Chvála V.: Vítězství sv.Tomáše

 Editorial

 Tomáš, jinak Didymos, jeden z dvanácti učedníků, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu řekli: „Viděli jsme pána.“ Odpověděl jim: „Dokud neuvidím na jeho rukou stopy po hřebech a dokud nevložím do nich svůj prst a svou ruku do rány na jeho boku, neuvěřím.“ (Jan, 20, 24).

Hlava je neukázněná, dělá si, co chce. Právě tenhle příběh o nevěřícím Tomášovi se mi vybavil při diskusi o výzkumu v psychoterapii a v psychosomatice. Není pochyb, že je třeba výzkum účinnosti naší léčby podstoupit, když chceme, aby nás oborné společnosti respektovaly a pojišťovny léčbu hradily. Dosavadní výzkumný aparát se hodí víc na testování účinnosti léků, a přitom v každodenní psychosomatické praxi pacienty léčíme hlavně slovem. V rámci terapeutického vztahu často také alternativními technikami. Kdyby naše postupy nebyly účinné, sotva by k nám pacienti chodili, ale potvrdit účinnost seriózní studií, to je zase jiná věc. Snad proto se mi vybavil ten první popsaný experiment nevěřícího Tomáše, který si musel sáhnout, aby uvěřil. Najednou jsem měl pocit, že tento jediný skeptický apoštol zvítězil na celé čáře, když jeho postup se stal hlavním nástrojem verifikace pravdivosti v novověku. Jak by měla vlastně vypadat kontrolní skupina? V klasických experimentech je to ta část pacientů, která bere placebo, o kterém se předpokládá, že je neúčinné, resp. neobsahuje účinnou látku (v případě léku). Ale jak to je v případě psychoterapie? Placebo se stalo hlavním tématem čtvrtého čísla Psychosomu 2016, které právě držíte v ruce. Jen se podívejte na fakta, která o placebu nashromáždil Radkin Honzák. Mimořádně zajímavý je také pohled právníka na toto téma. Dokáže, že „léčit ničím“ je protiprávní. Do tohoto čísla jsme zařadili také jednu výzkumnou práci, která se znovu (po kolikáté už?) věnuje otázce účinnosti předporodní přípravy. Musíme znovu a znovu vkládat ruku do bolavé rány, znovu a zase se ujišťovat, že slušné chování, navázání vztahu a předem známé prostředí je pro rodičky příznivé? Není snad pochopitelné, že když jsou ženy méně vyděšené, i bolest porodu vnímají méně? Snad kdyby nebyla ve vědě zvítězila Tomášova skepse, nemuseli bychom tak samozřejmé věci stále dokola prokazovat… A protože čas nezastavíš, vzpomínáme v rubrice Historie také našich zemřelých přátel. Za vzpomínku stojí nejen nedávno zemřelý Felix Irmiš, ale také nedožité sté narozeniny Oty Gregora. A abychom téma završili a snad i trochu odlehčili, v literárním koutku dáme slovo textu, který koluje po sítích a tváří se, jako by ho psal Albert Einstein. Problematiku vědy podává s láskou, i když je to nejspíš podvrh. Inu, literatura. Krásné Vánoce přeje všem V. Chválachvala_5