Vydání 3-4/ 2024
DISKUSE 4
A nakonec Bohumila Baštecká
Ahoj, Zbyňku, ahoj všem, Z mého pohledu jde o metarovinu - o to, JAK se vede řeč v situaci, kdy by se odborná společnost (v dialogu s odbornou a jinou veřejností) měla dohodnout například o doporučených postupech pro všechny "na terapeutický trh" (protože co to je jiného) vstupující terapie. Protože jinak - jak možná víte - psychoterapie za vědu obecně příliš nepovažuju a vždy si připomenu bolestný výkřik Standy Kratochvíla: "Tys mi dala chiropraxi hned za hypnózu!" (= pořadí v seznamu alternativ bylo abecední, takže to odpovídá, ale Standovi šlo o pořadí hodnotové). K zaujímaným tónům: Je evidentní, že lidé, kteří se ozývají, jsou teď citliví spíše na tóny, které kdo volí, než na obsah. Jak víš, Zbyňku, ani Tvůj tón v těchto situacích úplně nemiluju, takže se pak někdy nedivím reakcím na něj (reakcím na sebe se také někdy nedivím). Honů na čarodějnice se nechci účastnit; vychovávala mě v tomto směru nějaká punkáčská píseň, z níž si pamatuju jen refrén: Tak se uč - učí se říct - já jsem se splet! No, ale to bych asi vklouzla do onoho zvoleného "diskursu" či tónu, kdybych začala soudit a vychovávat. Ptám se: každá krize přináší zajímavé inspirace a nápady. Co je teď třeba udělat, aby z věci vzniklo něco užitečného? A co byste považovali za užitečné? Ptám se tak proto, že v našem oboru (teď myslím psychosociální krizovou spolupráci) jsem si po letech vzteklosti uvědomila, že jde jen o prostý fakt, že polovina lidí zastává jedno hodnotové stanovisko a druhá polovina jiné hodnotové stanovisko. Podle toho jim vycházejí výzkumy atp. Takže jsme si zvykli uvádět všechny naše příspěvky slovy: "zastáváme tyto a tyto hodnoty a domněnku odolnosti; výhodou našeho přístupu je, rizikem našeho přístupu je". Jen se ptám, jestli by náhodou nešlo schizma apriorně přijmout, vyjádřit hodnoty obou stran, a dál spět ke společnému stanovisku, postupu atd. V něčem z toho bych určitě mohla přispět. Tak nějak nám všem jde o světový mír. (Každopádně - bez zlehčování - děkuju, že se angažujete.) Bohumila 12. 2. 2011
Diskuse k článku z Psychosomu 4/2010
V Psychosomu číslo 4 z roku 2010 byl publikován hezký přehledový článek autorek Stackeové a Boehmové o psychologických aspektech přítomnosti otců u porodu. Mj. je v něm uvedeno, že v ČR došlo k první účasti nastávajícího otce u porodu dne 29. 3. 1984 ve znojemské nemocnici. Dovoluji si zde uvést, že já sám jsem byl přítomen u porodu svého syna už dříve, a to 17. 7. 1983 v pražské krčské porodnici. Má přítomnost ovšem ještě nebyla oficiální, porod byl veden kolegyní Olgou Havránkovou, která propagovala Leboyerovu alternativu. Ve chvíli, kdy – už po porodu – byla má přítomnost odhalena tehdejší žurnální službou, musel jsem porodní sál okamžitě opustit. Petr Weiss