RECENZE

30 06

Hodnocení uživatelů: 5 / 5

TRAPKOVÁ L.: WALT HEYER- ODVRÁCENÁ TVÁŘ TRANSGENDERU

Kniha Walta Heyera Odvrácení tvář transgenderu, je především svědectvím, kterých se u nás nedostává. V mediích převažuje nabídka a obhajoba biologického řešení genderové dysforie bez ohledu na psychosociální kontexty konkrétních osobních příběhů a osudů, kterým se věnuje malá pozornost, málo se zkoumají, anebo se o výsledcích takových výzkumů mlčí.

Chybí tak vyvážená informovanost o tématu, které se teprve v posledním desetiletí dostává do povědomí společnosti a především těch, kterých se genderová dysforie týká. Téma se bohužel často prosazuje více svou povrchní atraktivitou, než abychom se ve větším měřítku zamýšleli na tím, co nového by nás tento fenomén mohl naučit.

Nestačí rychlé soudy ani tvrdohlavé trvání na ideologicky podbarvené či otevřeně mocensky prosazované obhajobě individuálních přání proti sociálnímu okolí. To jako by nebylo složeno z citlivých a přemýšlivých jedinců, ale jako by bylo jednou nerozlišitelnou masou, kterou je třeba za každou cenu přesvědčit. Někteří z nich si řeknou: Proč ne?
Ano, proč ne? Než se však přizpůsobíme a přitakáme pochopitelné netrpělivosti těch, kteří trpí bolestným prožíváním rozštěpení maskulinity/ feminity a biologického pohlaví, je cenné přečíst si svědectví z druhého břehu, jakým je kniha Walta Heyera. Autor je svědkem povolaným. Osm let žil jako transgenderová žena, před pětadvaceti lety prošel detranzicí zpět na muže a jednadvacet let je šťastně ženatý. Z prvního manželství před tranzicí má dvě děti, které s ním jeho hledání prožívaly a nyní jej obdivují, jak o tom Walt Heyer vyprávěl na semináři v Praze.
Po novém přijetí své mužské identity a po překonání všech úskalí chirurgických operací, vystudoval psychologii, která mu dopomáhala pochopit a porozumět hlubší podstatě jevu, který prožil doslova na vlastní kůži. Svůj profesionální život zasvětil pak lidem s podobným osudem a také dětem a dospívajícím, kteří svou identitu, nejen genderovou, teprve hledají. O těch všech, a jsou jich stovky, přináší Walt Heyer svědectví. Vyvažuje tak zprávy o štěstí trangeder lidí, kteří díky chirurgům užívají života v převleku opačného pohlaví, než se kterým se narodili.
Nutno hned poznamenat, že jde o přeměnu především sociální, a jak píše Heyer, ani ta není neškodná, s psychologickou to není ani zdaleka jednoznačné a biologická proměna možná není. V genetickém materiálu jedněch už navždy zůstanou v každé buňce chromozomy XX a u jiných pouze chromozomy XY. Walt Heyer nás seznamuje s příběhy lidí, kteří o sobě říkají, že změna pohlaví byla největší chybou jejich života.
Dříve než čtenář začne listovat knihou, aby se přesvědčil, zda jí věnovat svůj čas, stojí za to, začíst se do předmluvy překladatele, který ji zasazuje do kontextu v českých rodinách a školách. Odtud také formuluje palčivé otázky, kterým by jinak mohlo hrozit, že budou bagatelizovány s odkazem, že odpovědi už jsou známé a prověřené americkou liberální společností, my bychom měli její zkušenosti s výhodou převzít. Není nad to, i prověřené odpovědi znovu kriticky promýšlet a validizovat je vlastním životem.
walt heyer Následuje autorův úvod, ve kterém hned v prvním odstavci nalezneme ne náhodnou parafrázi z Hamleta: „Je něco shnilého v transgenderovém ráji.“ První dvě třetiny knihy obsahují na třicet komentovaných e-mailů lidí, kteří se Waltru Heyerovi svěřovali se svými příběhy, a kteří u něj hledali psychologickou a lidskou pomoc. Zahlédneme rozmanitost osudů, které lze jen povrchně charakterizovat výzkumy založenými na metodologii pozitivistické vědy hodící se tak výborně pro zkoumání biologie člověka. Biologickou stránku vývoje člověka je v tomto případě naprosto nezbytné doplňovat kvalitativními studiemi, které zohledňují originální příběhy psychosociálního a sexuálního, tedy i genderového, vývoje člověka. Hypotézy o bolestném štěpení fyzické a duševní stránky lidské sexuality pak obsáhnou mnohem víc možností, než jsou ty o genetické vrozenosti. Tak například deprese a suicidální pokusy bývají lékaři označované za důsledky neřešeného vnitřního konfliktu. Ale co když je tento vnitřní konflikt, a také deprese, naopak pochopitelným důsledkem neléčených a potlačovaných dávných traumat či „pouhé“ stagnace vývojového procesu díky nevhodnému uspořádání nebo škodlivým podmínkám v rodinách v důsledku dnes tak častých rozpadů rodin?
Teprve v poslední třetině knihy Walt Heyer vystupuje jako profesionál, který se problematikou transgender lidí zabývá většinu svého života a bohužel je za své postoje a práci ve své vlasti natolik pronásledován, že se musí skrývat. Zprávy o netoleranci k odlišnému poznání pro někoho nečekaně právě ze západu od našich hranic jsou natolik neuvěřitelné, že je třeba brát je s největší vážností a pěstovat toleranci na vlastním území každého z nás.
I v České republice zažíváme prudký nárůst zájmu dospívajících, jejichž psychosexuální vývoj není ještě ani zdaleka ukončen, o chirurgické řešení genderové dysforie, jejíž vrozenost ještě žádný výzkum spolehlivě neprokázal. V Heyerově podání nevycházejí chirurgové dobře, ale co když oni často jen perfektně vykonávají svou práci? Co když je potíž v nesprávných indikacích, které nelze stanovit pouze důkladnými vyšetřeními fyzického těla a psychatricko-psychologickou diagnostikou? Je nutné zaměřit se na hlubinně-dynamický rozměr člověka v síti rodinných vztahů, kterému neporozumíme bez znalosti systémové teorie. Musíme rozvíjet dialog mezi odborníky všech oblastí, jichž se téma týká. Pravděpodobně jej lze pochopit právě jen v mezioborovém dialogu medicíny, psychologie, psychoterapie a rodinné terapie, sociálních věd a dalších pomáhajících profesí, ve kterých se bude dávat přednost kritickému myšlení opřenému o znalosti před jakýmikoli názory pouze ideologicky a mocensky prosazovanými. Na politické rovině pak hrozí, že se s odlišnými postoji bude zacházet jako s politicky nekorektními, a mohou být i kriminalizované, jak o tom svědčí i osobní zkušenost autora předkládané knihy.