PSYCHOSOM | ��asopis pro psychosomatickou a psychoterapeutickou medic��nu

RADKIN HONZÁK: ZA MARCELOU BENDOVOU

Když mám vzpomínat na docentku PhDr. Marcelu Bendovou, Csc., nemohu pominout historii, protože oba jsme začali kutat na psychosomatice hluboko v minulém tisíciletí. České zdravotnictví má pohnuté dějiny. Pouštění žilou nebylo vzácností v padesátých letech minulého století, jak uvádějí seriózní učebnice.

Pavlovská medicína s chytrým mozkem a hloupým podkořím přetrvávala v některých artefaktech ještě na počátku našeho století. Psychosomatika byla ještě v roce 1982 oficiálními místy odsouzena jako reakční pavěda. Seriózní psychosomatické myšlení sice navazovalo na některé tradiční kořeny, rozvíjelo se ale pozvolna a obtížně.

Byli to především psychologové a psychiatři vesměs připojení k nějakému rozsáhlejšímu komplexu ve funkci konziliářů, kteří viděli u nemocných, o něž pečovali, že biologická léčba není zdaleka schopna vést k úzdravě. Marcela Bendová, tehdy ještě pod jménem Ždímalová sloužila při porodnici v Brně sídlící na Ovocném trhu.
Potkali jsme se spolu poprvé na Psychofarmakologické konferenci v Jeseníku v šedesátých letech minulého století a zaměření ke společnému cíli nás velmi brzy sblížilo, přestože já netančím, zatímco ona tohle velice ráda provozovala. Ve vznikajícím psychosomatickém hnutí vymizela rivalita mezi psychiatry a psychology, k čemuž tehdy bylo nutné úsilí a určité sebezapření z obou stran a v tom stmelujícím aspektu byla Marcela jedničkou. Viz její publikace: Spolupráce psychologa s porodníky a gynekology-40 let vzájemné spolupráce (2008). Navíc v Brně byla hybatelkou psychosomatického hnutí a sdružovala kolem sebe kolegyně z různých vesměs konziliárních míst.
Spojení mezi Prahou Brnem, Kroměříží, Bratislavou a Pezinkem tak dostávalo pevnější obrysy. K této ose přibyl na konci osmdesátých let významně Liberec, ale to ještě nebylo zdaleka vyhráno. Marcela se věnovala především psychosomatickým aspektům v gynekologii a porodnictví, se svými názory na pelipatie se shodla s pražskými kolegy a publikovali vydatně na tohle téma – mezi gynekologickými pacientkami častým problémem. Další její oblastí byla péče věnovaná pacientkám s karcinomem. Ta se časem stala jejím centrálním tématem a v tom směru byla i její habilitační práce. Ta byla souhrnem projektu: Komplexní péče o nemocné s gynekologickým karcinomem vč. jejich psychosociální rehabilitace a optimalizace kvality života, který proběhl v létech 1994–1997.

Zcela ojedinělým a geniálním nápadem byla telefonická konference s pacientkami s karcinomem ovaria a jejich rodinami, která probíhala v době, kdy se jinde o něčem takovém začínalo uvažovat, nebo dokonce ještě ne. Psychoterapeutická práce s rodinou byla velmi užitečná, pomohla odstranit některé škodlivé předsudky a mýty (někteří manželé se obávali nákazy a oddělovali si příbory, takže se dozvěděli skutečnosti i možnost pomoci bez pocitu ohrožení) a Marcela zůstávala se svými pacientkami až do jejich posledních chvil.
Po šťastném seznámení se svým budoucím manželem, profesorem Karlem Bendou, se začala věnovat také pacientkám s lymfologickými problémy. Organizačně byla velice zdatná a energická a kurzy, které pořádala pro postižené a jejich partnery a partnerky, znamenaly pro nemocné úžasnou pomoc. Viz: Kvalitní spolupráce pacienta – významný faktor v léčbě nejen lymfedému (2009).
Na Masarykově univerzitě zakotvila napřed svými přednáškami a semináři o komunikaci a konečně se jí podařilo vybudovat samostatný Ústav psychologie a psychosomatiky při lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Odtud pochází řada publikací o psychosomatice obecně, lymfologické problematice i gynekologii a porodnictví.
Její velkou láskou byl kocour, který byl sice rozmazlený, ale nebyl žárlivý, jak jsem seznal, když jsem při společné práci u nich v pokojíčku pro hosty (původně pro služky, ale ty už zmizely) několikrát nocoval. Kocour směl všechno a ze všeho nejraději si brousil drápky o nábytek. Marcela občas pofňukávala, že je rozená v Raku a je tím pádem plachá, ale měla naopak extrémní lunární sílu, která zmůže často víc než ta agresivní marsovská. Pro psychosomatiku toho udělala hodně a také pro tabuizované téma komunikace v medicíně, protože v tom je vždy s lékaři jistá patálie. Na konferencích vynikala nejen brilantními příspěvky, ale svým osobním charismatem, byla vždy tam, kde se něco kvalitního dělo.
Marcela i já jsme začali chybět na konferencích a kongresech, nejprve se mezi nás položil čas, pak Covid a teď vím, že i brána do psychosomatického nebe, kde hraje jazz a hodně se tancuje.
Marcelko, sbohem a nashledanou!
Radkin V Praze 8. května 2024

This work, by Psychosom, is licensed under CC BY 4.0