PSYCHOSOM | ��asopis pro psychosomatickou a psychoterapeutickou medic��nu

Bouřlivá diskuse nad psychosomatikou v LD 18. 10. 2013

Česká psychoterapeutická společnost ČLS JEP pořádala vědeckou schůzi na téma PSYCHOTERAPIE A PSYCHOSOMATIKA tradičně v Lékařském domě. Garantem byl MUDr. Jiří Berka. Po třech přednáškách (R. Honzák: Odysseův syndrom, J. Poněšický: Specifita psychoterapie psychosomatických pacientů, V. Chvála, L. Trapková: Přináší psychoterapie do psychosomatiky více či méně jistoty?) následovala panelová diskuse. Sál sice nebyl nabitý k prasknutí, ale diskuse kolem psychosomatiky výrazně přibylo od chvíle, kdy se dostala do novely vládní Vyhlášky 185/2009 o vzdělávání ve zdravotnictví na úroveň specializačních atestací. Otázek je rozhodně více než odpovědí. Tak už to v této disciplíně, rozprostřené napříč všemi obory, chodí. Už jen kóan – je psychosomatika obor, nebo způsob myšlení, zůstane nejspíš dál kóanem. To by ale nemělo bránit institucionalizaci výuky zdravotnických pracovníků. Tím spíš, že výzkum materiálních okolností vzniku chorob jde s takovou vervou vpřed, že nové generace lékařů, kteří se při studiích setkali s psychosociální problematikou jen jako s jakýmsi plakátem, prázdným heslem nebo vůbec, nemají ani ponětí o hlubokém významu této rozsáhlé oblasti lidské existence na zdraví a nemoc. A taky na to, co se v léčbě mezi lékařem a pacientem vlastně odehrává. A to může být nebezpečné.

Otázky na obsah výuky a obsah samotného oboru, kterým se bude psychosomatika zabývat, otázka po hranicích, které bude nutné vyznačit. Kdo všechno se začne hlásit k psychosomatice, to teprve uvidíme. Rizik je přitom celá řada. Na mnohá z nich jsme upozornili v přednáškách a diskuse vyznačila další. Psychosomatickou medicínu si někdo plete jen s psychoterapií, jiný s homeopatií nebo akupunkturou, nebo s Jonášovou tzv. celostní medicínou. Jasno jsme se pokusili do problematiky vnést v těchto přednáškách a diskusi, ale nejspíš bude třeba v diskusi pokračovat. V. Chvála 20. 10. 2013