PSYCHOSOM | ��asopis pro psychosomatickou a psychoterapeutickou medic��nu

Ohlasy psychosomatické konference v Liberci

Rozhovor s MUDr. Vladislavem Chválou o 14. celostátní konferenci psychosomatické medicíny v Liberci, lékařském sebevědomí, hravosti, spiritualitě a sexu.

Text: Iveta Kučerová, Živá radost  

Říkáte, že když terapie přestává být hravá, začíná být únavná. Platí to i o konferencích? Naprosto. Konference jsou obvykle úmorné, protože na nich účastníci soutěží, předhánějí se, kdo toho víc přečetl, a vůbec se snaží zvítězit nad soupeřem. Naším záměrem naopak je, aby na setkání lékařů, terapeutů a příznivců psychosomatické medicíny byla příjemná atmosféra, která podporuje hravost a je svým způsobem hojivá. Skupina, která nesoutěží, je i víc tvořivá.   Vnímám vaši hrdost na to, že konferenci pořádáte bez finančního přispění, a tedy i vlivu farmaceutických firem. Ano, nechceme být zavázáni žádnému podnikateli ve zdravotnictví, tedy k tomu, abychom byli nuceni používat jeho metody, léky či přístroje. Tento přístup je důležitou součástí našeho zápasu o nezávislost, nebráníme se ale partnerům z jiných oborů. Letos nás například znovu podpořila Nadace Zdraví Preciosy, a. s.   Je možné pokračovat při organizaci způsobem, který je založen na nadšení týmu a sympatiích přednášejících? Zaznělo, že jste našel cestu na ministerstvo. Rád bych dál postupoval oficiálním způsobem, přestože vím, že naše společnost do velké míry funguje na principech „já na bráchu, brácha na mě“. V tuto chvíli záleží na poptávce veřejnosti. My pečujeme o zdroj, výchovu a vzdělání kvalitních odborníků, tak aby byli k dispozici v případě většího zájmu veřejnosti o psychosomatickou medicínu. Je důležité si uvědomit, že na rozdíl od léku, který lze vyrobit relativně rychle, zrání lékařů a terapeutů trvá mnoho let.   Jaké jsou novinky a trendy v české psychosomatické medicíně? Na konferenci bylo cítit mnohem větší profesionalitu, otevřenost a sebevědomí – dříve jsme se cítili ustrkováni většinovou medicínou. Nyní přibývají nové osobnosti, které přinášejí ze svých oborů pro lékaře cenné zkušenosti a často objevné poznatky – letos především z oblasti tělové terapie. Při výběru lektorů přibližně z jedné třetiny experimentujeme, tak abychom obměnili základní sestavu osvědčených přednášejících. S nadšenými ohlasy se setkalo například vystoupení Angličanky Andrey Malé na téma tělového protipřenosu při práci s dětmi nebo taneční terapie MUDr. Radany Syrovátkové.   Dobrá zpráva pro pacienty tedy je, že … V České republice přibývá odborníků schopných pomáhat a odvádět kvalitní psychosomatickou práci. Existuje víc a víc možností jak řešit zdravotní problém bez nutnosti podstoupit pouze klasickou verbální psychoterapii.   Blesklo vám už hlavou, o čem bude příští, 15. konference psychosomatické medicíny v Liberci? Ano. V průběhu letošního setkání začalo krystalizovat téma sexuality, spirituality a nemoci – pro svou blízkost a vzájemnou provázanost. Například komunikace lékařů s pacienty o sexu je velmi zanedbaná – nabídli jsme toto téma účastníkům psychosomatického výcviku a ukázalo se, že si s ní téměř nikdo neví rady. Přestože jsme médii zahlceni sexuálními symboly a obscénností, tak skutečná intimita je vzácná a spojená se studem – což právě tak platí o našem vztahu ke spiritualitě.   Jaké je vaše nejodvážnější přání, týkající se dalších konferencí? Aby se jich alespoň z poloviny účastnili řadoví lékaři. Natočila a sepsala Iveta Kučerová, Živá radost, Liberec 12. 10. 2012

Reakce MUDr. Máslové na konferenci

Velmi Vám děkuji za energii vloženou do organizace Psychosomatické konference, jsem ráda, že se koná. Bylo to pro mne zdrojem mnoha silných impulzů. Ráda bych se Vám svěřila s jedním dojmem a budu Vám vděčna za zpětnou vazbu. Zapůsobila na mě (až tísnivě) výrazná převaha psychologů a „psychologizace“ psychosomatiky. Našla jsem zázemí v psychosomatice především pro léčení nemocí. Tady jsem měla dojem, jakoby somatická nemoc úplně vypadla ze hry a zbylo jen psycho. Byla jsem např. překvapená, že psychosomatika zajímá i  posudkové psycholožky, jejichž práce je sice užitečná, ale není ani trochu terapeutická a k léčení čehokoliv má opravdu daleko. Mám v hlavě takové schéma (možná nesprávné), že soma (medicína) je propojené především s psyché (psychologie), ale i se socio (sociologií), spirituálnem (teologií), filozofií, ekonomií, demografií, ekologií, geologií (příběhy krajiny) atd. Tady se mi toto schéma rozpadlo. Byla jsem pak po tomto prvním dojmu nesmírně vděčná za přednášku o psychospirituální krizi a za sobotní přednášku s teologickým aspektem Mgr. Kaminské, které to přece jen posunuly alespoň k teologii. Je i v Německu psychosomatika podobor psychologie nikoliv medicíny? Stejně jako konvenční medicína shrnula všechny stesky pacientů, které nelze doložit laboratorně či zobrazovací technikou, do zkratky „psycho“ (a pak střílí od boku diagnózy jako deprese, neurastenie, astenie, anxiozita, apod.), podobně psychologie zjednodušila veškerou medicínu do označení „somatické obtíže“. Paní, co trpí tenzní cephaleou nebo amenoreou pak nalézá dva přístupy, které se bohužel stále ještě minimálně protínají.

 

Iva Pivoňková

Srdečně zdraví Věra Pivoňková

 

K recenzi Pavla Čepického na knihu Medicína založená na důvěře:

 

Zařazení Čepického textu do Psychosomu je výborné rozhodnutí, protože je to skvělá recenze. Přiznávám sice, že když mi to přišlo – taková bichle!, která na knížce nenechala chlup suchý – zdeptalo mě to. Ale po druhém a třetím čtení jsem si uvědomila, že těžko by text mohl být lépe oceněn než tím, že ho recenzent třikrát přečte a napíše tak dlouhou a tak fundovanou recenzi. Blbé texty obvykle odkládáme po pár stránkách a recenzi odbudeme dvěma větami. Náš text je kontroverzní a provokativní, a přesně taková je i recenze. Chtěli jsme vyvolat diskusi, a možná se to i povede. Hrozně si té recenze vážím. (Mimochodem, Galénu jsem doporučila dr. Čepického já a mnohé z jeho výhrad jsme při závěrečných úpravách textu akceptovali.) Ptala jsem se paní Menclové, co bych mohla udělat pro to, aby knížka byla k dispozici na konferenci (to jsem ještě nevěděla o obsahu Psychosomu). S pozdravem PhDr. Hana Konečná