PSYCHOSOM | ��asopis pro psychosomatickou a psychoterapeutickou medic��nu

TOLERANCE NEJISTOTY U LÉKAŘŮ: VÝZNAMNÉ A OPOMÍJENÉ TÉMA. s. 130

Za stejných přesně definovaných fyzikálních a dalších životně důležitých podmínek se lidský organismus chová, jak chce. Platí to ve zdraví, tím spíše v nemoci. Medicína je proto profesí zatíženou vysokou mírou nejistoty, počínaje znalostí konkrétního zdravotního stavu pacienta, v jeho optimální léčbě a také míry pacientovy spolupráce.

S touto nejistotou se každá a každý z nás srovnává svým jedinečným způsobem. Svou roli hrají osobnostní charakteristiky, závažnost situace, klinická zkušenost, ale také zařazení v týmu či samostatná aktivita. To vše a mnoho dalších faktorů se podílí na míře tolerance nejistoty.

Nejistota s sebou zákonitě přináší zvýšené napětí až stres, starosti a u mnoha lidí úzkost, strach, pocit bezmoci a někdy i beznaděje. Řada prací dokazuje, že se významně podílí na rozvoji syndromu vyhoření. Je proto nanejvýš žádoucí zmapování této problematiky a zavedení preventivních i kurativních opatření. Je to významné i proto, že nejistí lékaři, kteří tuto nejistotu špatně snášejí, se s tím většinou skrývají jako s nežádoucí slabostí a ztrátou profesionální kompetence.
Autorský tým oslovil celkem 2172 lékařů sdružených v Massachusetts Ganeral Physician Organisation, což je jedna z největších lékařských organizací v USA. Respondenti odpovídali na 18stránkový po internetu zasílaný dotazník (cca 30 minut) a jejich odpovědi byly placené – za ztracený čas – podle délky praxe od 166 do 833 US dolarů, návratnost byla proto vysoká, a to 93 %. Tolerance nejistoty byla zjišťována jedinou otázkou: „Nejistotu týkající se mé péče o pacienty vnímám jako znepokojující (disconcerting).“ Míru znepokojení zachycovali respondenti na patnáctibodové škále. Tu pak statistici porovnávali s řadou dalších údajů, mezi jinými i s Maslach Burnout Inventory (MBI), měřící úroveň vyhoření.
Vyhořelých bylo podstatně více u těch, kteří špatně tolerovali nejistotu ve srovnání s těmi, kteří to zvládali dobře: 49,4 % vs. 23,5 % (p<0,001). Stejně významné pak byly rozdíly v jednotlivých okruzích MBI; ti nejistí méně rádi chodili do práce, měli horší situaci v kariérní oblasti, byli méně uspokojováni v práci a měli vyšší míru vyčerpání. Tím se potvrzuje souvislost nejistoty se syndromem vyhoření
Z dalších podstatných a pro praxi jistě zajímavých výsledků uvádím: nižší tolerance nejistoty byla u žen (OR = 1,23), u lékařů pracujících v první linii, tedy u praktiků (OR = 1,56), dále souvisela s délkou praxe, ti s delší měli OR = 0,99, absence zkušeného rádce u těch, kteří měli kratší praxi (OR = 1,25) a konečně u syndromu vyhoření (or =3,06).
Autoři zdůrazňují souvislost vyhoření a pohody s mírou tolerance nejistoty, doporučují větší péči lékařům méně zkušeným a s kratší praxí a dále těm, kteří se věnují pacientům s širokým spektrem obtíží a poruch, tedy praktickým lékařům. Co nebylo v textu uvedeno a co považuji za důležité, je neagresivní a podpůrná forma supervize formou balintovské skupiny…
ZDROJ: SIMPKIN BEGIN A., ET AL.: FACTORS ASSOCIATES WITH PHYSICIAN TOLERANCE OF UNCERTAINITY. AN OBSERVALIONAL STUDY. J. GEN INTERN MED, 2021;37(6):1418-1421
Radkin Honzák

This work, by Psychosom, is licensed under CC BY 4.0