PSYCHOSOM | ��asopis pro psychosomatickou a psychoterapeutickou medic��nu

STACKEOVÁ D., JAVŮRKOVÁ V.: VLIV POHYBOVÉ AKTIVITY NA KOGNITIVNÍ FUNKCE U SKUPINY SENIOREK. Psychosom 2017; 15(1), s. 29-40  Příspěvek se zabývá tématem z oblasti psychosomatických vztahů v rámci pohybového systému – vztahem pohybové aktivity a kognitivních funkcí, jehož pochopení je významné jak pro oblast prevence, tak pro oblast terapeutickou. Příspěvek přináší výsledky výzkumu provedeného na skupině seniorek ve věku od 64 do 78 let. Jejím cílem bylo sledování zlepšení funkce paměti a dalších kognitivních funkcí vlivem pravidelného cvičení.

Tento efekt je a bude jedním z hlavních témat v oblasti benefitů pohybové aktivity u seniorské populace. Sledováno bylo 25 seniorek. Pro diagnostiku kondice byly vybrány některé testy zdatnosti podle Neumana a dvouminutový test chůze podle Rikli a Jones. Pro diagnostiku kognice byl použit Montrealský kognitivní test, jehož autorem je kanadský profesor Z. S. Nasreddin, respektive jeho česká verze. Dále byla využita metoda řízených rozhovorů. U sledovaného souboru byly prokázány změny v úrovni kondice i kognice. Nejvýznamnější (statisticky významné) změny v pozitivním smyslu byly ve faktorech síly svalové, flexibility a rovnováhy. U krátkodobé paměti došlo ke zlepšení, které ale nebylo statisticky významné. U ostatních kognitivních funkcí, které byly hodnoceny společně, došlo také ke statisticky významnému zlepšení. Subjektivně bylo sledováno navození psychické pohody spojené s absolvováním cvičení. Výsledky tohoto výzkumu potvrzují existenci vztahu pohybové aktivity, tělesné zdatnosti a kognitivních funkcí, v tomto konkrétním případě u skupiny seniorek.

Abstract: Stackeova D, Javurkova V: The Effect of Physical Activity Program on the Cognitive Functions in a Group of Senior Women, Psychosom, 2017; 15(1). Pp. 29-40        This paper deals with the topic from the field of movement system´s psychosomatic relations – relation of physical activity and cognitive functions, understanding of which is important as well as for prevention, as for therapy. This paper presents the results of research accomplished on a group of senior women in the age from 64 till 78 years. Its aim has been the monitoring of memory functions´ improvement and other cognitive functions influenced by regular exercise. This effect has been and will be one of the main topics related to physical activity benefits in the senior population. There were 25 senior women observed. For the diagnostics there were selected some fitness tests by Neuman and a 2 minute walk test by Rikli and Jones. For the cognition diagnostics there was used a cognitive Montreal test whose author is a Canadian Professor Z.S. Nasreddin (its Czech version). Farther, there was also used a directed interviewing method. In the observed file there was an obvious proof of changes in the level of both - fitness and cognition. The most significant (statistically significant) changes in a positive way have been the factors in muscle strength, flexibility and balance. In the state of the short-term memory function there has also been an improvement, unfortunately not statistically significant. By the other cognitive functions which were evaluated together, there has been an improvement as well; in this case it has been a statistically significant improvement. Better psychological well-being associated with the participation in exercise and after exercise has been evaluated subjectively. The results of this research positively testify about the relationship between physical activity, physical fitness and cognitive functions, in this case in a group of senior women.

ÚVOD
Předložený příspěvek se zabývá tématem z oblasti psychosomatických vztahů v rámci pohybového systému – vztahem pohybové aktivity a kognitivních funkcí, jehož pochopení je významné jak pro oblast preventivní (odůvodnění toho, proč může pohybová aktivita zvýšit kvalitu života seniorů mimo jiné díky zpomalení úbytku kognitivních funkcí), tak pro oblast terapeutickou (využití kinezioterapie v terapii kognitivních poruch).
Většina výzkumů zabývajících se vlivem pohybové aktivity na psychiku je tradičně zaměřena na možnost ovlivnění emočního stavu. Významný je rovněž právě vztah pohybových funkcí, tedy stavu svalového systému, a kognitivních funkcí. Akcentován je především u dvou skupin osob – u dětí školního věku a u seniorů. U první skupiny je významný vztah pohybové aktivity a školní úspěšnosti, u druhé je velmi aktuální preventivní a terapeutické využití pohybové aktivity u kognitivních poruch. Pohybová aktivita tedy nejen zlepšuje emoční ladění, ale pokud je pohybový režim dobře zvolen, může významně zvyšovat mentální výkonnost. Tradičně bývají zdatní sportovci vnímáni veřejností jako ti, jejichž mentální schopnosti nejsou excelentní, což se může týkat spíše jednostranně zaměřených vrcholových sportovců, kteří nevěnují mnoho času svému vzdělání, tedy může jít spíše o úroveň vzdělanosti než o mentální schopnosti jako takové. Charakter pohybové aktivity, které se daný jedinec věnuje, má svůj specifický vliv, např. pohybová aktivita vytrvalostního charakteru má vliv jiný než pohybová aktivita senzomotorického typu.
Stáří je životním obdobím typickým ireverzibilními involučními procesy včetně zhoršení kognitivních funkcí, které ovšem v závislosti na více faktorech mohou mít různou intenzitu a dynamiku. Jedním z nejdůležitějších tzv. anti-aging faktorů neboli faktorů zpomalujících involuční změny je výše zmíněná pohybová aktivita.
Dominující rysy involuce podle Kalvacha (in Jirák et al., 2009) jsou: atrofie, zhoršování výkonnosti, úbytek funkčních rezerv, poruchy regulačních mechanismů, zhoršená tolerance zátěže, selhávání v zátěži a delší zotavení. Jednotlivé procesy probíhají asynchronně a pokračují různou rychlostí.
Kopřivová (2014) vysvětluje, že projevy stáří jsou silně individuální v závislosti na genetické výbavě a předchozím i současném způsobu života. Stáří je tak výslednicí vzájemného působení genetických faktorů, životního prostředí a životního stylu. Proto mají v tomto směru výhodu lidé, kteří žijí zdravěji a jsou aktivnější.
Zhoršování kognitivních neboli poznávacích funkcí – paměti, pozornosti, vnímání, představivosti a myšlení – řadíme mezi typické psychické změny ve starším věku. Vancampfort (2014) považuje za rizikové faktory pro vznik deprese u seniorů právě smyslová a kognitivní omezení, málo sociálních kontaktů a ztrátu zdraví a funkční zdatnosti. Naopak jiní odborníci hovoří o tom, že některé z demencí, tzv. pseudodemence, jsou způsobeny depresí a lze je i vyléčit (Česká alzheimerovská společnost, 2014). Častější jsou poruchy krátkodobé paměti – nedávné události a rozhovory, zapomínání jmen a termínů, opakované dotazování na totéž. I Jarošová (2006) upozorňuje, že změnami krátkodobé paměti je postižena především vštípivost a reprodukce a také schopnost učení. Dlouhodobá paměť je zachována nejdéle, poslední se uchovávají vzpomínky z dětství.
Jirák in Kalvach et al. (2004) vysvětluje, že poruchy kognitivních funkcí vedou k poruše exekutivních funkcí, jako je motivace, vůle, plánování činnosti, provádění úkonů, tj. jednání. Porucha paměti vede k poruše myšlení, zejména v oblasti abstraktního a logického myšlení a ke ztrátě soudnosti. S tím zase souvisí porucha řečových funkcí – již zmiňované poruchy vyjadřování, obtížné hledání slov, vypadávání pojmů, nesnadné formulování vět, používání opisů. Později dochází i k poruchám fatickým – komolení slov a používání nesprávných předložek s příponou, ještě později k afázii. S poruchou paměti a myšlení úzce souvisí porucha orientace v prostoru, čase, a nakonec i ve vlastní osobě.
Podle Kalvacha (2004) je úbytek kognitivních funkcí rozhodující, protože mají bezprostřední vliv na omezení až ztrátu schopnosti provádět jakékoliv činnosti způsobem a rozsahem obvyklým pro lidskou existenci.

CÍL PRÁCE A HYPOTÉZA
Hlavním cílem bylo posoudit vliv intervenčního pohybového programu na kondiční zdatnost a stav kognitivních funkcí u sledované skupiny seniorek.
Přepokládali jsme možnost pozitivního ovlivnění funkce krátkodobé paměti a dalších kognitivních funkcí pravidelným cvičením u sledované skupiny seniorek, a to v důsledku pozitivní změny zdravotně kondičních komponent funkční zdatnosti (svalová síla, vytrvalost, rovnováha, flexibilita a kompozice těla) jako hlavního mechanismu tohoto vlivu.

METODIKA
POPIS SLEDOVANÉHO SOUBORU
Výzkum byl proveden na skupině 25 seniorek ve věku od 64 do 78 let. Sestavení výzkumného souboru bylo zvoleno účelově (záměrně) a proběhlo v tělovýchovné organizaci Sokol v Libochovicích, kde byla možnost uskutečnit cvičení pro seniory. Požadavky na účastníky byly: dobrovolnost, podstoupení testů, účast na pravidelném cvičení a věk. Šlo o skupinu respondentek, které byly relativně zdravé a zdatné a netrpěly žádnými vážnějšími fyzickými ani psychickými problémy. Zvládaly výborně aktivity denního života. Podle Kalvacha (2004) se nejspíše řadily do skupiny zdatných fit seniorů. Udávaly, že chodí na pravidelné preventivní prohlídky k praktickému lékaři a nemají žádné závažnější zdravotní problémy. Seniorky docházely na cvičení z domova. Byl sledován věk respondentů, vzdělání (základní, střední odborné bez maturity, středoškolské, vyšší odborné, vysokoškolské), zaměstnání (pracující důchodce, důchodce), rodinný stav a v případě vdovství, zda žije sama nebo s rodinou, zaměstnání před odchodem do důchodu (sedavé, fyzicky náročnější), provozování pohybových aktivit v mládí, středním věku, druhy pohybových aktivit v současné době a jejich frekvence (procházky, turistika, plavání, kolo, vlastní cvičení, běžky), provozování mentálních aktivit (knihy, denní tisk, časopisy, křížovky, sudoku, počítač), provozování jiných aktivit (ruční práce, zahradničení, péče o byt, dům, vnoučata, partnera, televize, chovatelství), zdravotní obtíže, subjektivní zdravotní problémy, které by mohly bránit v pohybové aktivitě, užívání medikamentů, přítomnost negativních pocitů (smutek, pesimismus, lhostejnost, stres, úzkost, pláč, strach, neklid), problémy s pamětí (hledání brýlí, klíčů, zapomínání jmen, pojmů). Po skončení intervenčního programu byly zjišťovány pocity po cvičení (tělesné a duševní změny). Byly sledovány tělesné charakteristiky respondentů (tělesná výška, hmotnost, Body Mass Index).

DIAGNOSTICKÉ METODY
Pro zjištění výše vyjmenovaných údajů byl vytvořen autorkami této práce nestandardizovaný dotazník, který sloužil jako podklad pro řízený rozhovor. Dotazník obsahoval jedenáct položek. Deset před zahájením intervence, jednu po skončení intervence. Dotazník obsahoval otázky otevřené, polozavřené a uzavřené a také podotázky podle typu odpovědi.
Metody pro diagnostiku kondice byly zvoleny tyto:
Kompozice těla: byla zjištěna tělesná výška a tělesná hmotnost respondentů a poté výpočtem BMI.
Aerobní zdatnost: po hodnocení kardiorespirační zdatnosti byl použit dvouminutový test chůze, který je součástí baterie Senior fitness testu Rikli a Jones (Rikli and Jones, 2001). Součástí bylo měření tepové frekvence v klidu a po námaze.
Svalová síla: leh-sed – modifikované provedení, zaměřený na měření svalové vytrvalosti břišních svalů.
Pohyblivost: úklony trupu (pohyblivost trupu do stran).
Rovnováha: test rovnováhy podle Romberga se zavřenýma očima.
Koordinace, obratnost: asynchronní a asymetrické pohyby pažemi. Zaměřeno na pohybovou koordinaci a přesnost pohybů.
Pro diagnostiku kognice byl použit Montrealský kognitivní test (Montreal Cognitive assessment, zkr. MoCA). Tento test je určen pro záchyt predemencí, pro diagnostiku mírné kognitivní poruchy. Jeho autorem je kanadský profesor Z. S. Nasreddin. Obsahuje 11 úloh ke zjišťování 5 kognitivních domén. Test měří a posuzuje krátkodobou paměť, oddálené vybavení, zrakově-konstrukční zručnost, počítání, orientaci, pozornost, řeč. Výsledky testu jsou vyjádřeny body. Je možné získat 0 – 30 bodů, hraniční výkon je 26 bodů.

INTERVENCE: POHYBOVÝ PROGRAM
Pohybová intervence probíhala formou zdravotně kondičního cvičení s frekvencí 1x týdně po dobu deseti měsíců (od května 2014 do února 2015). Cvičení se skládalo ze standardní cvičební jednotky, která měla tři části:
Úvodní část, asi 10 minut – zahájena krátkým dialogem, přivítáním cvičenců a krátkým představením programu, tzn., co se bude tu hodinu cvičit a jaké pomůcky budou použity. Před zahájením cíleně zaměřené hlavní části cvičební lekce je důležité rozhýbání a zahřátí, byly zařazovány různé variace chůze, tzn. na místě, vpřed, vzad, výpady vpřed, vzad, do stran, jednoduché krokové variace, protahovací a uvolňovací cviky jednotlivých částí těla ve stoji.
Hlavní část, cca 40 minut – intenzita zátěže byla mírná až střední. Byla zařazována cvičení navozující správné držení těla, střídavě cvičení na uvolnění svalů v hypertonu či zkrácení, na posilování hlavních svalových skupin, na udržení a zvětšení rozsahu kloubní pohyblivosti, vytrvalost, rovnováhu, obratnost, nervosvalovou koordinaci, stabilitu s využitím balančních pomůcek, hlavně velkých míčů a overbalů. V každé cvičební jednotce byla věnována delší doba cvičení s jednou cvičební pomůckou (s overbaly, Thera-bandy, na gymnastických míčích). Také jsme se věnovali rytmickým cvičením, jednoduchým cvičebním sestavám, jednoduchým krokovým variacím a tanečním motivům se změnami postojů, změnami směru pohybu, zrcadlovými pohyby horních končetin. Seniorky si postupně zapamatovávaly jednotlivé kroky, a tím byly nuceny sledovat činnost, dodržovat rytmus. Cvičení probíhalo převážně ve stoji a nižších polohách – lehu na zádech, břiše, kleku, sedu. Vždy se cvičilo s hudebním doprovodem.
Závěrečná část, asi 10 minut – zklidnění, uvolnění, relaxace, strečink, dechová cvičení s prohloubeným a klidovým dýcháním. Závěr byl ve znamení dialogu o aktuálním prožívání a prožitcích při cvičení, nesměla chybět pochvala, rozloučení a pozvání na příští cvičení.

VÝSLEDKY
CHARAKTERISTIKA SLEDOVANÉHO SOUBORU A DALŠÍ DATA ZJIŠŤOVANÁ STRUKTUROVANÝM ROZHOVOREM
Věk: největší počet respondentek v souboru byl ve věkovém rozmezí 60–74 let, ve skupině rané stáří – 21 (84 %). Do skupiny vlastní stáří patřily pouze 4 respondentky (16 %). Průměrný věk respondentek byl 70 let, nejmladší 64 let, nejstarší 78 let.
Rodinný stav: 15 respondentek (60 %) bylo vdaných, 10 (40 %) bylo vdov. Z 10 vdov žilo 8 samo, 2 s dětmi a jejich rodinami. Žádná ze seniorek nebyla rozvedená nebo svobodná. Převaha žen se stoupajícím věkem je všeobecně známá. Kalvach (2004) označuje tento jev za fenomén osamělých starých žen, který je důsledkem vyšší mužské úmrtnosti. Pro seniorky, které žijí samy, je účast na společném cvičení důležitá i pro sociální kontakty (Vágnerová, 2008, Hátlová, 2003).
Vzdělání: 1 respondentka (4 %) měla základní vzdělání, 7 (28 %) střední odborné bez maturity, 11 (44 %) střední s maturitou, 1 (4 %) vyšší odborné, 5 (20 %) vysokoškolské. Usuzujeme, že cvičení navštěvují spíše osoby s vyšším stupněm vzdělání, protože si více uvědomují důležitost pohybu. Tomu by odpovídalo i zjištění u našeho souboru, kdy 66 % respondentek mělo minimálně středoškolské vzdělání s maturitou.
Zaměstnání: 3 respondentky (12 %) byly pracující důchodci, ostatních 22 (88 %) bylo starobních důchodců.
Sport a pohybové aktivity: v mládí provozovalo nějaký druh pohybu 14 respondentek (56 %), ve středním věku 16 respondentek (64 %). Pouze 1 respondentka provozovala sport na úrovni krajského přeboru, ostatní rekreačně. Je prokázáno, že provozování pohybových aktivit v průběhu života dlouhodobě je výhodné i pro funkční kapacitu ve stáří. Zde můžeme usuzovat, že vazbu na celoživotní provádění pohybových aktivit nebo i zvyk na ně může být u více než poloviny respondentek.
Mentální aktivity: četbu knih udávalo 17 respondentek (68 %), 1–3 hodiny denně, četbu novin a časopisů 16 respondentek (64 %) 0,5–2 hodiny denně, křížovky, sudoku 12 respondentek (48 %), 0,5–3 hodiny denně, práci s počítačem udávalo 14 respondentek (56 %), 1–3 hod. denně, 2 respondentky (8 %) navštěvovaly univerzitu třetího věku.
Jiné aktivity: provozování ručních prací udávaly 2 respondentky (8 %) až 2 hodiny denně, sledování televize 23 respondentek (92 %), 2–7 hodin denně, péče o byt, dům, zahradničení udávalo 23 respondentek (92 %), 1–5 hodin denně, péče o partnera 1 respondentka (4 %), 4 hodiny denně, péče o vnoučata udávalo 7 respondentek (28 %), 1× týdně až 6 hodin denně, péče o domácí zvíře udávalo 8 respondentek (32 %) 0,5–24 hodin denně, 1 (4 %) se věnovala sborovému zpěvu. Mnoho autorů udává protektivní vliv provozování koníčků a volnočasových aktivit na rozvoj demence (Křivohlavý, 2009, Holmerová, 2012).
Zdravotní problémy: 16 respondentek (64 %) udávalo občasnou bolest páteře, hlavy a kloubů (kyčlí, kolen, ramen a palce nohy). O hypertenzi či zvýšeném cholesterolu nehovořily, ale užívání léků na tyto choroby udávaly. Patrně tím, že léky snížily hodnoty těchto ukazatelů, nepovažovaly je za problém.
Co limituje nebo brání v pohybových aktivitách: 7 (28 %) respondentek udávalo bolest, 1 (4 %) únavu, 1 (4 %) lenost. Znamená to, že 64 % respondentek nemá pocit, že by jim něco bránilo v uskutečňování pohybového programu.
Medikamenty denně užívalo 18 respondentek (72 %), od jednoho do šesti léků, hlavně na cholesterol, vysoký krevní tlak, ale také užívaly kalcium nebo léky na alergii.
Negativní emoce: 4 respondentky (16 %) cítily úzkost, hlavně v noci, 3 (12 %) pesimismus, 3 (12 %) neklid, 1 (4 %) smutek, 1 (4 %) provázel pláč. Úzkostné poruchy jsou v korelaci s kognitivním deficitem a mohou být považovány za rizikový faktor pro rozvoj demencí. Také stres vede ke zvýšení rizika rozvoje demencí, i neklid je jedno z forem chování vázané na onemocnění demence (Jirák, 2009).
Problémy s pamětí: problémy s pamětí – zapomínání jmen, pojmů, hledání klíčů, brýlí apod. udávaly pouze 4 respondentky (16 %) s četností několikrát za měsíc. Preiss, Křivohlavý (2009) udávají, že asi 25 % starších jedinců si subjektivně stěžuje na paměť a u osmdesátiletých osob je to až 90 %. Pokud bychom námi získaný údaj porovnali s tímto údajem, byl by výsledek výrazněji příznivější.
Pocity po cvičení: byly zjišťovány subjektivní pocity a hodnocení po cvičení. Lépe se cítilo po stránce tělesné 20 respondentek (80 %), 3 respondentky (12 %) odpověděly, že se snad nebo asi cítí lépe a 2 (8 %) se cítily stejně. Po stránce duševní se cítilo lépe 18 respondentek (72 %), spíš ano 2 respondentky (8 %) a 5 (20 %) respondentek se cítilo přibližně stejně. Všechny odpovědi respondentek byly pozitivní, žádná z nich se necítila hůře. Nikdo nepopsal zhoršení tělesného nebo duševního stavu. Pokud hovořily o únavě, popisovaly ji jako příjemnou. Cítily se „svěží, odlehčené, rozhýbané, pohyblivější, rozprouděné“. Některé z odpovědí: „Lépe mi to myslí, mám víc elánu, mám dobrý pocit, že jsem pro sebe něco udělala, mám víc chuti něco dělat, jsem ráda, že mám možnost jít z domova, cítím se v lepší kondici, mám lepší náladu“. Obecně mnoho autorů a studií popisuje pozitivní vliv pohybu na tělesné a duševní zdraví.
Tento údaj byl zjišťován po skončení intervenčního programu při koncovém testování kondice a kognice. Toto testování probíhalo obdobným způsobem jako testování vstupní.

MĚŘENÍ TĚLESNÉ ZDATNOSTI
V tabulce č. 1 uvádíme srovnání průměrných hodnot jednotlivých parametrů zdatnosti sledovaného vzorku pomocí průměrové tabulky včetně procentuálního vyjádření změn.

Tabulka č. 1: Porovnání průměrných hodnot sledovaného vzorku pomocí průměrové tabulky

Pro statistickou analýzu jsme použili párový t-test (t-test pro závislé výběry) zlepšení či zhoršení jednotlivých respondentů v měřených kondičních ukazatelích srovnáváním vstupních výsledků a koncových výsledků naměřených po 10 měsících pravidelného cvičení. Výsledky jsou uvedeny v tabulce č. 2.

Tabulka č. 2: Hodnoty počátečních a koncových kondičních testů; průměr rozdílů a naměřené hodnoty statistické významnosti pro párový t-test

Ve všech ukazatelích došlo průměrně ke zlepšení. V případě proměnných leh-sed, stoj na pravé a levé noze, úklon trupu vpravo a vlevo šlo o statisticky významné zlepšení na 5 % (pro stoj na levé noze), resp. 0.1 % hladině významnosti (pro ostatní z výše vyjmenovaných).
Čím nižší je p-hodnota, tím větší je statistická významnost výsledku, protože p-hodnota udává pravděpodobnost chyby prvního druhu (tedy pravděpodobnost toho, že efekt, který byl objeven, je pouze náhodný). Hvězdičky u průměru rozdílů jsou jen jiným vyjádřením statistické významnosti (p-hodnoty) – čím více hvězdiček, tím významnější výsledek, maximum, kterého lze dosáhnout jsou 3 hvězdičky (nejvyšší hladina statistické významnosti: 0.1 % neboli 0.001).

Můžeme tedy konstatovat, že došlo k ovlivnění parametrů kondiční zdatnosti. S tím jsme předpokládali možnost pozitivního ovlivnění funkce paměti a dalších kognitivních funkcí. Tuto hypotézu jsme testovali tak, že jsme opět porovnávali párovým t-testem, zda zlepšení, ke kterému došlo v kognitivních proměnných, je statisticky významné. Výsledek ukazuje tabulka 3.

Tabulka č. 3: Hodnoty vstupních a koncových kognitivních testů; průměr rozdílů a naměřené hodnoty statistické významnosti pro párový t-test

Průměrný výkon v kognitivních funkcích se zvýšil (22 vs. 22.6). Průměrný výkon v paměti se také mírně zvýšil (2.64 vs. 2.76).
V obou proměnných došlo k mírnému zlepšení, v případě celkového skóru MoCA (kognitivní funkce) je rozdíl dokonce statisticky významný, i když jen na nejnižší hladině významnosti 5 % (p<0.05). Tím byla potvrzena naše hypotéza.

DISKUSE
Problém, zda pohybová aktivita může ovlivnit stav kognice, a obecně téma jakýchkoliv možností prevence a terapie kognitivních poruch, vzbuzuje v současné době v odborných kruzích velkou pozornost. V naší práci šlo o možnost ovlivnit stav kognitivních funkcí zdravotně kondičním zaměřením pohybové aktivity. Náš program nebyl stanoven s cílem ovlivnit určitou složku tělesné zdatnosti, ale působit celkově na zvýšení kondice.
Délka intervenčního programu byla deset měsíců, frekvence jednou týdně. Také Krejčí (2007) dokázala na základě výsledků svého výzkumu, že pravidelný intervenční program realizovaný i jen jednou týdně má zásadní vliv na podporu zdraví seniorů. Tento program, ve kterém využívala jógová cvičení, přinesl pozitivní změny v každodenním režimu seniorů a ovlivnil jejich fyzickou, psychickou i duchovní stránku. Rovněž Štilec (2004) prezentuje informaci o pozitivním výsledku experimentu motorického učení, který provedl Schaller v roce 1995 a tento experiment potvrzuje, že i cvičení prováděné 1× v týdnu zajistí prokazatelné zlepšení motorických dovedností.
Nedošlo k téměř žádné změně v hodnotách BMI, což ale ani nebylo naším hlavním cílem, jenž by vyžadoval vyšší intenzitu i frekvenci cvičení, než jsme volili my. Podobně tak klidová TF se v námi sledovaném výzkumném vzorku snížila o 1,37 % a TF po námaze o 0,36 %, což nebylo statisticky významné. Námi zvolený pohybový program měl menší zatížení, než doporučuje většina autorů pro zvyšování kardiorespirační zdatnosti (Řehoř et al, 2012, Dýrová, Lepková, 2008, Štilec, 2004) a nepreferovali jsme maximální výkony ve vytrvalosti, ale vytrvalost příjemnou a pohodovou pro seniorky.
Mechanismy, jimiž jsou pozitivně ovlivňovány kognitivní funkce, jsou pravděpodobně komplikovanější, nejsou zprostředkovány jen lepší zdatností. Samu pohybovou aktivitu můžeme chápat jako „trénink“ koncentrace pozornosti, stejně tak prožitek vlastního těla zprostředkovaný pohybovou aktivitou má potencionálně „integrativní“ vliv na osobnost a rovněž emoční přeladění ve smyslu navození pohody a převahy pozitivních emocí může ve zvýšení kvality kognitivních funkcí sehrát významnou roli.

ZÁVĚR
Domníváme se, že na základě výsledků naší studie můžeme tvrdit, že u dané skupiny seniorek existuje mezi fyzickou a mentální kondicí pozitivní vztah (jak uvádějí i jiní autoři). Výzkum prokázal význam pohybové aktivity jako protektivního faktoru na stav kognitivních funkcí včetně paměti. Naší ambicí bylo přispět právě takovým důkazem k vědeckému odůvodnění významu pohybové aktivity v seniorském věku, resp. i v předchozích věkových obdobích, protože u seniorů s aktivním životním stylem sledujeme návaznost na životní styl v předchozích obdobích života a kondice je faktorem významně zpomalujícím proces stárnutí.
Cíle, které považujeme za důležité pro praxi v oblasti zdravého stárnutí a kvality života ve stáří, jsou: rozvíjení programů, opatření a postupů, které by vedly k udržení či zlepšení zdravotního stavu seniorů tím, že podporují jejich aktivní život a zdravý životní styl včetně pohybové aktivity a omezují negativa vyplývající ze stárnutí a růst počtu závislých seniorů. Právě pohybová aktivita je vedle výživy oblastí, kterou může každý ovlivňovat sám.
Při realizaci pohybového programu je žádoucí koncipovat jej s respektem k zásadám tvorby pohybových programů u seniorů a adekvátně zdravotnímu stavu zúčastněných jedinců, úrovni jejich tělesné zdatnosti a technice zvládání požadovaných pohybů. Základním cílem cvičení seniorů je udržování či zvyšování složek tělesné kondice, ale zároveň přes efekt cvičení vede cesta ke zlepšování psychického stavu jedinců ve smyslu udržování či zvyšování mentální úrovně, navození pocitů pohody, radosti, spokojenosti nejen se sebou samým, ale i se sociálními kontakty. U veškerých aktivit nezdůrazňujeme podávaný výkon ani výsledek, spíše se soustředíme na samo probíhání aktivity.

 

1. LITERATURA
   Česká alzheimerovská společnost, Co je demence [online]. [cit. 2015-01-30]. Dostupné z:
   DÝROVÁ, J., LEPKOVÁ, H. Kardiofitness: Vytrvalostní aktivity v každém věku. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-2273-3
   HÁTLOVÁ, B. Kinezioterapie, pohybová cvičení v léčbě psychických poruch. 2.dopl.vyd. Praha: Karolinum, 2003. 167 s. ISBN 80-246-0719-0
   HOLMEROVÁ, I., JAROLÍMOVÁ, E., SUCHÁ, J. et al. Péče o pacienty s kognitivní poruchou. 2.vyd. Praha: Česká alzheimerovská společnost, 2009. 299 s. ISBN 978-80-86541-28-0
   JAROŠOVÁ, D. Péče o seniory. Ostrava: Ostravská univerzita, 2006. 108 s. ISBN 80-7368-110-2
   JIRÁK, R., HOLMEROVÁ, I., BORZOVÁ, C. a kol. Demence a jiné poruchy paměti. 1.vyd. Praha: Grada, 2009. 176 s. ISBN 978-80-247-2454-6
   KALVACH, Z., ZADÁK, Z., JIRÁK, R. Geriatrie a gerontologie. 1.vyd. Praha: Grada, 2004. 861 s. ISBN 80-247-0548-6.
   KOPŘIVOVÁ, J. 5. Mezinárodní konference psychomotoriky: psychomotorická terapie u seniorů. Uplatnění psychomotorických cvičení a her v pohybových aktivitách seniorů. (přednáška) Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně. 9. 4. 2014
   KREJČÍ, M. In Aktivní v každém věku: pracovní seminář odborníků v oblasti pohybových aktivit seniorů: sborník textů. 1.vyd. Editor J. Wittmannová. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2007. 91 s. ISBN 978-80-244-1796-7
   KŘIVOHLAVÝ, J. Stárnutí z pohledu pozitivní psychologie: možnosti, které čekají. Praha: Grada, 2011. 144 s. ISBN 978-80-247-3604-4.
   PREISS, M., KŘIVOHLAVÝ, J. Trénování paměti a poznávacích schopností. 1.vyd. Praha: Grada, 2009. 208 s. ISBN 978-80-247-2738-7
   RIKLI, R. E. and JONES, C. J. Senior fitness test manual. Champaing, IL: Human Kinetics, c2001. 161pp. ISBN 978-0-7360-3356-4
   ŘEHOŘ, P., STACKEOVÁ, D., KRUKOVÁ, J. Tvorba kondičních programů. 1.vyd. Praha: VŠTVS Palestra, 2012. 78 s. ISBN 978-80-87723-06-7.
   ŠTILEC, M. Program aktivního stylu života pro seniory. 1.vyd. Praha: Portál, 2004. 136 s. ISBN 80-7178-920-8
   VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie II. 1.vyd. Praha: Karolinum, 2008. 461 s. ISBN 978-80-246-1318-5
   VANCAMPFORD, D: 5. Mezinárodní konference psychomotoriky: psychomotorická terapie u seniorů. Fyzická aktivita v psychomotorické terapii pro snížení deprese u seniorů. (přednáška) Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně. 9. 4. 2014

Do redakce přišlo: 19. 9. 2016
Po recenzním řízení zařazeno k tisku 15. 1. 29017
Střet zájmů: není znám.

KONTAKTY NA AUTORKY
Doc. PhDr. Daniela Stackeová, PhD.
VŠTVS Palestra spol. s r.o.
Pilská 9, 198 00 Praha 14 – Hostavice
stackeova@volny.cz

 

 

Mgr. Vladimíra Javůrková
Fyzioterapie a rehabilitace
Čechova 655, Libochovice
e-mail: vladkajavor@seznam.cz

This work, by Psychosom, is licensed under CC BY 4.0