EDITORIAL

Hodnocení uživatelů: 5 / 5

Uzávěrka čísla 4/2018 dne 15. 12. 2018, recenzní řízení bylo uzavřeno 15. 12. 2018
Původní práce procházejí recenzním řízením s výjimkou krátkých zpráv, recenzí knih a diskusních příspěvků. Foto, grafická úprava V. Chvála. The articles are peer-reviewed. Pro redakční zpracování používáme Word, zpracování fotografií v Zoner Photo Studio. Internetová verze na otevřené platformě Joomla. Zdarma dostupná na adrese www.psychosom.cz. Autor stránek Design Point, s.r.o. www.dpoint.cz

CHVÁLA V.: BEZ KONCEPTU

Čtenář Psychosomu, který se vrací, mohl si už dávno povšimnout, že tento časopis vzniká takříkajíc bez konceptu. Nezbývá mi než s ním souhlasit. S minimálními náklady v prostředí, kde medicínské časopisy plné reklam na křídovém papíře nějak přežívají i v době internetu, jsme si už dávno udělali z nouze ctnost.

Zdá se, že i bez profesionálního zázemí a redakce to jde. Samozřejmě, bez kolegů ochotných po práci sednout a podělit se o své zkušenosti a úvahy z oblasti psychosomatiky bychom nevydali ani jedno číslo. A to se neobejde bez povzbuzování, psaní, vybízení, naříkání i odříkání. Samozřejmě, že každý rok vyhlížíme světlejší budoucnost psychosomatiky v Čechách a na Moravě v podobě katedry na některé z lékařských fakult, která by se ujala našeho periodika. Světlá budoucnost už nastává, ale katedru zatím nemáme. Tak musíme vydržet dělat Psychosom bez konceptu. Nebo aspoň bez obvyklého konceptu, kdy bychom se rozhodli věnovat každé číslo některému z horkých témat, diagnostickému okruhu, metodám nebo přístupu. Mohli bychom tak mít číslo věnované třeba somatizaci v oblasti GIT ze všech možných stran, v praxi, teorii, filosofii, etice, úvahám i diskusi. A příští třeba dermatologii, gynekologii, sexuologii atd. Aspoň se máme na co těšit.
Nejspíš proto jsem pokaždé napjatý, co nám poslední čtvrtletí v textech nadělí. Z čeho bude nové číslo poskládáno a jak bude vypadat jako celek. Můžeme se na to dokonce dívat jako na spontánní projevení naší psychosomatiky. Souhrn všeho, co stojí za pozornost, čím se celá naše komunita dnes už čítající 245 členů odborné Společnosti psychosomatické medicíny (SPM ČLS JEP) projevuje navenek ve svých písemných sděleních, která projdou recenzním řízením. To je nezbytné, abychom udržovali potřebnou úroveň. Podle neustále stoupajícího počtu odborných setkání po celé České republice lze soudit, že těch myšlenek a textů, o které by stálo za to se podělit, je mnohem víc, ale většinou nedojdou svého naplnění v psané podobě na stránkách našeho periodika.
Tak se podívejme, o čem přemýšlí a píší odborníci v psychosomatice v druhé polovině tohoto roku. Jaromír Kabát, šéf Psychosomatické kliniky v Praze, ukazuje tři své pacientské příběhy. Pokud někdo pokládá psychosomatické pacienty za „ty snadnější psychiatrické případy“, nebo tvrdí, že „jim to stačí jen vysvětlit“, může zjistit, že to tak v praxi nebývá. Kazuistiky jsou v psychosomatice zcela zásadní žánr. Už proto, že pracujeme vždy s jedinečným příběhem, je mimořádně obtížné je anonymizovat. Jedině na nich je však možné ukázat podrobnosti naší práce, jedinečnou směs teoretických přístupů, i to nejpodstatnější: odchylky od „normy“. Právě psychosomatičtí pacienti nám často ukazují, v čem jako lékaři selháváme, pokud se spoléháme jen na „statistickou normu“. Tyto výjimky také posouvají naše myšlení dál tím, že atakují naše dosud „spolehlivé teorie“.
Zcela jistě máme nouzi o výzkumné práce, protože stále ještě je u nás snazší napsat disertaci na téma „hladiny molybdenu v slzách“, než na téma „subjektivního zpracování smutku v současné společnosti z hlediska somatizace“. To se ale zlepší v momentě, kdy vznikne první katedra psychosomatiky, a doktorandi se pustí do fantastické zásoby psychosomatických témat, která naplní nejen stránky našeho časopisu. Společnost psychosomatické medicíny se už pustila do mapování toho, jak je to s psychosomatikou na našich vysokých školách. Zprávu o tom může čtenář najít v tomto čísle.
Teorie nám tentokrát volně přechází do tématu, kterým se nikoli překvapivě stalo téma genderu, které je nejspíš značně výbušné. Přehledný souhrn o muskulární dysmorfii, která se zdá být diagnózou dnešních dospívajících mužů, se zabývají kolegové Stackeová a Teryngel. Svou úvahou, která se týká jiného trendu ve společnosti, totiž popírání rozdílů mezi ženami a muži, na ně navazuje Poněšický. To by se mohlo zdát banální, každý přece ví, v čem se lišíme, ale není to tak snadné. Podle všeho jsme se ocitli uprostřed masivní kampaně za odstranění rozdílů a prosazení transgenderové ideologie i v naší legislativě a veřejném životě a v takových chvílích je to s rozumem v intelektuálních kruzích vskutku podivné. Vědecké argumenty, obvykle tak suché a jasné se najednou stávají nástrojem tu jedné a tu druhé strany vznikající barikády. Veřejnost na nás intelektuály obvykle moc nedá, a když se ještě ani my nemůžeme shodnout, o co se mají opírat politici při prosazování zákonů, které mohu nadlouho petrifikovat i těžce pokroucenou realitu? Jako se to stalo třeba v Německu v třiatřicátém roce minulého století. Nezapomínejme, že i na prosazování Norimberských zákonů se podíleli vědci. Tak jako jiná témata, ani toto jsme nevyvolali záměrně. Je zřejmé, že nějak naplňuje prostor, ve kterém žijeme. Tak ho promyslete.
Vzdělávání na lékařských fakultách se týká pozoruhodný dopis jedné studentky LF, který napsala spontánně v obdivu k jedné kolegyni, pediatričce. Obdivnou pasáž jsme redukovali, ale to, co píše o výuce mediků, by si měli děkani všech našich LF vystřihnout a pověsit do svých pracoven, protože tohle si naše medicína za rámeček nedá! V rubrice Diskuse je také další text profesora Telce, který se neúnavně věnuje nejen psychosomatice z hlediska práva, ale také dalším vylučovaným oblastem péče o zdraví. To, že se tentokrát jeho argumentace zastává terapeuta čínské medicíny, neznamená, že jsme se ujali této specifické odbornosti. Podívat se na právní argumentaci proti hlavnímu proudu medicíny však neuškodí ani našim čtenářům.
Čas od času otevřeme i rubriku „Politika, koncepce“, a to zejména tehdy, když se zostří boj o psychosomatiku. Tak dnes uveřejňujeme rozbor situace psychosomatiky na našich vysokých školách i návrh obsahu výuky psychosomatiky na LF. Je to zatím jen sen, ale beze snů se nic neprosadí.
A protože právě si připomínáme výročí úmrtí Karla Čapka, v literárním koutku se ocitl úryvek z jeho Bílé nemoci.
Přejeme dobré sváteční čtení, klid na konci roku a hodně síly do roku dalšího.
V Liberci 9. 12. 2018

chvala small