Teorie: Kodyšová E.

Kodyšová, E[1].: Proč jsou některé ženy s porodem nespokojené: psychologické a biologické koreláty percepce sociální opory při porodu

 

Souhrn:

Respektující a podpůrná interakce zdravotníků s rodičkou je důležitým faktorem spokojenosti s porodem. Jak rodička tuto interakci vnímá, ovlivňují nejen její předchozí zkušenosti s péčí, ale i fyziologické zvláštnosti porodního procesu. V tomto textu shrnujeme nedávné poznatky biologické psychologie o působení neurohormonu oxytocinu na sociální percepci. Ukazujeme, že právě oxytocin může mít za následek zvýšenou ovlivnitelnost rodící ženy a její senzitivitu na napětí prožívané zdravotníky. Subjektivní pocit ohrožení může být oxytocinem potencován a vést nejen k nižší spokojenosti ženy s porodem a horší spolupráci se zdravotníky, ale i snížit děložní kontraktilitu. Především u psychologicky rizikovějších skupin rodiček je proto vhodné zajistit pocit bezpečí a citlivý přístup zdravotníků. Možná opatření pro zlepšení péče zahrnují supervizi zdravotníků v porodnictví, zvyšování jejich psychosociálních dovedností a kontinuální péči „one-to-one“ v těhotenství a při porodu.

Klíčová slova: sociální percepce, sociální opora, události životních změn, porod, ženské zdraví, oxytocin Abstract: Kodysova E. Why are some women dissatisfied with their childbirth experience: Psychological and biological correlates of social support perception during childbirth. PSYCHOSOM 2014; 12(1)

Respectful and supportive interaction of healthcare providers with a woman in labour determines significantly her childbirth satisfaction. Woman’s perception of this interaction is influenced both by her previous care experiences and by the physiological specifics of birth. This text summarizes recent findings of biological psychology on the role of neurohormone oxytocin in social perception. We demonstrate that oxytocin can be the reason of increased vulnerability of women in labour and their sensitivity to stress experienced by healthcare providers. Oxytocin may augment a subjectively experienced threat and result not only in decreased birth satisfaction and worse cooperation with healthcare providers, but also lower the uterine contractility. Especially psychologically more vulnerable groups of parturients need to feel secure and be treated sensitively. Possible measures for improving the quality of care in this area include clinical supervision and psychosocial training in maternity care and continuous one-to-one care in pregnancy and childbirth.

Key words: social perception, social support, life change events, childbirth, woman’s health, oxytocin

Úvod

Zvýšení spokojenosti žen s porodem není jen otázkou poskytnutí určitého komfortu pacientce. Je i otázkou prevence negativních psychologických jevů, které se mohou u novopečené matky rozvinout, jako posttraumatická stresová porucha, jež má závažné a dlouhodobé dopady na kvalitu jejího rodičovství a partnerství po porodu [1], a podpory optimálního vstupu do rodičovství [5]. Spokojenost s porodem má řadu determinant, z nichž je ve většině případů rozhodující interakce zdravotníků s rodičkou. Ostatní události mají jen sekundární vliv: Zákroky a komplikace snižují spokojenost, jen pokud jsou nečekané a závažné, jako akutní císařský řez [30]; porodní bolest, jen je-li extrémní [19]. Interakce zdravotníků s rodičkou zahrnuje styl komunikace zdravotníků s rodičkou, sociální oporu, kterou jí zdravotníci poskytují, a kontrolu, kterou má nad tím, co se s ní v průběhu porodu děje. Jejich vliv prokázaly zahraniční [19] i české studie [38]; [39]. Vzpomínka na interakci personálu s rodičkou nejenže přetrvává dlouho v paměti žen [35], ale také dlouhodobě působí na hodnocení porodu ženou [40] a je rozhodujícím činitelem jeho výsledné podoby: spokojenost s péčí porodní asistentky či lékaře dokáže změnit znaménko hodnocení porodního zážitku [43]. Vzpomínky na porodní bolesti se naopak s postupem času oslabují [4]. Interakce s personálem tedy může mít zásadní vliv na rozhodnutí, zda se žena rozhodne přivést na svět další dítě [1]. Předpokládá se přitom, že v této interakci je primární opora ze strany zdravotníků, která umožňuje ženě získat pocit kontroly nad tím, co se s ní a kolem ní děje [14]. Zatím však žádná studie nepřinesla jednoznačnou odpověď na otázku, proč je interakce se zdravotníky, a především sociální opora, pro hodnocení porodního zážitku tak významná. Nejasné jsou také kognitivní a afektivní mechanismy, které utvářejí vjem a později vzpomínku na porodní zážitek. V následujícím textu představíme proto poznatky sociální a biologické psychologie, které mohou k osvětlení těchto procesů přispět.

Sociálně-psychologické aspekty percepce sociální opory

Klíčovým psychologickým mechanismem při subjektivním hodnocení sociální opory je sociální percepce (vnímání). Tento pojem se vztahuje k prvotním dojmům, které si vytváříme o svém sociálním prostředí, tedy o osobách a skupinách, mezi kterými se nacházíme. Sociální percepce vychází převážně z mimoverbálních dojmů a je základem sociální kognice (poznávání), tedy procesu interpretace a porozumění sociálním jevům. Sociální podněty můžeme zpracovávat buď automaticky (řídíme se ověřenými schématy či stereotypy), anebo záměrně (informace vědomě zkoumáme, a tím měníme stereotypy). Záměrné zpracování informací je podmíněno dostatečnou motivací či schopností informace takto rozpracovat, jinak se řídíme spíše předchozími významnými zkušenostmi s podobnou informací [13]. Při porodu tedy hraje roli jednak předchozí zkušenost s daným zdravotníkem, anebo (nezná-li žena zdravotníka) s podobným kontextem: tedy přijímání sociální opory a péče v situaci, kdy je vystavena zahlcujícím, bolestivým podnětům. Percepce sociální opory a spokojenost s ní je v sociální psychologii zdraví podrobně prozkoumána. Spokojenost se sociální oporou je dána pozitivním sebepojetím a sebehodnocením [15]; mírou, v jaké se jedinec cítí přijímán, milován a součástí intimních vztahů [34]; pevnými vztahy v primární rodině [33]; na míře dostupné pomoci, hloubce vzájemných vztahů a absenci interpersonálních konfliktů v rodině [32]; [23]; a na typu citové vazby (attachment) získané v primární rodině [2]. Subjektivní reakce ženy na zdravotní péči při porodu tedy může být ovlivněna i jejími ranými zkušenostmi s péčí v rodině.

Biologické koreláty percepce sociální opory: oxytocin a sociální kognice

Znalosti o psychosociálních korelátech percepce sociální opory vysvětlují zčásti to, jak ženy vnímají zdravotníky a oporu a péči jimi poskytovanou. Je však třeba brát v úvahu i aktuální fyziologické procesy, které porod charakterizují. Silná bolest sama o sobě brání většímu rozpracování sociálních vjemů, a může tak omezovat percepci a interpretaci poskytované opory na předchozí stereotypy spojené např. s přijímáním opory v době nemoci nebo na předchozí schéma spojené s očekávaným přístupem ze strany zdravotníků. Ke konci první doby porodní je pro ženu navíc téměř nemožné plnohodnotně komunikovat se zdravotníky a její sociální percepce se omezuje na útržkovité vjemy, jejichž rozpracování je v průběhu sociální percepce velmi nízké. Přesto však jsou rodící ženy v některých oblastech sociální percepce velmi vnímavé. Ojedinělý výzkum porovnávající hodnocení porodu a jeho jednotlivých aspektů rodičkou, porodní asistentkou a lékařem či lékařkou ukázal, že ačkoli se hodnocení jednotlivých účastníků často rozcházejí (např. spokojenost zdravotníků s porodem nekoreluje se spokojeností rodičky), rodičky obvykle dobře rozpoznaly napětí a stres, které zdravotník zažíval. Stres zažívaný zdravotníky pak vedl k nižší spokojenosti rodiček s porodem a nižšímu hodnocení opory poskytované zdravotníky [37].

Rodící ženu jsme v předchozích publikacích charakterizovali jako „ovlivnitelnou a senzitivní“ [21]. Tuto senzitivitu lze vysvětlit i působením neurohormonů, které zaplavují při porodu ženino tělo. Jedním z klíčových hormonů ovlivňujících průběh porodu a zároveň sociální percepci je oxytocin. Oxytocin, řecky „rychlý porod“, je znám především pro své periferní působení na hladké svalstvo endometria při porodu. Děložní kontrakce stimulují jeho další vyplavování, a díky této pozitivní zpětné vazbě jeho hladina v průběhu porodu neustále stoupá. Oxytocin však působí i na limbickou oblast mozku související s emočním prožíváním, především na amygdalu [41], a proto byl oxytocin znám dlouhá léta jako hormon lásky [29]. Zjištění přesného účinku oxytocinu na CNS však bylo řadu let problematické. Umělý oxytocin, který je často podáván při nepostupujícím porodu, není s to překonat hematoencefalickou bariéru, a jeho působení proto zůstává pouze periferní [25]. Oxytocin je hypofýzou vyplavován nikoli kontinuálně, ale pulzacemi, proto jeho hladina v plazmatu kolísá a není snadné ji přesně změřit. Navíc není dosud jasný vztah mezi hladinou centrálního a plazmatického oxytocinu [41]. Centrální oxytocin lze měřit odběrem a analýzou mozkomíšního moku, což znemožňuje sledování jeho hladin v sociální interakci [6]. Přesto však je považováno za prokázané, že při porodu stoupá nejenom hladina plazmatického, ale i centrálního oxytocinu [42]. V posledním desetiletí však výzkum centrálního působení oxytocinu významně pokročil. Příčinou bylo zjištění, že intranasálně podaný oxytocin překonává na rozdíl od intravenózně podaného oxytocinu hematoencefalickou bariéru, a lze tak měřit i jeho centrální účinek na prožívání a chování [3]. Experimentální studie přitom pověst oxytocinu jako „hormonu lásky“ či „hormonu afiliace“ sice částečně narušily, ale zároveň naznačily, jak mohou zvýšené hladiny centrálního oxytocinu při porodu ovlivnit sociální percepci rodiček. Obecně řečeno, oxytocin reguluje behaviorální a endokrinní stresové reakce [18]. Pravděpodobný hlavní mechanismus jeho působení zahrnuje snížení stresu omezením hypothalamicko-hypofyzárně-adrenální aktivity [41]. Někteří odborníci však uvádějí, že k potlačení stresové reakce dojde pouze v případě interakce s příslušníky vlastní skupiny; po podání oxytocinu se ochota spolupracovat s cizí skupinou snižuje, a naopak se zvyšuje hostilita a agresivita. Nejsilnější efekt v tomto směru mělo podání oxytocinu účastníkům, kteří měli z cizí skupiny větší strach [8]. Prosociální efekt oxytocinu by také měl dle očekávání zvýšit důvěru v partnera, a tím zlepšit benefity sociální interakce. Je skutečně prokázáno, že podání intranasálního oxytocinu obecně zvyšuje důvěru v sociálních interakcích [22]. Měření úrovně plazmatického oxytocinu však naznačuje, že hladina oxytocinu stoupá pouze v případě, že partner prokáže záměr chovat se prosociálně [44]. Při setkání s partnerem, který očividně působil nedůvěryhodně, po aplikaci oxytocinu však důvěra klesá víc, než po aplikaci placeba [28]. Je také známo, že pozitivní sociální interakce, jako sociální opora či sociální blízkost, vedou k uvolňování oxytocinu, který reprezentuje možný mediátor ochranných účinků sociální opory [18]. Podání oxytocinu zároveň s poskytnutím sociální opory je přitom ve snižování stresové reaktivity nejúčinnější [17]. Oxytocin také přímo ovlivňuje právě sociální percepci a interpretaci sociálních signálů [18]. Hlavním mechanismem tohoto účinku je přitom zlepšení schopnosti rozpoznat mentální stav druhých osob ze sociálních signálů v oblasti očí [9]. Podání oxytocinu vede u osob s alexithymií (snížená schopnost emoční kognice, tedy rozpoznávání emocí ostatních) k vyššímu zaměření na oblast očí, a tak zlepšuje jejich schopnost „číst“ emoce ostatních [41]. Oxytocin vede i k preferenci tváří vyjadřujících konkrétní emoci. U mužských probandů přitom prodloužil dobu pozornosti věnované tvářím vyjadřujícím štěstí [10]. Poslední citovaný výzkum ilustruje, že převážná většina výzkumů účinku intranasálně podaného oxytocinu byla uskutečněna na mužích. Důvodem je především donedávna vládnoucí obava z možné interference intranasálně podaného oxytocinu s endokrinním systémem žen a ze silných systémových efektů [Prof. Markus Heinrichs, osobní sdělení ze dne 21. listopadu 2012]. Výzkumy, které zahrnovaly i ženy a porovnávaly obě pohlaví co do účinku oxytocinu, přinesly přitom zajímavá zjištění. Mezi oběma pohlavími existují rozdíly už na endokrinní úrovni: Muži produkují obecně méně oxytocinu než ženy [36]. Produkce oxytocinu a proliferace oxytocinových receptorů jsou u žen regulovány estrogenem; postupný vzestup hladiny estrogenů v průběhu těhotenství vede rovněž ke zvýšení počtu oxytocinových receptorů [6]. Zdá se také, že při podání oxytocinu se při emoční kognici u žen aktivují jednotlivé části limbického systému v jiné sekvenci než u mužů. To svědčí o možném sexuálním dimorfismu v centrálním působení oxytocinu [11]. Rozdíl byl zjištěn především v reakci na výhrůžné výrazy tváře: zatímco oxytocin v tomto případě u mužů potlačuje reaktivitu amygdaly, a tím i stresovou reakci, u žen se působením oxytocinu reaktivita amygdaly při konfrontaci s výhrůžným výrazem tváře zvyšuje. Oxytocin zřejmě ženám pomáhá odhalit signály hrozby v prostředí [26]. Muži a ženy také reagují odlišně na sociální stres (např. výkon v hostilním prostředí): podání oxytocinu vede u mužů k snížení stresu a zlosti, zatímco u žen vede k jejímu zvýšení [24]. Efekt oxytocinu je však zřejmě moderován strategií zvládání stresových situací, kterou jedinec obvykle uplatňuje: Při experimentálně navozené situaci sociálního stresu byl největší anxiolytický účinek oxytocinu zjištěn u žen, které preferují emotivní strategie zvládání (emotion-oriented coping) oproti strategiím zaměřeným na řešení. Naopak u žen preferujících strategie zaměřené na řešení (task-oriented coping) vedl oxytocin oproti placebu ke zvýšení stresu [7]. Ačkoli jde o první studie v této oblasti, zdá se, že efekt oxytocinu je tedy pro každé pohlaví specifický a závisí nejen na sociální situaci, ale i na psychologických charakteristikách jedince. Depresivní jedinci například po podání oxytocinu více ulpívají na smutných výrazech tváře, zatímco nedepresivní osoby preferují šťastné výrazy [12]. Basální hladina oxytocinu také není náhodná, ale závisí kromě jiného i na předchozích sociálních zkušenostech z blízkých vztahů. Zneužívání v dětství je u žen spojeno s nižšími hladinami oxytocinu v mozkomíšním moku. Nejvýraznější efekt byl přitom zjištěn u emočního zneužívání; koncentraci oxytocinu snižovala i četnost, krutost a délka trvání zneužívání a zjištěná současná úzkostnost ženy [16]. Je tedy pravděpodobné, že psychosociální prediktory percepce sociální opory – pevná citová vazba a s ní související podpůrné a přijímající vztahy v rodině – přímo souvisí s hladinou oxytocinu.
Závěr
Z různorodosti výsledků výzkumů a jejich zaměření vyplývá, že nelze činit přímočaré a jednoznačné závěry o tom, jak rodící žena pod vlivem centrálního oxytocinu a předchozích zkušeností vnímá oporu poskytovanou zdravotníky. Nejnovější zjištění o působení centrálního oxytocinu však osvětlují některé důležité procesy. Oxytocin s nejvyšší pravděpodobností zlepšuje schopnost rodící ženy rozpoznat emoce osob, které ji obklopují (a pravděpodobně zvyšuje její zaměření na výhružně působící tváře). Za optimálních podmínek oxytocin snižuje u rodící ženy úzkost a zvyšuje její důvěru vůči zdravotníkům. Tak zlepšuje její spolupráci a pocit kontroly, ale i to, jak později hodnotí oporu, jež jí byla poskytnuta. Pozitivní emoce pak vedou k dalšímu vyplavování oxytocinu. V případě, že zdravotníci zažívají stres (což při běžném provozu není neobvyklé), rodící žena jejich rozpoložení zaznamená. Pokud jej navíc vyhodnotí jako nedostatek důvěryhodnosti, nebo se z jiného důvodu necítí při porodu bezpečně, může reagovat naopak hostilněji a její vlastní napětí a úzkost se zvyšují. Nedůvěra ve zdravotníky může navíc ovlivnit i hladinu plazmatického oxytocinu [44], a tím i děložní kontraktilitu. Je také možné, že některé skupiny žen mohou při porodu reagovat specificky: např. na rodičky preferující strategie zvládání zaměřené na racionální řešení [7] působí zvýšená hladina centrálního oxytocinu v kombinaci se sociálním stresem (např. nedostatečný pocit bezpečí, potřeba „podat výkon“ či potlačit projevy bolesti) nepříznivě. Rodičky se zkušeností emočního zneužívání či s předchozími psychickými obtížemi mají při pocitu nedostatečné opory ze strany zdravotníků a nedostatečné kontroly v průběhu porodu vyšší pravděpodobnost výskytu posttraumatické stresové poruchy (PTSD) v souvislosti s porodem [30]. Tyto ženy také uvádějí mnohem častěji potřebu důvěry a bezpečí při porodu [31]. Lze proto usuzovat, že zvýšení hladiny porodního oxytocinu vede u těchto žen zároveň ke zvýšení citlivosti vůči interakcím se zdravotníky, kteří jsou častěji vnímáni jako nedůvěryhodní a nepřátelští. K podobnému posunu ale může dojít i v případě menších odchylek od normy: v našem výzkumu změn rodičovské self-efficacy v předporodním období se mj. ukázalo, že čím vyšší byla rodičovská self-efficacy před porodem, tím více stoupalo i hodnocení opory poskytnuté v průběhu porodu zdravotníky. Rodičovská self-efficacy přitom úzce souvisí s pozitivními zkušenostmi s rodičovskou péčí v dětství [20]. Význam pocitu bezpečí pro hladce probíhající porod a spokojenost s porodem byl už prozkoumán a potvrzen dříve [27]. Téma vlivu zvýšené hladiny centrálního oxytocinu na sociální percepci rodících žen představuje prolínání biologického, psychologického a sociálního pojetí porodního procesu. Ačkoli zatím stále zbývá řada otevřených otázek, stávající práce vedou k závěru, že nejen zjevné okolnosti porodního procesu (děložní kontrakce, zákroky, prostředí nemocnice, interakce s personálem), ale i faktory skryté, jako vlivem porodu zvýšená hladina centrálního oxytocinu, ovlivňují sociální percepci rodící ženy, modulují a zvýrazňují její emoční vyladění, a tím i její interakci se zdravotníky. Rodící žena je skutečně ve změněném stavu vědomí, kdy citlivě zachycuje přátelské či méně přátelské postoje osob kolem sebe. Pokud je disponovaná více zachycovat ty méně přátelské, anebo pokud tyto převládají, ovlivní to dlouhodobě její porodní prožitek, se všemi důsledky pro její rodičovský a partnerský život. Uvedená zjištění umožňují navrhnout opatření, která povedou k snížení emoční zátěže, a tedy i k zvýšení spokojenosti s porodem. Je to především zajištění dostatečné emoční pohody pro zdravotníky, kteří o rodící ženu pečují. Supervize již byla navrhována v souvislosti se zlepšením psychosociálního klimatu českých porodnic [38]; [39] a v kontextu zjištění o vlivu oxytocinu na sociální percepci je nutné toto doporučení znovu zopakovat. Zvýšení povědomí o psychosociálních aspektech porodního procesu a zlepšení komunikačních dovedností jsou také mnohdy na místě. Sociální stres řady rodiček také jistě sníží důvěrnější obeznámenost s osobami, které o ně při porodu pečují. Vhodným řešením je umožnit, aby o ženu v porodnici pečovala jí vybraná (soukromá) porodní asistentka či lékař. Nabízejí se i další opatření týkající se práce s těhotnými; smysluplnější než zavádění kvantitativního screeningu žen na případnou „emoční rizikovost“ se však zdá empatický a celostní přístup osvíceného zdravotníka (lékaře či porodní asistentky) pečujícího o těhotnou a rodící ženu, který spolu s kontinuální péčí umožní přiměřenou sociální interakci při porodu.

  Článek byl vypracován s podporou stipendia Baden-Württemberg Stiftung.  Literatura: 1. Ayers, S., Eagle, A. & Waring, H. The effects of childbirth-related post-traumatic stress disorder on women and their relationships: A qualitative study. Psychol Health Med, 2006, 11, 4, p. 389-398. 2. Bernardon, S., Babb, K., Hakim-Larson, J., & Gragg, M. Loneliness, attachment, and the perception and use of social support in university students. Educational Publishing Foundation, Can J Behav Sci, 2011, 43, 1, p. 40-51. 3. Born, J., Lange, T., Kern, W., et al. Sniffing neuropeptides: a transnasal approach to the human brain. Nat Neurosci, 2002, 5, 6, p. 514-516. 4. Buckley, S. J. Gentle birth, gentle mothering. Berkeley, CA: Celestial Arts, 2009. 5. Bryanton, J., Gagnon, A., Hatem, M., & Johnston, C. Predictors of early parenting self-efficacy: Results of a prospective cohort study. Nurs Res, 2008, 57, 4, p. 252-259. 6. Campbell, A. Attachment, aggression and affiliation: the role of oxytocin in female social behavior. Biol Psychol, 2007, 77, 1, p. 1-10. 7. Cardoso, C., Linnen, A., Joober, R., & Ellenbogen, M. Coping style moderates the effect of intranasal oxytocin on the mood response to interpersonal stress. Exp Clin Psychopharmacol, 2012, 20, 2, p. 84-91. 8. De Dreu, C.K.W., Greer, L., Handgraaf, M., et al. The neuropeptide oxytocin regulates parochial altruism in intergroup conflict among humans. Science, 2010, 328, 5984, p. 1408-1411. 9. Domes, G., Heinrichs, M., Michel, A., et al. Oxytocin improves “mind-reading” in humans. Biol Psychiatry, 2007, 61, 6, p. 731-733. 10. Domes, G., Sibold, M., Schulze, L., et al. Intranasal oxytocin increases covert attention to positive social cues. Psychol Med, 2012, 1, 1, p. 1-7. 11. Domes, G., Lischke, A., Berger, C., et al. Effects of intranasal oxytocin on emotional face processing in women. Elsevier, Psychoneuroendocrinology, 2010, 35, 1, p. 83-93. 12. Ellenbogen, M., Linnen, A., Cardoso, C., & Joober, R. Intranasal oxytocin impedes the ability to ignore task-irrelevant facial expressions of sadness in students with depressive symptoms. Psychoneuroendocrinology, 2012, v tisku. 13. Fiedler, K. a Bless, H. Sociální kognice. In: M. Hewstone & W. Stroebe. Sociální psychologie. Praha: Portál, 2006, s. 149-187. 14. Ford, E., Ayers, S. & Wright, D.B. Measurement of maternal perceptions of support and control in birth (SCIB). J Womens Health, 2009, 18, 2, p. 245-252. 15. Goodwin, R., Costa, P. & Adonu, J. Social support and its consequences: ‘Positive’ and ‘deficiency’ values and their implications for support and self-esteem. Brit J Soc Psychol, 2004, 43, 3, p. 465-474. 16. Heim, C., Young, L., Newport, D., et al. Lower CSF oxytocin concentrations in women with a history of childhood abuse. Mol Psychiatry, 2008, 14, 10, p. 954-958. 17. Heinrichs, M., Baumgartner, T., Kirschbaum, C., et al. Social support and oxytocin interact to suppress cortisol and subjective responses to psychosocial stress. Biol Psychiatry, 2003, 54, 12, p. 1389-1398. 18. Heinrichs, M., von Dawans, B., Domes, G., et al. Oxytocin, vasopressin, and human social behavior. Frontiers in Neuroendocrinology, 2009, 30, 4, str. 548. 19. Hodnett, E.D.Pain and women's satisfaction with the experience of childbirth: a systematic review. Am J Obstet Gynecol, 2002, 186, 5, p. 160-172. 20. Kodyšová, E. & Horáková Hoskovcová, S. Raná rodičovská self-efficacy a sociálně-psychologické aspekty porodního zážitku. Sborník vybraných příspěvků z PhD existence II: česko-slovenská psychologická konference (nejen) pro doktorandy a o doktorandech. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2012, p. 167-176. 21. Kodyšová, E. & Mrowetz, M. Psychologie porodu – chiméra, nebo realita? Psychosom, 2010, 8, 1, p. 38-45. 22. Kosfeld, M., Heinrichs, M., Zak, P., et al. Oxytocin increases trust in humans. Nature, 2005, 435, 7042, p. 673-676. 23. Křivohlavý, J. Psychologie zdraví. Praha: Portál, 2001. 24. Kubzansky, L., Mendes, W., Appleton, A., et al. A heartfelt response: Oxytocin effects on response to social stress in men and women. Biological Psychology, 2012, 90, 1, p. 1-9. 25. Lane, A., Luminet, O. & Mikolajczak, M. Oxytocinergic modulation of emotional processes in social interactions. In: C. Mohiyeddini, M. Eysenck, & S. Bauer. Psychology of Emotions. New York: Nova, 2013. 26. Lischke, A., Gamer, M., Berger, C., et al. Oxytocin increases amygdala reactivity to threatening scenes in females. Psychoneuroendocrinology, 2012, v tisku. 27. Melender, HL & Lauri, S. Security associated with pregnancy and childbirth-experiences of pregnant women. J Psychosom Obstet Gynecol, 2001, 22, 4, p. 229-239. 28. Mikolajczak, M., Gross, J., Lane, A., et al. Oxytocin makes people trusting, not gullible. Psychol Sci, 2010, 21, 8, p. 1072-1074. 29. Odent, M. The scientification of love. London: Free Association Books, 2001. 30. Olde, E., van der Hart, O., Kleber, R., & Van Son, M. Posttraumatic stress following childbirth: A review. Clin Psychol Rev, 2006, 26, 1, p. 1-16. 31. Parratt, J. The experience of childbirth for survivors of incest. Midwifery, 1994, 10, 1, p. 26-39. 32. Pierce, G. R., Sarason, I. G. & Sarason, B. R. General and relationship-based perceptions of social support: Are two constructs better than one? J Pers Soc Psychol, 1991, 61, 6, p. 1028-1039. 33. Sarason, B. R., Pierce, G. R., Bannerman, A., & Sarason, I.G. Investigating the antecedents of perceived social support: Parents' views of and behavior toward their children. J Pers Soc Psychol, 1993, 65, 5, p. 1071-1085. 34. Sarason, B. R., Shearin, E., Pierce, G. R., & Sarason, I. G. Interrelations of social support measures: Theoretical and practical implications. J Pers Soc Psychol, 1987, 52, 4, p. 813-832. 35. Simkin, P. Just another day in a woman's life? Women's long-term perceptions of their first birth experience. Part I. 1991, Birth, 18, 4, p. 203-210. 36. Schwarzer, R., Knoll, N. & Rieckmann, N. Social support. Health Psychol, 2004, p. 158-82. 37. Schwab, R. & Möller, I. Bedingungen des Geburtserlebens und der Zufriedenheit bei Wöchnerinnen, Ärzten/Ärztinnen und Hebammen In E. Brähler & U. Unger. Schwangerschaft, Geburt und der Übergang zur Elternschaft. Giessen: Psychosozial-Verlag, 2001, S. 54-70. 38. Takács, L. & Kodyšová, E. Psychosociální faktory ovlivňující spokojenost rodiček s perinatální péčí. Čes gynek, 2011, 76, 3, s. 199-204. 39. Takács, L., Kodyšová, E. & Seidlerová, J. Souvislost psychosociálních aspektů perinatální péče s některými zákroky a zdravotními komplikacemi v průběhu porodu. Čes gynek, 2012, 77, 3, s. 195-204. 40. Stadlmayr, W., Amsler, F., Lemola, S., et al. Memory of childbirth in the second year: The long-term effect of a negative birth experience and its modulation by the perceived intranatal relationship with caregivers. J Psychosom Obstet Gynecol, 2006, 27, 4, p. 211-224. 41. Steiner, A. Effects of oxytocin on emotion recognition and eye gaze. Göttingen: Cuvillier Verlag, 2008. 42. Takeda, S., Kuwabara, Y. & Mizuno, M. Effects of pregnancy and labor on oxytocin levels in human plasma and cerebrospinal fluid. Endocrinol Jpn, 1985, 32, 6, s. 875-880. 43. Waldenström, U. Why do some women change their opinion about childbirth over time? Birth, 2004, 31, 2, p. 102-107. 44. Zak, P. J., Kurzban, R. & Matzner, W. T. Oxytocin is associated with human trustworthiness. Elsevier, Horm Behav, 2005, 48, 5, p. 522-527.   Adresa:

  • Filozofická fakulta UK
  • Nám. J. Palacha 2
  • 116 38 Praha 1
  • Eliska.Kodysova@gmail.com
  • tel. 605 911 677

Do redakce přišlo 7. 10. 2013 K tisku zařazeno 27. 2. 2014


[1] Katedra psychologie FF UK Praha, vedoucí katedry Doc. PhDr. I. Gillernová, CSc.