Vydání 3-4/ 2021
ÚVAHY, ESEJE 2
HONZÁK R.: MOC A NEMOC MEDICÍNY
Když se v padesátých letech minulého století rozběhly Moskvou režírované procesy s (do té doby) nejagilnějšími soudruhy v čele s Rudolfem Slánským, přišli právem dezorientovaní dělníci za vrchním představitelem caropapismu a ptali se, komu tedy mají věřit? Soudruh Gottwald, který byl rád, že ho paranoidní Stalinova akce minula, odpověděl pythicky: Straně věřte, soudruzi!
Stranovláda odešla nyní i ze sněmovny, nejrůznější pochyby a otázky zůstávají a odpovědi na ně se hledají těžko. Poslední dva roky, v terénu prolezlém covidem, prožíváme a odnášíme souboj mezi dvěma mocenskými strukturami: politickou mocí oligarchy Babiše a medicínou.
Je zajímavé, jak se lidmi stvořené instituce nápadně podobají sociální struktuře tlupy šimpanzů. V čele je „král“, který rozhoduje a za to bere vše, pod ním jsou ambiciózní „šlechtici“ a zbytek je proletariát, který si přespříliš práv neužije. Samice se do politiky nepletou a vychovávají stranou od mocenského žebříku potomstvo. Jen občas se stará samice stává královnou.
Máme různé státní systémy, v jejichž čele je někdo, kdo má přece jen o něco víc moci než ostatní, máme církve, kulty, sekty, máme politické strany, také různá společenství a zajímavé je, že ve všech těchto strukturách málokdy stojí v čele ženy. Pokud ano, bývají to dámy ostré povahy. Bude to nejspíš tím, že ty ostatní mají testosteronu přece jen méně.
O medicíně platí, že je mocenskou silou, dnes srovnatelnou s mocí církve ve středověku. Počínaje hierarchií a jedinou platnou pravdou, přes rituály výcviku svých stoupenců, až po dopady na každodenní život, ať už masové nebo ryze individuální. Ivan Illich ve své polemické publikaci Limity medicíny aneb Nemesis medicíny (1974) popisuje jeden masivní vstup do života občanů v Chile následovně.
Například do roku 1960 bylo 96 procent dětí v Chile kojeno do jednoho roku, někdy déle. Potom, během jedné dekády, byly chilské ženy podrobeny intenzivní politické indoktrinaci, a to jak ze strany pravicových křesťanských demokratů, tak ze strany nejrůznějších levicových stran. A tak již v roce 1970 kojilo pouze šest procent matek po celý první rok, 80 procent jich své děti odstavilo do dvou měsíců po porodu. Výsledkem bylo, že 84 procent potenciálního mateřského mléka zůstalo nevyprodukováno. Na chilské vypasené pastviny bylo dodáno dalších 32 000 krav, aby nahradily chybějící mléko, jak jen by to bylo možné. Protože kojenecká láhev se stala symbolem, objevily se s ní mezi dětmi, jimž byl odepřen mateřský prs, také nové nemoci. Protože matky postrádaly jakoukoliv zkušenost, jak zacházet s nekojenými dětmi, staly se tyto děti novými konzumenty léčebné péče a jejích rizik. Je obtížné porovnat škody, které vznikly náhražkou prodávané výživy za mateřské mléko, s výhodami, jež přinesly medicínské intervence v dětské nemocnosti včetně chirurgických náprav od rozštěpů po srdeční vady.
Byli jsme na tom tehdy s medicínskými bludy velmi podobně. Pozdější zastánce kojení byl tehdy rázným agresivním propagátorem umělé výživy a časného ustájení dětí v kolektivních zařízeních, takže vyzískal přezdívku JESLE A NESTLÉ. Posunutím čárky o pár desetin vzniklo přes noc půl milionu diabetiků a řeky jsou teď kromě hormonů a antibiotik plné metforminu. To je přece pokrok, pokrok, pokrok, už jsme zase o krok dál, zpíval kdysi Jára Kohout.
Už jsme si celkem zvykli na to, že od narození do smrti se nám medicína vplétá do života od porodu, přes očkování, prohlídky v jednom roce, prohlídky další, školní zralost, pak přicházejí školní lékaři, závodní lékař při nástupu zaměstnání. Medicína ohlídá těhotenství i porod, je nezbytná pro řidičský průkaz, cesty do zahraničí a dále tu je celá řada aktivit, které se bez lékařského oficiálně uznávaného razítka neobejdou, a nakonec ještě několikeré nežádané vzkříšení pod dohledem medicíny, než je člověku dovoleno odejít.
Covid se stal ringem, v němž se tvrdě střetly medicínské požadavky s potřebami Babiše hrajícího o svou další kariéru, jehož výsledkem byly tisíce zbytečně mrtvých. Pomatené příkazy ředitele zeměkoule, ministři zdravotnictví rotující jak apoštolové na pražském orloji, stresující izolace střídaná nepochopitelně benevolentním uvolněním a nejistá budoucnost jsou dnes podhoubím pro nárůst emočních poruch, domácího násilí a předčasných úmrtí. Názorový binec úspěšně povyšují mnohonásobně různí vzdoropapeži, heretici, šílení kazatelé a dezinformátoři často se vydávající za „psychosomatiky“. Zrodil se tak i nový termín infoderma, popisující záplavu necezenými, nekomentovanými, protiřečícími si informacemi ze všech zdrojů, v nichž se těžko orientuje i člověk s rozhledem.
Stali jsme se součástí oficiální medicíny, jejíž pohled chceme rozšířit a obohatit. Je to běh na velmi dlouhou trať, a jestliže na něm nemáme zbloudit, myslím, že by stálo za to vyjasnit si stanoviska k současné situaci, hledat a nacházet racionální postupy a snad se i stát jakýmsi majákem v moři současných nejistot.
R. Honzák, 7. 11. 2021
Web7master s.r.o.