PSYCHOSOM | ��asopis pro psychosomatickou a psychoterapeutickou medic��nu

OCENĚNÍ ČESKOU LÉKAŘSKOU SPOLEČNOSTÍ J.E.P. ZA ZÁSLUHY O ROZVOJ PSYCHOSOMATICKÉ MEDICÍNY

Doc. PhDr. MARCELA BENDOVÁ PhD., MUDr. JIŘÍ ŠAVLÍK, CSc., Doc. PhDr. KAREL BALCAR, CSc., prof. MUDr. JOZEF HAŠTO, PhD., Doc. MUDr. PhDr. JAN PONĚŠICKÝ, PhD., MUDr. RADKIN HONZÁK, CSc., Doc. MUDr. JIŘÍ ŚIMEK, CSc.

DOC. PHDR. MARCELA BENDOVÁ PHD.
(nar. 1943) klinická psycholožka, patří k těm psychologům, kteří zasvětili svůj život práci s pacienty na somatických odděleních. Podílela se na přenesení vědomostí o psychosomatických souvislostech v medicíně z šedesátých let přes dobu normalizace a nepřízně. Ve zdravotnické praxi byla od r. 1965 a už od r.1968 pracovala na I. a II. Gynekologicko-porodnické klinice Fakultní nemocnice Brno, od r.1980, později byla vedoucí klinické psychologie FN, vyučovala na LF MU Brno, pracovala na částečný úvazek v Masarykově onkologickém ústavu Brno. Ovlivnila svým přátelským přístupem mnoho mediků a mladých lékařů. V r. 2005 se stala přednostkou Ústavu psychologie Lékařské Fakulty MU. Od r.1968 - byla soudní znalkyní z oboru klinické psychologie a sexuální psychologie, od r. 1980 organizovala vzdělávací a psychoterapeutické programy především v rámci doškolování ILF Praha a IPVZD Brno. Zaměřovala se na psychosomatiku, psychoonkologii, komunikaci), vyučovala základy psychoterapie a psychologie. Byla garantem a vyučujícím předmětu Lékařská psychologie pro studující mediky i bakalářská studia. Se svým manželem, prof. Bendou významně pomohla k založení Společnosti psychosomatické medicíny ČLS JEP.

 

 

 

 

 

 

MUDR. JIŘÍ ŠAVLÍK, CSC.,
(nar. 1938) internista, patří k nejvýznamnějším zastáncům komplexního bio-psycho-somatického pojetí medicíny. Odmítá pojem psychosomatika a „chce vždy vidět pacienta celého i s jeho duševním nitrem“. Vždy vedle analytických východisek poukazoval na teorii systémů a i dnes patří k několika málo somatických lékařů, kteří jsou schopni chápat důsledky systemické teorie pro lékařskou praxi. Jeho pojetí je velmi blízké chápání klasika německé psychosomatické medicíny internisty Thure von Uexkülla, který navazuje na svého předka Jacoba von Uexkülla.
Původně chtěl být chirurgem, ale musel ji pro hepatitidu nechat být a přes vlastní stonání se prostonal k psychosomatické medicíně. Stal se internistou. V psychosomatické medicíně se proslavil především tím, že na interním oddělení v Třebotově začátkem 70 let zavedl komunitní režim, v týmu měl vybraní sestry, psychology i fyzioterapeuty. Po třech letech sice museli na příkaz strany zavřít, ale dodnes je takové pracoviště u nás jen nenaplněným snem. A přitom bylo velmi úspěšné. Pak pracoval na Vinohradech na pracovním lékařství, angažoval se ve výboru psychosomatické sekce Psychiatrické společnosti a při výuce. Po roce 1989 nejprve pracoval v Rustonce rok a půl jako závodní lékař, a pak jako primáře vedl denní stacionář na Horní Palatě. Nakonec měl ambulanci na poliklinice a odtud šel do důchodu, kdy teprve, jak sám řekl v rozhovoru v r. 2021, plně uplatnil svou psychosomatickou erudici v soukromé praxi.
Pro psychosomatiku získával další lékaře, lačného posluchače našel v MUDr. Hnízdilovi, později mediálně zdatném rehabilitačním lékaři, který zahořel pro psychosomatiku a nepochybně zvýšil povědomí o lékařské psychosomatice. Oba solitéři se angažovali v prosazování psychosomatiky v medicíně na úrovni parlamentu a ministerstva. Navrhli první koncepci oboru, kterou sice ještě nebylo možné prosadit, ale byl to Jiří Šavlík, kdo připravil půdu pro vnesení psychosomatické medicíny do postgraduálního vzdělávacího systému jako nástavbové atestace, když nasměroval politika ODS, který byl jeho pacientem ke kolegům, kteří byli schopni využít příležitosti a kuli železo, dokud bylo žhavé. Škoda, že už nebylo možné více využít zkušeností a věhlasu dvojice Šavlík-Hnízdil při formování nově založené odborné Společnosti psychosomatické medicíny ČLS JEP.

 

DOC. PHDR. KAREL BALCAR, CSC. (*1939). Psycholog klinický a výzkumný. Obor a specializace vystudoval na Karlově Univerzitě v Praze, University of Illinois v USA, v ČSAV Praha. – Získal odborné kvalifikace: Atestace v klinické psychologii, v psychoterapii a rodinné terapii a v její supervizi.
Do ČR uvedl či podstatnou měrou do výzkumné a klinické praxe zavedl některé výzkumné techniky, psychodiagnostické metody a postupy psychofyziologické, behaviorální, gestalt-terapeutické, strategické a strukturní, racionální a existenciální léčby u dětí, dospívajících, dospělých či rodin s poruchami psychosomatické, behaviorální, emoční, vztahové, nebo existenciální povahy. Patřil do týmu psychologů v krčské nemocnici s Langmeierem, Říčanem a Matějčkem, kteří významně ovlivnili klinickou psychologii a práci s dětmi u nás.
Je autorem či spoluautorem monografií a výzkumných studií z oblastí psychologie osobnosti, psychoterapie a rodinné terapie, psychosomatiky, psychologické diagnostiky a měření a podílí se na vysokoškolském a postgraduálním vzdělávání v obecné, klinické a fyziologické psychologii a patopsychologii, psychosomatice, psychoterapii, rodinné terapii a výzkumné metodologii. Klinicky se věnuje především psychoterapii. Vede výcvikové akce v psychoterapeutických metodách a v praktických postupech zvládání stresu, řešení osobních problémů a interpersonálních konfliktů.
Věnoval se výzkumu zvládání stresu a výuce metodologie, psychologie, patopsychologie a psychoterapie na Pražské vysoké škole psychosociálních studií, klinické praxi v Centru pro léčbu bolesti Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.

 

PROF. MUDR. JOZEF HAŠTO, PHD. (nar. 1949) patří k původní partě lidí, kteří se starali o rozvoj psychosomatické medicíny v naší republice, a přesto dosáhl akademického titulu profesor (za obor sociální práce). Se Slováky jsme si vzájemně pomáhali při prosazování psychosomatické medicíny i po rozdělení státu („Slováci už to dávno mají…“). Je to osvícený psychiatr a psychoterapeut s dlouholetou praxí, 32 let působil jako primář psychiatrického oddělení v Trenčíně, kde zanechal významnou stopu. Ovlivnil vývoj psychiatrie na Slovensku, působil na ministerstvu zdravotnictví. Nyní pracuje v soukromé psychiatrické a psychoterapeutické praxi v Bratislavě. Má vzdělání v několika psychoterapeutických metodách, vyučuje na různých univerzitách (UP Olomouc OUSHI, Slovenská zdravotnícka univerzita a VŠ zdravotníctva a sociálnej práce sv.Alžbety v Bratislave, psychosomatiku přednáší i na Univerzitě Palackého v Olomouci). Věnuje se zkoumání vztahové vazby v dospělosti jako determinantě zdraví.
Je synem obchodníka Jozefa Hašta narozeného v USA, který po Druhé světové válce spravoval továrnu a prodejny na obuv. Když měl 9 let, jeho otce uvěznil komunistický režim. Součástí trestu bylo propadnutí majetku ve prospěch státu. Když bylo synovi 16 let, otec byl propuštěný z vězení a rehabilitovaný. Tento zážitek podnítil zájem mladíka o lidskou psychiku a vyústil do rozhodnutí studovat psychiatrii. Je autorem nespočetné řady odborných publikací. Již dříve získal ocenění Osobnost roku Města Trenčín za rok 2000 v oblasti zdravotnictví, v roce 2009 cenu Bílá vrána, které uděluje Aliance Fair-play a VIA IURIS a cenu Ligy za duševní zdraví. Obdržel také čestné členství v České psychiatrické společnosti JEP 2009 za přínos pro českou psychiatrii. Zůstali jsme přáteli po celá léta a je nám ctí, že mu můžeme předat zlatou medaili ČLS JEP.

 

DOC. MUDR. PHDR. JAN PONĚŠICKÝ, PHD. (nar. 1943) psychiatr a psycholog, patří k těm, kdo získali vzdělání a nadšení pro psychosomatickou medicínu a psychoterapii v relativním uvolnění 60. let. Absolvoval v Československu, začínal v Sadské, ale pro své angažování v Klubu angažovaných nestraníků mohla jeho další kariéra během normalizace pokračovat jen v emigraci v Německu. Tam absolvoval psychoanalytický individuální i skupinový výcvik. V devadesátých letech pomáhal s rozvojem psychosomatiky u nás, když v Německu se stala samostatným oborem už v r 1986. Stál u založení Institutu rodinné terapie a psychosomatické medicíny v Liberci, o.p.s. (LIRTAPS) po Jaroslavu Skálovi. V současné době se věnuje výuce psychoterapie a psychosomatiky na PVŠPS a FHS v Praze a na Psychoterapeutickém a psychoanalytickém institutu v Drážďanech a v Lipsku. Věnuje se též individuálnímu i skupinovému výcviku a je vedoucím Balintovských skupin. U příležitosti svého životního jubilea vyhlásil Jan Poněšický v r. 2008 na 12. celostátní konferenci psychosomatické medicíny v Liberci Cenu za rozvoj psychosomatiky spojenou s jeho jménem, dotovanou 1000 Euro, kterou uděluje ve spolupráci s výborem psychosomatické sekce Psychiatrické společnosti JEP a později SPM ČLS JEP. V současnosti je předsedou výboru psychosomatické sekce PS ČLS JEP.

 

MUDR. RADKIN HONZÁK, CSC., (nar. 1939) psychiatr, také patří k té generaci, která byla připravena navázat na poválečnou éru slavných kliniků a pozvednou vlajku psychosomatické medicíny v tehdejším Československu. Protože se podmínky pro takovou práci u nás po ruské okupaci radikálně zhoršily, naplňoval své sny, za hranicí možného. Stal se laision psychiatrem, pracoval s medicínskými týmy a pacienty (např. u dialyzovaných) v „protimanželské“ poradně (jak neúnavně přejmenovává manželskou poradnu), spolupracoval s psychology a psychoterapeuty, vyučoval a „kazil studenty“ LF, prostě jak to šlo. Bez jeho neúnavné a osobité aktivity by vypadala naše psychosomatická scéna jinak. Stal se jejím oblíbeným a mediálně známým propagátorem, napsal řadu populárních. Dokázal si přitom díky své mimořádné vzdělanosti a pověstné paměti udržet respekt i u akademické obce, jejíž hlavní témata se stále více od psychosomatického myšlení vzdalovala. Je jedním z osvícených psychiatrů, kteří vědí, že psychosomatika není věcí psychiatrie, ale především somatických lékařů a pro jejich vzdělávání udělal nezastupitelnou práci. Mnozí lékaři, kteří ve svém vývoji dospěli k bio-psycho-sociálnímu chápání zdraví a nemoci, se hlásí právě k Honzákově odkazu, když zmiňují, že je zaujal Honzák už při studiu medicíny.

 

DOC. MUDR. JIŘÍ ŠIMEK, CSC., (*1944) absolvoval FVL UK, atestoval z vnitřního lékařství a z psychiatrie. Ve Výzkumném ústavu psychiatrickém se zabýval psychoterapií a psychosomatiku (1975–1985). Od r. 1990 se věnuje lékařské etice. Od r. 1990 byl psychoterapeutem Střediska psychoterapeutických služeb Břehová v Praze 1. Je zakládajícím členem a tréninkovým terapeutem ČSPAP od r. 1993. Od r. 2006 učí etiku na zdravotně sociální fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. V r.1990 založil Ústav lékařské etiky při III. lékařské fakultě UK v Praze, jehož byl také přednostou. Vždy se věnoval psychoterapii a psychosomatice v medicínské praxi, pracoval také v geriatrickém centru. Publikoval zejména v oblasti psychosomatiky. Jeho práce jsou ovlivněny etikou a filosofickým postojem. Patří k našim nejsmířlivějším psychosomatickým lékařům s pochopením pro kolegy, kteří s námi nesdílí bio-psycho-sociálně-spirituální pojetí medicíny. Osobně se zasloužil o vznik libereckého týmu Střediska komplexní terapie psychosomatických poruch, když se už před jeho otevřením ujal případové supervize.
Z jeho prací: Emoční život psychosomaticky nemocných (1985, první souborné dílo o psychosomatice v češtině), Psychosomatická medicína (1993, editor spolu s J. Bašteckým a J. Šavlíkem, první psychosomatická monografie v češtině, obsahující příspěvky 25 autorů), Filosofické základy lékařské etiky (s V.Špačkem, 2003), Lékařská etika (2015), a řada odborných článků.

This work, by Psychosom, is licensed under CC BY 4.0