Historie

V historii českého a slovenského zdravotnictví existuje tradice psychosomatické medicíny, ale byla po léta potlačovaná. Lékařům První republiky byl vztah mezi stonáním, psychikou člověka a jeho rodinnými vztahy docela srozumitelný. 

Takoví velikáni, šéfové klinik, jako byli profesoři Vondráček, Trapl, Hynie, Mařatka a další se proslavili právě proto, že dokázali chápat své pacienty v jejich úplnosti. I v předválečném Německu měla psychosomatická medicína své významné místo. Navazovala jak na německou přírodovědu, tak na filosofii, ale také na léčbu přírodními zdroji. A protože byla naše věda navázána na německojazyčnou odobornou literaturu, nemohla být naše medicína prosta tohoto vlivu. Většina hlavních postav této éry byli lékaři, ovlivnění tak či onak Freudovou psychoanalýzou. A protože byli často židovského původu, a protože Hitler nemohl svobodné myšlení a "jasnozřivé" postřehy psychoanalytiků ani cítit, začali nacisté psychoanalytiky i psychosomaticky uvažující lékaře pronásledovat. S porážkou Německa byla německá přírodověda včetně psychosomatiky odvržena a nahrazena anglicky psanou odbornou literaturou. To je docela jiná tradice, i když během války a po válce byla i tato literatura obohacena o psychoanalytický rozměr především díky emigraci lékařů do USA. Komunisté měli psychosomatiku a psychoanalýzu rádi asi stejně jako nacisté. Takže o jejím osudu bylo rozhodnuto. Ještě během oživení svobody v šedesátých letech byla na čas znovu rozvíjena a vyučována. Z této doby pochází otcové naší psychosomatické medicíny jako je MUDr. Radkin Honzák, CSc., Doc. MUDr. Jiří Šimek, CSc., MUDr. Jiří Šavlík, CSc., doc. MUDr. Jaroslav Baštecký, CSc., MUDr. PhDr. Jan Poněšický, PhD., a další. Ale od sedmdesátých let už u nás byl rozvoj psychosomatiky jen undergroundem, skrytým a nežádoucím hnutím. PSYCHOSOM začal vycházet znovu ve svobodném Československu a vychází dodnes. Jeho cílem je obnova bio-psycho-sociálního modelu zdraví a nemoci, odborné lékařské psychosomatické medicíny.