PSYCHOSOM | ��asopis pro psychosomatickou a psychoterapeutickou medic��nu

KURT VONNEGUT, JR: KOLÍBKA

„Když se mor plně rozběsnil, vypadalo to v Domě naděje a milosrdenství v džungli jako v Osvětimi nebo v Buchenwaldu. Haldy mrtvol se kupily do takové výšky a šíře, že buldozer, který je měl shrnovat do společného hrobu, uvízl a nemohl se hnout. Otec pracoval celé dny a noci beze spánku, ale pracoval taky bez výsledku. Moc lidí nezachránil.“

Castlovo hrůzostrašné vyprávění přerušilo zařinčení mého telefonu.
„Tak mi tedy dopovídejte ten váš příběh.“
„Kde jsem přestal…“
„Dýmějový mor. Buldozer uvízlý v mrtvolách.“
„Ach ano. Jedné bezesné noci jsem pracoval společně s otcem. Mohli jsme jen chodit a hledat nějakého živého pacienta, který by se dal léčit. Od postele k posteli jsme nacházeli samé mrtvé.“
„A najednou se otec rozchechtal,“ pokračoval Castle.
„Nedokázal přestat. S baterkou v ruce vyšel do noci. A pořád se chechtal. Světlo jeho baterky tancovalo po hromadách mrtvol. Pak mi položil ruku na hlavu a víte, co ten báječný člověk řekl?“ zeptal se Castle.
„To nevím.“
„Synu, řekl mi otec, tohle všechno bude jednou tvoje.“
---------------------
„Kdo je vlastně lékařem Papá Monzany?“ zeptal jsem se, když ne vy?“
„Jeden z mých lékařů, nějaký doktor Schlichter von Koenigswald.“
„Němec?“
„Něco takového. Sloužil čtrnáct let u SS. Z toho šest let byl táborovým lékařem v Osvětimi.“
„V Domě naděje a milosrdenství teď činí pokání, co?“
„Ano,“ řekl Castle, „a mohu říct, že dělá značné pokroky; zachraňuje životy napravo nalevo.“
„To je mu ke cti.“
„Ano. Když se bude takhle činit i nadále, tedy štvát se dnem i nocí, počet jím zachráněných lidí dosáhne počtu těch, které nechal zemřít – v roce 3010.“
Tak tady máte dalšího člena mého karassu: dr. Schlichtera von Koenigswalda.

This work, by Psychosom, is licensed under CC BY 4.0