PSYCHOSOM | ��asopis pro psychosomatickou a psychoterapeutickou medic��nu

MICHAIL ZOSČENKO: JAK JSEM STONAL

Upřímně řečeno, stůňu raději doma.
…dostal jsem se do takové zvláštní nemocnice, kde se mi leccos nezamlouvalo. Sotva nemocného přivezou, zanášejí ho do knihy přímo pod tabulkou s nápisem: Výdej mrtvol od 15 – 16 hodin. (…) Pravil jsem muži, který mě zapisoval: „Proč tady vyvěšujete takové odporné nápisy, soudruhu felčare? Nemocný člověk má stejně pramalý zájem o takovouhle četbu.“

Felčar či lékařský pomocník nebo jak mu tam říkali, byl mými slovy udiven a odvětil: „To se podívejme na pacienta – taktak se drží na nohou a z horkosti mu div nejde pára od huby, a ještě má moc řečí a všechno by kritizoval. Jestli se váš zdravotní stav zlepší, o čemž pochybuju, tak si kritizujte, jinak vás skutečně vydáme od patnácti do šestnácti, jak to stojí černé na bílém a pak vám bude všechno jasné. (…)
Zdravotní sestra říká: „Nejenom, že je nemocný, ale ještě se zajímá o kdejakou nuanci. Vy se asi dost těžko uzdravíte, když do všeho strkáte nos.“ Zavedla mě k vaně a nařídila, abych se svlékl. Začal jsem se svlékat a vtom vidím, že ve vaně už nad vodou vykukuje nějaká hlava. A taky vidím, že ve vaně sedí nějaká babička, zřejmě taky pacientka.
Pravím sestře: „Kam jste mě to zavedli? Do dámské koupelny? Tady už se někdo koupá.“
Sestra říká: „To je jen nemocná stará paní. Té si vůbec nevšímejte. Má vysokou horečku a na nic nereaguje. Jen se svlékejte a neostýchejte se. My zatím babičku z vany vytáhneme a natočíme vám čerstvou vodu.“
Na to jí povídám: „Stará paní nereaguje, ale já třeba ještě reaguju. A mně je každopádně nepříjemné dívat se na to, co vám plave tady v té vaně.“ Vtom znovu přichází lapiduch a míní: „Jakživ jsem ještě neviděl takhle šťouravého pacienta. Tohle se mu, drzounovi, nezamlouvá, tamto mu leze pod nos. Prosím, vadí mu, že se tu koupe umírající stařenka. Ačkoliv ta paní má čtyřicet stupňů horečky a nic kolem sebe nevnímá a všechno vidí jako skrz síto. Pohled na vás ji rozhodně neudrží na tomto světě o pět minut déle. Ne, já jsem opravdu nejradši, když k nám pacienta přivezou v bezvědomí. Takovým aspoň nic nevadí, jsou se vším spokojeni a nepouštějí se s námi do vědeckých sporů.“ (…)
Můj organismus však už odolal všem chorobám, jedině těsně před propuštěním jsem onemocněl dětskou nemocí – černým kašlem. Sestřička říká: „Zřejmě jste chytil nákazu z vedlejšího křídla, kde máme dětské oddělení. Asi jste neopatrně jedl příborem, kterým jedlo nemocné dítě. A z toho to máte.“ Ale můj organismus se zřejmě záhy prosadil a začalo se mi dařit líp. Zakrátko jsem byl z nemocnice propuštěn. A teď stůňu doma.
Zosčenko M: Zpověď a jiné nepříjemnosti. Lidové nakladatelství, Praha, 1978, s. 88-91

This work, by Psychosom, is licensed under CC BY 4.0