Vydání 2/ 2021
SPOLEČNOST
-
Zobrazení: 0
RADKIN HONZÁK OCENĚN ZLATOU MEDAILÍ ČLS JEP
Výboru SPM ČLS se podařil husarský kousek. Při oceňování těch, kdo se zasloužili o rozvíjení psychosomatické medicíny, jsme nemohli nepomyslet na MUDr. Radkina Honzáka, zástupce dnes nejstarší generace psychosomaticky uvažujících lékařů.
Protože samozřejmě nedisponujeme žádným kontaktem na Nobelův výbor ve Stockholmu, a kontakty na Pražském hradě se dnes nikdo nechlubí (asi proto jsme vynechali Řád bílého lva a další lokální medaile), padla naše volba na ocenění Českou lékařskou společností Jana Evangelisty Purkyně. Jenže. Enfant terrible české medicíny Radkin Honzák se před řadou let s tehdejším vedením ČLS rozešel ve zlém. Už ani novinář Stanislav Motl neví, co si tenkrát řekli (Fakta, stopy, svědectví). Obávali jsme se, že to nebude jen tak. Ale vůbec nebylo. Současné předsednictví ČLS JEP v čele s prof. Štěpánem Svačinou se jen chtělo ujistit, že na straně oceněného netrvá negativní postoj k ČLS JEP a případné ocenění přijme. Ocenilo přínos MUDr. Honzáka Zlatou medailí ČLS JEP. Plánovali jsme předat toto významné ocenění na 18. konferenci psychosomatické medicíny v Liberci s velkou slávou. Jenže člověk míní, coronavirus mění. Takže zase nic. A protože v náhradním termínu 18.6. na minikonferenci se sejdeme jen virtuálně, bylo třeba zorganizovat předání medaile a pořízení videozáznamu, abychom mohli celý akt zveřejnit. A právě v tom byl nakonec ten husarský kousek. Velkou zásluhu na tom má nejen sám pan profesor Svačina, který si ve svém nabitém kalendáři našel čas, aby předal medaili osobně, ale i kolegyně z CKP Dobřichovice, Jana Tykalová a Kateřina Šestáková. Všichni dohromady na zahradě v Koulově ulici, za bouřlivého větru, setkali jsme se s laureátem 4.května a medaili konečně osobně předali…
A co na to oslavenec?
PODĚKOVÁNÍ
Z celého srdce a s dojetím děkuji vedení Psychosomatické společnosti a zejména PhDr. Lídě Trapkové a MUDr. Vladislavu Chválovi za udělení Purkyňovy medaile. Tohle vrcholné ocenění mě hřeje o to víc, že vím, s jakými formálními problémy to bylo spojeno.
Před půlstoletím byla v Praktickém lékaři, prezidiálním časopise ČLS JEP, oficiálním ideologem RSDr. Beránkem psychosomatika označena za reakční pavědu. Přesto se nám podařilo uskutečnit několik pracovních konferencí a schůzek, na nichž jsme nebyli jen my, „mladí, drzí, ve svetru“, ale významné osobnosti naší medicíny.
Nelze zapomenout na obousměrnou komunikaci a účinnou spolupráci s kolegy ze Slovenska, která využívala určité rivality obou národů k posouvání věcí dopředu (aj v Prahe už to majú, nebo, vždyť už to dávno běží v Pezinku). Mezi to organicky zapadaly každoroční zářijové kongresy sociální psychiatrie, na nichž vystupovali i jinde zakázaní disidenti, například Jiřina Šiklová a kde se psychosociální vlivy na zdraví a nemoc také probíraly, byť z jiného úhlu.
Do světa jsme vyrazili pod křídly psychiatrie a od samého počátku – přestože psychiatři tvořili nezanedbatelnou část členstva – bylo zřejmé těm, kteří to s psychosomatikou mysleli vážně, že to není optimální zakotvení, protože psychosomatika je něco zcela jiného a obsahově mnohem bohatšího než aplikace psychiatrických postupů v somatické medicíně. Také psychoterapie samotná není dostatečným řešením.
Vydobytí samostatnosti nebylo jednoduché, protože každá instituce je toho mínění, že čím víc toho má pod sebou, tím je dokonalejší, progresivnější a hlavně mocnější. Samostatnost tedy máme, teď ještě svobodu, což je běh na dlouhou trať lemovanou jednáním s pojišťovnami a dalšími překážkami.
Jsem poctěn, že v tomhle živém a biofilním společenství jsem získal tak vysoké ocenění dřív, než jsem se stal legendou, což se některým profláklým živolám stává post mortem. Byl bych rád, kdyby odlesk medaile padal i na mé blízké, ať již jde o rodinu nebo spolupracovníky, kteří různě dlouho a trpělivě snášeli také moje mouchy.
Ještě jednou děkuju. Moc!
5.5.2021 Radkin Honzák