Honzák R.: Je snad lidská hloupost a omezenost nakažlivá? Nebo univerzální?

Čtení knihy Alexijevičová S.: Doba z druhé ruky; Konec rudého člověka. Pistorius & Olšanská, Příbram, 2015

Spirituální potřeby nesporně existují, v dnešní době si je většinou uvědomíme, když jejich sycení začne nabývat extrémních podob a překlánět se do patologie, ať už individuální nebo sociální. On si to také racionalizující jedinec do té doby neuvědomuje, aniž je si vědom, čím tyhle potřeby denně sytí. Andrew Newberg a Mark Waldman, dva američtí neuropsychologové, jeden věřící a jeden ateista, napsali: „Není našim úkolem dokazovat, jestli Bůh je nebo není, můžeme však s jistotou říci, že v lidském mozku má své místo… V publikaci nazvané Proč Bůh neodešel jsem ukázal, že lidský mozek je jedinečným způsobem konstruován k vnímání a také vytváření spirituální reality… Náš výzkumný tým prokázal, že Bůh je součástí našeho vědomí a že čím více na Boha myslíte, tím více měníte své neuronální okruhy ve specifických oblastech mozku. A nezáleží na tom, jestli jste křesťany, židy, muslimy, hinduisty, ateisty či agnostiky.“ Když na místo boha nastoupí Stalin a KSSS, dostávají v duševním a sociálním prostoru uctívačů stejnou moc, jakou měla církev v době, kdy vysílala křižácké výpravy do bojů o Boží hrob. Drsné je, když se potom v Rusku zopakuje situace, kterou popsal už Havlíček ve Křtu svatého Vladimíra: „Když si boha utopili, žádného neměli…“ Ještě horší je, když společnost zvyklá po staletí na poddanství nemá na co navázat v situaci, kdy se dostaví svoboda, po níž všichni toužili, ale jen instinktivně a bez představy, co si s ní počít. Resentiment nad byvší dobou, ztráta – sice vesměs z našeho hlediska pekelných, ale přece jen nějakých – jistot, pád centrální myšlenky i jejích lokálních přisluhovačů, a to vše v neuvěřitelně krátké době představovalo taková sociální traumata, že si to v našich podmínkách neumíme představit. Kdo chce porozumět tomu, co se přihodilo na přelomu tisíciletí v Rusku a proč je Putin skutečně vzýván většinou obyvatel jako spasitel a obnovitel nejen ruské velikosti, ale také osobní identity pětadevadesáti procent obyvatel, měl by tuhle knihu číst. Jistě stojí za to přidat k ní Putnovu studii „Obrazy z kulturních dějin ruské religiozity“, kde jsou zobrazeny kořeny přesvědčení o spasitelském poslání a Petránkovy vzpomínky „Na co jsem si ještě vzpomněl“, zachycující léta dekadence velkolepých revolučních myšlenek. Kniha je zápisem jednotlivých vyprávění lidí ze všech společenských vrstev, zápisem autentickým a neučesaným, jejich příběhy skládají (téměř románovou) mozaiku toho, co probíhá teď v Rusku. A do čeho nás někteří čelní politici chtějí znovu zavést! Zde je pár ukázek: …z rozbitého panského domu vytáhl kdosi pianino… stálo v zahradě a moklo na dešti. Pastýři přihnali krávy blíž a hráli na něj klacky. Ten statek po pitce vypálili. Rozkradli. Kdo z rolníků by potřeboval pianino? --- Heslo z počátečních let revoluce znělo: Zaženeme železnou rukou lidstvo ke štěstí! Jednou to strana řekla, tak tomu věřím! Já ano. --- Píšou tam, že staří lidé z okolí s ním odmítají hrát domino. A karty. Pronásledují ho: „Vrahu!“ A on z toho příkoří pláče. Kdysi to byl neoblomný lidový komisař. Podpisoval popravčí seznamy, zahubil desetitisíce lidí. Třicet let pobýval v blízkosti Stalina. A na stará kolena nemá s kým si hodit partičku karet, zahrát domino… Obyčejní pracanti jím opovrhují… Hrozné… --- Rusko potřebuje pevnou ruku. Železnou. Drába se sukovicí. Takže sláva velikému Stalinovi! Hurá! Hurá! ---- SSSR vyráběl 20krát více tanků než USA. 80. léta. Otázka asistenta generálního tajemníka ÚV KSSS M. Gorbačeva: „Proč musíme vyrábět tolik zbraní?“ Odpověď velitele generálního štábu S. Achromejeva: „Protože jsme za cenu nesmírných obětí vybudovali prvotřídní závody, o nic horší, než mají Američané. A vy byste jim teď nařídil, aby toho nechaly a vyráběly kastroly?“ --- Udavačství a odposlechy. Bylo to všude, celá společnost tím byla prolezlá odshora dolů a my jsme si na okresním výboru tipovali: kdo z nás je ten práskač? Donašeč nebyl jeden, ale hned několik. O těch bych si to však byla nikdy nepomyslela… Dokonce i sám Gorbačov… generální tajemník ÚV KSSS… Četla jsem v jednom jeho interview, jak při důvěrných rozhovorech dělal to samé: pouštěl televizi nebo rádio co nejhlasitěji… Všichni se něčeho báli, báli se i ti, kterých se báli ostatní. Já jsem se taky bála. --- Plány jsme plnili a překračovali, a v obchodech nebylo vůbec nic. Kam se podělo naše mléko? A maso? Dodnes mi není jasné, kam to přišlo. Mléko došlo za hodinu poté, co se otevřely obchody. --- Bylo to nebezpečné dotýkat se té konstrukce. Stalinské, sovětské, říkejte tomu, jak je libo… Náš stát existoval vždy v režimu mobilizace. Od prvních dnů. Se životem v míru se nepočítalo. --- Jeden leninský citát: Klidně budu žít v prasečím chlívku, jenom tam musí být sovětské zřízení. --- Mezi úspěšnými podnikateli můžete najít kohokoliv, jenom ne blbce. Jednou za čas se sejdeme… Přineseme drahý koňak, ale celou dobu pijeme vodku. Pijeme vodku a k ránu se ožralí objímáme a zpíváme komsomolské písně: „Komsomolci, to jsou borci / ve věrném přátelství v tom je síla…“ --- Rus potřebuje takovou ideu, z které běhá mráz po zádech a naskakuje husí kůže. --- Po tom, po této spiritualitě, se lidem v Rusku stýská. Trump Will Make America Great Again, zaznívá z druhé strany Atlantiku od lidí, kteří tuto zkušenost nemají. Je snad lidská hloupost a omezenost nakažlivá? Nebo univerzální? Radkin Honzák (14. 8. 2016)