Kabát J.: Náháéána, námanétáno…

Z čejenské konference

IMG_8864 MUDr. Jaromír Kabát zahajuje čejenskou konferenci Ti, kteří se zúčastnili červnové Čejenské konference na Psychosomatické klinice Praze, kde se konal její další, už čtvrtý ročník, ví, co znamenají tato slova v jazyce Čejenů. Ostatně bez jejich aktivní znalosti by se nedostali do teepee s občerstvením. Krátká lekce čejenštiny byla novinkou, podobně jako větší pozornost tématům týkající se specifické terapii psychosomatických pacientů. Naopak stejný jako v předchozích letech byl zájem o čejenskou konferenci a množství Čejenů, kteří se ji zúčastnili. Konference se opět velmi vydařila - ještě jednou proto děkujeme všem, kdo se podíleli na její atmosféře. Myslíme si, že splnila svůj hlavní účel, totiž že vytvořila prostor pro setkání lékařů, psychoterapeutů a fyzioterapeutů, kteří se rádi zamýšlejí nad neobvyklými tématy psychosomatiky a psychoterapie i čas pro společnou zábavu a uvolnění na začátku prázdnin. Témata byla vybrána jako vždy tak, aby trochu provokovala. Od čejenských diskuzí se neočekává nějaký závěr, přesnější nebo správnější poznání něčeho, nýbrž dávají příležitost vzniku nového pohledu, objevení nového významu a často i nových otázek. Tak tomu bylo i letos: IMG_8871 Atmosféra konference “Co je dobrým výsledkem psychosomatické terapie?”  Lékař má být, tím, kdo umožňuje, ne ten, který dělá rozhodnutí, ale ten, kdo stojí s pacientem při jeho rozhodnutí. Pro psychosomatického lékaře je bližší uznání pacientova problému a úsilí o odstranění symptomů. Jak to ale vnímají psychologové, psychoterapeuti různých terapeutických směrů? A jakou pak mají představu o výsledku terapie? Vyléčit nemoc nebo zabránit jejímu zhoršování? Nebo mírnit příznaky nemoci? Nebo častěji, naučit pacienta s nemocí žít? Ovlivní terapeutova představa výsledku terapie její průběh? Velmi zajímavé byly diskuze o sebeodhalení v psychoterapii.  Pro terapeuta není možné, aby zůstal pro klienta zcela anonymní -  pravidelně dochází k bezděčnému prozrazení osobních záležitostí - stylem oblečení, způsobem vyjadřování, výzdobou a zařízením pracovny. Někdy může ale také dojít k nepředvídaným a nechtěným setkáním s klientem mimo terapii, při kterých se klient o terapeutovi může leccos dozvědět. Odhalení faktů, pocitů, postojů může být při tom odhalením uklidňujícím i podněcujícím. Tato a mnohá další témata jsme zkoumali v diskuzích “Sebeodhalení a sebezahalení v terapii” a “Setkání s pacientem v situaci mimo ordinaci”. Bylo určitě pro všechny velmi užitečné a inspirativní sdílet vzájemně zkušenosti se všemi nečekanými situacemi, které terapie přináší, s častým požadavkem pacientů na sebeodhalení terapeuta a s vlastními reakcemi v takových situacích. Pacient velmi vnímá svého terapeuta, Opravdovost jeho zájmu o něj i jeho přesvědčení o smysluplnosti terapie. Identifikuje se s jeho postojem a reaguje na změny jeho postoje. Počet pacientů nelepšících se v terapii je ošetřujícími lékaři i terapeuty podle některých studií velmi podhodnocován. Jak je možné včas poznat, že se terapie nedaří? Co predikuje úspěšnost či neúspěch léčení? Jak souvisí úspěšnost terapie s délkou jejího trvání? A co se skutečně děje mezi lékařem a pacientem? To byly otázky, které se ojbevovaly v tématech “Kdy(ž) se psychosomatická terapie nedaří”  a “Jak se ‘zbavit’ pacienta”. Co je to zlo, co je dobro? Kde jsou hranice zla a zlého? Je možné zachovat vždy neutralitu? Nenesou samotné emoce hodnotící význam?  Můžeme si myslet, že pacient nebude přejímat něco z našich hodnotových postojů? Ukázalo se, jak je téma “Dobro a zlo v terapii” obsáhlé a vlastně i obtížné. Čejeni věří v posvátnou tvořivou sílu, kterou nazývají maheo. Jestli opravdu existuje, proudila v každém okamžiku všemi prostory, kde čejenské diskuze probíhaly, protože ty byly plné energie, nadšení a nových nápadů. Dokonce z konference vyplynuly i náměty pro další “čejenské” semináře které budou pokračovat v průběhu roku a budou se zabývat například otázkmi spirituality v psychoterapii. [gallery columns="4" ids="3919,3920,3921,3922,3923,3924,3925,3926"]