Vydání 1-2/ 2020
RECENZE (2)
RADKIN HONZÁK: RECENZE KNIHY LADISLAV KABELKA: NEMOCNÉ ROZHOVORY (VYDÁVÁ GRADA)
Pacienti, kteří prošli Moodyho fenoménem neboli zážitkem blízkým smrti, popisují doprovázející osobu, kterou podle řecké mytologie je Hermes v jedné ze svých mnoha rolí. Ten poskytuje pocit klidu a bezpečí. Než ale dojdeme na konci života k řece Styx, pocit klidu a bezpečí nám často schází. Thanatologie – obor věnující se umírání – ukazuje, že takové přijetí konce, jaké popsala Božena Němcová u své babičky, nastává málokdy.
Heroická medicína se smrtí křečovitě zápasí a její příchod vnímá jako svou prohru. Přijetí neodvratitelného konce vyžaduje jednak moudrost, jednak pokoru. To obojí a navíc obětavou službu bližním prokazuje doktor Kabelka ve svém úžasném textu, který je napsán velmi kultivovaným jazykem a čte se jedním dechem. Paliativní medicína a hospicové hnutí má u nás krátkou tradici (když Marie Svatošová začínala, neměla šanci uchytit se v Praze), domácí hospic ještě kratší.
Přesto lze říci, že autor se svými spolupracovníky a spolupracovnicemi dovedl tuto službu na vysokou úroveň.
Základními kameny textu jsou příběhy, které ač vyprávěny zcela bez patosu, většinou doslova vhánějí slzy do očí. Mezi ně jsou organicky zasazeny vysvětlující komentáře, praktické rady a pokyny, praktické návody na komunikační dovednosti, cesty k přijetí reality a také decentně prezentovaná skutečnost, že nebýt stále silný, není „selhání“, což platí jak pro ošetřující, tak pro postižené a jejich blízké. Lékař zde nevystupuje jako sluha Asklepiův, zajišťující, aby nikdo neumíral, ale jak předchůdce doprovázejícího Herma. Celek vyznívá ve smyslu perfektní encyklopedie domácí hospicové péče. Jejím optimálním uskutečňováním je práce s rodinou, která paradoxně umožňuje překonání dlouholetých nedorozumění či konfliktů, a tak se stává zároveň cennou službou živým.
Pedagogická síla spočívá v tom, že příběhy jsou samy o sobě živou ukázkou toho, co autor po jejich převyprávění lehce komentuje a uvádí do souvislostí s odkazy na thanatologické, terapeutické a psychoterapeutické poznatky. Nad tím vším doslova z každého odstavce vystupuje význam spirituální kvality, nalezení smyslu. Zdánlivá snadnost, s níž lékař zvládá emocionálně nabité situace, svědčí o skutečně zralé osobnosti. Výborně je nasvícena smiřující moc modlitby. Fotografická příloha dodává dílu další rozměr a přesvědčivě dokresluje atmosféru.
Kdybych měl tu možnost, zařadil bych knihu jako učebnici praktické etiky a mám za to, že by studentům dala víc než teoretické úvahy nad Beauchamp-Childresovými čtyřmi principy. Protože o tom všem se v ní píše, navíc ale to prakticky dokládá. Od dob, kdy jsme před třiceti roky pořizovali překlad Kübler-Rossové, přečetl jsem řadu publikací na toto téma, Kabelkovu ale hodnotím jako vrchol toho, co je na knižním trhu. A možná bych přidal podtitul: Nemocné rozhovory (uzdravující duši).
4. července 2020 Radkin Honzák