Vydání 3-4/ 2024
Z AKCÍ
-
Zobrazení: 0
CLARA LEWITOVÁ: JAKÝ SMYSL MAJÍ SMYSLY?
Účastníky 20. konference zaujala Clara Lewitová nejen svou přednáškou, ale i svým tancem během slavnostního koncertu pěveckého sdružení Akcent. Vyhověla naší žádosti o uveřejnění své přednášky.
Jsme zde, bytosti vybavené smysly, abychom mohli VNÍMAT. Vnímáme ven, vnější svět = exterocepce (zrak, sluch, čich, chuť, hmat), své hýbající se tělo v prostoru = propriocepce (polohocit, pohybocit, rovnováha), své vnitřní orgány = interocepce (dech, srdce, trávení, proudění).
Toto vnímání je jak vědomé, tak i mimo vědomí. Můžeme je rozvinout do vědomého pozorování vnitřních procesů i duševních pochodů. Hranice mezi tělesným a duševním je PROPUSTNÁ.
Z uvedeného plyne, že vnímání je zdrojem informací. Naše nervové vybavení má dvě třetiny drah dostředivých, jednu třetinu odstředivých. Mozek je spíše než řídící orgán orgánem, který informace propojuje, místem, kde se hledá řešení: orgánem adaptace.
Pouze dostatečný přísun skutečných informací umožňuje přiměřené reakce člověka (jakékoli bytosti), přiměřené chování.
SOMA:
1. Vybavení: každému člověku je dána nějaká kvalita jeho orgánů vnímání. U některých známe ze života kompenzaci chybění jednoho jiným (slepí mívají vyvinutější sluch a hmat apod).
2. Užívání: tělo a jeho orgány se rozvíjí tím, že je užíváme a tak, jak je užíváme. Co neužíváme, to se nerozvíjí. Co zneužíváme, to trpí.
3. Rozvinutí do kvality: do jemnosti rozlišení, do velkého spektra. To vyžaduje schopnost se otevírat.
4. Jsme živé konkrétní bytosti v tomto světě, a tudíž jsme OMEZENÍ – vybavením, prostorem a časem. Naše vnímání podléhá únavě a přetížení. Avšak unavené vnímání neposkytuje kvalitní informace! I vnímání potřebuje odpočinout a regenerovat. Je-li mozek přetížen, zejména monotónním množstvím informací, přestane je pouštět do vědomí – to však je aktivní práce nervové soustavy, která také unavuje!
PSYCHE:
Informace, které nám smysly přinášejí, potřebujeme zpracovat: vjem – uchopení – chápání – pochopení… Na to potřebujeme čas, klid, prostor a možnost samostatného hledání. Z tohoto pohledu je nuda potřebnou částí našeho duševního života: ten prázdný čas, ve kterém něco může zrát, něco můžeme strávit a něco se může vynořit. Pro tento proces se potřebujeme naučit sami sebe uklidnit a umět čekat.
Na zpracování má vliv prostředí, kultura, výchova, zážitky, opakující se zkušenost … Žijeme v plynulém soukromém rozhovoru se skutečností: vjem – zpracování – reakce: přijde odpověď? – odpověď – vjem …
Jak vedeme rozhovor se skutečností? Vnější? Vnitřní?
Jak pracujeme na tom, aby byl dobrý, plodný?
PROTOŽE JSME OMEZENÍ, POTŘEBUJEME BÝT OTEVŘENÍ – skrze SMYSLY, abychom mohli v tomto světě smyslu-plně žít. Proces vjem – zpracování – reakce – odpověď – vjem zakládá naše chování ve světě, ve vlastním těle, v duši, zakládá naše PROPOJENÍ ven i dovnitř.
Abychom se stávali dobrým vláknem ve tkanivu veškera, které je zdrojem i nositelem života, potřebujeme vnímat. To vyžaduje aktivní péči o bdělé vědomí a stálé učení se.
POZOROVÁNÍ, tedy VNÍMÁNÍ jako základ vědy
Jsme svědky velkých, a hlavně rychlých změn prostředí, ve kterém žijeme, způsobů, jakým žijeme – a změn nás samých. V našem životě ubyla příroda. Jsme mnohem více v uzavřených prostorách. Mizí rozmanitost. Více hluku, více světla, větší rychlost a méně pohybu těla. Spěch, vnitřní tlak. Vnější zdroje zábavy, méně vnitřního klidu …
I věda a vědecké práce se mění podle zdroje financí a výsledky studií se hrnou sotva přišla otázka. Ale fenomény, které se objevují, jsou nové: při setkání s novým je třeba se ztišit, pozorovat, přiznat si, že NEVÍM. Hledat, zkoušet, a podle reakcí se orientovat. Krok za krokem, bez urychlených závěrů. To je EVIDENCE.
Věda je otevřený proces a její základní poznatky nejsou účelové. Jsou prostým poznáním. Pokud víme, co je správné, nevnímáme a jsme zavření v konvenci, v guide line.
Co pozoruji při vyšetření pacientů?
• Málo sebe-vnímání, malá orientace v sobě (neví, co dělá a jak).
• Změněný dech, skoro vždy nedostatečný, časté břišní dýchání, často sevřený nehybný hrudník.
• Nízký tonus svalový, nikoli relaxaci, ale „vypnutí“ – takový sval neregeneruje; nebo vysoký tonus svalový, který nerelaxuje.
• ROZPOJENOST, části těla nejsou ve vzájemném vztahu, nenavazují na sebe v pohybu: jako by kloub byl přerušením, ne propojením částí.
• NESTABILITU kloubů pro volné vazivo a/nebo nekoordinaci svalů a nedostatečnou propriocepci.
• Velká síla (sval) lokálně, která je zátěží.
Co pozoruji na ulici, ve veřejném prostoru?
• Nevšímavost, očima se nesetkáme
• Každý se svým mobilem u jednoho stolu, každý jinde
• Hlasité mluvení (s někým, kdo tu není)
• Rádio všude, i v uších na procházce v přírodě
• Mlsání
Čím to je?
Stali jsme se společností konzumentů. Vede nás pohodlí a slast. Vnímání je zdrojem slasti, ne skutečných informací. Zvídavost je přesycena množstvím informací. Každá otázka má rychlou, bezpracnou odpověď. Nepotřebujeme se adaptovat. Vše si uzpůsobíme, aby nám to vyhovovalo. Tělo mohu odložit a „odejít“ do virtuální reality.
Nemusím být … „hlava je přítěž na krku“ říkají mladí.
Pohodlí a slast jsou nebezpečné. Vědět je pohodlné …
Naše smysly přišly o smysl. Jsou zasypány množstvím ne-skutečných vjemů, a tím zavřeny. Nemohou nás otevírat, propojovat do veškera ani vnějšího ani vnitřního – a tím z něj vypadáváme. Člověk v uzavřeném vnímání je nepropojený, nestabilní, a tím velmi zranitelný.
Slepý pohádkář se dotkl strun a začal vyprávět. Vyprávěl první pohádku a kníže kýval uznale hlavou. Vyprávěl druhou pohádku a kníže žasl. Vyprávěl třetí pohádku a kníže zatajil dech. „Kdo tě naučil těm pohádkám synu?“ Slepý vypravěč odpověděl: “Každý trochu, ctihodný kníže, zvířata, ptáci, chudí lidé.“ A vyprávěl knížeti, jak vyrostl mezi lesní zvěří a jak se dostal z lesa mezi lidi. „Vždyť ty jsi můj syn, kterého jsem nechal pohodit v lese, protože byl slepý! Jsi slepý, ale vidíš dobro a zlo líp než všichni vidoucí. Já vidím očima na sto kroků, ale ty vidíš srdcem na tisíc mil. Teď mám komu odevzdat vládu nad svým knížectvím!“
Ale slepý vypravěč zavrtěl hlavou a pověděl: „Vidět srdcem mě naučila divá zvěř, lesní ptáci a chudí lidé. Kdybych zůstal ve tvém paláci, kníže, zapomněl bych je a byl bych slepý dvojnásob. Proto mne nezdržuj a laskavě propusť!“
Literatura:
Jan Vladislav, Pohádky ze země draka, SNDK n.p. Praha 1960
Do redakce přišlo 16. 7. 2024
Zařazeno bez recenze do rubriky Z konferencí
Konflikt zájmů není znám
Web7master s.r.o.