Editorial 3/2013: Chvála V.

A zatímco jsme pracovali, svět se změnil…

  Třetí číslo Psychosomu v tomto roce je dávno připravené. Tentokrát mělo vyjít už začátkem září, jen jsme čekali na uveřejnění seznamu recenzovaných neimpaktových periodik, který byl ohlášen na konec srpna, ale pak bylo vyhlášení odloženo až na konec října. (http://www.vyzkum.cz/FrontClanek.aspx?idsekce=495942) Chtěli jsme vědět, jak jsme na tom, a podle výsledku ladit také úvodník. No nic, nevyšlo to. Zatím. Otázka je, zda bude takový speciální časopis pro psychosomatickou a psychoterapeutickou medicínu ještě vůbec potřebný. To není zbytečná otázka. Nedávno mě kolegyně z akademické obce vyzvaly ke spolupráci na knize, která se má věnovat psychologii v porodnictví. Vycházely z toho, že jsem býval porodníkem, a zhruba dvakrát tolik let se věnuji psychoterapii a psychosomatice. Trochu mě to překvapilo, protože v oboru porodnictví už dávno nepracuji. Chtěl jsem vědět podrobnosti o připravovaném projektu a byl jsem překvapen: tým lékařů a psychologů pracuje na společném díle. Všichni erudovaní, vzájmně se podle všeho respektují, každý je odborníkem ve svém oboru. Nerad to přiznávám, ale poměrně dlouho nečtu ČS Gynekologii, ani jiné odborné médium ženského lékařství, protože jsem měl dojem, že se zde publikované články věnují něčemu jinému, než potřebuji v psychosomatické praxi, která dávno překročila hranice ženského lékařství. O to více jsem zůstal zírat, když jsem si otevřel texty některých autorů připravované publikace. Například: Souvislost psychosociálních aspektů perinatální péče s některými zákroky a zdravotními komplikacemi v průběhu porodu autorek Takács L., Kodyšové E., Seidlerové J. z Čes. Gynek. 2012, 77, č. 3 s. 195-204, Psychosociální potřeby novorozence v kontextu perinatální péče autorky Takácz, otištěné v 1. čísle Čes.Gynekologie minulého roku, nebo Psychosociální klima porodnice očima rodiček I a II. od Takács L., Seidlerové J., otištěné v tomto roce v České gynekologii (2013, 78, č. 2 a 3). Co se to stalo od té doby, co jsem zlomil hůl nad vlasním oborem? Zatímco tady téměř v ilegalitě prosazujeme bio-psycho-somatický přístup, který se zdál být vyhoštěn z akademické obce, hledáme cestu, jak to, co naši pacienti potřebují, legalizovat a udělat samozřejmou součástí medicínské praxe, psychosociální aspekty zdraví a nemoci se nejspíš dostaly do hledáčku šéfredaktorů běžných somatických oborů! Nebo to byly zatím jen takové vlaštovky? Budu si muset zajít do knihovny a podívat se, zda se za tu dobu neproměnila odborná média různých somatických oborů. Abych nebalil redakci předčasně. Ostatně v Ostravě se chystá sjezd psychiatrů, na kterém je dán prostor jak psychoterapii tak také psychosomatice. Zatím se držíme svého záměru a ovlivňujeme stávající praxi vydáváním Psychosomu. V tomto čísle v rubrice Praxe najde čtenář svižnou kazuistiku Blanky Pöslové, ve které se ukáže, že hodně práce se dá vykonat pouhým rozhovorem, a někdy dokonce výchovným působením. V Teorii dokončujeme Janišův seriál o komplianci, zdá se, že to celé byl dobrý krok, jednak je vidět, co práce dá nalezení zdrojů k tématu, když to někdo myslí vážně, jednak je téma kompliance uchopitelné i pro kolegy, kteří nejsou psychoterapeuty. V rubrice Výzkum, která se plní v současnosti nejobtížněji, je práce magistry Komárkové o citové vazbě v partnerském vztahu a manželství, která by asi mohla být i v Softfóru, ale jsem rád, že nějaký výzkum vůbec máme – kdybychom byli v seznamu recenzovaných časopisů, asi by se to mohlo zlepšit. V rubrice Historie dáváme prostor Jiřímu Šavlíkovi, minule byla Běla Hátlová, myslím, že je čas tyhle memoáry zaznamenat a pro mladší generace zachovat tak, jak je autoři vyprodukují. Rádi přijmeme další od všech, kdo něco pamatují. Zajímavá je i rubrika Z konferencí. Shodou okolností přišly dvě zprávy na podobné téma, jedna z Čech a jedna ze Slovenska – o situaci žen a dětí v porodnictví. Krátká zpráva také z Čejenské konference – ta je zbytečně skromná, mohla být určitě mnohem bohatší vzhledem k tomu, co se tam všechno dělo a kolik tam bylo lidí. Bohatá je tentokrát Diskuse. Jednak se kolegyně Plchová vrací k textu Juraje Barbariče, jednak se znovu ozývá Pavel Čepický se spoustou otázek kolem (zatím nerealizovaného) přijetí psychosomatiky do vzdělávání v medicíně. Má pravdu, pokud novela vstoupí v platnost, budeme muset odpovědět na řadu takových a dalších otázek. To ale ať už dělá výbor odborné společnosti, pokud pod křídly ČLS vznikne. Posdali jsme už návrh. Nejde se pořád zmítat v dilematu, jestli je psychosomatika obor nebo přístup. Psychosomatika potřebuje oficiální uznanou platformu, aby se mohla vyvíjet jako kulturní rostlina a ne jen jako plevel, který se uchytí v kdejaké škvíře. Minimálně tak, jak je to v sousedním Německu. A protože si jeho otázek velmi cením, a nechci na ně hledat odpovědi sám, vyzval jsem bratry Slováky, aby k tomu něco napsali. A skutečně, přidali se. Přečtěte si. V Liberci 20. 9. 2013 Vladislav Chvála