PSYCHOSOM | ��asopis pro psychosomatickou a psychoterapeutickou medic��nu

NA TÉMA PSYCHOSOM A SEZNAM RECENZOVANÝCH ČASOPISŮ V ČR

V posledních dnech probíhala čilá diskuse o našem časopise. Celé to spustila zpráva o tom, že časopis Psychosom nebyl přijat do seznamu recenzovaných časopisů Radou pro vědu a výzkum. Uvádíme stručný výtah z dopisů diskutujících. M.Miovský: Moc mě to mrzí a tuším, že to je asi dost zklamání. Vnitřně jsem ale pobouřen, neboť si myslím, že jste proto udělali hodně a časopis není nyní něco, za co by se mel někdo stydět. Trochu divoké je to však celé nikoli proto, že se občas něco z těch požadavků opravdu uplatní, ale že se naplňuje moje podezření, že se uplatňuje selektivně tehdy, když se to někomu hodí do krámu. D. Skorunka: … Zdá se, že asi pojem psychosomatiky a možná i některá jména stále oficiální místa dráždí, jinak si nedovedu vysvětlit na zařazení pokud, jak jsem to pochopil, Psychologie Dnes v tom seznamu je. Přimlouvám se tedy, abychom se nedali a nenechali zahnat do kouta a pokusit se o to po čase znovu… Na vysvětlení pro ty, kteří nepracují na akademické půdě: Hlavní aktivitou, která se po nás požaduje, je publikování v časopisech ze seznamu Rady, nebo v zahraničních časopisech s impakt faktorem. Podle toho jsou pak pracoviště hodnocená a podle toho dostávají peníze. Jiné, byť bohulibé a smysluplné vzdělávací či publikační aktivity, NIC neznamenají. Ondra Masner: Díky za informaci. Pro mě je opravdu velmi užitečná, protože tuhle tvojí zkušenost z akademické půdy nemám. Ale přesně mi to zapadá do mých zkušeností z jiných oblastí života a vůbec mě to nepřekvapuje. Nevím, je-li to je nový druh totality, ale asi tam je mnoho společného. Připadá mi, že se všechno už jen podřizuje a obětuje podivnému božstvu, které se jmenuje ÚSPĚCH… A asi to není náhoda, vidím v tom určitou zákonitost: kdo chce dnes dělat věci podle svého svědomí a kdo se nechce přestat ptát po tom, jak by to správně mělo být, jak by se to dalo dělat co nejlépe, ten to musí dělat prostě po vlastní ose, na vlastní účet. Ingrid Strobachová píše: Nedá mi to a vnesu malinkato přijatelnější notu: Minulý týden jsem měla osobní rozhovor s děkanem naší fakulty (2. LF UK, Motol). Chtěla jsem v obranné pozici vysvětlit možnosti publikování humanitních oborů obecně a nesmyslnost celého systému, ale po několika větách se náš - jak nyní vidím ještě významněji - osvícený pan děkan ujal tohoto slova: "Vím o situaci v humanitních oborech. Já s tím nemám problém. Fakulta je celek a některé ústavy budou více publikovat a jiné více učit. Váš ústav (=Lékařská etika a humanitní základy medicíny) počítám k těm druhým a budu se snažit, aby na tom příliš neprodělával, i když některá kriteria jsou pro celou universitu závazná."(Tím nechci říci, že dostaneme kdovíjaký balík peněz, ale i tak to beru jako velmi solidní osobní přístup.) J.Beran: Pro psychosomatické myšlení v medicíně by bylo prospěšné publikovat v různých stávajících recenzovaných časopisech jednotlivých oborů, které sice nemají požadovaný IF, ale uveřejněný článek se dostane ke značnému okruhu čtenářů a psychosomatická problematika bude (pomalu sice) získávat své místo v různých oborech napříč medicínou. Příkladem je z mého oboru Česká a slovenská psychiatrie. Z interdisciplinárních periodik je celkem ceněný Časopis lékařů českých, kde by mohl být zájem o původní práce, z jejichž publikace by měli profit i akademičtí pracovníci. Na vysokých školách je publikační aktivita velmi sledována, autor z toho sice nemá podle mých zkušeností přímý finanční benefit, takže tato motivace v tom roli nehraje. Nicméně "žebříčky" to ovlivňuje významně a tak představitelé fakult na této publikační aktivitě v podstatě trvají. Psychosom by mohl zůstat pro úzký okruh příznivců bez podstatných změn. Pavel Čepický do diskuse vstupuje: Nechtěl jsem do diskuse zasahovat, ale nakonec mi to nedá. Přijdu s velmi kacířským postojem. Sám vydávám Moderní gynekologii a porodnictví od roku 1991, dnes je to nejčtenější a nejrespektovanější gynekologický časopis. Začínal jsem doslova na koleně a grafickou úpravu jsem dělal sám v T602. Dnes jsme na tom lépe. Až do nedávna jsem ani netušil, že existuje nějaký seznam "recenzovaných časopisů" a nikdy mě to nezajímalo. Není totiž podstatný problém, zda tam uveden jsem nebo nejsem. O článek, který by mi někdo poslal, protože jsem recenzovaný časopis a nějaký lepší recenzovaný časopis by mu ho nevzal, nestojím ani já. Stavíme (mohu-li použít první osobu) dům od střechy. Nejdřív musí být jasné, co bude náplň časopisu, komu je určen, z toho pak vyplývá náklad a pak taky jak se bude financovat. Když bude jasné, co bude náplň, tak bude jasné, zda je nutné nebo zbytečné být v jakémsi seznamu. Umím si představit řadu variant pojetí psychosomatického časopisu. Třeba to může být plátek pro diskusi pro psychosomatické bratrstvo. Pak předpokládám korespondenci bratrstva a vyměňování názorů na psychosomatické problémy. Jakýsi zájmový bulletin. Nebo to může být informační časopis o novinkách a dění v odborných společnostech českých i zahraničních, věnující se spíš "politickému pozadí" než vědě. To je jakýsi informační bulletin. Může to být časopis, který bude pouze přetiskovat práce už uveřejněné a roztroušené v různých jiných časopisech, které nikdo nemá čas sledovat a tak si to ani nemůže přečíst. Jakýsi referátový sborník. Může to být vyhraněně doškolovací časopis zaměřený na vyžádané souborné referáty (tak funguje Moderní gynekologie a porodnictví, uveřejňujeme jenom vyžádané souborné články - tam pak je recenze nesmysl). Když autoři, které chceš a které oslovíš, budou mít pocit, že to má smysl a něco to může ovlivnit, tak ti to napíšou rádi i do nerecenzovaného časopisu. Když ten pocit mít nebudou, tak tě pošlou do háje i s časopisem recenzovaným, leda bys je uplatil vysokým honorářem. Jistě je řada různých možností. Myslím však, že nejméně šťastný je časopis pro původní práce. Dobrá původní práce patří do impaktovaného zahraničního časopisu, začátečníci a výzkumné etudy mají dost prostoru v stávajícím spektru časopisů - nový takový časopis pokládám za zbytečný. Kromě toho původní práce z drtivé většiny nikdo nečte a nikomu nic nepřinesou. V. Chvála: Rád bych s Tebou souhlasil skoro ve všem, s jedinou, trochu ufňukanou poznámkou: je rozdíl mezi časopisem pro gynekologii, obor, který je zavedený a nikdo ho nezpochybňuje, (tam bych volil zcela jistě Tvůj způsob při zavádění Moderní gynekologie) a psychosomatikou v ČR na začátku 21.století. Kolegové z kateder humanitních oborů na LF ukazují, že jsou tlačeni k publikování v tzv. recenzovaných časopisech, jinak z toho nemají potřebné body pro hodnocení školy následně pro odměny. To ale je jen další způsob, jak tlačit biomedicínské obory do popředí a jak je podporovat. Jasně, že můžeme zůstat (a bylo by to nejjednodušší) u přátelského bulletinu, psát si o tom, jaké máme zkušenosti, podporovat se, ale institucionalizování psychosomatiky to moc nepřinese. Pavel Čepický odpovídá: Ale ta poznámka je skutečně trochu ufňukaná. Kolegové ze somatických oborů jsou tlačeni k publikacím nejméně tak, jako kolegové z oborů humanitních, a to ne k publikacím v recenzovaných časopisech, ale k publikacím v zahraničních impaktovaných časopisech. To je v pořádku. Tvůj časopis nikdy nebude konkurovat Psychosomatic Medicine, ba nebude konkurovat ani Československé psychiatrii (nebo jak se teď jmenuje). To je taky v pořádku. Jeho smysl a cíl je jiný. Moderní gynekologie a porodnictví taky nekonkuruje České gynekologii vydávané ČLS (a naopak se jí necítí nijak ohrožena, jde o časopisy různého smyslu, různého zaměření, různého významu). Lidi, kteří v Tvém časopisu budou publikovat, musí publikovat z jiných důvodů než je čárka za recenzovanou publikaci. Bohumila Baštecká píše: Připojuji se k Pavlovi, že jde spíš o to, o co jde (= struktury časem vyměknou), tedy – slovy Pavlovými – jaký má časopis smysl (pokud bio-psychosociální, prosím, rutinně už zařazujte bio-psycho-sociálně-spirituální, neb otázka smyslu patří přesně tam). Já se v akademickém světě od října teprve rozkoukávám, ač předtím jsem byla deset let na katedře psychologie. Takže poprvé slyším mluvit dotčeně o článcích a rozdílu mezi humanitními a přírodovědnými obory. Jenže se mnou je ještě ta potíž, že si skutečně myslím, že naše obory valnou úroveň nemají, a těm přírodovědným fandím více. (U nás se na poradě mluvilo o tom, kolik dostane kolektiv vědců bodů za uveřejnění pohybu sasanky v Nature, kdežto autorský kritický rozbor kdečeho s kdečím v časopise tom a tom jen tolik a tolik bodů – samozřejmě, že jsem byla na straně Nature. Skorunkovi to nedá: Popravdě řečeno, jsem z té diskuse spíš rozmrzelý místo, abych měl pocit nějaké katarze. Za prvé mi přijde, že se vytratila ta otázka, k jaké podobě časopisu směřovat. I ten můj argument, že prostě lidé působící v akademické půdě budou vzhledem k situaci preferovat publikování jinde než v Psychosomu, pokud se ho nepodaří dostat na ten seznam. Jde v prvé řadě o čas, ne každý je schopen a ochoten po nocích psát články do různých periodik, jeden do toho"uznávaného", druhý do toho myšlenkově a lidsky spřízněného. Takže já bych byl pro to zkusit to znovu a nenechávat to být, jak doporučuje doc. Beran.

This work, by Psychosom, is licensed under CC BY 4.0