Co bylo v Ostravě?

Co bylo pod povrchem v Ostravě? (10.–13.10. 2013) aneb chvála Ostravě

O psychiatrické konferenci se dá málokdy napsat, že byla povedená. Ale tentokrát o té poslední, pořádané v Ostravě 10.–13. října, to rozhodně napsat lze. Jestli je opravdu Ostrava tak inspirativní, jak řekl v úvodu nový předseda PS MUDr. Martin Hollý, nebo to bylo tím, jak sympaticky se organizace konference už více než před rokem ujal tým prim. MUDr. Petra Šilhána, nebo prostě konečně dochází na generační výměnu v PS, nevíme. Tématem konference byly doporučené postupy v psychiatrii, a – světe div se – zdaleka to nebyly jen seznamy farmak. Psychoterapie a psychosociální intervence se staly běžnou součástí doporučených postupů, řada sympozií byla věnována přímo některým směrům PT. Stížnosti se ozývaly jen na malou kapacitu těchto stále žádanějších a indikovaných služeb. Pozváni jsme byli také jako rodinní terapeuti, ale místo dostala i dlouho odmítaná a přehlížená psychosomatika. Na nedostatek zájmu jsme si rozhodně nemohli stěžovat, a dokonce i na samém konci konference byl zlatý salonek, kde probíhalo sympozium o psychosomatice, plný! Samozřejmě, že se psychosociální témata a problematika psychoterapie objevují s blížící se reformou psychiatrické péče stále častěji, když právě na tyto oblasti by měla být reforma zaměřená. Ale buďme rádi, že je z čeho vybírat, že už existuje řada pracovišť, která dokázala psychoterapii do svého programu zavést a trvale ji dává k dispozici. Velkému zájmu se těšilo i sympozium věnované psychoanalýze s Janem Poněšickým a Jiřím Kocourkem, nebo psychodynamice, psychobiologii a terapii deprese, kde se doplňoval analytický pohled Jana Poněšického s nejnovějšími poznatky zobrazovacích metod u deprese v referátu Tomáše Nováka z VÚPS. Účastníci věnovali pozornost právě tak psychoterapii existenciální a logoterapii (Irena Zvánovcová), gestalt PT (Juraj Rektor) jako rogersovské PT (Jan Holeyšovský), nebo, zde mnohem obvyklejší KBT v neodmyslitelném a stále sympatickém podání Jána Praška a jeho moravského týmu. Opravdu vstřícná a přátelská atmosféra v hotelu Clarion v prosluněné Ostravě jako by skrývala něco pod povrchem… ale co to mohlo být?   Otevřenost, s jakou mladí organizátoři otevřeli dveře všem, kdo chtěli vstoupit, byla udivující. Pozvali dokonce i Davida Ondráčka z Transparency International, který hovořil na provokativní téma ukazující na celou společnost: „Rozbitá společnost v rukou nemocné elity“, sice jen ve virtuální podobě v přímém přenosu ze svého domova, ale zato velmi seriózně. V době, kdy se vliv nadnárodních farmaceutických korporací stává méně viditelným, nepřestává trvat riziko jejich vlivu na chování celých zdravotnických systémů a při neuvěřitelných 258 mld (!) ročně vynakládaných na léčbu všech „onemocnění mozku“ (jak na závěr informoval plénum dr. Hollý) musí existovat reálné riziko, že by mohla být i chystaná reforma „infikována“ těmito zájmy. I když David Ondráčka firmy nedémonizoval, na půdě PS byly jeho výzvy k maximální opatrnosti víc než na místě.   Naše úloha byla ukázat ve dvou sympoziích možnosti a současnou situaci rodinné terapie a psychosomatiky. Sympozium o rodinné terapii moderovala Ludmila Trapková. Vystoupili na něm ještě i David Skorunka a Lucie Hornová. Skorunka přednesl brilantní přehled o vývoji rodinné terapie a o její současné situaci ve světě (bylo by třeba publikovat in toto!). Ukázal zejména na fakt, že u zrodu rodinné terapie často stáli přímo psychiatři, ale kde je dnes u nás rodinnou terapii v rukou psychiatrů vidět? Jako by mu odpovídala Hornová ve svém referátu, když ukázala, jak u nich v Rychnově nad Kněžnou využívají rodinnou terapii a systemické myšlení v rámci pracoviště klinické psychologie, kde sama vede multidisciplinární tým. Trapková pak ukázala, jak náročná je výuka rodinných terapeutů na půdě Institutu rodinné terapie a psychosomatiky v Liberci, kde byl letos zahájen už pátý cyklus komplexního vzdělávání v rodinné terapii psychosomatických poruch, schválený pro zdravotnictví. Na posledním sympoziu, které bylo věnováno psychosomatice, jsem položil publiku nesnadnou otázku, zda patří psychosomatika psychiatrii. Ne že bych na ni dostal odpověď. Však ona bude pracovat pod povrchem dál a dříve nebo později se na ni odpověď najde! Ostatně že by to, co se skrývalo pod povrchem v Ostravě, byly skryté a dlouho neřešené problémy, konflikty, nezodpovězené otázky psychiatrické péče a péče o duševní zdraví v ČR vůbec? A tam by patřila také spolupráce s psychology a dalšími profesemi v rámci péče o duševní zdraví, nejen psychiatrie? Kdo ví? Nebo spolupráce psychiatrie s minulým režimem bez dostatečné (nebo jakékoli) sebereflexe? Každopádně na některé naše otázky jsme si již odpovědi dali: například zda za současných podmínek lze provozovat moderní pracoviště zaměřená na léčbu psychosomatických pacientů, na nichž působí multidisciplinární tým. Iva Švarcová z České Lípy, a Jaromír Kabát z Prahy to ve svých referátech ukázali více než výmluvně. Ať je to ale cokoli, pod povrchem to doutná, organizuje se to a časem to vydá své plody. První jsme sklízeli už v Ostravě. Cestou domů 13. 10. 2013 V. Chvála [gallery ids="3060,3059,3058,3057,3056,3055,3054,3053,3052,3051,3050,3049,3048,3047,3046,3045,3044,3043,3042,3041,3040,3039,3038,3037,3036,3034,3033,3032,3031,3030,3029,3027,3026,3025,3024,3023,3022,3020,3019,3018,3017,3016,3015,3014,3013,3012,3011,3010,3009,3008,3007,3006,3005,3004,3003,3002,3001,3000,2999,2998,2997,2996,2994"]