Reflexe III: Irmiš: Je to lepší?

Irmiš F.: Je to lepší?

Jsou nemoci, které se nemohou přesně hodnotit objektivně, jako např. teplota, a tak se kontrola u pacientova lůžka opírá o každodenní výpověď. Řekne-li pacient, že je mu lépe, neznamená to, že se cítí dobře. Řekne-li, že potíže trvají, neznamená to, že se nezlepšil. Není vžité udávat alespoň kvantitativní rozsah zlepšení a zhoršení v procentech, což pacient zhruba umí odhadnout ve vztahu k době největších a nejmenších potíží. Někdy může být však odpověď na otázku, zda se pacient zlepšil, doslova vydobytá. Ležel jsem jednou s pacientem, který trpěl 15 let občasnými křečemi jícnu, jež se na několik minut denně opakovaly. Nemoc spíše nepříjemná než vážná, která se začala častěji projevovat poté, co se před dvěma lety pacient rozvedl. Šlo o osobu velice váženou a známou v jednom větším městě, kde se mu lékaři s náležitou pečlivostí a úctou věnovali. Rozhodl se však odjet na neurologickou kliniku do Prahy, aby dosáhl efektivnější léčby a dozvěděl se něco nového. Zde dostal Bellaspon 3 × 1 tabletu denně. Pacient již 14 dní na každodenní stereotypní otázku lékaře při vizitě, zda je to lepší, odpovídal vždy stejnou odpovědí: „Je to stejné.“ Křeče dostával pravidelně každý den. Třetí týden se při vizitě otázka lékaře nepatrně změnila na: „Je to trochu lepší?“ A pacient odpověděl: „Není to trochu lepší.“ Čtvrtý týden pak otázky zněly již sugestivněji: „No, alespoň trochu je to lepší.“ Čemuž se pacient zjevně bránil a v skrytu duše očekával, že mu změní terapii. Nastal pátý týden, doba, kdy již byl na klinice poměrně delší dobu, pro hospitalizaci dostačující. A tak otázka zněla: „No přece alespoň trošičku je to lepší, že jo.“ Tentokrát pacient zjevně zaváhal, trochu znervózněl, rezignoval, čehož později litoval. A s určitými rozpaky odpověděl: „No trošičku.“ Tak vás zítra propustíme, zněla okamžitá odpověď lékaře. V závěru propouštěcí zprávy se pak objeví: pacient zlepšen. Nemocný přijde k obvodnímu lékaři ve svém městě: „Tak jste se na klinice zlepšil,“ uvítá ho lékař po přečtení zprávy, a pak dodá: „Až se zhoršíte, můžete za nimi opět zajet.“ A již zaznívá nejistota a nejasnost. Při cestě domů citlivý pacient ucítil svoje potíže v míře nebývalé. Zkrácený článek pro PsychoSom, jako ukázka z monografie: Felix Irmiš. Stres mezi lékařem, pacientem a zdravou osobou, Galén 2014.