PSYCHOSOM | ��asopis pro psychosomatickou a psychoterapeutickou medic��nu

V. CHVÁLA: DĚJINY ŇADRA PODLE YALOMOVÉ (Rybka publ. 1999. ISBN 80-86182-92-4)

Z knihovny na mě vypadla kniha, kterou jsem si kdysi slíbil přečíst a asi jsem tak učinil jen zběžně. Manželka u nás mnohem známějšího psychoterapeuta Irvina D. Yaloma (Chvála psychoterapie, Máma a smysl života, Lži na pohovce, Vědomí a podvědomí, Hovory k sobě, Stávám se sám sebou…) si v ní pokládá otázky na tělo, a to právě na tu jedinou jeho část, na ženské ňadro. A čtenáři v ní odhaluje nejen ňadra samotná, ale hlavně témata, která s nimi jsou úzce spojená v celé dlouhé historii lidstva.

Doslova Ňadra v proměnách času, jak hlásá už v úvodu své práce. V dalších kapitolách čtenáře seznámí s ňadry posvátnými (1.kapitola), s ňadry erotickými (2.kapitola), s ňadry v domácnosti (3.kap.), ale i s ňadry politickými (4.kap.). Nebyla by ženou svého muže, kdyby vynechala téma ňader v psychologii (5.kap.), kde se opírá do Freuda, ani dobrou hospodyní, kdyby se nezamýšlela nad ňadry jako obchodním artiklem (6.kap.). Všechna ta témata kolem ženských prsou vyústí do 7. kapitoly Ňadra a medicína, což je důvod, proč jsem se rozhodl nakonec napsat informaci o knize pro ostatní kolegy v Psychosomu. Autorka ukazuje, co všechno bychom měli brát v úvahu, když se jako lékaři zabýváme onemocněním prsou, když zvažujeme jejich operativní odstranění, když uvažujeme o smyslu nejčastější ženské malignity, případně když jednáme o kojení a výživě dítěte. Bio-psycho-sociálně-spirituální pojetí jako když vyšije. A neměli bychom toto všechno pominout, když jsme nuceni v poslední době stále častěji promýšlet, co znamená ohromující nárůst dospívajících dívek, které nechtějí přijmout své biologické pohlaví, projevující se především právě prsy.
Kniha totiž sice vypadla téměř sama, ale dobře vím, že skutečným důvodem, že jsem ji tentokrát neodložil, byla dramatická scéna s šestnáctiletou dívkou. Rozhodně a velmi naléhavě trvala na tom, že chce odstranit prsa. Nechce být ženou. Ona je trans. Ne, nechce být kluk, ale vadí jí prsa, která jí na hrudníku nezadržitelně narostla, a tím byla neodvolatelně označena za příslušníka ženského živlu. S tím se rozhodně nemůže vnitřně ztotožnit. A protože to je inteligentní dívka, trápí se a je ochotná si o tom povídat, ukázalo se, jak málo o tom, byť jsem gynekolog a sexuolog, vlastně vím. Kdyby šlo o jedinou dívku, vzal to čert, ale aktuálně jich máme v péči více než deset. Více než deset zoufalých rodin, které přivedly na svět dívku, jako s dívkou s ní zacházeli, jako s dívkou plánovali její i svou budoucnost, ale najednou se jim do dospělosti hrne jako chlapec. No, ony jsou to spíš jen trosky rodin. Děti často vyrůstají jen s matkou, nezřídka jsou jediným spojením mezi domovem matky a domovem otce, s vědomím neslučitelných dvou kultur sní o jediném společném domově. Pokud je možné s nimi vůbec jednat o něčem jiném než o hormonech a okamžité operaci, která by co nejvíce zamaskovala skutečnou pohlavní příslušnost, pak se můžeme dovědět, jak zoufale nenávidí své tělo, které se v dospívání samo hlásí k jednomu z pohlaví. Jak smutné jsou ze samozřejmého faktu, že člověk se vyskytuje jako muž a žena, jako žena a muž. Svět předem rozeťatý vedví. Otec a matka, dva neslučitelné světy.
O tom všem Yalomová vlastně nepíše. O trans-lidech se nezmiňuje. V devadesátých letech, kdy knihu psala, se trans-lavina teprve připravovala. Ojedinělé případy tady byly, ale skutečná záplava pohlavní dysforie-nenávisti k vlastnímu tělu, přišla až s masivní podporu menšin a bojem za jejich práva na konci let devadesátých. Když v roce 1997 publikoval Daryl Bem v USA svou teorii o erotizaci nespecifického vzrušení a vývoji sexuální orientace (Erotic become exotic theory), hned v zárodku ho aktivisté „utloukli čepicema“ (ano, to nebyla odborná diskuse). A pak už jsme se k seriózním a podloženým argumentům o pohlavním dospívání už vůbec nedostali.
Když si ale uvědomíme, že ještě před několika desetiletími (a leckde je tomu tak dodnes) ženská prsa patřila kde komu jinému než jejich nositelkám, jak přesvědčivě dokládá Yalomová, nemusí nás překvapit, že tato historií zatížená, nevelká část ženského těla může být mladými, ve svobodě vyrostlými lidmi odmítána spolu s celou historií „zotročení žen“. Prsa jako posvátný zdroj života, modla nejstarších kultur. Prsa jako vnady, které nepochybně poutají velkou pozornost mužů, bez jejichž podpory a spermatu nelze naplnit mateřství. Prsa jako nenahraditelný zdroj obživy dítěte, v ještě nedávných dobách i zdroj obživy ženy v roli kojné. Prsa zneužívaná v politice, žena s odhalenými ňadry na barikádě jako symbol revoluce. A konečně prsa v obchodě prodávající všechno, od oblečení až po auto, tam všude v reklamě instalovaná erotická prsa, o jejichž tvaru a vhodném použití nerozhoduje nikdy žena, ale její okolí, nejčastěji muži.
Tak se čtenář dostane až k poslední kapitole Ňadra osvobozená, kde se dozví víc o změnách v genderových rolích a o boření starých pořádků ženami, které chtějí rozhodovat o svém těle samy. Nechtějí, aby bylo jejich tělo zneužíváno pro potřeby všech těch ostatních. Po přečtení knihy nám bude možná jasnější, proč ženy trvají na tom, aby muži byli schopni v klidu pracovat i kdyby vedle nich byly ženy s odhaleným poprsím. Proč se v takové společnosti ženy mohou cítit svobodnější a volnější, i když jsou to také ony, kdo vrozeného potenciálu svých vnad instinktivně využívají při namlouvacích rituálech. Instinktivní chování se v současnosti kříží s potřebou svobodného vyjádření sebe sama, potřeby rozvíjet svobodně svůj potenciál a žít v plnohodnotném rovnocenném vztahu. Je možné, že tato krize je také zdrojem genderových zmatků mladých lidí, vychovávaných ve svobodě bez ohledu na jejich vrozené pohlaví?

This work, by Psychosom, is licensed under CC BY 4.0