PSYCHOSOM | ��asopis pro psychosomatickou a psychoterapeutickou medic��nu

... a  osobnostním rysům. Využití české verze Dotazníku stydlivosti v praxi

(Výzkum)   Souhrn: Juračková, P.: Stydlivost ve vztahu k vybraným psychickým poruchám a osobnostním rysům. PSYCHOSOM 2014; 12(4), s. 274- 289 Článek sleduje problematiku stydlivosti jako emocionálního osobnostního rysu, pro který je typický strach z negativního hodnocení doprovázený emoční nepohodou. Nejvýznamnější emocí uplatňující se při zaměření pozornosti na vlastní selhání a fungování já je stud. Stydlivost, která se stane negativní součástí sebepojetí, působí negativně na životní spokojenost člověka a má rovněž úzký vztah k psychickým poruchám. K posouzení míry stydlivosti lze využít český překlad „Dotazníku stydlivosti“ autorů Lynne Henderson a Philipa Zimbarda (2002). Dále sledujeme vztah stydlivosti k osobnostním rysům pětifaktorového modelu. Výzkumný soubor tvořilo 51 osob se smíšenou úzkostně depresivní poruchou a 50 osob se závislostí na alkoholu. Klíčová slova: Stud, stydlivost, úzkostné poruchy, pětifaktorový model osobnosti, dotazník stydlivosti, ShyQ. Summary: Juračková P.: Shyness in relation to selected mental disorders and personality traits. The Czech version of questionnaire of shyness in practice. PSYCHOSOM 2014; 12(4), pp. 274- 289 Our paper analyses the issues of shyness as emotional personality trait for which the fear of negative judgement is typical, accompanied by emotional discomfort. The most significant emotion when focusing on our own failures and functioning is shame. The shyness which becomes part of negative self-image has adverse impact on individual’s life satisfaction and also has close relationship to mental disorders. To assess the degree of shyness the Czech translation of "Questionnaire of shyness" by Lynne Henderson and Philip Zimbardo (2002) may be used. Furthermore, we study the relationship between shyness and personality traits using the five-factor model. The research sample consisted of 51 people with mixed anxiety and depressive disorders and 50 people with alcohol dependence. Key words: Shame, shyness, anxiety disorders, five factor model of personality, questionnaire of shyness, ShyQ

Ilustrační foto z 15.konference psychosomatické medicíny

VYMEZENÍ STUDU A STYDLIVOSTI

Stud lze vymezit podobně jako zlost, strach a radost jako přirozenou, druhově specifickou emoci sebeuvědomění, která může být pozorována téměř ve všech lidských společnostech. Nejedná se jen o intrapsychickou emoci, ale také o interpersonální stav, ovlivňující mezilidské vztahy. Prožitek a výraz studu jsou velmi pravděpodobně silně ovlivněny socializační zkušeností. (Lewis, 2000) Podle Izarda a Ackermana (2004) není žádná jiná emoce, kromě studu, tak účinná v zaměření pozornosti na vlastní selhání a fungování já. Výrazná ego-vztažná povaha studu způsobuje, že se reakce studu projevuje také v závislosti na osobnostním rysu, který lze označit jako stydlivost. (Nakonečný, 2000) Stydlivost lze vymezit jako stav nadměrného zaujetí sebou samým s přehnaným důrazem na sociální hodnocení (vlastní osoby), což vede k tomu, že stydlivý člověk váhá, ustupuje, drží se stranou a hledá únik z těchto situací. (Zimbardo, 1982) Chronická stydlivost je definována jako strach z negativního hodnocení doprovázený emoční nepohodou nebo zábranami, což významně omezuje účast jedince v potřebných aktivitách a v uskutečňování osobních a profesních cílů. (Henderson, 1992) Je potřeba rozlišit stydlivost, která má situační ráz a výrazněji neinterferuje se životní spokojeností, a potíže, které jedinec vnímá jako omezující a nedovede si s nimi sám poradit. Zatímco situační prožitek studu obnáší prožívání symptomů stydlivosti v určitých, zejména společenských situacích, stydlivost se může stát jak okrajovou vlastností, tak ústředním prvkem osobnosti. (Henderson, Zimbardo, 1998) Stydlivost je spojena s řadou negativních následků v oblasti vztahů, pracovní kariéry či každodenních běžných aktivit. Výrazně působí na životní spokojenost a sebehodnocení, které je v negativním vztahu s přítomností nepříznivých pocitů a afektů. Stydliví lidé mají problémy s vytvářením a udržováním silných mezilidských vztahů. Strach a úzkost, které jsou pro stydlivost typické, narušují pokusy o navázání kontaktu s ostatními. Pocity trapnosti a selhání vytvořené těmito neúspěšnými pokusy nakonec vedou k tomu, že se stydliví lidé vyhýbají společenským kontaktům. V tomto vzorci je patrné, že plašší lidé mají méně sociálních kontaktů, než si přejí, a výsledkem pak je osamělost. (Dill, Anderson, 1999) Jako méně intenzivní stud lze chápat rozpaky, jistou formu sociální úzkosti. Příčiny i prožívání studu jsou rozpakům blízké. Miller (2001) vymezuje rozpaky jako stav zneklidňujícího, trapného a zahanbujícího zklamání, jež následuje po události ohrožující jedince nechtěným hodnocením publika. Zatímco rozpaky mohou být vyvolány i nejasností situace a mohou tak být pociťovány jako méně osobní, stud je vždy velice osobní a je spojován se sociálními okolnostmi. Specifikum rozpaků je zejména v nedostatečné kontrole a snížené odpovědnosti za vlastní chování, což sociální okolí dává najevo jedinci nesouhlasným hodnocením. (Keltner, Buswell, 1997) Obavy ze sociálních situací a další vyhýbání se souvisejícím aktivitám jsou rozšířené i ve zdravé populaci, nejčastěji se setkáváme se strachem z veřejného vystupování a jiných projevů na veřejnosti. Úzkost však pro většinu lidí není tak velká, aby se takovým situacím začali vyhýbat. Pokud se projevy úzkosti vázané na sociální situace stanou ve své intenzitě a kvalitě nezvládnutelnými, lze hovořit o zdravotním problému – sociální fobii. Abychom však mohli obavy z určité situace nazvat fobií, musí výrazným způsobem zasahovat do života člověka. Sociální fobie se projevuje silným a trvalým strachem z jedné či více sociálních situací a výrazným systematickým vyhýbáním se těmto situacím. (Praško, 2005) Sociální fobie znamená daleko větší utrpení a týká se každodenních situací.  

VZTAH STUDU A STYDLIVOSTI K PSYCHICKÝM PORUCHÁM

V rozvoji duševní poruchy hraje roli řada faktorů. Stud bývá často spojován s úzkostí, depresí, strachem, které se vztahují k sebepojetí. (Shaver a kol., 1987) Pocit studu může přecházet v úzkost, případně může být samostatným činitelem determinujícím vznik neurotického příznaku. Stud je také možné považovat za předchůdce deprese, s čímž souvisí úzký vztah mezi depresí a poruchami sebehodnocení. Americké výzkumy sledující společný výskyt ostatních diagnóz u chronické stydlivosti referují o současném výskytu dystymie v 29 % a výskytu generalizované úzkostné poruchy v 27 %. Na klinice pro léčbu stydlivosti v Palo Alto v USA shromáždili v průběhu let 1991 až 1997 data od 114 pacientů. 97 % pacientů splňovalo kritéria generalizované sociální fobie, 3 % negeneralizované sociální fobie. Nejčastější přidružená porucha byla dystymie (29 %), generalizovaná úzkostná porucha (27 %) a specifická fobie (17 %). Depresivní porucha a nadužívání škodlivých látek byly diagnostikovány zřídka, konkrétně v 6 % a 4 %. Všichni pacienti z tohoto vzorku se ohodnotili jako stydliví. (Lorant, Henderson, Zimbardo 2000)

·       Neurotické poruchy a emoční poruchy

Z dostupných zjištění je patrné, že emoce studu i viny se vztahují k úzkostným poruchám. (Tangney, Dearing, 2002) Ukázalo se, že symptomy sociální úzkostné poruchy a generalizované úzkostné poruchy souvisejí s náchylností ke studu. (Fergus a kol., 2010) Výzkumy odhalují význam studu rovněž v procesu vzplanutí a průběhu deprese v neklinických a klinických vzorcích. Tangney a kol. (1992) nalezli u zkoumaných osob pozitivní vztah mezi náchylností k prožívání studu a symptomy deprese. Ačkoliv náchylnost ke studu byla v jasném vztahu k depresogennímu atribučnímu stylu, zjištění ukazují, že vazba mezi studem a depresí není jen otázkou atribučních faktorů. Také v další studii Cheung a kol.(2004) zjistili, že je prožitek studu významně spojen s udávanými symptomy deprese. Allan a Gilbert (1997) uvádějí, že prožitek studu evokuje pocit porážky a bezmoci, který se objevuje jako centrální komponenta u deprese.

·       Je stydlivost sociální fobie?

Stydlivost a sociální úzkost či sociální fobie se překrývají v řadě aspektů, v mnohém se však také liší. Nejvýznamnější rozdíl je patrný v míře prevalence. Prevalenční odhady u stydlivosti jsou mnohem vyšší než odhady týkající se sociální fobie, a to v rozmezí 20 až 48 %. (Carducci, Zimbardo, 1995; Henderson, Zimbardo, 1998; Zimbardo, 1990) Sociální fobie má oproti stydlivosti nižší prevalenci v populaci. Studie NSC (National Comorbidity Survey) zjistila životní prevalenci 13,3 % a roční prevalenci 7,9% (Magee a kol., 1996; Kessler a kol., 1998), mívá chronický průběh (i když její závažnost může kolísat s exacerbacemi), pronikavější funkční zhoršení a vzniká později v průběhu života. (Antony, Swinson, 2000) Rozsáhlá dlouhodobá retrospektivní studie osob se životním výskytem sociální fobie ve věku od 15 do 64 let ukázala, že přibližně u poloviny došlo v průběhu života k remisi a průměrné trvání poruchy bylo 25 let. (DeWit a kol., 1999) Sociální fobie je na rozdíl od stydlivosti klinická porucha, definovaná jak Diagnostickým a statistickým manuálem duševních poruch (DSM), tak Mezinárodní klasifikací nemocí (MKN-10). Turner a kol. (1990) při zkoumání charakteristik sociální fobie a stydlivosti zjistili, že stydlivost a sociální fobie se zdají být podobné, pokud jde o somatické (třes, pocení, červenání), kognitivní (strach z negativního hodnocení) a behaviorální symptomy (vyhýbání se sociálním situacím). Ačkoliv sociální fobie a stydlivost jsou spojeny s emočními a sociálními obtížemi, plaší lidé, obvykle nezažívají tak závažné každodenní potíže, jaké prožívají pacienti se sociální fobií.

·       Stydlivost ve vztahu k poruchám osobnosti

V MKN 10 je používán termín úzkostná porucha osobnosti, zatímco v americké klasifikaci DSM je používán výhradně termín vyhýbavá porucha osobnosti. Smolík (1996) uvádí pro tuto poruchu charakteristické „pocity napětí a obav, nebezpečí a méněcennosti“. Patří k nim neustálá touha být oblíben a přijímán, přecitlivělost k odmítání a kritice s omezeným množstvím osobních vztahů a s tendencí vyhýbat se určitým aktivitám vzhledem k vrozenému zveličování potenciálních nebezpečí nebo rizik všedních situací. Stydlivost je jedním z důležitých témat vyhýbavých pacientů. Mezi neméně důležitá témata patří pocity defektnosti, nízká tolerance dysforie, hypersenzitivita vůči kritice, strach z odmítnutí či přeceňování rizika, nadměrné zabývání se malými selháními či zklamáními. Na rozdíl od sociální fobie se jedinec vyhýbá spíše interpersonálním vztahům než sociálním situacím. Oproti schizoidní poruše je rozdíl v tom, že jedinci s úzkostnou (vyhýbavou) poruchou touží po hlubším a stabilním vztahu. Lidé s vyhýbavou poruchou osobnosti jsou již v dětství plaší, stydliví, nejistí a úzkostní. (Widiger, Sanderson, 1997) Pro schizoidní poruchu osobnosti je typické stažení se od emočních, společenských a jiných kontaktů, s upřednostňováním fantazie, samotářství a introspektivní rezervovanosti. Ke schizoidním tématům patří preference činnosti o samotě, uzavírání se a samota, nedostatek zájmů a koníčků, absence touhy po vztazích či emoční stažení. Schizoidé a lidé vyhýbaví představuji pasivní a aktivní variantu „sociálně stažených“ osobnosti. Vyhýbaví jsou aktivně ostražití a nenavazuji hluboké vztahy ze strachu z odvržení. (Houbová a kol., 2004)

·       Závislost na alkoholu

Vztah stydlivosti k závislosti na alkoholu je komplikovanější. Zatímco u sociální fobie je tento vztah poměrně jasný a vědecky průkazný, vztah stydlivosti a závislosti na alkoholu je nejednoznačný a dostupné závěry výzkumů nejsou konzistentní. Například podle Hartmana (1986) stydlivost souvisí se zvýšenou spotřebou alkoholu. Tato teorie je v souladu s Hullovou teorií redukce napětí, kdy je alkohol využíván k redukci úzkosti pro své tlumivé a anestetické účinky. Úzkostné poruchy jsou běžně, obzvláště pak sociální úzkostné poruchy spojené s narůstajícím rizikem užívání alkoholu. Rozvoj závislosti na alkoholu je jednou z častých komplikací sociální fobie. V několika studiích byla zkoumána a podpořena hypotéza, že lidé náchylní k prožívání studu používají alkohol jako prostředek k vyrovnání se s negativními stavy. Pocity studu, ovlivňující přímo základní pocit já, mohou vyvolávat sebe podrývající bludný kruh negativních pocitů a zneužívání návykových látek při tom, když člověk s takto zraňujícími zážitky bojuje. Rovněž Treeby a Bruno (2012) zjistili, že osoby náchylné k prožívání studu mají problémy se zneužíváním alkoholu. Výzkumy zjišťující přítomnost sociální fobie u závislých na alkoholu ukazují, že výskytu škodlivého užívání alkoholu předcházejí ze všech úzkostných poruch nejčastěji právě specifické a sociální fobie. Problémy s alkoholem udává 20 až 40 % pacientů se sociální fobií. Výskyt sociální fobie mezi pacienty s abúzem nebo syndromem závislosti na alkoholu se dle různých studií pohybují mezi 2,4 až 57 %, nejčastěji kolem 10 až 20 %. (Baková a kol., 2001)  

VÝZKUMNÁ METODA

Autory originálního nástroje k měření stydlivosti jsou Lynne Henderson a Philip Zimbardo. Dotazník pro diagnózu stydlivosti je zaměřen na zjištění tzv. kvocientu stydlivosti, ShyQ, což je číselný údaj na škále od 1 (nestydlivý) do 5 (velmi stydlivý). ShyQ lze získat výpočtem aritmetického průměru z celkem 35 hodnot z dotazníku. Položky č. 10, 29, 30 a 35 tvoří tzv. „obrácené“ skóre a pro výpočet se invertují. Dotazník tvoří 35 výroků a sledována je jediná škála – stydlivost. Jednotlivé odpovědi nabývají hodnot od jedné do pěti, celkem lze dosáhnout skóre 175. Klient zaškrtává souhlas s výroky na pětibodové stupnici od 1 (vůbec mě necharakterizuje) do 5 (naprosto mě charakterizuje). Původní anglický dotazník je dostupný na http://www.shyness.com. Vzhledem k tomu, že dotazník zatím nebyl validizován v rámci České republiky, neexistuje metodologická studie, která by se zabývala platností jeho psychometrických charakteristik v českém prostředí. Pro účely vlastního výzkumu jsem ověřila Cronbachovo alfa. Zatímco pro originální verzi je hodnota 0,92, pro český překlad je Cronbachovo alfa 0,91, což lze považovat za dostatečně spolehlivý údaj. Administrace dotazníku trvá průměrně 15 minut. Dotazník stydlivosti jsem pro účely vlastního výzkumu přeložila z anglického do českého jazyka, k čemuž jsem získala souhlas autorů. (Juračková, 2014) K posouzení osobnostních rysů jsem využila osobnostní inventář NEO-PI-R, vycházející z pětifaktorového modelu osobnosti označovaného jako „Big Five“. Inventář zjišťuje pět osobnostních dimenzí a celkem 30 dílčích rysů.  

VÝZKUMNÝ SOUBOR

Celkem bylo do výzkumu zařazeno 51 pacientů se smíšenou úzkostně depresivní poruchou a 50 pacientů se závislostí na alkoholu (Tab. 1). Výběrem souborů jsem chtěla přiblížit vztah stydlivosti k osobnostním rysům u těch osob, u nichž lze předpokládat zvýšenou míru sociální úzkostnosti. Studium osobnostních rysů u pacientů s psychickou poruchou s sebou však bezesporu nese četná omezení. Je potřeba vzít v úvahu fakt, že vzorek závislých je relativně specifický, neboť se jedná o jedince motivované ke komplexní léčbě, kterou v době výzkumu také podstupují. Výzkum se realizoval v průběhu let 2009 a 2010 v psychologické ambulanci při psychiatrickém oddělení Svitavské nemocnice, a.s. a na jaře roku 2012 v oddělení 15 Psychiatrické nemocnice v Kroměříži. Výsledky byly zpracovány programem SPSS standardními metodami deskriptivní a parametrické statistiky (Pearsonův korelační koeficient).  

VÝSLEDKY VÝZKUMU

Cílem práce bylo také ověřit reliabilitu českého překladu Dotazníku pro diagnózu stydlivosti a sledovat vztah stydlivosti k osobnostním rysům NEO-PIR. Průměrné skóre účastníků výzkumu v Dotazníku pro diagnózu stydlivosti je přibližně o 0,5 SD vyšší než odpovídající skóre studentů Stanfordské univerzity. Průměrné skóre ShyQ účastníků našeho výzkumu je 2,9 a lze říci, že je pro ně stydlivost „často charakteristická“. (Tab. 2). Celkem 18 účastníků (18 %) dosahuje (nebo překračuje) hodnotu srovnatelnou s klinickým vzorkem Henderson a Zimbarda (2002). Lze tedy předpokládat, že téměř pětina pacientů by mohla být kandidáty pro léčbu stydlivosti. Vcelku lze konstatovat, že úroveň stydlivosti je v našem souboru vysoká.

Ukazuje se, že skóre v Dotazníku stydlivosti kladně korelují s mírou neuroticismu v celém souboru. Vedle korelace stydlivosti a celkové míry neuroticismu jsem sledovala rovněž korelaci stydlivosti a dílčích rysů neuroticismu. (Tab. 4) V souvislosti se stydlivostí nejvýznamněji vystupuje zranitelnost, depresivnost a úzkostnost. U úzkostně depresivních je to rozpačitost a depresivnost a u závislých na alkoholu úzkostnost a depresivnost. Korelace stydlivosti a rozpačitosti (subškály z NEO-PIR postihující podobné symptomy) jsou u obou souborů vysoce signifikantní. Výsledky výzkumu dále podpořily hypotézu o existenci negativní korelace mezi mírou stydlivosti a mírou extraverze v celém výzkumném souboru. (Tab. 5) Velmi vysoká je negativní korelace stydlivosti a asertivity v souboru závislých na alkoholu. Ukázalo, že stydlivost s otevřeností vůči zkušenosti příliš nesouvisí, korelace je nevýznamně záporná. Rovněž nebyla zaznamenána výraznější souvislost mezi stydlivostí a přívětivostí. Zaznamenala jsem dílčí vztah mezi mírou stydlivosti a mírou skromnosti, která je součástí přívětivosti, existuje mezi nimi statisticky významná pozitivní korelace v celém výzkumném souboru. Nepotvrdilo se ale, že by stydlivost korelovala s empatickým zájmem o druhé, tedy s mírou altruismu. Toto zjištění si vysvětluji specifickým vzorkem; psychiatrická nemoc je často natolik zatěžující zkušenost, že i ochota a připravenost pomáhat mohou být oslabené. Zjistila jsem, že existuje negativní vztah mezi stydlivostí a svědomitostí. Ověřován byl rovněž vztah stydlivosti a způsobilosti, která je součástí svědomitosti, přičemž jsem zjistila negativní korelaci v celém výzkumném souboru.  

DISKUSE

Zatímco u úzkostně depresivních osob je korelace stydlivosti a úzkostnosti mírně pozitivní, u závislých na alkoholu je vysoce signifikantní. Uvedený výsledek lze chápat tak, že zatímco v souboru úzkostně depresivních je téměř každá osoba úzkostná, u závislých na alkoholu je úzkost v úzkém vztahu se symptomy stydlivosti. Ukazuje se tedy, že úzkostnost závislých je významněji vázaná na sociální situace. Korelace rozpačitosti (subškály neuroticismu) a stydlivosti byla u obou skupin kladná. Uvedené poznatky chápu tedy tak, že pokud závislí na alkoholu zažívají úzkost, bude velmi pravděpodobně vázaná na sociální situace. Výsledky výzkumu potvrdily existenci negativní korelace mezi mírou stydlivosti a mírou extraverze v celém výzkumném souboru. Tato korelace se ukázala ještě významněji u souboru závislých na alkoholu. Výsledky jsou v souladu s teorií Henderson a Zimbarda (1998), podle kterých je stydlivost typicky spojená s introverzí, ačkoliv existují i stydliví extraverti. Velmi vysoká je negativní korelace stydlivosti a asertivity (subškály extraverze) v souboru závislých na alkoholu. Toto zjištění lze využít v rámci terapeutické intervence, a to zejména k posílení asertivních dovedností. U závislých na alkoholu jsem objevila rovněž vysoce signifikantní negativní vztah asertivity a úzkostnosti, což lze opět chápat v tom smyslu, že úzkost závislých má výrazný sociální rozměr. Ukázalo se však, že stydlivost příliš nesouvisí s prožíváním ani s otevřeností vůči zkušenosti. (Tab.3) Korelace je nevýznamně záporná. Uvedený výsledek si vysvětluji tak, že otevřenost vůči zkušenosti koresponduje spíše s extraverzí, v tomto výzkumu zejména s vyhledáváním vzrušení, a dále s impulzivitou. Tyto dimenze už ke stydlivosti příliš blízko nemají. Rovněž bereme v úvahu i fakt, že protipólem otevřenosti novým zkušenosti je rigidita a ulpívání na dříve získaných poznatcích a stereotypech uvažování, což má v patologické rovině k dysfunkčním kognitivním schématům, typickým pro sociální úzkost, blízko. Nejednoznačná zjištění týkající se otevřenosti vůči zkušenosti poznamenávají i Wolfenstein a Trull (1997), kteří jednak poukazují na spojitost otevřenosti k vlastním pocitům s depresivností – vysoce otevření lidé mohou pociťovat větší nesoulad mezi reálným a ideálním já. Zmínění autoři ale uvádějí také důvody, proč by se dalo očekávat, že celková otevřenost vůči zkušenosti bude naopak v negativním vztahu k depresivnosti – depresivní lidé vykazují úzký a rigidní pohled na svět, který je v rozporu s flexibilním kognitivním stylem, charakteristickým pro lidi otevřené vůči zkušenostem. V našem výzkumu byl vztah depresivnosti a otevřenosti vůči zkušenosti v pozitivním směru nicméně nevýznamný. Přívětivost se vztahuje k sociabilitě, vyjadřuje bazální vztah k lidem, který se projevuje v rozmezí od vřelosti a soucitnosti až k hostilitě. (Lee a kol., 2005) V našem souboru jsem nalezla statisticky významnou pozitivní korelaci mezi stydlivostí a mírou skromnosti, která je součástí přívětivosti. Předpokládaná korelace však byla průkazná pouze u pacientů závislých na alkoholu, nikoliv v celém souboru. Uvedené zjištění lze chápat tak, že sociální úzkost u závislých na alkoholu se častěji pojí se skromností ve smyslu nenáročnosti a skromného vystupování. Je pravděpodobné, že se zde odráží i vyšší sociabilita závislých oproti úzkostně depresivním jedincům. V souvislosti s nízkou asertivitou a vysokým neuroticismem pak takové osobnostní rysy mohou znamenat určité riziko pro udržení abstinence, případně i riziko škodlivého užívání alkoholu. Pokud je někdo laskavý a ohleduplný, důvěřuje druhým lidem, je skromný a slušný, nicméně má vysokou úroveň neuroticismu, může častěji zažívat pocity frustrace a nepochopení. Lze tak spekulovat o rizikové kombinaci osobnostních rysů ve vztahu ke škodlivému užívání alkoholu. Ačkoliv se jedná o vlastnost druhými lidmi pozitivně přijímanou, některé studie potvrzují i určitou nevýhodnost tohoto rysu. Podle Vágnerové (2010) se právě lidé s vyšší vstřícností při nedostatečné emocionální stabilitě více trápí interpersonálními konflikty. Takoví lidé se musí častěji vyrovnávat se sociálně navozeným kolísáním sebedůvěry než jedinci s nízkou úrovní vstřícnosti, pro něž nejsou podobné problémy důležité. Neprokázala jsem, že by stydlivost korespondovala s altruismem, který je rovněž subškálou přívětivosti. Toto zjištění si vysvětluji opět specifickým vzorkem, psychiatrická nemoc je často natolik zatěžující zkušenost, že i ochota a připravenost pomáhat mohou být oslabené. Svědomitost se vztahuje k úrovni sociability, která je zde definována přístupem k práci a k povinnostem. Jedince dosahující nízkých skóre na škále svědomitosti lze charakterizovat jako nekompetentní, neefektivní, nízce oceňující vlastní schopnosti. Svědomitost zahrnuje různé aspekty, jak proaktivní tendenci, tak i úroveň regulace a kontroly. (Higgins a kol., 2007) Velmi vysoké skóre rozpačitosti a velmi nízké skóre způsobilosti odkazují podle Hřebíčkové (2004) k nízké sebeúctě. Zde se potvrzuje i naše zjištění, že stydlivost je v negativním vztahu se svědomitostí, přičemž právě sebeúcta je u stydlivých osob velmi často narušená. Stydliví jedinci podceňují svou vlastní schopnost vypořádat se se společenskými situacemi a jsou pesimističtí, pokud jde o společenské situace obecně, nedokážou očekávat příznivé reakce, dokonce i když věří, že jsou schopni vystupovat vhodně a účinně.  

ZÁVĚR

Z výsledků výzkumu realizovaného u dvou skupin pacientů s psychiatrickou poruchou vyplynulo, že stydlivost koresponduje s mírou neuroticismu a je v negativním vztahu s extraverzí a svědomitostí. Vyšší úroveň subjektivně posuzované stydlivosti koresponduje s depresivností, rozpačitostí a zranitelností, a to u obou souborů. Souvislost s úzkostností se projevila zejména u osob závislých na alkoholu. Celkem 18 % respondentů dosáhlo v Dotazníku stydlivosti skóre signalizující klinicky významný problém. Překlad dotazníku, který jsem pro účely tohoto výzkumu využila, má vcelku dobrou reliabilitu, hodnota Cronbachova alfa je srovnatelná s originální verzí.    

Dotazník pro diagnózu stydlivosti dle Lynne Henderson, Philip Zimbardo (2002)

     Žena     Muž Věk:     Prosím vepište svůj věk, např. 37 Počet let školní docházky:   Označte prosím u každého z níže uvedených výroků, nakolik o vás daný výrok vypovídá, to jest, do jaké míry odráží to, co si běžně myslíte, cítíte a děláte.  

  Byl jsem vyrozuměn, že v těchto datech se nenachází žádná identifikující informace. Poskytnutím těchto dat dávám souhlas k jejich neomezenému užívání ve výzkumu.     Použitá literatura

1. Allan, S. P. Gilbert. (1997). Submissive behaviour and psychopathology. British Journal of Clinical Psychology, 36: 467–488.
2. Antony, M. M., Swinson, R.P. (2000). The shyness & Social Anxiety Workbook: proven techniques for overcoming your fears. Oakland, CA: Publishers Group West, 2000: 9.
3. Baková, N., J. Raboch, P. Popov. (2001). Sociální fobie u pacientů se syndromem závislosti na alkoholu. Česká a slovenská psychiatrie, 97, 6, 276-280.
4. Carducci, B. J., Zimbardo, P. G. (1995). Are you shy. Psychology Today, 28(6), 34-45.
5. DeWit, D. J., Ogborne, A., Offord, D. R., & MacDonald, K. (1999). Antecedents of the risk of recovery from DSM-III-R social phobia. Psychological Medicine, 29(03), 569-582.
6. Dill, J. C., Anderson, C. A. (1999). Loneliness, shyness, and depression - The etiology and interrelationships of everyday problems in living. The interactional nature of depression - Advances in interpersonal approaches, 93-125.
7. Fergus, T.A., Valentiner, D.P., McGrath, P.B., & Jencius, S. (2010). Shame- and guilt -proneness: Relationships with anxiety disorder symptoms in a clinical sample. Journal of Anxiety Disorders. 24, 8, 811–815.
8. Hartman, L.M. (1986). Social anxiety, problem drinking, and self-awareness. In Hartman, L.M. & Blankstein, K.R. (Eds.), Perception of Self in Emotional Disorder and Psychotherapy, (s. 265-282). New York: Plenum Press.
9. Henderson, L. (1992). Shyness Groups. In M. McKay & K. Paleg (Eds.), Focal Group Psychotherapy. Oakland, CA, New Harbinger Press.
10. Henderson, L., Zimbardo, P. G. (1998). Encyclopedia of mental health. San Diego, Academic Press.
11. Henderson, L., Zimbardo, P. G. (2002). Dimensions of shyness – The ShyQ. Western Psychological Association, 4, 1-19.
12. Higgins, D. M., Peterson, J. B., Pihl, R. O., & Lee, A. G. (2007). Prefrontal cognitive ability, intelligence, Big Five personality, and the prediction of advanced academic and workplace performance. Journal of personality and social psychology, 93(2), 298.
13. Houbová, P., Praško, J., Preiss, M. (2004). Závislá porucha osobnosti - diagnostika a léčba. Psychiatrie pro praxi, 5(2), s. 55-59.
14. Hřebíčková, M. (2004). NEO osobnostní inventář podle NEO-PI-R P. T. Costy a R. R. McCraea. Praha: Testcentrum.
15. Cheung, M. P., Gilbert, P., & Irons, C. (2004). An exploration of shame, social rank and rumination in relation to depression. Personality and Individual differences, 36(5), 1143-1153.
16. Izard, C.E., Ackerman, B.P (2004). Motivational, organizational, and regulatory functions of discrete emotions. In: M. Lewis, & J. M. Haviland Jones (eds.), Handbook of emotions, 253-264. 2nd ed. New York: The Guilford Press.
17. Juračková, P. (2014). Prožívání studu - zjištění u vybraných diagnostických skupin. Disertační práce. Olomouc: Univerzita Palackého, katedra psychologie.
18. Keltner, D., & Buswell, B. N. (1997). Embarrassment: its distinct form and appeasement functions. Psychological bulletin, 122(3), 250.
19. Kessler, R. C., Stein, M. B., & Berglund, P. (1998). Social phobia subtypes in the National Comorbidity Survey. American Journal of Psychiatry, 155(5), 613-619.
20. Lee, K., Ashton, M. C., & de Vries, R. E. (2005). Predicting workplace delinquency and integrity with the HEXACO and five-factor models of personality structure. Human Performance, 18(2), 179-197.
21. Lewis, M. (2000). Self-conscious emotions. Handbook of emotions, 2, 623-636.
22. Lorant, T. A., Henderson, L., & Zimbardo, P. G. (2000). Comorbidity in chronic shyness. Depression and anxiety, 12, 232-237.
23. Magee, W. J., Eaton, W. W., & all (1996). Agoraphobia, simple phobia, and social phobia in the National Comorbidity Survey. Archives of General Psychiatry, 53(2), 159-168.
24. Mezinárodní klasifikace nemocí 10. revize. (2006). Duševní poruchy a poruchy chování. Praha: Psychiatrické centrum.
25. Miller, R. S. (2001). On the primacy of embarrassment in social life. Psychological Inquiry, 30-33.
26. Nakonečný, M. (2000). Lidské emoce. Praha: Academia.
27. Praško, J. (2005). Úzkostné poruchy. Praha: Portál.
28. Shaver, P., Schwartz, J., Kirson, D., & O'connor, C. (1987). Emotion knowledge: further exploration of a prototype approach. Journal of personality and social psychology, 52(6), 1061.
29. Smolík, P. (1996). Duševní a behaviorální poruchy. Praha: Maxdorf.
30. Tangney, J. P., & Dearing, R. L. (2002). Gender differences in morality.
31. Tangney, J. P., Wagner, P. E., & Gramzow, R. (1992). Proneness to shame, proneness to guilt, and psychopathology. Journal of Abnormal Psychology, 103, 469-478.
32. Treeby, M., & Bruno, R. (2012). Shame and guilt-proneness: Divergent implications for problematic alcohol use and drinking to cope with anxiety and depression symptomatology. Personality and Individual Differences, 53, 5, 613–617.
33. Turner, S. M. et al. (1990). Socialphobia - Relationship to shyness. Behaviour Research and Therapy, 28, 497-505.
34. Vágnerová, M. (2010). Psychologie osobnosti. Praha: Karolinum.
35. Widiger, T.A , Sanderson, C.J. (1997). Personality disoders. In A. Tasman, J. Kay, J.A.Lieberman (Eds.), Psychiatry, Sv, 2, str. 1291-1317, Philadelphia, PA: W. B. Saunders.
36. Wolfestein, M., & Trull, T. J. (1997). Depression and openness to experience. Journal of Personality Assessment, 69(3), 614-632.
37. Zimbardo, P. G. (1982). Shyness and the stresses of the human connection. In L. Goldberger & S. Breznitz (Eds.), Handbook of stress: Theoretical and clinical aspects (s. 466-481). New York: Free Press.
38. Zimbardo, P. G. (1990). Shyness: What it is, what to do about it. Da Capo Press.

Patricie Juračková – klinická psycholožka, psychoterapeutka. V současnosti pracuje v ambulanci klinické psychologie ve Valašském Meziříčí. Korespondenční adresa PhDr. Patricie Juračková Ambulance klinické psychologie U Nemocnice 918/9 757 01 Valašské Meziříčí   Do redakce přišlo 1. 11. 14 K recenzi odesláno 10. 11. 14 Po recenzi upraveno a přijato k tisku 30. 11. 2014