PSYCHOSOM | ��asopis pro psychosomatickou a psychoterapeutickou medic��nu

ZANEDBÁVÁNÍ V DĚTSTVÍ ZHORŠUJE ODPOVĚĎ NA STRES U PACIENTŮ S DIABETEM 2. TYPU

Snad jen diabetologa překvapí, že nárůst nemocných s diabetem typu 2 může souviset se stresem prožívaným v dětství. Ten, kdo ví, jak těžce prožívají rozvody rodičů naše děti, nemůže být překvapen nárůstem této diagnózy v populaci, která se vyznačuje více než 50% rozvodovostí. Nové důkazy přinesl výzkumný tým vedený Nelly Monzer. Dlouhodobé studie spojují týrání dětí s diabetem typu 2 v dospělosti s dětským zanedbáváním. 

To vykazuje nejsilnější účinek na riziko vzniku diabetu 2. typu. Mechanismy, které spojují týrání dětí s diabetem typu 2, jsou však stále nejasné. Změny v systému psychologické a fyziologické reakce na stres, konkrétně osa hypotalamus-hypofýza-nadledviny (HPA), jsou běžným nálezem ve vzorcích na pozadí dětského zanedbávání a jsou spojeny s diabetem 2. typu. Autoři zkoumali souvislost mezi zanedbáváním v dětství a fyziologickou a psychologickou stresovou reakcí u pacientů s diabetem typu 2 a zdravých účastníků kontroly. U nás na souvislost upozorňovali rodinní terapeuti před více než deseti lety. Z anamnéz rodin s diabetem 2. typu usuzovali, že děti na rozvod rodičů a jemu předcházející konflikty mohou reagovat právě rozvojem diabetu. Jistě to není dobrá zpráva pro jednotlivé rodiče, kteří se museli rozvést, ale podstatná pro společnost, která snadno zapomíná, že pro zdraví dětí je třeba podporovat rodinu a dbát o dobré podmínky dětí.
Metoda: Autoři posuzovali emoční a fyzické zanedbávání dětství na vzorku n = 74 pacientů s diabetem 2. typu a n = 50 zdravých účastníků kontroly. K vyvolání stresové reakce použili Trier Social Stress Test (TSST). Krev ACTH a hladiny kortizolu byly měřeny před (T 0), přímo po (T 1), jakož i 30 (T 2) a 60 (T 3) minut po TSST. Subjektivní zkušenost účastníků byla hodnocena pomocí vizuálních analogových stupnic před, bezprostředně po a také 45 minut po TSST. Pro předpovědi hladin kortizolu a ACTH ve všech bodech měření byly použity víceúrovňové modely.
Výsledky: Autoři zjistili významnou souvislost mezi středním až těžkým zanedbáváním v dětství a silnější psychologickou stresovou reakcí u pacientů s diabetem typu 2, která nebyla přítomna u zdravých kontrol. U pacientů s diabetem 2. typu, ale ne u zdravých kontrol, vyšší hladiny ACTH v rámci všech měřicích míst byly významně spojeny s vyšší závažností citového zanedbávání a vyšší závažnost fyzického zanedbávání byla významně spojena s větším nárůstem kortizolu v plazmě od T 0 až T 1.
Závěry: Toto je první studie, která zkoumá, zda by dětské týrání u pacientů s diabetem typu 2 mohlo být spojeno s dysregulovanou stresovou odpovědí. Výsledky ukazují souvislost mezi psychologickou a fyziologickou stresovou reakcí a zanedbáváním dětí u pacientů s diabetem 2. typu. Tato cesta je tedy možným mechanismem spojujícím cukrovku 2. typu a zanedbávání v dětství.
(Chv.)

ORIGINÁL článku je na
Front. Psychiatry, 17. června 2021 | https://doi.org/10.3389/fpsyt.2021.679693

This work, by Psychosom, is licensed under CC BY 4.0