PSYCHOSOM | ��asopis pro psychosomatickou a psychoterapeutickou medic��nu

Nedávno jsem si pochvaloval, že je náš časopis čten, a že lze již zaznamenat tu a tam reakce veřejnosti. Dnes mi k tématu editorialu dvojky Psychosomu přihrál anonym, který se chtěl vlámat do diskuse na našem webu svým jasným a pevným postojem k tématu únavového syndromu. Diskusi považuji za důležitou součást redakční práce, zatím se ale moc nerozvíjí, přestože technicky by to neměl být na našich stránkách problém. Prakticky ke každému článku může čtenář ihned diskutovat, polemizovat s autorem, konfrontovat ho se svými názory. Protože jsme odborný recenzovaný časopis, každý příspěvek čeká na schválení editorem. Ale to by neměla být překážka v solidní diskusi. Docela nedávno jsem si všiml, že jeden příspěvek začíná zvláštně, varováním, že jde o dezinformační článek! A dále se diskutující docela solidně zabýval problémem únavového syndromu. Pozorný čtenář reagoval na názory pana doktora Felixe Irmiše z dvojčísla 3, 4/2011 doslova takto: „Chronický únavový syndrom je funkční porucha mozku vzniklá na podkladě funkční poruchy imunitního systému (imunitně dysfunkční poruchy – proto též někdy: chronický imunitně dysfunkční syndrom = CFIDS). Jako takový je v MKN 10 už léta zařazen mezi neurologickými chorobami pod alfanumerickým kódem G 93.3. V druhé aktualizované verzi MKN 10 jsou pod touto položkou už jen dva ekvivalentní názvy: 1/ Povirový syndrom únavy, 2/ Nezhoubná myalgická encefalomyelitida. WHO nepřestala výše popisovanou nemoc uznávat, ale začíná se distancovat od jejího bagatelizujícího názvu (byl zaveden koncem 80. let minulého století americkou CDC). Výše popisovaná nemoc byla mnohdy označována jako ME/CFS (myalgická encefalomyelitida/chronický únavový syndrom). Za současných právních úprav lze teoreticky na tuto nemoc přiznat všechny druhy invalidního důchodu, prakticky se to však zřejmě ještě nikomu nepodařilo... Autor článku využívá změn v názvosloví v MKN 10 k desinformaci laické a snad i odborné veřejnosti a je třeba se ho ptát, proč tak činí.“ (Názor vysloven 24. 5. 2012). Druhá zvláštnost, která mě trkla do očí, bylo to, že se diskutující nepodepsal. Fakt, že by se v nezávislém periodiku mohl objevit dezinformační článek, tedy záměrně zkreslená fakta tak, aby byli čtenáři zmateni, se mi nezdál pravděpodobný. Tím spíš, že žádný text nezařazujeme s takovým cílem. Jistě, autoři se mohou mýlit. Patrně se všichni někdy víc a někdy méně mýlíme. To není nic mimořádného. Ale nepíšeme proto, abychom druhé zmátli, abychom vedli dezinformační kampaň. K tomu, abychom nemátli veřejnost, slouží recenzní řízení (každý původní  text přečtou dva odborníci, aniž by věděli, kdo je autorem textu, a podle jejich názoru s textem dále naložíme). Protože jde o vyslovení názoru, který je podložen pokud možno praxí či studiem, nebo – v ideálním případě – obojím, je k tomu možná věcná diskuse, resp. konfrontace s jiným názorem. Proto jsem se anonymního diskutujícího čtenáře zeptal prostřednictvím elektronické pošty, odkud bere své zkušenosti, čím jsou podložené. Obratem uvedl řadu zdrojů a zároveň usoudil, že „vzhledem k tomu, že v ČR se žádné pracoviště, jež by se zabývalo jakoukoliv problematikou ME/CFS, nikdy nenacházelo a nenachází, nezbývá než respektovat vědecké závěry zahraniční“. Znovu jsem musel zapochybovat, o tom, zda je možné v dnešní době považovat hranice za tak nepropustné, aby se výsledky zahraničních studií nedostaly do rukou českým odborníkům, kteří připravovali metodický pokyn k problematice chronické únavy (referovali jsme o tom). Tento materiál sice nakonec nebyl schválen proto, že seznam pracovišť, která se zabývají psychosomatickou problematikou, byl odborníky MZd odmítnut, protože prý u nás žádná taková pracoviště neexistují, ale to nijak nesnižuje kvalitu samotného odborného textu odmítnuté vyhlášky. Když jsem v diskusi s anonymem použil slovo „psychosomatická“ (nemoc, pracoviště), ukázalo se, co se skrývá za docela solidní fasádou. Reagoval promptně: „WHO tuto chorobu uznává jako somatickou a vzhledem k nespornému faktu – existenci této choroby s diagnostickým kódem G 93.3 – mají pacienti ze zákona nárok na diagnostiku a léčbu i na sociální pomoc v případě poklesu jejich schopnosti soustavné výdělečné činnosti v důsledku ME/CFS.“ Ani to by stále ještě nebyl problém, je docela pochopitelné, že velká část populace vnímá své potíže jako somatické, i kdyby měly sebevíce psycho-sociální podtext. Ale autor dovedl své úvahy mnohem dál: „TYTO SKUTEČNOSTI JSOU VE ZDE PUBLIKOVANÉM ČLÁNKU VAŠEHO KOLEGY IRMIŠE POPÍRÁNY, pravděpodobně s cílem na takto postižených pacientech ušetřit. MŮŽE TAK DOCHÁZET K ZÁVAŽNÉMU PORUŠOVÁNÍ PRÁV SKUPINY OSOB. Citace trestního zákoníku, ¶ 356, zní: odst. 1) Kdo veřejně podněcuje k nenávisti k některému národu, …“ A tak se dobírá nezbytnosti, odborný článek z našich stránek odstranit, jinak budeme moci být označeni za spolupachatele… a pokračuje nevybíravým vyhrožováním. Aha. Tu máš, čerte, kropáč! Od věcné diskuse k vydírání a vyhrožování. To jsme to tedy dopracovali! Ze zkušenosti vím, že léčba těchto pacientů není snadná ani jen v somatické medicíně, ale ani v psychosomatickém či psychoterapeutickém způsobu práce. Není to jen tím, že by lékaři nevěděli jak na to, nebo nemoc neuznávali, jak se anonymní diskutující domnívá, ale hlavní potíž spočívá v tom, že přesunout pozornost na to podstatné, na to, oč ve skutečnosti jde, když člověk už únavou ani nemůže chodit, je těžké i pro pacienta samotného. Jako ilustraci uvádíme v tomto letošním druhém čísle kazuistiku pana kolegy Masnera, praktického lékaře, na toto téma. Slovenští kolegové se s námi podělí o zkušenosti s psychosomatickými symptomy v dermatologii. V teoretické části pokračujeme druhým dílem studie o spolupráci pacientů s lékaři. Blížící se psychosomatickou konferenci předzna-menává výborná stať na téma využití bioenergetické analýzy ve fyzioterapii. V oblasti etických témat tentokrát přinášíme text kolegyně Čermákové, o míchání a oddělování, tedy o hranicích. I když byl příspěvek určen pro uši supervizorů z České společnosti pro supervizi (ČIS), určitě platí i pro ostatní oblasti naší činnosti. Teď jen doufám, že se podaří dostat toto číslo k čtenářům do prázdnin, aby si mohli čtení užívat o dovolených.