Právo a psychosomatika
Veřejné zdravotní pojištění je veřejným blahem ústavního významu, které je bezprostředně spjato se sociálním právem na bezplatnou zdravotní péči z toho veřejnoprávního pojištění.
Vymezení tohoto sociálního práva stanoví zákon. V zájmu lidskosti, tzn. v zájmu nemocných lidí, pojištěnců a často i plátců veřejného zdravotního pojištění, však je, aby podstatný rozsah zdravotních služeb byl hrazen ze zákonného pojištění. Zásadně má být přitom bezvýznamné, zda se jedná o zdravotní výkony tzv. konvenční medicíny anebo tzv. nekonvenční, když ani žádný zákon tak nerozlišuje. Hranice ani nebývají pokaždé ostré a zejména jsou prostupné. To se týká právě komplementární a alternativní medicíny, včetně tradičního a přírodního lékařství.
Ideologické nebo náboženské pře nebo dojmy musí jít stranou. O to více je ale zapotřebí věnovat síly a prostředky zdravotnímu a farmakologickému výzkumu, včetně obecně uznaného výzkumu kvalitativního. U některých jevů to ani jinak není věcně možné.
Používání komplementární a alternativní medicíny ve zdravotních službách ve světě s právní vazbou na veřejná zdravotní pojištění mívá svá zřejmá opodstatnění. Spočívají v nákladové efektivitě a účelnosti, pokud jde o co nejúčinnější a zároveň co nejbezpečnější léčbu. Rozhoduje ovšem i povaha choroby, její stádium a celkový zdravotní stav pacienta apod.
Na hrazení zdravotních výkonů komplementární a alternativní medicíny se použijí obecné předpoklady práva veřejného zdravotního pojištění. Výjimkou je vládou neodůvodněný legální zákaz úhrad akupunktury z toho pojištění od dubna 1997.
Pro celou medicínu bez rozlišování tak platí zejména zohlednění vědeckých poznatků lékařské vědy a prokázání účinků látek, metod nebo zdravotnických prostředků. V soukromoprávním sporu, o který by se jednalo, platí zásada volného hodnocení důkazů. Event. lékařské doktríny formální přípustnosti některých důkazních podkladů nebo jejich nadřazenosti zde nemají právní místo.
V konkurenčním prostředí zdravotních pojišťoven by mohly větší roli sehrávat fondy prevence. Podceněný tržní význam má soukromé zdravotní pojištění. Uvážit lze návrat k původnímu pojetí z počátku 90. let, resp. například k německému modelu zákonného zdravotního pojištění a vedle toho dobrovolného připojištění na soukromé smluvní bázi. A to jako k přechodné, byť možná delší, fázi s právně politickým cílem dosažení švýcarského pojetí zahrnujícího komplementární medicínu do soustavy veřejného zdravotního pojištění, resp. alespoň určené obory. Některé úhrady by přitom mohly být od počátku podmíněné.
Do budoucna lze také uvážit zjednodušení legálních předpokladů hrazení zdravotních výkonů z veřejného zdravotního pojištění. Zejména půjde o prospěšnost použité látky, metody nebo prostředku v poměru k individualitě pacienta, resp. jeho zájmu a blahu. Právo veřejného zdravotního pojištění a s ním souvisící soukromoprávní závazky a jejich plnění by se tak dostaly do souladu s podstatou a smyslem Úmluvy o lidských právech a biomedicíně z roku 1997.
Ideologické nebo náboženské pře nebo dojmy musí jít stranou. O to více je ale zapotřebí věnovat síly a prostředky zdravotnímu a farmakologickému výzkumu, včetně obecně uznaného výzkumu kvalitativního. U některých jevů to ani jinak není věcně možné.
Používání komplementární a alternativní medicíny ve zdravotních službách ve světě s právní vazbou na veřejná zdravotní pojištění mívá svá zřejmá opodstatnění. Spočívají v nákladové efektivitě a účelnosti, pokud jde o co nejúčinnější a zároveň co nejbezpečnější léčbu. Rozhoduje ovšem i povaha choroby, její stádium a celkový zdravotní stav pacienta apod.
Na hrazení zdravotních výkonů komplementární a alternativní medicíny se použijí obecné předpoklady práva veřejného zdravotního pojištění. Výjimkou je vládou neodůvodněný legální zákaz úhrad akupunktury z toho pojištění od dubna 1997.
Pro celou medicínu bez rozlišování tak platí zejména zohlednění vědeckých poznatků lékařské vědy a prokázání účinků látek, metod nebo zdravotnických prostředků. V soukromoprávním sporu, o který by se jednalo, platí zásada volného hodnocení důkazů. Event. lékařské doktríny formální přípustnosti některých důkazních podkladů nebo jejich nadřazenosti zde nemají právní místo.
V konkurenčním prostředí zdravotních pojišťoven by mohly větší roli sehrávat fondy prevence. Podceněný tržní význam má soukromé zdravotní pojištění. Uvážit lze návrat k původnímu pojetí z počátku 90. let, resp. například k německému modelu zákonného zdravotního pojištění a vedle toho dobrovolného připojištění na soukromé smluvní bázi. A to jako k přechodné, byť možná delší, fázi s právně politickým cílem dosažení švýcarského pojetí zahrnujícího komplementární medicínu do soustavy veřejného zdravotního pojištění, resp. alespoň určené obory. Některé úhrady by přitom mohly být od počátku podmíněné.
Do budoucna lze také uvážit zjednodušení legálních předpokladů hrazení zdravotních výkonů z veřejného zdravotního pojištění. Zejména půjde o prospěšnost použité látky, metody nebo prostředku v poměru k individualitě pacienta, resp. jeho zájmu a blahu. Právo veřejného zdravotního pojištění a s ním souvisící soukromoprávní závazky a jejich plnění by se tak dostaly do souladu s podstatou a smyslem Úmluvy o lidských právech a biomedicíně z roku 1997.
(text je částí článku prof. Telece: Sociální právo a veřejné zdravotní pojištění)
Autor je profesorem občanského práva a vedoucím katedry soukromého práva a civilního procesu Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, advokátem a mezinárodním rozhodcem.
Web7master s.r.o.