PSYCHOSOM | ��asopis pro psychosomatickou a psychoterapeutickou medic��nu

ROZHOVOR S PHDR. ING. MARTINEM POSPÍCHALEM, PHD. 

Hypnóza je nejstarší psychoterapeutická metoda, jejíž účinnost byla nesčetněkrát vědecky prokázána a zdokumentována. Přesto i dnes zůstává obestřena tajemstvím, které vyvolává nedůvěru jak u zdravotníků, tak i běžné veřejnosti. 

V nakladatelství Grada Publishing vyšla publikace Hypnoterapie v kazuistikách od uznávané hypnoterapeutky Mgr. et Mgr. Šárka Bezvodové, která svoji praxi provozuje v Lékařském domě na Praze 2. V publikaci mimo jiné představuje svůj unikátní trojramenný model hypnoterapie, který kombinuje tradiční techniky s moderními přístupy a umožňuje dosahovat vynikajících výsledků. 

Nejen o tomto modelu jsem se bavily s paní hypnoterapeutkou. Vedla Mgr. Aneta Václavíková

Paní magistro, co Vás vedlo k napsání knihy zaměřené právě na kazuistiky z hypnoterapie a co si od ní slibujete?

S kolegy hypnoterapeuty ze Sekce pro hypnózu Psychiatrické společnosti ČLS JEP šíříme dobrou pověst klinické hypnózy jako zdravé, bezpečné, efektivní metodě bez vedlejších účinků. Jezdíme přednášet na konference, píšeme články do časopisů, prezentujeme se v mediálním prostoru. Já prezentuji především kazuistiky, popis terapeutického procesu. Je to podle mého nejlepší způsob, jak přiblížit hypnoterapii, která je jinak obtížně představitelná, a to i pro kolegy psychoterapeuty, kteří s ní nepracují. Od publikace si slibuji, že vzbudím zájem o hypnoterapii, snížím obavy, nasměruji k reálným očekáváním a rozptýlím mýty o hypnóze. Případy z praxe mají nezastupitelnou výpovědní hodnotu.

Mohla byste nám blíže představit svůj trojramenný model hypnoterapie a jak se liší od ostatních přístupů?

V hypnoterapii bývají nejčastěji užívány dva základní postupy. S pacienty mluvíme o tématech, které přináší, anebo na kterých jsme se domluvili (první rameno) a hypnotizujeme (druhé rameno). K tomu připojuji nácvik autoregulačních postupů a práce s autosugescemi (třetí rameno). Klienty metodicky vedu k tomu, aby si v domácím prostředí nacvičovali autoregulaci (relaxace, imaginace, meditaci) a také používali autosugesce (afirmace), které spolu zformulujeme. Někdy vycházejí ze sugescí používaných v hypnóze a jindy jsou zaměřeny na to, co klient právě potřebuje. Dovednosti z třetího ramene si “odnáší” sebou po skončení terapie, třeba jako prevenci potíží nebo pro další seberozvoj. Odlišnost spatřuji také v tom, že používáním třetího ramene klienti sami doma zlepšují účinnost hypnózy.

Jak vidíte zařazení hypnoterapie do širšího spektra psychoterapií? Jaké má (ne)výhody?

V praxi je důležité zařadit hypnózu do celkového rámce psychoterapeutické práce, kam patří určení léčebného postupu a celková péče o klienta. Někdy je hypnóza léčebnou metodou hlavní a indikována každé sezení, jindy může být jen tou vedlejší a její častost je daleko menší. Výhodou hypnoterapie je, že pracujeme nejen s vědomými obsahy, ale i s nevědomými. Někdy hypnóza výrazně urychlí účinnost terapie, jindy třeba objeví něco, k čemu nemá vědomí přístup. Nevýhodou může být to, že klient se příliš spoléhá na efekt hypnózy a sám zůstává v psychoterapii pasivní. Například u závislosti je hypnóza v terapii metoda až druhé volby.

A jaké jsou nejčastější mylné představy o hypnoterapii, se kterými se setkáváte, a jak se s nimi ve své knize vyrovnáváte?

Z historie k nám přicházejí mýty o hypnóze, které i dnes mají svou platnost. Je to zejména tvrzení, že hypnóza je spánek, že při hypnotizaci vzniká závislost na hypnoterapeutovi, která přetrvává. Z toho vyplývá další obava, a to ze škodlivosti hypnózy nebo dokonce z nenávratných změn. Někteří jedinci se ubezpečují, že se určitě z hypnózy proberou. V publikaci osvětluji vznik mýtů a vyvracím jejich platnost.

Zajisté existují o hypnoterapii skeptické postoje, zejména ze strany lékařů a zdravotníků. Zajímá mě, jak je překonáváte?

Skeptické postoje vznikají většinou z neznalosti metody a také tím, že pro lékaře nejsou neurovědní souvislosti podstaty hypnózy dostatečně prokazatelné. Na odborných konferencích a v odborných časopisech se snažíme s kolegy prezentovat právě kazuistiky a odpovídat na všechny otázky. Kolegové psychiatři, kteří mě osobně znají, mi s důvěrou své pacienty posílají. Moje publikace by také měla k tomu přispět.

Mohla byste nám představit nějakou zajímavou kazuistiku z knihy?

Každá z kazuistik je v něčem specifická a tím zajímavá, což bylo hlavní motivací při mém výběru. Oslovit mnoho čtenářů může hned první příběh, který popisuje léčbu fobie z létání (aviafobie). Statistiky uvádějí, že problém s létáním má až 30 % lidí. Někteří z nich to “nějak” přežijí, ale jiní přestali letadlem létat. Kazuistika je neobvyklá t tom, že proběhlo jen pět terapeutických sezení a v nich jsem navodila hypnózu 3krát. Bylo to dáno tím, že jsme měly s klientkou do odletu jen dva a půl týdne. Je zde také srozumitelně uváděno, čemu jsme se věnovaly při psychoterapeutickém rozhovoru, jak vznikly hypnotické sugesce a také využití autoregulačního postupu (autogenní trénink). K tomu jsme přidaly vypracování žluté kartičky, jež obsahovala klíčové sugesce. Tu pak klientka používala přímo v letadle. Všechny tyto terapeutické postupy demonstrují aplikaci modelu trojramenné hypnoterapie. Terapii byla úspěšná, k čemuž přispěla významně dobrá hypnabilita klientky a její ochota být maximálně aktivní.

Pojďme se prosím pobavit o samotné práci hypnoterapeuta. Jaké etické aspekty by měl hypnoterapeut vždy mít na paměti při práci s klienty?

Etické požadavky na hypnoterapeuta jsou v mnohém shodné s požadavky na psychoterapeuta. Nezbytností je VŠ vzdělání (psychologie, medicína, vybrané obory humanitního směru) a komplexní postgraduální psychoterapeutické vzdělání. Pro hypnoterapii existuje toto vzdělávání v hypnoticko-imaginativním směru. Tomuto se osobně věnuji v roli vedoucího výcvikové komunity a lektora. Další možností je získání hypnoterapeutických dovedností na odborném kurzu v Kroměřížské léčebně, jenž dlouhá léta vedl prof. Kratochvíl. Z etických požadavku jsou nejdůležitější mlčenlivost, dělat vše v zájmu pacienta a nezneužívat moc, která může vzniknout. Považuji za důležité nabídnout po hypnotizaci konzultaci (zdarma) pro případ, že by se v následujících hodinách a dnech objevilo cokoliv nečekaného, nesrozumitelného či nepříjemného. Forma může být telefonická, on-line či osobně. Klienti se mohou obrátit na etickou komisi, která je součásti odborných společností, jimiž jsou hypnoterapeuti členy.

Jaké jsou podle Vás nejdůležitější dovednosti a vlastnosti úspěšného hypnoterapeuta?

Základem je výše uvedené vzdělání a sebe zkušenost, kterou nabývá v postgraduálním výcvikovém programu. Zde získá hypnoterapeut sebedůvěru, která se pak projeví v klidném hlase a dobrém formulování slov. Je potřeba se naučit pracovat i s nezdarem a umět odhalit zábranu na straně klienta, případně u sebe. Hypnoterapeut by měl být dobrým pozorovatelem řeči těla i v malých drobnostech. Důležité také je umění se rozhodnout a zachovat klid v případě, že hypnotizace probíhá jinak, než hypnoterapeut předpokládá. Nezbytná je empatie a respekt k jedinečnosti klienta. Dobrý hypnoterapeut “nebojuje” s klientem, “neopájí” se vlastní mocí a umí přiznat, že neví. Hypnoterapeut by měl být nositelem naděje, že se to podaří a za všech okolností myslet na prospěch klienta.

Jak může porozumění hypnoterapii prospět i lidem, kteří nevyhledávají terapeutickou pomoc?

Hypnoterapie otevírá obtížně poznatelnou část lidské psychiky, její nevědomí. Už přijetí této skutečnosti je pro člověka důležité pro sebepoznání. Mimo terapie je možné se naučit autohypnotické postupy a pracovat se sugescemi. Nakonec autosugesce běžně používáme v denním životě, častěji však ty negativní. Např. “Tak to nezvládnu”,” Zase budu mít smůlu” Cíleně pak můžeme formulovat a používat pozitivní autosugesce, např: “Nějak to půjde”, “Mám dobrou odolnost.” Hypnoterapeutické příběhu ukazují, jak dobře mohou sugesce fungovat.

Velice děkuji za rozhovor.

Mgr. Aneta Václavíková

Nakladatelský dům GRADA

This work, by Psychosom, is licensed under CC BY 4.0