PSYCHOSOM | ��asopis pro psychosomatickou a psychoterapeutickou medic��nu

Vzdělávací program nástavbového oboru [1] psychosomatická medicína

Materiál ke stažení v pdf zde: Návrh koncepce vzdělávání   Na žádost ministerstva zdravotnictví jsme vypracovali v urychleném režimu (byl na to zhruba týden) materiál k projednání a zařazení do novely zákona 185/2009 o vzdělávání zdravotnických pracovníků. Materiál jsme stihli konzultovat s několika odborníky z této oblasti a se zástupci České psychoterapeutické společnosti a odeslat do (šibeničního) termínu. Jak to s ním bude dál, záleží teď na úřednících MZd. Držme mu palce. Uveřejňujeme ho zde proto, aby se k němu případně ještě diskutovalo (i když byl již podán), ale také proto, aby se nově vznikající pracoviště mohla řídit nějakými (zatím nepřijatými) předpisy. (pozn. red.)   Preambule Tímto materiálem, jenž obsahuje náplň vzdělávání certifikovaného kurzu v psychosomatické medicíně na úrovni základní psychosomatické péče, splácíme dluh, který máme ke svým pacientům, ale i k pojišťovnám i k výzkumným týmům, které už v osmdesátých letech minulého století zjistily, že až 20 % pacientů v ordinaci praktických lékařů potřebuje komplexnější péči v duchu Engelova bio-psycho-sociálního modelu nemoci. (Baudiš, 1986)[2] Doháníme tím také vzdělání, kterého se německým kolegům dostává již od 80. let min. století. Základní psychosomatická péče, jak je definována v německém zdravotnictví, je určena té části veřejnosti, která využívá služeb veřejného zdravotnictví pro somatické projevy svých neuvědomovaných psycho-sociálních problémů ve stále složitější společnosti. Počet takových pacientů prudce stoupá také u nás. Pokud není medicínský systém kompetentní pracovat s psychickými a sociálními aspekty tělesných nemocí (a to bez příslušného vzdělání není), velká část těchto pacientů zbytečně chronifikuje a neúměrně zatěžuje náš zdravotnický systém a finance pojišťoven. Základní psychosomatická péče je míněna jako zvýšení kompetence somatických lékařů s ohledem na bio-psycho-sociální model nemoci. Bezpodmínečnou základnou je aktivní, kontinuální a důvěru zprostředkovávající formování vztahu mezi lékařem a pacientem. Tímto způsobem pokrývá základní psychosomatická péče potřebu léčby většiny těch psychogenních nemocí, pro které není zapotřebí žádná rozsáhlá a dlouhodobá psychoterapie prováděná odborným psychoterapeutem a umožňuje včasnou a správnou indikaci pacientů pro segment péče psychoterapeutické.  

Cíle specializační přípravy

Psychosomatická problematika je mezioborová. V oblasti postgraduálního vzdělávání v základním rozsahu je součástí specializační průpravy v psychiatrii případně v jiných klinických oborech. Specializace v psychosomatice představuje větší rozsah požadovaného vzdělání v této oblasti, než je požadováno v jednotlivých oborech (psychiatrie, vnitřní lékařství a další). Cílem této specializace v psychosomatice je získat teoretické a praktické znalosti v psychiatrii, somatické medicíně a v psychoterapii a tyto mezioborově integrovat. Psychosomaticky vzdělaný lékař bude mít větší erudici při diagnostice a léčbě pacientů s funkčními obtížemi/somatizačními poruchami a dále u nemocných, kde je patrná výrazná příměs psychosociální problematiky. Tedy v oblasti, která nemůže být kvalifikovaně řešena bez použití těchto přístupů. Odborník v psychosomatice je schopen vykonávat samostatně léčebně preventivní činnost v této oblasti zdravotnictví. S ohledem na současný stav znalostí této problematiky mezi zdravotnickými pracovníky a vzhledem k rozsahu požadavků na adepty tohoto oboru je vzdělávací program rozpracován jako Základní psychosomatická péče. Ta obsahuje především teoretické znalosti a dovednosti komunikace. Na ni pak navazuje možnost vzdělávání k erudici psychoterapeuta, které není náplní tohoto oboru. Specializace lékařů v psychosomatice neomezuje účast klinických psychologů v péči o psychosomatické pacienty. Jejich podíl v péči o tyto pacienty je přínosný. Společná účast lékařů a klinických psychologů na vzdělávacích akcích je rovněž vhodná, vzhledem k tomu, že ve většině případů bude potřebná úzká spolupráce lékařů a klinických psychologů, kteří se častěji než lékaři mohou věnovat hlubšímu studiu a provádění psychoterapeutických metod, které jsou v indikovaných případech k léčbě psychosomatických pacientů potřebné. Pro dosažení kompetencí psychoterapeuta musí v dalším vzdělávání lékaři splnit stejné požadavky jako kliničtí psychologové.  

Požadavky na specializační přípravu

Do specializační přípravy může být zařazen lékař s odbornou specializací psychiatr, praktický lékař, pediatr, ženský lékař, internista, neurolog, rehabilitační lékař, imunolog nebo v dalším somatickém oboru, popřípadě lékař v přípravě na takový obor. Celková délka specializační přípravy v psychosomatice je minimálně 36 měsíců (a uchazeč může tuto přípravu absolvovat paralelně se specializační přípravou v základním oboru). Praxe v psychiatrii ev. v jiném klinickém oboru medicíny a v psychoterapii musí být vykonána pod vedením příslušného odborníka. a)     Povinná praxe 36 měsíců v oboru psychiatrie nebo v jiném oboru klinické medicíny (vnitřní lékařství aj.). b)     Doplňková praxe pro psychiatry 2 měsíce na oddělení některého z klinických oborů (vnitřní lékařství aj.). Pro nepsychiatry 2 měsíce na psychiatrickém oddělení nebo v PL. c)      Účast na balintovských skupinách v rozsahu 26 hodin. Vhodný je i kratší sebezkušenostní program. Doporučené odborné akce: IPVZ, ČLS JEP, ČLK, AKP, atd.  

Specializovaný výcvik

Příprava se soustředí na tyto okruhy: a)     Teoretické znalosti Uchazeč musí prokázat dobré teoretické znalosti psychosomatické a behaviorální medicíny, ve smyslu bio-psycho-sociálního pojetí zdraví a nemoci, znalosti psychiatrie, psychoterapie a musí být orientován ve vnitřním lékařství (je-li psychiatr). V případě lékaře jiného klinického oboru se požadují rovněž dobré teoretické znalosti psychosomatické a behaviorální medicíny, psychoterapie, vlastního klinického oboru a orientace v psychiatrii. Uchazeč musí být seznámen s etickými principy v medicíně (včetně psychoterapie). Musí se orientovat v oblasti výzkumu v psychosomatice. b)     Praktické dovednosti Uchazeč musí být schopen diagnosticky zařadit pacienta s psychosomatickým onemocněním (somatické onemocnění s významnou psycho-sociální složkou), navrhnout terapeutický postup a samostatně jej léčit[3] nebo v rámci týmové spolupráce se podílet na jeho léčbě. c)      Povinnou praxi na vhodných pracovištích d)     Seznam požadovaných úkonů (logbook) Uchazeč o závěrečnou zkoušku v specializaci Psychosomatická medicína musí předložit seznam následujících výkonů. Výkony z klinického oboru musí být potvrzeny lékařem se specializací v daném oboru. a)    účast na vzdělávacích aktivitách – povinná

Pokud výše uvedené kurzy byly absolvovány v době až 5 let zpátky, nemusí být absolvovány znova, započítají se. b)    účast na vzdělávacích aktivitách – doporučená (alternativně)

c)    povinná praxe[5]

Rozsah požadovaných teoretických znalostí a praktických dovedností, seznam požadovaných výkonů

Nedílnou součástí vzdělávacího programu je vedení záznamu o provedených výkonech (logbook) a průkazu odbornosti lékaře (odborný index). Potvrzené výkony musí být doložitelné ve zdravotnické dokumentaci. Počet výkonů uvedený v logbooku je stanoven jako minimální. Předpokládá se absolvování nebo asistence u takového počtu výkonů, aby školenec zvládl danou problematiku jak po teoretické, tak i po praktické stránce. Teoretické znalosti

  Praktické dovednosti

• Komunikační dovednosti: rozhovor s pacientem a jeho rodinou
• Komunikace s kolegy v týmu
• Reflexe a sebereflexe v rámci balintovských skupin a v supervizi

  Minimální počty výkonů a klinických zkušeností v psychosomatice logbook

  Hodnocení specializační přípravy Vzdělávání probíhá pod vedením přiděleného školitele na akreditovaném pracovišti[7]. a)         Průběžné hodnocení školitelem

• školitel pravidelně a průběžně prověřuje teoretické znalosti a praktické dovednosti školence a svá hodnocení zapisuje do průkazu odbornosti v šestiměsíčních intervalech. V závěru vzdělávání školitel zapíše celkové hodnocení školence a doporučí přistoupení k závěrečné zkoušce,
• hodnocení po skončení praxe.

  b)         Vzdělání v Základní psychosomatické péči vyžaduje složení závěrečné zkoušky, ke které lze přistoupit po splnění dalších předpokladů:

• absolvování požadované praxe potvrzené všemi školiteli se specializovanou způsobilostí nebo zvláštní odbornou způsobilostí,
• předložení potvrzení o provedených kompletních výkonech v loogbooku,
• doporučení školitele,
• vypracování písemné práce / projektu včetně rozboru kazuistiky – 10–15 stran nebo práce publikovaná v recenzovaném časopise,
• potvrzení o absolvování kurzů, vědeckých a vzdělávacích akcí (viz tab.).

  c)         Vlastní závěrečná zkouška

• 3 odborné otázky
• Prezentace předložené kazuistiky

Charakteristika činností, pro které absolvent vzdělávání v nástavbovém oboru získal zvláštní odbornou způsobilost

Absolvent vzdělávání  Základní psychosomatická péče je oprávněn provádět samostatně (nebo v rámci týmu) léčebně preventivní (popř. konziliární) činnost u pacientů s psychosomatickou problematikou v rámci svého specializačního oboru. Vedle kódů výkonů svého oboru využívá kódu 09507 (psychoterapie podpůrná vykonávaná lékařem nepsychiatrem), 09525 (rozhovor lékaře s rodinou) nebo 35117 (rozhovor psychiatra, pedopsychiatra, klinického psychologa nebo sexuologa s rodinou a dalšími osobami) s frekvencí maxim. 1× za měsíc, nebo 09523 (edukace pacienta a jeho rodiny) s frekvencí 1× za půl roku. Absolvent certifikovaného kurzu Základní psychosomatická péče není oprávněn provádět systematickou psychoterapii.  

Charakteristika akreditovaných pracovišť

Pracoviště zajišťující výuku školenců musí být akreditováno (ustanovení §13 zákona č. 95/2004 Sb.). Pracoviště musí zajistit školenci absolvování vzdělávacího programu nebo jeho podstatnou část. K tomu slouží řádné a plné zapojení školence do práce pod dohledem školitele, a umožnění studia a pobytu na jiném akreditovaném pracovišti, poskytujícím další část přípravy, která není dostupná na vlastním pracovišti. To je důležité především s ohledem na multi-disciplinární charakter psychosomatické medicíny. Vzhledem k rozdílnému rozsahu poskytované odborné péče a výuky se rozlišují následující typy pracovišť. Minimální kritéria akreditovaného pracoviště jsou dána splněním odborných, provozních, technických a personálních předpokladů. Nedílnou součástí žádosti o udělení akreditace je plán přípravy školence[8].  

Akreditovaná pracoviště (AP)

1.1.1         Akreditované pracoviště – psychosomatická klinika[9]

1.1.2       Akreditované pracoviště – Středisko komplexní terapie psychosomatických poruch[10]

1.1.3        Akreditované pracoviště- individuální ordinace psychosomatiky[11]

Programy povinných vzdělávacích aktivit a personální a technické vybavení pro jejich realizaci

Charakteristika vzdělávacích aktivit

1.1.4       Program kurzu Základní psychosomatická péče

    Personální a technické zabezpečení kurzu Základní psychosomatická péče

1.1.5        Program kurzu Práce s časovou osou (sebezkušenostní seminář)*

  Personální a technické zabezpečení kurzu Práce s časovou osou (sebezkušenostní seminář)

*Pokud byl kurz vykonán až 10 let zpátky, bude započítán.

1.1.6       Balintovská skupina

Doporučená literatura