PSYCHOSOM | ��asopis pro psychosomatickou a psychoterapeutickou medic��nu

A není ono lepší nedělat nic? To mě napadá stále častěji, a v létě zvlášť. Když tak trávíme čas na chalupě v krásném podhůří Lužických hor, kam nevedou sociální sítě, kdo by se chtěl zabývat pořádáním textů, oslovováním autorů, formátováním a co všechno to vytváření časopisu vyžaduje. A docela by to šlo, nedělat nic… Kdyby nebylo těch nocí a snů, ve kterých stejně jeden neunikne pořádání konferencí, zařizování pracoviště, popohánění řemeslníků… To bych rád věděl, co by řekl o takovém snu analytik. V něm jsem navrhl, aby „ten záchod dali trochu výš“. Ale jaký údiv, když bylo hotovo a záchodová mísa až vysoko u stropu úzké místnosti, a ještě naštorc. Pacienti si stěžovali, že se tam nedá ani… no, víte co. Ještě že se tím nemusím zabývat. Třetí číslo Psychosomu tohoto roku vychází po 16. konferenci psychosomatické medicíny v Liberci, o které přinášíme Skorunkovu zprávu pro ty, kdo nebyli. Zaslechl jsem hodně dobrých ohlasů, zdá se, že přes velký počet jiných akcí má liberecké bienále stále dobrý zvuk. Báli jsme se dvojnásobně zvýšit kapacitu, ale nové prostory Technické univerzity v Liberci velmi dobře posloužily setkání všech, kdo se o rozvoj psychosomatické medicíny v našem zdravotnictví zajímají. Z konference v tomto čísle najdete úvahu Michala Podzimka. Dívá se z poněkud jiného úhlu na naše pacienty a uvažuje, zda nakonec potíže, které současného člověka žijícího v blahobytu spotřební společnosti tu a tam dostihnou, nejsou svým způsobem užitečné. Nedávno jsem mluvil s kolegyní psycholožkou, která pracuje s rodinami, kde velmi vážně onemocnělo dítě. Nikomu bych to samozřejmě nepřál, ale když jsem se divil, že si – sama matka malých dětí – zvolila tak těžké téma své každodenní práce, sdělila mi svou zkušenost: dospělí v takto vážném ohrožení jí připadají mnohem zdravější, realističtější, mnohem víc nohama na zemi než většina ostatních lidí, kterým zdánlivě nechybí nic. Možná to ilustruje Podzimkovu úvahu. Z původních prací dnes máte možnost projít nelehkou cestu Bohumily Baštecké po historii vědecky podložené psychologie v její práci Psychologická praxe podložená důkazy: věda a hodnoty. Původně anglicky psaný text se může zdát dlouhý, ale jak znám autorku, má toho k tématu jistě mnohem víc a mnoho toho vypustila. V situaci, kdy i my lékaři zabývající se psychosomatikou si klademe otázky, jak vlastně uspořádat výzkumné projekty, jak dokázat biologicky orientovaným organizátorům zdravotnictví význam bio-psycho-sociálně pojatého přístupu k pacientům a jejich rodinám, se mi zdá dobré zařadit i do Psychosomu takto přehlednou studii o evidence based metodologii v psychologii. Hodně se nás to týká. Když si pak čtenář přečte text Hany Hobzové „Surogátní mateřství: mohou psychologické výzkumy svědčit pro přijetí v praxi?“ může jít dojem, že je dnešní číslo nějak mravokárné. Ale věřte, že je to čirá náhoda, že to tak vyšlo. A pak, je tady to léto, sny, pocit, že by vlastně bylo docela dobré nedělat nic… Jenže, to bych se musel stydět před takovým Radkinem Honzákem, který, jak sami nahlédnete, celé léto četl a četl, a podával o tom zprávy. Zaplnil celou rubriku Excerpta, a velkou část Recenze k tomu. Kéž by se k němu přidali další z kolegů, kteří nesporně také čtou, ale pak se o své názory nepodělí s ostatními. No, a jsme zase u toho kárání…  

This work, by Psychosom, is licensed under CC BY 4.0