohla biomedicína. Doláková uvádí nesystematický přehled literatury na toto téma, a soustředí se na etická dilemata kolem nejasné hranice a nejasného využívání metod MUS v rámci běžných lékařských ordinací. Diskuse na toto téma nás patrně teprve čeká, a tady je možná její začátek.
Jak složitý je kontext psychosomatické a psychoterapeutické léčby, je dobře patrné z přednášky doc. Poněšického, kterou najde čtenář v rubrice Z konferencí. Zkušený psychoterapeut a lékař se v ní věnuje vztahu stresu a symptomu. Nejde o to, aby lékař v psychosomatické medicíně pracoval jako psychoterapeut, ale je dobré se od psychoterapeutů něco naučit a do své práce přijmout. Třeba vědomí, jak složitý proces psychoterapie je. Čtenář v této rubrice také najde zprávy z odborných akcí, a že jich bylo!
V literárním koutku je dnes vzácný text Božidara Dosužkova, který kolega Čepický našel v Památníku písemnictví z pozůstalosti Zbyňka Havlíčka. V r. 1968 měla vyjít třetí psychoanalytická ročenka, ale nevyšla. Máme příležitost uvědomit si, kolik práce za prosazováním psychoterapie a psychosomatiky už bylo vykonáno. Asi to jinak nejde: každý, kdo může, přiloží svou trochu k pyramidě, aby nakonec pevně stála a nedala se jen tak přehlédnout. Jeden každý z nás samotný nedokáže nic. Teď pojďme udržet toto nezávislé médium. Nebojte se napsat své zkušenosti, úvahy, eseje, výzkumné práce nebo recenze na knihy, které jste přečetli. A pošlete do redakce Psychosomu.
V.Ch. 17.7.2023