Vydání 3-4/ 2024
TEORIE
-
Zobrazení: 0
R. HONZÁK: NĚKTERÉ PSYCHOSOMATICKÉ ASPEKTY SPIRITUALITY A RELIGIOZITY
Psychosomatiku chápeme jako bio-psycho-sociální přístup k problematice zdraví i nemoci. Spirituální faktor, který k základním lidským potřebám nesporně také patří, bývá opomíjen. Cílem tohoto sdělení je poukázat na některé souvislosti mezi spiritualitou, religiozitou a zdravotním stavem.
SUMMARY: HONZÁK R: SOME PSYCHOSOMATIC ASPECTS OF SPIRITUALITY AND RELIGIOSITY. PSYCHOSOM 2021; 19 (2), PP. 88-89
We understand psychosomatics as a bio-psycho-social approach to the issue of health and disease. The spiritual factor, which undoubtedly also belongs to the basic human needs, is often neglected. The aim of this article is to highlight some of the links between spirituality, religiosity and health.
KEY WORDS: Spirituality - religiosity - stress – health
Psychiatrická ambulanc IKEM, Vídeňská 1958, 14000 Praha 4
Psychiatrická ambulance Remedis, Vladimírova 10, 14000 Praha 4
Duše touží uspokojit své vrozené potřeby. JCA Heinroth
Představuju si spiritualitu jako otevřenost ke zkušenostem, které mě přesahují a hledání (někdy dokonce i nalézání) životního smyslu, což je podle mého názoru vlastnost, jež je v souvislosti s poznáním naší smrtelnosti. Má proto jak silný emocionální náboj, tak jistou dávku racionality. Příliš se neliším od dodatečně nalezené definici Wikipedie, která říká toto: Spiritualita (z lat. spiritualis, duchovní), česky duchovnost, hebrejsky ruchanijut, znamená životní praxi, způsob vnímání a osobního zacházení s tím, co člověka v různých rozměrech přesahuje (1). V tradičních přístupech může být řeč o Bohu, z hlediska soudobého poznání ale může být transcendence definována i různými způsoby nenábožensky.
Pro ryze scientistně orientované lidi může problematiku spirituality osvětlit poznání Newberga a Waldmana (2), které říká: „Není úkolem neurověd dokazovat zda Bůh existuje, nebo ne, nesporné však je, že v našem mozku má své místo... Náš výzkumný tým prokázal, že Bůh je součástí našeho vědomí a že čím více na Boha myslíte, tím více měníte své neuronální okruhy ve specifických oblastech mozku. A nezáleží na tom, jestli jste křesťany, židy, muslimy, hinduisty, ateisty či agnostiky... Některé náboženské rituály neposkytují více, než relaxaci, jiné napomáhají soustředění a zvýšení bdělosti a některé se jeví jako cesta k transcendenci a mystickým zážitkům, které mohou zcela změnit život.“
V létech 2012-2014 narůstá objem publikovaných prací (pak následuje prudký pokles až do roku 2020) poukazujících na vliv spirituality a víry na zdraví prokazujících, že se projevuje víc jako protektivní faktor pro tělesné i psychické zdraví (3). Potvrzují to výsledky studií zaměřených na ICHS, depresi, sebevražednost, nádorová onemocnění, zneužívání psychotropních látek. Víra je významným zdrojem zklidnění, naděje a životního smyslu. Je spojena se zdravým životním stylem. Má vliv na dožití vyššího věku. Škodlivá může být v kombinaci s těžkými neurózami a psychózami. Objevují se také metodické pokyny ke zpracování skutečností z těchto tématických oblastí (4). Rozsáhlou metaanalýzu 601 práce představuje studie Harolda Koeniga z Duke Universit z roku 2012 (5).
Konstatuje vesměs protektivní vlivy. Věřící a spirituálně založení jedinci lépe snášejí nepřízeň osudu, mají více pozitivních emocí, spokojenosti se svým životem a pocity štěstí. Jejich výhodou je naděje, optimismus, vědomí životního smyslu, lepší sebevědomí a to, co bychom dnes označili jako vnitřní lokus kontroly. Také se u nich vyskytuje větší množství pozitivních charakterových vlastností (smysl pro čest, schopnost odpouštět, altruismus, velkorysost a trpělivost). Ve vztahu k patologickýcm stavům nachází méně depresí 61 % studií zaměřených na tuto problematiku, zatímco 31 % jí zjišťuje více (dnešní interpretace podobných i větších incidencí říká, že depresivní pacienti zde nacházejí pomoc a podporu). Navzdory výskytu depresí je zde výrazně menší sebevražednost, ať jde o pokusy nebo dokonané činy. Rozložení úzkostných pacientů je obdobné jako u depresí (49 % vs. 33 %). Jednoznačně příznivý vliv je v oblasti zneužívání psychotropních látek, a to jak alkoholu, tak tvrdých drog. U věřících je zjišťován stabilnější sociální život, výrazně vyšší manželská stabilita (a manželský stav se jeví jako protektivní faktor při zvládání nádorového onemocnění), zdravý životní styl a delší dožití (6). Analogické výsledky přináší o pět let později studie kalifornských autorů (7).
Religiozita je svým způsobem praktické uplatnění a provádění. Podle Cicerona tendence a úsilí „znovu přečíst“ (re-legere) informace týkající se mého psychického a spirituálního bytí, podle pozdějších etymologů jde spíše o „provázání“ (religare) s tím, co mě přesahuje a s institucemi, které tuto oblast regulují, vesměs církve a jejich konkrétní složky (kláštery, kostely, školy, atd.). Otcem výrazu „religiózní zkušenost“ je William James, který také napsal knihu s titulem The Varieties of Religious Experience.
Jedna z významných osobností psychosomatické medicíny minulého století, Helen Flanders Dunbar(ová), byla absolventkou teologické fakulty a považovala náboženství za sjednocující sílu v osobním životě a silně akcentovala jeho vliv na uzdravování a osobnostní rozvoj. Získala Ely-Eby London Tracelling Fellowship, tedy stipendium umožňující jí cesty po Evropě a studium náboženství a jeho vlivu zde.
Chápání religiózní zkušenosti může být zásadně odlišné, jak popisuje Newberg, který zobrazil mozek jeptišky v klidu a při speciální modlitbě (centering prayer), při níž se člověk zaměřuje na citát z Bible a na myšlenky, které se mu k němu vynořují (8). Obrazy se od sebe výrazně lišily, což jeptišku potěšilo jako důkaz, že se přiblížila k Bohu. Po otištění publikace s těmito snímky navštívil autora místní velitel ateistů, který naopak považoval zobrazenou skutečnost za důkaz, že Bůh neexistuje a vše je jen v naší mysli a byl tím velice potěšen. Moderní pojetí chápe spiritualitu jako nejhlubší smysl a hodnoty, podle kterých člověk žije (9).
Pro schopnost najít niterný vztah k sobě, k druhým i k transcendentním entitám, pro schopnost redukovat stres a umožnit lidem žít ve větším vnitřním klidu a spokojenosti a tím také zdravěji, považuje tým autorů vedený profesorem psychiatrie a neurověd Kalifornské university a děkanem Střediska pro zdravé stárnutí v San Diegu, Filipem Jestem, spiritualitu za součást životní moudrosti (10). Jejich zcela čerstvě publikované závěry vycházejí z populační studie na 1786 dospělých respondentech.
Definice synkretického hinduismu říká: V sanskrtu je spiritualita známá jako Adhyātma. Tento pojem je odvozen ze dvou slov Adhi a Ātman (mantmanahā). Adhi znamená vztahovat se k tématu a Ātmā znamená Duše. Duše je principem Boha v každém z nás a je naší pravou přirozeností. Je hlavní složkou jemnohmotného těla, které je částečnou součástí principu Nejvyššího Boha. Jeho charakteristikami jsou Absolutní Pravda (Sat), Absolutní Vědomí (Chit) a Blaženost (Andnand). Duše není ovlivněna vzestupy a pády (štěstí a neštěstí), které člověk zažívá v životě, protože je neustále v blaženém stavu (11).
Lindenmanová se spolupracovníky vypracovala dotazník postihující spiritualitu především jako víru v nadpřirozené bytosti (12). Pokud jde o předpověď, zda jedinec je více či méně spirituálně založen, je tato souvislost přesnější než zjištěná religiozita nebo víra v paranormální jevy. V další studii zahrnující celkem 972 osob neshledala významné vztahy mezi spiritualitou, tělesným a duševním zdravím, spokojenosti v manželství a v zaměstnání, na druhé straně ale spirituálně založení lidé vykazovali víc vnitřního klidu a smysluplnosti svého života. Metodicky doporučuje odlišovat spiritualitu od jiných psychologických konstruktů.
Metaanalýza prací otištěných na téma spiritualita a kvalita života potvrzuje pozitivní vliv této osobnostní charakteristiky na kvalitu života, a to jak v případě spirituality, tak v případě religiozních aktivit (13). Prakticky totéž potvrzuje metaanalytická studie u pacientů s kardiovaskulárním onemocněním shrnující práce publikované na toto téma v letech 2002-2017 (14). Italská studie zaměřená na pacienty po cévní mozkové příhodě (CMP) sledovala nejen více než 200 nemocných, ale také jejich pečovatele (15). Výsledky jsou více než povzbudivé tam, kde je vyšší míra spirituality. Autoři zjistili:
Depresivní symptomatologie je významnou, častou a rezistentní komplikací CMP;
Významný vztah mezi spiritualitou a kvalitou života pacientů i pečovatelů, a to i v případech, že pečovatelé trpěli depresí;
Pacienti po CMP, kteří skórovali nad průměr v dotaznících spirituality, referovali vyšší kvalitu svého života, a to i tehdy, když jejich pečovatelé trpěli depresí;
Naproti tomu pacienti i pečovatelé s nízkým skóre spirituality vykazovali i menší kvalitu života.
Otázku rozdílného vlivu spirituality a religiozity nastolila v zajímavé stidii Aldwin(ová) se spolupracovníky (16). Autoři mají za to, že religiozita, tedy aktivní náboženské aktivity, pomáhají regulovat behaviorální složku, tedy zdravé chování, zatímco spiritualita ovlivňuje emoce, tedy to, jak se člověk cítí a tudy i jeho celkový stav.
S touhle myšlenkou zajímavým způsobem koresponduje studie Van Cappellen(ové) se spolupracovníky věnovaná vztahu spirituality a oxytocinu (17). Ocytocin je někdy nazýván hormonem lásky a je o něm známé, že zvyšuje míru empatie a zlepšuje atmosféru sociálních vztahů. Autorčin tým sledoval, jak ovlivní spiritualitu a ve shodě s výchozími předpoklady. Muži, kterým byl aplikován prožívali její větší intenzitu jak bezprostředně, tak ještě po týdnu. Nepůsobil však na všechny stejně intenzivně, silněji ovlivňoval účastníky se specifickou variantou genu CD38, který ovlivňuje jeho přirozené vylučování z hypotalamu. K tomu se patří dodat, že tento gen se významně podílí na regulaci imunitních odpovědí, pokud chybí, je imunita vážně narušena a také se jeho chybění dává do souvislosti s dětským autismem.
Spiritualita může mít i své negativní stránky. Není cílem této práce mapovat souvislost extatických stavů – jež jsou ve velké většině zvláštním projevem plného psychického zdraví – s psychopatologií či neurologickým postižením, nejčastěji temporální epilepsií. Ta se též předpokládá u některých čelných osobností monoteistických náboženství a také u Jany z Arcu. Na druhé straně žádný pacient se schizofrenií nestál u vzniku nového duchovního učení. Že víra může být destruktivní, známe z případu depresivních pacientů a jejich bludů zavržení.
Velmi bohatým polem pro nejrůznější projevy byla diagnóza hysterie, jejíž ověřenou nositelkou byla Tereza Neumannová zvaná též, zvaná Resl von Konnersreuth. Retrospektivní analýzu přináší poměrně čerstvá studie Brigity Braun(ové) se spolupracovníky, která upozorňuje na možné negativní stránky religiozity (18). Tereza byla nejstarší z jedenácti dětí v rodině krejčího v Bavorské vesničce. Ve dvaceti letech při hašení požáru upadla, částečně ochrnula a částečně oslepla. O rok později oslepla úplně. Zrak se jí vrátil za čtyři roky v den svatořečení Terezy z Lucieux. Měla řadu nejrůznějších příznaků včetně velikonočních stigmat, o jejichž pravosti byl její ošetřující lékař naprosto přesvědčen. Gottfried Ewald (1888-1963), psychiatrický expert na Friedrich-Alexander University v Erlangenu, byl před 90 roky určen jako odborník k posouzení celého případu. Uzdravení ze slepoty připsal pozitivnímu religioznímu podnětu, u Terezy Neumannové stanovil diagnózu „těžké hysterie“ (dnes dissociační poruchy). Co se týká sociálního začlenění, žila po celou dobu svého života (1898-1962) v rodině, byla přesvědčenou aktivní antinacistkou sledovanou systematicky gestapem, které se jí však pro její velkou popularitu obávalo ublížit.
Tragickým příkladem omylné víry jsou nejrůznější sekty, jejichž členové jsou vůdci manipulováni od sexuální podrobenosti, přes ekonomické vykořisťování, až do hromadných sebevražd. Největší masová sebevražda všech dob na příkaz vůdce se odehrála před 40 lety, kdy uprostřed džungle v osadě Jonestown se zabilo 900 lidí (19).
SHRNUTÍ:
Spiritualita jako osobnostní vlastnost není nutně vázaná na víru ve smyslu náboženském nebo církevním, ale je charakterizována pokorou a niterným vztahem k sobě, ostatním tvorům a transcendentnímu objektu, kterým může být jak Bůh, tak Matka Příroda.
Religiozita je více ritualizovaná provázanost k duchovním principům na jedné straně a k jejich reálným představitelům a institucím na straně druhé.
Spiritualita i religiozita ve standardních sociálních dimenzích představuje pozitivní protektivní faktory v životě v mnoha ohledech, od psychosociálních až po konkrétní zdravotní. Religiozita jde spíše behaviorální cestou s prospěšnými návyky a sociální sítí, spiritualita spíše přeladěním organismu do harmonického stavu.
POUŽITÉ ZDROJE
1. https://cs.wikipedia.org/wiki/Spiritualita
2. Newberg A, Waldman MR: How God changes your brain. Random House, New York, 2010
3. Zagozdzon P: Religiosity and health in epidemiological studies. [Article in Polish] Pol Merkur Lekarski. 2012 May;32(191):349-53
4. Moreira-Almeida A, et al.: Clinical implications of spirituality to mental health: review of evidence and practical guidelines. Revista Brasileira de Psiquiatria. 2014;36:176–182
5. Koenig HG: Religion, Spirituality, and Health: The Research and Clinical Implications. ISRN Psychiatry. 2012 Dec 16;2012:278730. doi: 10.5402/2012/278730. Print 2012.
6. Aizer AA, Chen MH, McCarthy EP et al. Marital status and survival in patients with cancer. J Clin Oncol 2013; 31: 3869–3876.
7. Mishra SK, et al.: Spirituality and Religiosity and Its Role in Health and Diseases. Review J Relig Health, 2017 Aug;56(4):1282-1301
8. Newberg A: Neurotheology. How science can enlighten us about spirituality. Columbia University Press, New York, 2018
9. Philip Sheldrake, A Brief History of Spirituality, Wiley-Blackwell 2007 pp. 1–2
10. Jeste DV, et al.: Is spirituality a component of wisdom? Study of 1,786 adults using expanded San Diego
11. Wisdom Scale (Jeste-Thomas Wisdom Index). J Psychiatr Res, 2021;132:174-181
12. Spiritual Science Research Foundation - https://www.spiritualresearchfoundation.org/spiritual-practice/spiritual-paths/what-is spirituality/?gclid=EAIaIQobChMI4LvPi8jS7wIV8QCiAx2y3w0HEAAYASAAEgIadPD_BwE
13. Lindeman M, Blomqvist S, Takada M: Distinguishing spirituality from other constructs: not a matter of well-being but of belief in supernatural spirits. J Nerv Ment Dis, 2012 Feb;200(2):167-73
14. Gehrke Panzini R, et al: Quality-of-life and spirituality. Int Rev Psychiatry, 2017 Jun;29(3):263-282.
15. Abu HO, et al: Association of religiosity and spirituality with quality of life in patients with cardiovascular disease: a systematic review. Qual Life Res, 2018 Nov;27(11):2777-2797
16. Pucciarelli, G., et al. (2020) Role of Spirituality on the Association Between Depression and Quality of Life in Stroke Survivor–Care Partner Dyads. Circulation: Cardiovascular Quality and Outcomes. doi.org/10.1161/CIRCOUTCOMES.119.006129.
17. Aldwin C M., et al.: Differing pathways between religiousness, spirituality, and health: A self-regulation perspective. Psychology of Religion and Spirituality, 2014;6(1):9–21. https://doi.org/10.1037/a0034416
18. Van Cappellen P, et al.: Effects of oxytocin administration on spirituality and emotional responses to meditation. Soc Cogn Affect Neurosci. 2016;11(10):1579–1587
19. Braun B, et al.: The "popular saint" Therese of Konnersreuth and her stigmata: An historical example for the interaction of psyche and religiosity. Review Nervenarzt, 2020;91(1):64-72. doi: 10.1007/s00115-019-0692-8.
20. https://www.lidovky.cz/svet/na-prikaz-vudce-se-zabilo-900-lidi-od-nejvetsi-masove-sebevrazdy-ubehlo-ctyricet-let.A181116_181743_ln_zahranici_ele
Nebobjevil jsem nikde žádný střet zájmů
Radkin Honzák – radkinh@seznam.cz
V Praze na Velikonoce 2021
Web7master s.r.o.