Stackeová D.: Využití kinezioterapie v terapii psychosomatických pacientů

TEORIE

PS_20150426205800Abstrakt:

Využití kinezioterapie v terapii psychosomatických pacientů, PSYCHOSOM 2015; 13(2), s.101-111 Pozitivní vliv pohybové aktivity na psychiku je věcí obecně známou. Příspěvek přináší informaci o možnosti využití cílené pohybové aktivity v terapii psychiatrických a psychosomatických pacientů neboli kinezioterapie. Její indikace vychází ze znalosti psychosomatických vztahů v rámci pohybového systému a z poznatků o specifickém vlivu jednotlivých druhů/typů pohybové aktivity na psychiku. Vliv pohybu na psychiku lze obecně popsat jako anxiolytický, antidepresivní a abreaktivní (ve smyslu odreagování od stresu). Kromě těchto účinků pohybu můžeme v cílené terapii využít i specifických psychosomatických vazeb, např. balanční schopnosti a stabilita se zhoršují při vyšší hladině úzkosti a naopak – balanční cvičení úzkostné prožívání snižují. K pochopení vlivu pohybové aktivity na psychiku významně přispěl také Csickszentmihalyiho koncept prožitku flow. Jde o prožitek pohroužení do prováděné aktivity, při kterém prožíváme vnitřní harmonii a uspořádanost, uspokojení pouze z provádění dané činnosti bez vazby na její výsledek, přestáváme vnímat čas a pociťujeme schopnost dokonalého soustředění a vnitřního klidu. Prožitek flow při pohybové aktivitě může být velmi intenzivní s meditačním nábojem a může být významným faktorem zvyšujícím kvalitu života. Většina vědeckých studií se shoduje v tom, že právě u psychiatrických a psychosomatických pacientů vykazuje pohybová aktivita větší efekt než u osob zdravých. U těch se preventivní vliv pohybové aktivity na psychiku nazývá kinezioprotekce. Bylo jí věnováno mnoho pozornosti ve sportovní psychologii. U výkonnostních sportovců bývá vlivem provádění dané sportovní aktivity popisováno lepší psychické zdraví. Zásadní studie zabývající se touto problematikou byla provedena s použitím testu POMS pro diagnostiku psychického stavu. Zjistilo se, že sportovci vykazují nižší hodnoty v položkách T, D, A, F a C a vyšší hodnoty v položce V. Tento jen se nazývá „iceberg profile“. Psychologické benefity pohybové aktivity jsou často hlavním motivačním faktorem u řady jedinců, kteří se různým druhům cvičení a kondičnímu sportování věnují. Pohybová aktivita kromě zmíněných účinků také významně ovlivňuje vnímání těla, které se stává „reálnější“ (vyšší aferencí z proprioreceptorů), a může se měnit i vztah k tělu, které přináší nové prožitky pohybu v prostoru, zprostředkuje změnu psychického stavu a to vše může sehrát důležitou roli v prevenci vzniku i v terapii psychosomatických onemocnění. V neposlední řadě může být pohyb i prostředkem, jak měnit tělesnou hmotnost a vzhled těla, které se pak stává „produktem“ naší vůle a to významně mění náš vztah k němu. Na druhou stranu tento aspekt pohybové aktivity může být i zdrojem potencionální patologie u disponovaných jedinců, např. u pacientek s psychogenními poruchami příjmu potravy. Klíčová slova: pohybová aktivita, psychosomatika, kinezioterapie Abstract: Stackeova, D.: Kinesiotherapy in psychosomatic patients therapy. Psychosom 2015; 13(2), pp. 101- 111 Psychological benefits of physical activity are popularly known. This article offers information about application of physical activity in psychiatric and psychosomatic patients’ therapy – so called kinesiotherapy. Its indication is based on psychosomatic relations of movement apparatus knowledge and knowledge of specific psychological effect of different types of physical activity. Psychological benefits of physical activity are in general anxiolytic, antidepressive and abreactive effect (i.e. stress abreaction). Besides that we can use specific psychosomatic relations in applied therapy, f.e. balance abilities and stability get worse as a result of higher anxiety and the other way around – balance exercises can reduce anxiety. Concept „flow experience“ by Csickszentmihalyi was very useful in understanding psychological effect of physical activity. Flow is experience of becoming absorbed, harmony and orderliness, satisfaction with only doing the activity independently on its result. This is experience when we don´t perceive time, we feel perfect concentration and inner peace. Flow experience can be very intensive, near meditation experience, and it can be important factor of quality of life improving. The most of research studies found out that physical activity has higher effect in psychiatric and psychosomatic patients than in healthy persons. In these it is called kinesioprotection and it is one of the main research subjects of sport and exercise psychology. Performance athletes have better psychical health than non-athletes. The POMS test for actual psychical state diagnostic was used in essential research study focused on this problem. Its result was that performance athletes have lower values in T, D, A and F items a higher value in V item – this is called “iceberg profile”. Psychological benefits of physical activity are often the main motivation factors in persons who do sports and fitness exercises regularly. Except the above mentioned benefits of physical activity it improves Physical Self – it is more “realistic” (thanks to more intensive proprioception), and it can change the relationship to the own body too. The body brings new experience of movement in space, causes actual psychical state´s change and that can play important role in psychosomatic diseases prevention and therapy. Last but not least the physical activity can be the way how to reduce body weight and to change body shape. In this case our body becomes product of our strong will and it can change our relationship to the own body. On the other hand it can be reason of potential pathology in persons with predisposition to this, as f.e. in patients suffering from eating disorders. Key words: physical activity, psychosomatic, kinesiotherapy  

Úvod

Efekt kinezioterapie neboli využití cílené pohybové aktivity v terapii psychiatrických a psychosomatických pacientů je vědeckými studiemi prokázán, v naší praxi však ne plně využíván. I to mne vedlo k sepsání příspěvku, který si vám dovoluji předložit. Vztah mezi pohybovou aktivitou a aktuálním psychickým stavem byl zkoumán mimo jiné také sportovními psychology. Výsledky jejich vědeckých studií mohou být přínosné i pro klinickou praxi. Zatímco pro výkonnostního sportovce je důležitá otázka jak vyladit psychický stav před soutěží, aby dosáhl maximálního výkonu, pro účastníky kondičních pohybových aktivit je pohybová aktivita prostředkem k upevnění zdraví a k dosažení psychické pohody a určitým „obohacením života“. Tento vliv nazývá Hošek (2007a) kinezioprotekcí. Pro pacienty pak může být pohyb prostředkem s terapeutickým vlivem. Fakt, že má pozitivní vliv na psychiku, je obecně dobře znám. Zásadní otázkou je, zda je možno tento vliv blíže specifikovat, zda je možno určit optimální pohybový režim z pohledu maximalizace jeho psychologických benefitů. Na to se pokusím odpovědět s vědomím toho, že určit v tomto smyslu obecná doporučení je obtížné, protože pocit psychického komfortu neboli pohody je subjektivní, u každého z nás podmíněný jinými parametry. Je vždy spojen s určitým somatickým stavem, vliv dané pohybové aktivity je do značné míry předurčen naší motivací a postojem k ní i tím, jak se nám v ní daří.  

Vliv pohybové aktivity na psychický stav

Pokud hovoříme o vlivu pohybové aktivity na psychický stav, můžeme jej obecně charakterizovat jako vliv abreaktivní (ve smyslu přeladění a odreagování stresu), anxiolytický a antidepresivní (Weinberg, Gould, 1995, Folkins, Sime, 1981, Buckworth, Dishman, 2002). Míra tohoto vlivu a délka jeho trvání je dána řadou faktorů, jak vnitřních (osobnostní faktory, výchozí psychický a somatický stav, zkušenost s danou pohybovu aktivitou a vztah k ní), tak vnějších (typ dané pohybové aktivity, její intenzita, délka trvání a další). Rovněž tak nelze tyto vlivy úplně oddělovat, jelikož jsou vzájemně provázány, např. anxiolytický vliv souvisí s odreagováním stresu apod., a mohou se potencovat. První výzkumy v oblasti vlivu záměrné pohybové aktivity na náladu (Weinberg, Gould, 1995) byly ve většině případů prováděny na běžcích. Popisuje se „běžecká špička („runner´s high“) jako pocit pohody, relaxace a euforie po běhu. Tento vliv byl zpočátku připisován především produkci endorfinů, jeho mechanismy jsou však složitější (v úvahu přichází vliv pravidelného rytmu pohybu, změna dýchání a další). V pozdějších výzkumech byl často srovnáván vliv aerobní a anaerobní pohybové aktivity na náladu. Výsledky těchto studií však nebyly jednotné, a to jak z důvodu metodologické náročnosti organizace podobných sledování, tak z důvodu vlivu dalších faktorů, které ovlivňují konečný psychický stav sledovaných probandů. Nicméně jogging a další druhy aerobní pohybové aktivity jsou častěji užívány v terapii depresivních pacientů (Greist, Klein, Eischens, et al., 1979, McCann, Holmes, 1984, Hughes, 1984, Martinsen, Medhus, Sandvik, 1985, Harris, 1987). Touto problematikou se zabýval Raglin (2001), který rovněž zdůrazňuje rozdílnost vlivu pohybové aktivity jak podle jejího druhu, tak podle individuality participanta. Aerobní aktivita podle něj má výrazný vliv na snížení anxiozity a depresivity, který trvá několik hodin a přímo nezávisí na intenzitě aktivity. Silový trénink má podle něj výrazný vliv na redukci anxiozity u těch osob, které mají vysokou tzv. rysovou úzkost (osobnostní rys). Dále uvádí jako další autoři rozdíl v efektu pohybové aktivity na aktuální psychický stav u psychicky zdravých osob a pacientů trpících úzkostnými nebo depresivními poruchami, kde pohybová aktivita vykazuje vysoký terapeutický efekt (Raglin, 2001, Tkachuk, Martin, 1999). Byl zjištěn pozitivní účinek pohybové aktivity i v terapii jiných psychických onemocnění, rovněž tak přispívá k redukci menopauzálních symptomů (Slaven, Lee, 1997). U nás zpracovala koncept využití pohybu v terapii psychiatrických pacientů (kinezioterapie) Hátlová (2003). Daná pohybová aktivita může s sebou nést i negativní aspekty v situaci, kdy se stává kompenzací, resp. hyperkompenzací jiných problémových oblastí života (Brewer, Petrie, 2002). I když může dojít k dočasné pozitivní změně aktuálního psychického stavu vlivem pohybové aktivity, konečný dopad může být naprosto negativní. Bývá popisována závislost na pohybu, která může vést k vážnému sebepoškozování. U výkonnostních sportovců bývá vlivem provádění dané sportovní aktivity popisováno lepší psychické zdraví. To bylo prokázáno v rozsáhlé studii s použitím testu POMS (viz dále) pro diagnostiku psychického stavu. Bylo zjištěno, že sportovci vykazují nižší hodnoty v položkách T, D, A, F a C a vyšší hodnoty v položce V. Tento jev se nazývá „iceberg profile“ (Morgan, 1980, Berger, B. G., & Owen, D. R., 1988). Pro úplnost a přesné pochopení uvádím základní informace o užité diagnostické metodě: POMS (Profile of Mood States) Test POMS je jednou z nejužívanějších diagnostických metod pro měření APS (LeUnes, Burger, 1998). Autoři tohoto testu jsou Douglas McNair, Maurice Lorr a Leo F. Droppleman (1971, vydal Educational and Testing Service, U.S.A., 1981). Českou verzi zpracoval prof. František Man. Jeho název ve volném překladu znamená „profil nálady“. Test obsahuje šest položek:

  1. Tension – Anxiety (napětí – úzkost)

Adjektiva skórující pro tuto položku označovanou T popisují míru svalového napětí, které má své projevy somatické i psychomotorické. Jde o pocit napětí, třes, podrážděnost, neklid, úzkost a nervozitu apod.

  1. Depression – Dejection (deprese – sklíčenost)

Tato položka, označovaná D, je testována pomocí adjektiv charakterizujících pocity vlastní ceny resp. bezcennosti, nevýznamnosti, emocionální izolovanosti a pocity bezvýchodnosti a neštěstí (jde o výrazy jako nešťastný, zarmoucený, smutný, rozmrzelý, zoufalý, bezcenný, osamělý apod.).

  1. Anger – Hostility (hněv, zlost – nepřátelství)

Tato položka, označovaná A, je testována pomocí adjektiv charakterizujících pocity zlosti, hněvu a antipatie vůči ostatním lidem (jde o výrazy jako rozhněvaný, nepřátelský, popudlivý, zlomyslný, nevraživý apod.).

  1. Vigor – Activity (energičnost – aktivita)

Tato položka, označovaná V, je testována pomocí adjektiv popisujících stavy aktivity a dostatku energie (jde o výrazy jako živý, aktivní, energický apod.).

  1. Fatigue – Inertia (únava – netečnost)

Tato položka, označovaná F, je testována pomocí adjektiv popisujících únavu, netečnost, nedostatek energie (jde o výrazy jako vyčerpaný, netečný, unavený, loudavý apod.).

  1. Confusion – Bewilderment (nepořádek – zmatek)

Tato položka, označovaná C, je popisována adjektivy jako nepořádný, zmatený, neschopný koncentrace, popletený apod. Dotazník obsahuje řadu adjektiv (65) charakterizujících zmíněné stavy, jejichž míra je vyjádřena pětibodovými numerickými škálami s verbálním zakotvením. Stackeová (2007) tento test použila ve studii zaměřené na změnu aktuálního psychického stavu vlivem posilovacích cvičení ve fitness centru. U položek T, D a A došlo ke statisticky významnému snížení průměru dané hodnoty po absolvování tréninkové jednotky a u položky V ke statisticky významnému zvýšení dané hodnoty po absolvování tréninkové jednotky. Nebyly zjištěny rozdíly u mužů a u žen. K pochopení vlivu pohybové aktivity na psychiku významně přispěl Csickszentmihalyiho koncept prožitku flow. Jde o prožitek pohroužení do prováděné aktivity, při kterém prožíváme vnitřní harmonii a uspořádanost, uspokojení pouze z provádění dané činnosti bez vazby na její výsledek, přestáváme vnímat čas a pociťujeme schopnost dokonalého soustředění a vnitřního klidu. Tento prožitek nám může zprostředkovat pohybová aktivita, ovšem individuálně velmi různá, záleží na naší motivaci, individuálních dispozicích, zkušenostech a postojích. Prožitek flow při pohybové aktivitě může být velmi intenzivní, s meditačním nábojem. Hošek (2007a) zdůrazňuje jeho význam pro kvalitu života. Zmíněné prožitky a změny APS zprostředkované pohybovou aktivitou mohou hrát zásadní roli v motivaci kondičně cvičících a sportujících, čemuž byla věnována řada studií (Weyerer, Kupfer, 1994, Taylor, Sallis, Needle, 1985), které svědčí o tom, že mají stejnou, ne-li větší důležitost než motivy výkonové či estetické.  

Anxiolytický vliv pohybové aktivity na psychiku

Zatímco antidepresivní vliv pohybové aktivity bývá přičítán spíše produkci látek, jako jsou endorfiny, anxiolytický vliv je zprostředkován pravděpodobně především změnou stavu svalového systému. Roli mohou hrát i další faktory, např. opakování určitého pohybu v pravidelném rytmu působí anxiolyticky. Svalové napětí a jeho distribuce jsou významně ovlivněny naší psychikou. Obecně lze říci, že ve stresu, který je vždy provázen zvýšeným napětím až úzkostí, svalový tonus stoupá, ovšem nerovnoměrně, a v některých svalových skupinách paradoxně dokonce klesá – dochází tedy vlivem stresu k redistribuci svalového napětí. To má za následek porušení dynamické svalové rovnováhy mezi fázickými a posturálními svaly a vzniká či prohlubuje se svalová dysbalance, popisovaná v klinických oborech. Psychika je tedy jedním z možných faktorů, které hrají roli při jejím vzniku či zhoršení. Emoční faktory ovlivňují rovněž funkci posturálního svalového systému a stabilitu. Při úzkosti dochází ke zhoršení kvality funkce posturálního svalového systému a stability. Tento vztah vedl k realizaci studie, ve které byly balanční cviky aplikovány v terapii jedinců s úzkostnými poruchami a bylo dosaženo pozitivních změn psychického stavu vlivem tohoto cvičení (Stins et al., 2009). Stins (2009) rovněž zaznamenal anomálie ve funkci posturálního systému u dětí se zvýšenou hladinou úzkosti. Redfern et al. (2007) zjistili, že osoby trpící generalizovanou úzkostnou poruchou a panickými atakami s agorafobií reagují jinak než kontrolní skupina osob ve studii zjišťující posturální senzitivitu; osoby se zmíněnými poruchami byly více závislé na zrakových podnětech (Redfern et al., 2007). Feldenkreis (http://www.feldenkrais.com/download/senseability/sense24.pdf) popisuje změny svalového napětí jako obrannou reakci, která přichází v situaci ohrožení nebo má vztah ke stresu dlouhodobého charakteru. Podobně je změna svalového napětí jako specifická obranná reakce popisována v Lowenově bioenergetické analýze. Mechanismy vlivu úzkosti na pohybový systém byly nejčastěji sledovány u pacientů trpících některou z úzkostných poruch. U těchto pacientů se často setkáváme s myalgií (Goodman et al., 2007). Nejčastějším společným nálezem je zvýšené svalové napětí (Hoehn-Saric et al., 2004), které bývá v klinické praxi označováno také jako limbický hypertonus. Nález vegetativních změn není u úzkostných poruch zdaleka tak konzistentní jako právě nález zvýšeného svalového napětí (Hoehn-Saric et al., 2004). Emoční stav ovlivňuje kromě stavu svalového systému bezprostředně také proces dýchání, který má rovněž významný vliv na distribuci svalového napětí a další tělesné funkce. Při úzkosti se dech zrychluje, je povrchní a převažuje horní typ dýchání. Dochází jak k okamžité změně, tak (při dlouhodobě přetrvávajícím emočním ladění) k trvalé změně dechového stereotypu. Vzhledem k tomuto úzkému vztahu mezi dýcháním a prožíváním můžeme také využít dechová cvičení pro regulaci psychického stavu. Při změně dýchání se u jedinců trpících úzkostí aktivují svaly v oblasti krku, ramen a šíje, což vede k protrakci a elevaci ramen a kraniálnímu posunu bránice. Dochází k prodloužení aktivní exspirace v klidu a typickému nádechovému postavení hrudníku. V důsledku aktivního výdechu chybí přirozená odpočinková pauza mezi nádechem a výdechem. Klesne také plicní ventilace, obzvláště v některých částech, a hrozí vyšší riziko bronchitidy, zápalu plic i jiných podobných poruch (Bunkan, 2008). Výzkumy ukázaly, že 80 % těch, kdo trpí chronickými respiračními chorobami, splňuje též diagnostická kritéria pro úzkostné a depresivní poruchy (Kunik et al., 2005). Zhoršená funkce bránice má dopad na funkci vnitřních orgánů a může se podílet na vzniku jejich chorob. Při sníženém rozsahu pohybu bránice je omezeno prokrvení pánevního dna a celé pánevní oblasti, což ovlivňuje funkci orgánů zde uložených (Møller et al., 2001; Bunkan, 2008). Hrozí sexuální poruchy, poruchy menstruačního cyklu, vznik hemoroidů či poruchy močení, popřípadě vznik syndromu bolestivé pánve u žen (Kirste et al., 2002). U pacientů s panickými atakami byla zjištěna nižší klidová hladina CO2 ve srovnání s pacienty s generalizovanou úzkostnou poruchou a zdravými osobami (Hegel et al., 1997). Obecně lze říci, že změny respiračních funkcí mají vliv na dechový stereotyp, a tím ovlivní svalové napětí ve svalech podílejících se na dýchání. To může podpořit vznik bolestivých stavů pohybového systému, které působí na naši psychiku jako stresový faktor a mimo jiné opět ovlivňují funkci hybného systému. Tak vznikne „začarovaný kruh“ neustálého prohlubování obtíží. Pohybová aktivita je jednou z možností, jak jej přerušit. Celkově může být jedním z velmi efektivních postupů v terapii pacientů trpících patologickou úzkostí.  

Vliv pohybové aktivity na tělesné sebepojetí

Kromě zmíněných účinků pohybová aktivita významně ovlivňuje vnímání těla. Tělo se stává „reálnější“ (vyšší aferencí z proprioreceptorů), může se měnit i vztah k tělu, které přináší nové prožitky pohybu v prostoru a zprostředkuje změnu psychického stavu. To vše může sehrát důležitou roli v prevenci vzniku i v terapii psychosomatických onemocnění. V neposlední řadě může být pohyb prostředkem jak měnit tělesnou hmotnost a vzhled těla, které se pak stává „produktem“ naší vůle. Tím se významně mění i náš vztah k němu. Na druhou stranu tento aspekt pohybové aktivity může být zdrojem potencionální patologie u disponovaných jedinců, například u pacientek s psychogenními poruchami příjmu potravy.  

Závěr: Jak aplikovat uvedené vědecké poznatky v praxi?

Z uvedených poznatků pro praxi vyplývá:

  • Při jakýchkoliv aktivitách zaměřených na zvýšení kondice obecně je psychologickým efektem vzrůst celkové psychické odolnosti a zlepšení psychického ladění (viz „iceberg efekt“).
  • Pohybovou aktivitou zaměřenou na zlepšení kvality funkce pohybového systému ve smyslu harmonizace svalového tonu, zlepšení funkce posturálního systému, zlepšení stability a zlepšení dechových funkcí můžeme cíleně ovlivnit psychické ladění – snížit napětí a úzkost.
  • Pohybová aktivita převážně aerobního charakteru (neboli vytrvalostní) působí „euforizačně“, tudíž vykazuje efekt u pacientů s depresivním syndromem.
  • Pohybová aktivita silového charakteru prostřednictvím zvýšené aference z proprioceptorů zlepšuje kognitivní složku tělesného sebepojetí – reálnější vnímání těla může hrát významnou roli v prevenci i terapii psychosomatických onemocnění.
  • Pro dosažení zmíněných psychologických benefitů pohybové aktivity je nezbytné akceptovat individuální adherenci a motivaci v této oblasti. Hošek (Hošek 2007b) doporučuje vytvořit vlastní „cvičební niku“ neboli preferenci takové pohybové aktivity, která nám přináší pocity spokojenosti a pohody.PS_20150426104757

  Do redakce přišlo 26. 1. 2015 Po recenzi přijato k tisku 30. 3. 2015 Střet zájmů: žádný      

Literatura

  1. Beginner’s Guide to Feldenkrais Method Lessons [online]. Senseability (A newsletter of applications of the Feldenkrais method of somatic education written by Guild
  2. Certified Feldenkrais Teachers). 2002, 24, 3 cit. 2011-10-01]. Dostupné z http://www.feldenkrais.com/download/senseability/sense24.pdf
  3. BERGER, B. G., OWEN, D. R. Stress reduction and mood enhancement in four exercise modes: Swimming, body conditioning, Hatha yoga, and fencing. Research Quarterly for Exercise and Sport. 1988, 59, 148-159. ISSN 0270-1367
  4. BREWER, B. W., PETRIE, T. A. Psychopathology in Sport and Exercise. In Van Raalte, J. L., Brewer, B. W. (eds.). Exploring Sport and Exercise Psychology. USA : APA Books, 2002. ISBN 978-1557983558
  5. BUCKWORTHE, J., DISHMAN, R., K. Exercise psychology. USA : Human Kinetics, 2002. ISBN 978-0736000789
  6. BUNKAN, B. H. Kropp, respirasjon og kroppsbilde. Oslo : Gyldendal Norsk Forlag AS 2001, 2008. ISBN 978-82-05-35-184-4
  7. FOLKINS, C. H., SIME, W. E. Physical fitness training and mental health. American Psychologist. 1981, 36, 373-389. ISSN 0003-066X
  8. GOODMAN, C., KELLY SNYDER, T., E. Differential Diagnosis for Physical Therapists- screening for Referral. Missouri : Sunders, Elsevier Inc., 2007. ISBN 978-0-7216-0619-4
  9. GREIST, J. H., KLEIN, M., H., EISCHENS, R., R., FANS, J., GURMAN, A., S., MORGAN, W., P. Running as a treatment for depression. Comprehensive Psychiatry. 1979, 20, 41-54. ISSN: 0010-440X
  10. HÁTLOVÁ, B. Praha: Karolinum, 2003. ISBN 80-246-0719-0
  11. HARRIS, D., V. Comparative effectiveness of running therapy and psychotherapy. In Morgan, W. P., Goldston, S. E. (Eds.), Exercise and mental health. Washington, DC: Hemisphere, 1987. ISBN 0891165649. s. 123-130
  12. HEGEL,, T., FERGUSON, R. Psychophysiological Assessment of Respiratory Function in Panic Disorder: Evidence for a Hyperventilation Subtype. Psychosomatic Medicine. 1997, 59, 224-230. ISSN 0033-3174
  13. Hoehn-Saric, R., Mc Leod, D. R., et al. Somatic Symptoms and Physiologic Responses in Generalized Anxiety Disorder and Panic Disorder. An Ambulatory Monitor Study. Arch Gen Psychiatry. 2004, 61, 913-921. ISSN 0003-990x
  14. Hošek, V. Kinezioprotekce kvality života a kinezioterapie duševních poruch. In Hošek, V., Tilinger, P. (eds.), Rychtecký, A. (rec.) Psychosociální funkce pohybových aktivit jako součást kvality života dospělých. 1.vyd. Praha : FTVS UK, 2007 (a). ISBN 978-80-86317-53-3. str. 5-8
  15. Hošek, V. Sport a osobní pohoda. In Hátlová, B., Waic, M. (recs.), Fialová, L. (ed.) Wellness, zdraví a životní styl. 1. Praha : FTVS UK, 2007 (b). ISBN 978-80-86317-54-0. str. 41-48
  16. Hughes, J. R. Psychological effects of habitual aerobic exercise: A critical review. Preventive Medicine. 1984, 13, 66-78. ISSN 0091-7435
  17. Kirste, U., Haugestad, G. K. Kroniske Bekkensmerter hos Kvinner. Tidsskr Nor Lægeforen. 2002, 122, 1223–7. ISSN 0029-2001
  18. Kunik, M. E., Roundy, K., Veazey, C. et al. Surprisingly High Prevalence of Anxiety and Depression in Chronic Breathing Disorders. American College of Chest Physicians. Chest. 2005, 127, 1205-1211. ISSN 0012-3692
  19. Møller, T., Hegna, E. A. Behandling i Angstgruppe- nytte og utbytte. Tidsskr Nor Lægeforen. 2001, 20, 121, 2370–2. ISSN 0029-2001
  20. LeUnes, A., Burger, J. Bibliography on the Profile of Mood States in sport and exercise, 1971-1998. Journal of Sport Behavior. 1998, 21, 53-70. ISSN: 0162-7341
  21. Martinsen, E. W., Medhus, A., Sandvik, L. Effects of aerobic exercise on depression: A controlled study. British Medical Journal. 1985, 291, 109. ISSN 0959-8154
  22. McCann, I. L., Holmes, D. S. Influence of aerobic exercise on depression. Journal of Personality and Social Psychology. 1984, 46, 1142-1147. ISSN 0022-3514
  23. McNair, D. M., Lorr, M., Droppleman, L. F. Manual for the Profile of Mood States. San Diego: Educational and Industrial Testing Services, 1971
  24. Morgan, W. P. Test of champions: The iceberg profile. Psychology Today. 1980, 14, 92-99, 102, 108. ISSN 0033-3107
  25. Raglin, J. Physical Activity and Mental Health : A Complex Relationship. In Perspectives and Profiles – Book of Abstracts of the 6th Anunual Congress of the European College of Sport Science and 15th Congress of the German Society of Sport Science in Cologne, 24-28. 7. 2001. Germany, Cologne : Sport und Buch Strauss GmbH, 2001. ISBN 3-89001-235-3. s. 26
  26. Redfern, M. S., Furman, J. M., Jacob, R. G. Visually Induced Postural Sway in Anxiety Disorders. J Anxiety Disord. 2007, 21, 5, 704–716. ISSN 0887-6185
  27. Slaven, L., Lee, Ch. Mood and symptom reporting among middle-aged women: The relationship between menopausal status, hormone replacement therapy, and exercise participation. Health Psychology. 1997, 16, 3, 203-208. ISSN 0278-6133
  28. Stackeová, D. Psychological Benefits of Fitness - Possibilities of Actual Psychical State Changes. Acta Universitatis Carolinae, Kinantropologica. 2007, 43, 2, 27-33. ISSN 1212-1428
  29. Stins, J. F., Ledebt, A., Emck, C., et al. Patterns of Postural Sway in High Anxious Children. Behavioral and Brain Functions. 2009, 5, 42, 1-9. ISSN 1744-9081
  30. Taylor, C. B., Sallis, J. F., Needle, R. The relation of physical activity and exercise to mental health. Public Health Reports. 1985, 100, 195-201. ISSN 0033-3549
  31. Tkachuk, G. A., Martin, G. L. Exercise Therapy for Patients With Psychiatric Disorders: Research and Clinical Implications. Professional Psychology: Research and Practice. 1999, 30, 3, 275-282. ISSN 0735-7028
  32. Weinberg, R. S., Gould, D. Foundations of Sport and Exercise Psychology. USA : Human Kinetics, 1995. ISBN 0-87322-812-x
  33. Weyerer, S., Kupfer, B. Physical exercise and psychological health. Sports Medicine. 1994, 17, 108-116. ISSN: 0112-1642

  Kontakt na autora PhDr. Daniela Stackeová, Ph.D. FTVS UK Praha E-mail: stackeova@volny.cz