PSYCHOSOM | ��asopis pro psychosomatickou a psychoterapeutickou medic��nu

CHVÁLA V.: RODINA SE MĚNÍ.NE VŠECHNY VARIANTY JSOU PRO DĚTI STEJNĚ UŽITEČNÉ.

O tom, že se uspořádání dospělých kolem dětí přiváděných na svět v liberální společnosti proměňuje, nemůže být pochyb. Dospělé už nikdo nenutí, aby své soužití potvrdili sňatkem, nikdo jim nebrání v rozchodu v libovolném okamžiku rodičovství. Být nesezdaný nebo rozvedený je stejně normální, jako být ženatý či vdaná.

Žít můžeme v jakékoli sestavě od singl, přes tradiční rodinu a homoerotické svazky nebo v tlupě, jak je libo. Jednotlivé okrajové skupiny umějí přinutit stát, aby je podporoval právně i finančně. Svět se tak stal zase o kousek pohodlnějším pro nás dospělé, je však o to lepší pro děti, když víme, jak citlivě reagují na nestabilitu svého světa? Denně se o tom přesvědčují ve svých ordinacích stovky psychoterapeutů, kteří se více či méně (podle svého zaměření) dostávají k traumatům v historii jedinců, léčících se u nich nejen pro psychické potíže, ale také pro psychosomatické poruchy. Exaktně jev prozkoumali už před časem výzkumníci vedení Matějčkem a publikovali své práce o deprivaci a subdeprivaci. Čím nestabilnější je prostředí, ve kterém dítě vyrůstá, tím více je ohrožen jeho vývoj. O to hůř se mu bude v dospělosti dařit. A o to menší bude naděje, že vytvoří dobré stabilní prostředí pro následující generaci. Stejně důrazné závěry přinášejí výzkumné práce Johna Bowblyho a jeho následovníků, které se věnují rané vazbě dítěte a matky (attachement theory), potvrzované současnými výzkumy mozku. O tom, že nejvhodnější prostředí mohou pro dítě vytvořit vlastní rodiče, nemůže být pochyb. Nejspíš proto se většina kultur snažila vytvořit taková pravidla pro soužití mužů a žen, aby byl zajištěn trvale udržitelný rozvoj. Lidé je vtělili do pohádek, písní, mýtů a rituálů. Tak tomu bylo od starověku, jak svědčí nejstarší texty a archeologická bádání. Mnohdy šlo o pravidla velmi nepohodlná až krutá, o čemž se můžeme přesvědčit ještě dnes leckde po celém světě.
Skutečnost, že způsob, jakým vedeme své děti, má významný vliv na další generaci, vybízí k odpovědnosti. Už proto je to myšlenka nepříjemná a nepopulární, její důsledky jsou nepohodlné. Proč bychom se měli sami omezovat, když následky tady budou až za 20 či 30 let? Nemůžeme se proto divit, že veřejnost takové informace nemá ráda, stejně tak jako se nerada zabývá myšlenkami na globální oteplování. My že bychom se měli omezovat?! Tomu, že si lidé nalhávají, že žádné oteplování neexistuje a děti pro svůj vývoj ani rodinu nepotřebují, se proto nikdo nemůže divit.
Jak jsou na tom ale odborníci? To jsme se pokusili zjistit během semináře nad filmem „Nerodič“ dokumentaristky Jany Počtové. Výborný dokument ukazuje trable šesti různých seskupení, jimž jen málokdy lze říci rodina, ale ve kterých jsou nuceny vyrůstat děti. Jen v jednom případě se zatím děti nenarodily, protože dva dospělí se rozhodli děti vůbec nemít a žít pohodlný život. Na tom, že právě takové pestré sestavy s dětmi chodí do našich ordinací, jsme se všichni shodli. Že to ani dospělí, ani děti při pokusech o soužití, ať už se singl matkou nebo v jednopohlavních párech či ve střídavé péči, nemají lehké, na tom jsme se také shodli. Jiné to bylo s otázkou, zda máme o své klinické zkušenosti svědčit. Máme říkat politikům, že je nutné brát ohled na děti, že se nevyplácí přehlížet vrozené vztahy, které mají potenciál nejstabilnějšího prostředí pro vývoj dítěte? Copak to nevědí?
Žijeme ve zvláštní době, plné paradoxů. Liberální politika s ohledem na práva jednotlivce a jeho svobodu, může být nebezpečná pro celek, pro celou společnost. Pro její budoucnost. Říkat to musíme, i když to není naše povinnost, není to ani náplň naší práce. Psychoterapeuti a rodinní terapeuti jsou k dispozici jedincům a rodinám, aby jim pomáhali vymotat se z jejich zapletené reality. Nejsme tady od toho, abychom rodiny poučovali o tom, jaké by měly správně být. Máme ale nějakou odpovědnost jako intelektuální část společnosti?
Intelektuálové tady nejsou sami pro sebe, pro nekonečné akademické debaty. Troufáme si tvrdit, že mají funkci stopařů, od kterých společnost oprávněně očekává, že ji budou varovat, pokud zahlédnou ohrožení. Jako to už dělají klimatologové, genetici, lékaři, etici a mnozí další. Když lékaři objevili původce moru, přiměli společnost k realizaci nákladných hygienických opatření, aby přestala být naše civilizace ohrožována. Na druhou stranu my intelektuálové opakovaně selháváme při odhadu trendů ve společnosti. Jako když jsme se s nadšením přidali tu k futurismu, nebo ke komunismu, nebo k teorii čisté rasy, ze kterých se nakonec vyklubaly totalitní režimy. Tak dnes tíhneme k extrémnímu liberalismu v podobě transgenderu – popírání rozdílů mezi muži a ženami.
Psychoterapeutická ordinace je svého druhu výzkumný a badatelský prostor. Zde se v intimním setkání s nejdůvěrnější realitou člověka dozvídáme tajemství, se kterým se běžně nechodí na světlo. Pokud znovu a znovu vidíme, jak málo jsou ve svých rodinách děti chráněny před předčasnými nároky okolí, pokud víme, že budoucnost naší společnosti je tím ohrožena, máme mlčet? A nedělejme si iluze, že jde jen o rodiny s nadměrným násilím nebo zneužíváním dětí. Stejně škodlivý může být vliv příliš liberální výchovy, ztráta rozdílu mezi ženami a muži, digitální technologie, nedostatek času, který s dětmi rodiče tráví, oslabování mateřství i otcovství, nepřiměřené zásahy státu do intimity rodiny, nekonečná zábava dospělých, kteří mohou ztrácet trpělivost pro přiměřený kontakt se svými dětmi. Rodičovství je velmi náročné. Dříve se matky mohly spolehnout na své instinkty a podporu prarodičů. Dnes v záplavě digitálních informací jsou matky stále zmatenější, nevědí, co je správně. Nejen přílišná bída, ale i nadměrné bohatství může ohrožovat budoucnost dětí. Jak těžká je někdy situace dětí, vidíme často na příkladu střídavé výchovy. Zdánlivě dobré řešení (pro dospělé) se stává peklem (hlavně pro dítě), pokud spolu rodiče bojují a nenávidí se.
Děti se rodí z ženy a nikdy jinak. Tento rozdíl nelze odstranit. Genetická informace se předává prostřednictvím molekuly DNA, která má jen dvě vlákna. Jedno z nich pochází z matky a druhé z otce. Rozdíl mezi ženami a muži je důležitým faktorem při rozmnožování. Společnost, které záleží na budoucnosti, se stará o udržování tohoto rozdílu. Transgenderová ideologie je nebezpečný exces deprivované části populace, která chce prosadit potvrzení vlastní normality za každou cenu. Tuto cenu ale bude muset zaplatit společnost celá- chaosem v základních předpokladech udržitelné existence naší civilizace. Pojďme raději oslavovat ženy a oslavovat muže a mějme úctu k rozdílům mezi nimi! A největší úctu mějme k těm, kteří se rozhodli pro rodičovství a dokážou ho spolu dovést až do zdárného konce.
Společnost našim varováním nevěří. To je obvyklé. Stejně jako budou mnozí pochybovat o globálním oteplování, dokud tady bude poslední kapka vody, neuvěří ani tomu, že mají odpovědnost za budoucnost prostřednictvím našich dětí. Tím spíš, že se v každé skupině intelektuálů objeví několik jedinců, kteří vždy budou tvrdit opak. To patří k diskusi. Těch se ale skeptici rádi chytnou. I my rodinní terapeuti máme mezi sebou takové, kteří po předložení důkazů řeknou „Vypadá to skoro jako pravda, ale…“ Tak jako někteří klimatologové řeknou: „Žádné oteplování neexistuje“. To je normální a nemělo by nás to odradit. Ještě horší je, když nejde jen o špatný úsudek, ale o úmysl. Když v případě klimatických změn někdo z vědců pracuje na zakázku naftové a automobilové lobby, aby vyvrátil důkazy ostatních. Nebo, když se aktivní vědec stane aktivistou nějaké ideologické skupiny, která chce za každou cenu prosadit právo okrajové sexuální minority na dítě, ačkoli je přirozeným způsobem mít nemůže. Právem zajistit, že sníh je černý, voda suchá, oheň studený. Takový zákon se prosadit dá, ale realita zůstane realitou.
Pokud bychom žili ve skutečné demokracii, nemuseli bychom se obávat. Došlo by k soutěži názorů a argumentů. Jestli je ale nějaká část názorů vytlačována, například pod heslem politické korektnosti nebo vlivem ideologie, je to na pováženou.
MUDr. Vladislav Chvála, v Liberci 10. 10. 2018

Text uveřejnila Česká pozice jako příloha LN dne 22.12.2018
K tisku zde zařazen 15.12.2018
Konflikt zájmů známý. Autor je šéfredaktor.

This work, by Psychosom, is licensed under CC BY 4.0